Liberalizace zákoníku práce? Jak pro koho

10. dubna 2006, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
10. dubna 2006, 00:00

Kdyby Škromach skutečně chtěl, mohl návrhy Hospodářské komory prosadit. Zamítnutí zákoníku práce Senátem opět vzbudilo diskuze o tom, o jakou jde normu. Zda jde o normu, která je moderní, vyváženým způsobem definující práva a povinnosti jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů, jak tvrdí například ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (viz rozhovor na straně 20).

**Kdyby Škromach skutečně chtěl, mohl návrhy Hospodářské komory prosadit.

Zamítnutí zákoníku práce Senátem opět vzbudilo diskuze o tom, o jakou jde normu. Zda jde o normu, která je moderní, vyváženým způsobem definující práva a povinnosti jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů, jak tvrdí například ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (viz rozhovor na straně 20). Anebo je to protiústavní norma, která pouze konzervuje vše nezdravé a zatuchlé z dob socialismu, a kvůli níž nakonec nebude možné ani výraznějším způsobem snížit nezaměstnanost, jak tvrdí například prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek a s ním většina podnikatelů.

Snad jediné, na čem se Drábek se Škromachem shoduje, je potřeba přijmout novou normu. V jejím hodnocení jsou ale stanoviska obou zcela nesmiřitelná. Asi nejsilnější úder vůči kontroverznímu návrhu zákona vyslal Drábek ve chvíli, kdy ho označil za protiústavní.

To, že za protiústavní může jakoukoli normu či její část označit až Ústavní soud, však neznamená, že tato úvaha nemusí být oprávněná. Stejnou výhradu, tedy možnou kolizi s ústavou, totiž konstatovala již legislativní rada vlády, které se nelíbilo především posílení odborů v oblastech, zasahujících do řízení podniku. Konkrétně se jedná o možnost nařídit zastavení práce přesčas, případně v noci. „Nezpochybňuji roli odborů jako sociálního partnera při kolektivním vyjednávání. Nicméně nemohou zasahovat do řízení podniku,“ říká Drábek.

Právě na tomto příkladu se nejlépe osvětlí pokrytectví a licoměrnost, s níž Škromach zmíněný zákon hájí. „Ostatně na poslední chvíli byly přijaty i některé návrhy Hospodářské komory,“ vrací ministr smeč. Jednalo se totiž o již zmíněné právo odborů zastavit práci v noci či přesčas. Návrh se sice do zákona promítl, ale neprošel. Proč? Protože proti němu hlasovali vedle komunistů i Škromachovi spolustraníci. Přičemž za Paroubka vládne v poslaneckém klubu ČSSD vojna jako řemen, takže nebyl problém si zajistit pro přijetí návrhu potřebnou podporu. Jen kdyby ministr skutečně chtěl…

Oblíbeným sloganem pana ministra je konstatování, že zákoník práce je liberální v tom, že namísto dosavadního principu „co není povoleno, je zakázáno“, přinesl princip „co není zakázáno, je povoleno“. Třistapadesát paragrafů, které definují nejrůznější povinnosti zaměstnavatelů však svědčí o něčem zcela jiném. Ale stačí už jenom samotná dikce těchto paragrafů, aby si každý udělal představu o tom, zda se něco změnilo. Namísto logického „zaměstnavatel nesmí“(s tím, že to ostatní může) se dokola opakuje dikce „zaměstnavatel může“, což zjevně evokuje představu toho, že to ostatní nesmí. Takže kde je potom ono ústavní právo a ona liberalizace, pane ministře?

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče