Levý a levější

04. února 2009, 11:42 - Jefim Fištejn
04. února 2009, 11:42

Fidel Castro vystupuje jako mírotvůrce a Hugo Chávez rozdmýchává požár nové revoluce

Kubánský prezident Raúl Castro v těchto dnech nakoupil v Moskvě to nejnutnější – zbraně a střelivo za dvacet milionů dolarů. Nabízí se otázka, proti komu je ostrovní diktatura potřebuje, nepočítáme-li kubánský lid? Odpověď na ni dnes již není zcela samozřejmá.
Venezuelský blouznivý prezident Hugo Chávez, který o bratrovi Raúla a svém bývalém kubánském protějšku Fidelu Castrovi až dosud mluvil jako o „otci, bratrovi, učiteli a soudruhovi“, nedávno překvapil podivným prohlášením. Pohrdlivě oznámil, že zákeřná choroba natolik zdevastovala tělesnou schránku Fidela Castra, že se již nikdy neobjeví na veřejnosti. Taková rozlučková prohlášení jsou zpravidla výlučně věcí vůdců samých nebo jejich nejbližších. V mnoha hlavách se náhle rozsvítilo. Proto se Fidel Castro delší dobu zdržuje jakýchkoli veřejných projevů solidarity se svým „věrným žákem“ Chávezem. Že by se dva commandante rozkmotřili?
Mezi Hugem a Fidelem to drhlo již delší dobu, ale poslední kapkou se stal jejich vztah k novému americkému prezidentovi Baracku Obamovi. V minulosti Obama nejednou naznačoval připravenost setkat se s castrovci bez předběžných podmínek a také zrušit omezení peněžních převodů z USA na Kubu. V podmínkách finanční krize sužující ostrov hrdých žebráků je pro ně přísun amerických peněz silným argumentem. Vědí, že venezuelská pomoc spěje ke konci – i dle oficiálních statistik měnové rezervy Venezuely poklesly za poslední čtvrtletí o třetinu a dále klesají. Ani Rusko už není tím, čím bývalo, a nehodlá Kubu vydržovat. Slíbené evropské, čínské a brazilské investice jsou odložené. Proto jakékoli povolení blokádní smyčky by bylo pro vzpurný ostrov manou nebeskou. Kurážný Fidel Castro tedy adresoval Obamovi několik pukrlat. Do jedné ze svých pravidelných „úvah“ propašoval nečekaný odstavec: „Nemám sebemenší pochybnost o upřímnosti, s níž se jedenáctý prezident USA Barack Obama vyjadřuje.“ Povšimněme si číslice. Fidel Castro počítá americké prezidenty až od 1. ledna 1959, data kubánské revoluce. Jako by to byl nový letopočet. Churavý vůdce sice podotýká, že mnoho otázek americké politiky zatím zůstalo nezodpovězených, leč výslovně uvádí jen „marnotratnou spotřebu“ ohrožující životní prostředí. Poprvé od nástupu k moci si nevzpomíná na žádné „krvavé zločiny imperialismu proti svobodomilovným národům“. Schází i další revoluční klišé. Je jasné, že po 50 letech marných konfrontací včetně vojenských je commandante připraven zahájit ve vztazích s USA globální oteplování.
Takřka vzápětí po vydání článku přispěchal Chávez s prohlášením, které nelze vnímat jinak než jako břitkou odpověď „otci a učiteli“. Domnívá se, že Barack Obama již nyní zasahuje do vnitřních záležitostí jeho země, o čemž svědčí finanční podpora opozice. A dospívá k závěru, že Obama bude o poznání horší než George Bush. Proto nezbývá než „vyjádřit americkému lidu a celému světu k jeho zvolení upřímnou soustrast, neboť to znamená pokračování válek, násilí a státních převratů“. Obamova cesta neskončí jinak než dalším fiaskem pro USA, věští čiperný Venezuelan: „Pokud se nepodřídí diktátu vládnoucí třídy impéria, bude zavražděn stejně jako John F. Kennedy, Martin Luther King či Abraham Lincoln, jenž zaplatil životem za osvobození černochů. Od Obamy proto nelze očekávat nic dobrého. Stane se stejným smrdutým a hnisavým vředem, jako byl jeho předchůdce.“
A máme to. Zatímco hlavní nepřítel „amerického imperialismu“ Fidel Castro má jedinou starost, že Obama nezvládne spotřební společnost, commandante Chávez si vypůjčuje jeho rétoriku z doby před 30 lety.
Fidel Castro vstoupí do dějin Kuby jako národní prokletí. Jeho neomezená mocichtivost vehnala kdysi jednu z nejrozvinutějších zemí Jižní a Střední Ameriky do hmotné nouze a banánového otroctví. Byl a je však intelektuálem nejvyšší třídy a silným vůdcem. A v minulosti několikrát důrazně a na veřejnosti Cháveze varoval, aby neopakoval chyby, kterých se on a jeho spolupachatelé dopustili na Kubě.
Chávez potřebuje nepřítele, a pokud možno mohutného a krvelačného. Má totiž těžkou hlavu. Nedokáže ve Venezuele ani zlikvidovat opozici, ani v ní udělat minimální pořádek. Proto potřebuje někoho, kdo za to může. Útočit na virtuálního nepřítele, jako je Obama, je bezpečné – ten do Caracasu výsadkáře nepošle.
Situace v Jižní a Střední Americe se nebezpečně vyostřuje. V Kolumbii pokračuje občanská válka, v Peru opět řádí maoistická guerilla Světlá stezka, v levicové Bolívii a Ekvádoru se stupňují nepokoje a v Salvadoru si ultralevice a ultrapravice rozdělily parlament na půl. Světová krize, která na kontinent vší silou udeřila, jen prohlubuje napětí. Za těchto podmínek Fidel Castro, bývalý vůdce kontinentální guerilly, na sebe bere roli mírotvůrce, přičemž Hugo Chávez, jenž se považuje za sociálního demokrata, usilovně rozdmýchává požár nové revoluce.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče