Levné dovozy dusí vinaře

12. prosince 2005, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ, PAVEL TOMEŠ
12. prosince 2005, 00:00

VINAŘSTVÍ PO VSTUPU DO UNIE Tuzemští vinaři jsou v krizi. Odbyt jejich produkce vázne, výkupní ceny hroznů meziročně klesly o 40 až 50 procent. Hlavním důvodem jsou rostoucí dovozy levného vína ze zahraničí. Tak jako v jiných oborech podnikání i ve vinařství existuje účinná obrana: nebojovat cenou, ale kvalitou a zajímavými službami.

VINAŘSTVÍ PO VSTUPU DO UNIE Tuzemští vinaři jsou v krizi. Odbyt jejich produkce vázne, výkupní ceny hroznů meziročně klesly o 40 až 50 procent. Hlavním důvodem jsou rostoucí dovozy levného vína ze zahraničí. Tak jako v jiných oborech podnikání i ve vinařství existuje účinná obrana: nebojovat cenou, ale kvalitou a zajímavými službami. Vinaře z České republiky dusí zahraniční konkurence, která výrazně vzrostla hlavně po vstupu do Evropské unie. „Dovoz vína do Česka se meziročně zvýšil o 28 procent. Jde převážně o levné stolní víno pro obchodní řetězce, které pak neberou naše víno. Důsledkem je nezájem o naše hrozny nebo jejich minimální cena,“ upozorňuje předseda Svazu vinařů Jiří Sedlo. Pěstitelům révy letos podle odhadů klesnou tržby o 400 až 500 milionů korun. Víno se v posledních měsících dováželo zejména z Itálie, Francie, Španělska a Rakouska, odkud také pochází nejvíce levných stolních vín. I samotné Evropské unii však roste silná konkurence například v Chile, Argentině, Austrálii či Jižní Africe. Oblibu nově získávají i produkty z Nového Zélandu, Libanonu, Brazílie a Portugalska. TRŽBY PRÝ ANI NEPOKRYJÍ NÁKLADY „Tam, kde loni za kilogram hroznů platili 11 korun, letos odběratelé zaplatí pět až šest korun,“ řekl během letošního vinobraní předseda Zemědělského družstva Sedlec Jan Hajda. Tržby pěstitelů podle něj nepokrývají náklady a v řadě případů ani není komu plody prodat. Pokud pěstitelé neměli dlouhodobé smlouvy s velkými odběrateli, dostávají letos za hrozny v průměru o 40 až 50 procent méně než vloni - zejména u rozšířených odrůd Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský či Müller Thurgau. „Dlouhodobé dodavatele cenově podržíme,“ sliboval na začátku října ředitel společnosti Znovín Znojmo Pavel Vajčner. „Dobře budeme platit pozdní sběry a aromatické odrůdy jako Tramín, Sauvignon nebo Rulandské,“ dodal. Žádnou radost z poklesu výkupních cen však podle něj Znovín nemá, protože konkurence je obrovská. Také Templářské sklepy Čejkovice na Hodonínsku avizovaly průměrných šest až osm korun za kilogram hroznů v základních jakostních třídách. „Je obecně známo, že zejména z letošní sklizně budou chtít obchody levnější vína,“ vysvětlil generální ředitel firmy Pavel Pastorek. Pokles výkupních cen má podle něj na svědomí především přímý nákup levných vín ze Španělska a Itálie obchodními řetězci. Zhruba o polovinu méně letos platí dodavatelům za základní jakostní odrůdy také Vinium Velké Pavlovice. POČASÍ, PLÍSNĚ, ŠPAČCI…

Letošní rok přinášel vinařům i další špatné zprávy. Hlavně v létě, kdy se počasí opravdu nevyvedlo. Podle vinařského technologa společnosti Vinium Velké Pavlovice Františka Hromka se letošní střídání vedra a deště projevilo ve zvýšení nákladů na chemickou ochranu vinic. Ve srovnání s minulými lety totiž začala v porostech řádit perenospora, což donutilo pěstitele používat dražší přípravky. Každoroční daň si vybrali také hladoví špačci.

Přece jen se však našly i příjemnější zprávy. Tou první bylo zlepšené počasí na podzim, které řadě vinařů vynahradilo nepovedené léto. Novinku přinesla i změna zákona o spotřební dani. Drobní pěstitelé se díky ní již nemusejí zatěžovat s představováním výrobků na výstavách a soutěžích. Vinaři s výrobou vína do 2000 litrů ročně jsou totiž nově osvobozeni od povinnosti evidovat se jako plátci spotřební daně. „V minulosti se kvůli této povinnosti báli výstav účastnit, protože měli strach, že tak na sebe upozorní kontrolní úřady,“ vysvětlil při projednávání ve sněmovně poslanec Zdeněk Koudelka.

„Daňová úleva však nepomůže těm, kteří chtějí své produkty nejen vystavovat, ale také prodávat,“ upozorňuje ředitel Vinařského fondu Jaroslav Machovec. Při prodeji byť malého množství vína se vinaři musejí řídit živnostenským zákonem, a ten pro ně žádné úlevy nezná. „Není to tak jednoduché, výjimky by pak mohli chtít i drobní výrobci jiných komodit,“ připouští Machovec.

POMOHLA BY ODBYTOVÁ ORGANIZACE?

Lidovecký poslanec Jan Grůza nedávno přišel s nápadem iniciovat na jižní Moravě vznik nové odbytové organizace. Na první pohled to vypadá jednoduše. Vznikne družstvo, jehož cílem bude hájit zájmy drobných pěstitelů, vyjednávat s velkými výkupci a zabránit jim ve stanovení nepřiměřených cen. Jenže podle reakcí samotných vinařů je celá situace trochu složitější.

Problémy s odbytem totiž v současnosti nemají pouze drobní pěstitelé. Samy velké vinařské podniky jsou pod tlakem obchodních řetězců, které jejich produkty odebírají. A proč by tyto obchody měly odebírat drahé tuzemské víno, když mohou mít levnější ze zahraničí? Čeští a moravští velkovýrobci vína tak nemají často příliš na výběr a musejí jít prostě s výkupní cenou hroznů dolů.

Navíc dopad poklesu výkupních cen se liší podle oblastí a těžko si lze představit jednu odbytovou organizaci pro celou jižní Moravu. V zahraničí sice odbytová družstva fungují, ale vinaři se sdružují většinou podle obcí, oblastí nebo odrůdy. Také Grůza na dotaz Profitu připustil, že i na jižní Moravě by mohlo vzniknout více těchto organizací. Konkrétní termíny jsou zatím neznámé. „Zatím mapuji terén, oslovuji místní politiky a zjišťuji zájem vinařů,“ upřesňuje poslanec KDU-ČSL.

„Vinařům by více pomohlo, kdyby se prosadil zákon o pevném podílu produktů s domácím původem v obchodních řetězcích nebo zavedla důslednější kontrola dovozu zahraničních levných vín, zejména jejich značení,“ domnívá se Libor Nazarčuk, předseda svazu moravských vinařů Moravín. Ten by zároveň ocenil, kdyby se ze strany ministerstva zemědělství zlepšila komunikace s vinaři. Pěstitelé by například uvítali snahu ulehčit jim od hromady formulářů, které se na ně po vstupu do Evropské unie sesypaly a které jim často ztěžují podnikání. Zbytečné průtahy letos byly také kolem uvolnění 10 až 15 milionů korun z Vinařského fondu, které mají sloužit k propagaci českého a moravského vína - takovou formu podpory totiž museli schválit bruselští úředníci.

CHTĚJÍ PODPORU JAKO V RAKOUSKU

Hlavní problém vidí vinaři v tom, že mají nižší podpory než jejich konkurenti v Evropské unii. Český či moravský pěstitel pobírá základní dotaci kolem 3000 korun na hektar. K tomu může dostat dalších 4000 až 5000 korun, pokud je v integrované produkci, která je šetrnější k životnímu prostředí. Tuto možnost ale využívá jen asi třetina pěstitelů. Další formu podpory představuje Vinařský fond, který shromažďuje prostředky na propagaci. Rozsah dotací je však samozřejmě omezen možnostmi rozpočtu. Jako každá dotační politika pokřivují i příspěvky vinařům fungování volného trhu. Roztáčí pak nekonečnou spirálu nespravedlností a následného hněvu. A nechybí ani poměřování se sousedy: Zatímco při takzvané integrované produkci dostane domácí vinař dotaci 4700 korun na hektar, například v Rakousku je to 30 tisíc. „Jestliže tamní pěstitelé dostanou třetinu ceny hroznů v dotacích, přebytky se jim prodávají daleko snáze,“ domnívá se předseda Svazu vinařů Jiří Sedlo. Dorovnání podpor by podle něj stálo asi 300 milionů korun ročně, které by zčásti hradila Evropská unie. S požadavkem na dorovnání se na ministra zemědělství Petra Zgarbu obrátili také radní Jihomoravského kraje. „Chceme, aby komodity pro jižní Moravu typické zaznamenaly rozvoj, nikoli útlum či úpadek,“ říká k tomu jihomoravský hejtman Stanislav Juránek.

Producenti žádají rovněž účinnější kontrolu značení dovezeného vína. Žádoucí by podle nich byla v delším horizontu změna společné organizace trhu s vínem v Evropské unii.

SLOVÁCI DOSTANOU VÍCE

V příští sezoně se má podpora, kterou tuzemští zemědělci dostanou z Evropské unie, zdvojnásobit. Přesto však zůstane zanedbatelná ve srovnání s tím, co dostanou konkurenti ve Španělsku, Francii a Itálii. Právě do tradičních vinařských zemí půjde největší kus z celkových dotací ve výši 450 milionů eur. Třetinu dostane Španělsko, dalších více než sto milionů eur Francie, téměř sto milionů Itálie a 45 milionů eur Portugalsko.

Z nových unijních zemí získají největší unijní podporu vinaři v Maďarsku - letos devět milionů eur, příští rok více než 10,5 milionu. Do České republiky letos přiteče přes 770 tisíc eur (necelých 23 milionů korun), v příští sezoně přes 1,8 milionu eur (přibližně 54 milionů korun). O něco lépe jsou na tom slovenští pěstitelé, kteří v této sezoně dostanou téměř 800 tisíc eur a v příští 2,49 milionu.

VÍNO MÍSTO BENZINU

Cílem unijní pomoci je nasměrovat vinaře od kvantity ke kvalitě. Týká se to hlavně španělských a francouzských producentů laciného stolního vína. Silná zemědělská lobby v těchto zemích ale způsobuje, že vinohradů v Evropě příliš neubývá.

Unie ročně vyprodukuje 180 milionů hektolitrů vína, spotřeba tohoto trhu je však o čtyřicet milionů hektolitrů nižší. Navíc už i tradiční vinařské producenty dohonila konkurence ze zámoří. Evropané nyní rádi ochutnají australská, jihoafrická či jihoamerická vína.

Evropská unie dokonce dotuje přeměnu vinařských přebytků na pohonné hmoty. Letos na jaře oznámila, že na zpracování vína na průmyslový alkohol či bionaftu dá celkem 145 milionů eur. Na „užitečnější“ tekutinu se mělo zpracovat 150 milionů litrů jakostního francouzského vína a 400 milionů litrů španělského stolního vína.

SPOTŘEBA ROSTE V Česku je situace lepší, protože konzumace vína zde stále roste. Česká republika zatím dosahuje teprve přibližně poloviční spotřeby vína na hlavu oproti obyvatelům západní Evropy. Spotřeba „tekutého slunce“ na hlavu v tuzemsku představuje podle oficiální statistiky 17,5 litru za rok. Vloni se v Česku vypilo o osm procent vína více než předloni, letos má spotřeba poskočit o stejný díl. Tuzemská produkce dosud kryla asi 40 procent zdejší spotřeby, zbytek se musí dovážet. Podle dostupných údajů dodali tuzemští producenti v roce 1998 na trh necelých 200 tisíc hektolitrů jakostních a přívlastkových vín, předloni už to bylo více než 300 tisíc hektolitrů. Mimochodem, vývoz tuzemských vín do zahraničí je zanedbatelný (zhruba 20 tisíc hektolitrů) a směřuje hlavně na Slovensko. „Celkově prodej vína vykazuje nárůst. Zaznamenali jsme ovšem řadu různorodých trendů,“ říká Petr Hubený, který má ve velkoobchodním řetězci Makro na starosti nákup vína. Výrazně se podle něho zvedl zájem o dovozová červená vína. Trendem je také prudký růst prodeje importovaného bílého. „Tuzemské bílé víno stagnuje, červené dokonce zaznamenává pokles. Do pozadí ustupují i sekty. Stále větší oblibě se naopak těší růžová vína a suchá vína oproti polosuchým,“ dodává Hubený. Mezi nejvyhledávanější bílá tuzemské provenience patří podle zkušeností Makra klasické Veltlínské zelené a Müller Thurgau. Zájem roste o Tramín červený a muškátová vína. Stále oblíbenější jsou také vína ledová, slámová a podobné exkluzivní speciality. Z červených si přední příčky drží Frankovka Modrá a Svatovavřinecké, stoupá zájem o Modrý Portugal. Spotřeba bílých a červených vín je podle vinařů na našem trhu vyrovnaná. Obě barvy mají zhruba stejně příznivců. Nejméně se zatím prodává růžové. „Vinaři těží také z klesající poptávky obyvatel Česka po tvrdém alkoholu,“ říká ředitel skupiny Bohemia Sekt Josef Vozdecký. Prodej tvrdého alkoholu meziročně klesl o pětinu, přičemž odborníci očekávají pokračování sestupu. Větší konzumaci nezaznamenává prý ani pivo. Češi stále častěji přecházejí na „zdravější pití“, k němuž patří i konzumace vína v rozumné míře. SÁZKA NA KVALITU Na očekávaný růst dovozu zahraničních vín upozorňovala před loňským vstupem do Evropské unie většina odborníků. „Tuzemští vinaři dopředu věděli, že na otevřeném trhu budou moci těžko konkurovat tradičním producentům v méně kvalitních stolních vínech. Měli by se - i za cenu nižších výnosů - co nejvíce soustředit na produkci kvalitních přívlastkových vín,“ potvrzuje Pavel Kovář z odboru komunikace ministerstva zemědělství. „Domácí výrobci se musejí orientovat na produkci kvalitních vín schopných konkurence. Jen tak zabrání případné krizi,“ domnívá se generální ředitel vinařského družstva Templářské sklepy Čejkovice Pavel Pastorek. Zdůraznil, že oboru by také prospěla marketingová podpora tuzemských vín v zahraničí. Také statistiky potvrzují, že konzumenti postupně opouštějí spotřebu laciných stolních vín a stále častěji se vydávají na průzkum do sféry těch kvalitnějších. Podle tajemníka Svazu vinařů Martina Půčka klesl podíl stolních vín na tuzemské produkci za poslední tři roky z padesáti procent na pětadvacet. Fakt, že se tuzemští vinaři stále více orientují na kvalitu výsledné produkce, ukázala i podzimní soutěž TOP 77 nejlepších vín. Jde o první akci tohoto typu, uznanou ministerstvem zemědělství s cílem umožnit lidem orientaci v široké nabídce vín v tuzemsku. Soutěž také ukázala stále větší příklon výrobců ke sladším přívlastkovým vínům. „V rámci České republiky lze vymezit tři oblasti s odlišnými preferencemi v nákupu a spotřebě vín. Pražští spotřebitelé se přiklánějí k odrůdovým a přívlastkovým, často dovozovým vínům. Jsou více ochotni experimentovat. V Čechách je větší zájem o klasické odrůdy a menší orientace v nabídce. Na Moravě dávají přednost moravským vínům před dovozovými,“ vysvětlil Hubený. 18 TISÍC PĚSTITELŮ V České republice se pěstováním hroznů zabývá asi 18 tisíc subjektů, z toho 17 tisíc jsou malovýrobci. Zhruba polovina zpracovává révu pouze pro sebe, zbytek je do značné míry odkázán na výkup. Přibližně pro 500 až 1000 z nich je vinařství hlavním zaměstnáním. Na celkové produkci vína v České republice se drobní vinaři podílejí zhruba 16 procenty. Pramen: Svaz vinařů VINICE ZA 11 MILIARD Plocha tuzemských vinic se po mohutné výsadbě před vstupem do Evropské unie rozrostla zhruba na 18,7 tisíce hektarů (v celé Unii se jedná o 3,65 milionu hektarů). Zhruba sedm tisíc hektarů bylo v Česku vysázeno během posledních deseti let za státní podpory v objemu jedné miliardy korun. Hodnota všech tuzemských vinic je odhadována na 11 miliard korun. Roční hodnota sklizených hroznů představuje jednu miliardu korun, jejich zpracováním vzniká víno za dvě miliardy. Pramen: Svaz vinařů Sjezdovka mezi vinohrady

Ve výšce pouhých 180 metrů nad mořem leží sjezdovka v Němčičkách na Brněnsku. V okolních vinohradech lze ještě najít hrozny, které budou v zimě použity k přípravě ledového vína. Trasa mezi vinohrady a meruňkovými sady je nejníže položenou sjezdovkou v celé střední Evropě. Lyžaři se nemusejí zahřívat grogem. Ve sklípku mohou ochutnat moravská vína.

Přestože sjezdovka měří jen 250 metrů a překonává převýšení pouhých 50 metrů, patří k nejmodernějším zařízením svého druhu. Bez děl na výrobu sněhu by hrozilo, že většinu zimy zůstane opuštěná. Lyžařský areál vznikl v Němčičkách již před 15 lety. Dlouho na tom ale byl jako ostatní jihomoravské sjezdovky. Region je níže položený a sníh se na kopcích dlouho nedrží. Lyžařská střediska jsou proto většinou prázdná. Vše se změnilo až zakoupením sněžných děl a umělohmotného povrchu.

Darovaná vína lze odečíst z daní

Firmy v tuzemsku si mohou odečíst od základu daně z příjmu vína v hodnotě do 500 korun včetně DPH, která použijí jako propagační dary. Možnost se však týká jen takzvaných tichých vín, jimiž se rozumí téměř všechna nešumivá vína.

Podmínkou je, že láhev musí být opatřena obchodní firmou nebo ochrannou známkou darujícího či názvem propagovaného zboží nebo služby. Do ceny, která nepřesáhne zmíněných 500 korun, se započítávají také náklady, jež vzniknou s pořízením reklamního předmětu. Jde například o výdaje na dopravu, dotisk reklamních vinět, polepení lahví či náklady na případné dárkové balení.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče