Lidovecký anarchista

25. dubna 2008, 18:27 - (red)
25. dubna 2008, 18:27

Kapitola 125

Hovorkův potenciální kapitál * Někdo se zbláznil!

Hovorkův potenciální kapitál

„Diktatura proletariátu byla u nás nahrazena diktaturou kapitálu, která je uplatňována prostřednictvím politických stran,“ řekl lidovecký poslanec Ludvík Hovorka. Spisovatel Jan Procházka kdysi řekl, že nechovat se podle svého poznání je nejvyšší druh zbabělosti. Uvidíme, jak tomu bude u Hovorky.
Jeho rozhodování by nemělo být tak těžké, protože se trefil do černého. Bude to asi tím, že rozvoji demokracie brání po mnoha desetiletí (bez ohledu na rok 1989) stále lidé se stejnou krevní skupinou, jemně řečeno. Jen vyměnili diktátora, ale s demokracií programově nemají společného nic, kromě zneužívání toho slova. Takže teď je na Hovorkovi, aby si (v souladu s Erichem Frommem) vybral, zda „mít, či být“. Bude-li jeho výrok pravdivý, bude v souladu s Hovorkou - a pak můžeme právem očekávat, že se budou dít věci.
Lidovecký senátor však může pravdu také jenom „mít“, a pak už jde jenom o její, nikoli o jeho charakter. Ta pravda může být velmi relativní, nebo jak říkali ve středověku nominalisté „flatus vocis“ (pouhé jméno, závan hlasu, pouhý zvuk).
Podobně jako je tomu v pointě příběhu, na jehož počátku půjčil Abeles Blumovi stovku. Ten ji nevracel. Pak jednou šel kolem Abelesova krámku a ten za ním vyslal s upomínkou příručího. Když se příručí vrátil, nechtěl mluvit. Nakonec z něho Abeles dostal, co mu řekl Blum: „Stovku jim prej nevrátí, ale zato mají Blumovi vlízt na záda.“ Za čas Abeles potkal Bluma a vyčetl mu: „Oni jsou špatnej člověk, Blum. Já jim půjčím stovku a oni tu stovku nevrátí, a ještě mi vzkazujou, že jim mám vlízt na záda.“ Blum ho konejšil: „To jsou všecko jenom takový řeči, Abeles. Voni mně na záda nevlezou a já jim tu stovku nevrátím.“

Někdo se zbláznil!

Americké ministerstvo spravedlnosti (nikoli Rádio Jerevan) oznámilo, že zatklo špiona, strojního inženýra, který si v průběhu šesti let půjčoval tajné materiály z knihovny amerického vojenského výzkumného centra v New Jersey, nosil je domů a tam je nechával svým spolukonspirátorem fotit a posílat cizí moci. Pointa je v tom, že zatčeným je nyní 84letý Ben-Ami Kadish a špionáže se měl dopouštět v letech 1979 až 1985.
Materiály, které zprostředkoval izraelské vládě, se týkaly jaderných zbraní, výzbroje stíhačky F-15 a raketového systému Patriot. Zatčen byl po 20. březnu 2008, kdy si Kadish údajně telefonoval se svým spolukonspirátorem, který ho prý instruoval, aby lhal vyšetřovatelům. Den poté Kadish vyšetřovatelům tento telefonát popřel, a to mu bude přičteno ke třem dalším obviněním: spiknutí za účelem vyzradit utajované skutečnosti týkající se americké obrany izraelské vládě, spiknutí za účelem působit jako agent izraelské vlády, spiknutí za účelem zabránit komunikaci s vyšetřovatelem a spiknutí za účelem učinit falešné prohlášení vyšetřovateli.
Věc vypadá zcela nepravděpodobně. Od jeho aktivní špionážní činnosti uběhlo 23 let, což by mohlo souviset s odchodem do důchodu zhruba v 61 letech. Od té doby se snad všechna americká výzbroj změnila, spravedlivý postih to prostě není a být nemůže. Kadish navíc nepředával informace protivníkovi, ale americkému spojenci, údajně jednomu z nejbližších. Proč je v tom ten strašný vztek a pomsta?
Kadishova aféra předchází ještě kauze Jonathana Pollarda, analytika námořnictva Spojených států amerických, který v osmdesátých letech předával Izraeli informace, týkající se bezpečnosti Izraele. Tedy on by je nemusel předávat, kdyby Američané plnili to, co slíbili. Jenže Pollard po čase zjistil, že údajná zpravodajská podpora Izraele konkrétně ze strany námořnictva USA se nekoná, a proto začal plnit americké závazky jaksi svépomocí, protože se na to už nemohl koukat. A dostal za to doživotí a žádné přátelství to nemůže změkčit. Spousta skutečných zločinců, co seděla s Pollardem, je už doma nebo zpátky ve vězení. Pollard sedí dál a jakékoli zmínky o něm vyvolávají u Američanů amok. Má se tedy Ben-Ami Kadish na co těšit.
Stejně je ale zajímavé, jak na něj přišli. Věděli o jeho telefonátu s dalším spiklencem. Že by trpělivost růže přinášela? Že by je odposlouchávali více než 23 let? Tak jsou naštvaní? Kdo ví, jestli mu ještě nenapaří obvinění za konspiraci za účelem třeba jmenovat se tak, jak se jmenuje, a vypadat tak, jak vypadá.
Dá se věřit, že v Americe je už skoro všechno možné. Mimochodem - prý to může mít dost zásadní vliv na návštěvu prezidenta Bushe v Izraeli u příležitosti 60. výročí založení. Možná se mu tam moc nechce, ropa stojí už strašně vysoko a teď je třeba si to žehlit jinde. Takže nastává fáze jisté odluky, kterou Izraeli bude kompenzovat - jak už to v životě chodí - zase fáze usmiřování, kdy se otevřou brány amerických zbrojovek dokořán. Teď však zřejmě musí Izrael počkat - a nějak to přežít. George W. Bush se zlobí - a má záminku. Starý pán Ben-Ami Kadish promine.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče