Letos to chtělo pevné nervy

12. prosince 2005, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ, PAVEL TOMEŠ
12. prosince 2005, 00:00

JAROMÍR MICHÁLEK: Vinice Jaromíra Michálka leží v Dolních Dunajovicích jen pár kilometrů od Mikulova. „Vinařství je nekonečná škola, pořád se máte co učit. Tento rok byl pro vinaře náročný hlavně psychicky,“ říká Michálek.

JAROMÍR MICHÁLEK: Vinice Jaromíra Michálka leží v Dolních Dunajovicích jen pár kilometrů od Mikulova. „Vinařství je nekonečná škola, pořád se máte co učit. Tento rok byl pro vinaře náročný hlavně psychicky,“ říká Michálek.

S úrodou to ještě před pár měsíci nevypadalo příliš dobře. Deštivé a málo slunečné léto pěstitele pořádně potrápilo. Zvýšená vlhkost způsobila větší výskyt nejrůznějších plísní, které zničily část úrody.

Doslova černou můrou se stala hejna špačků. Po důrazných námitkách ochranářů byl totiž tento rok zakázán jejich odstřel. Hladoví špačci přitom dokáží během několika minut napáchat rozsáhlé škody. Kromě ostré střelby do hejna nepomáhá téměř nic a špačci si na různé jiné způsoby odstrašování rychle zvyknou. „Člověku až běhá mráz po zádech, když vidí, jak se ničeho nebojí. Musel jsem letos kombinovat nasazení krahujce, audio nahrávky s nářkem zraněného špačka a použil jsem i speciální plynové dělo,“ říká Jaromír Michálek, pěstitel z Dolních Dunajovic.

PŮJDE O KVALITNÍ ROČNÍK Všechny útrapy však vinařům nakonec vynahradil nezvykle dlouhý a teplý podzim. Díky němu měly vína nadprůměrnou cukernatost. „Ročník 2005 se ještě bude dotvářet, ale už nyní je jasné, že letošního vína bude sice méně, zato bude velmi kvalitní,“ odhaduje Michálek. Tento rok hodnotí jako jeden z nejlepších. „Jsem spokojený, vína jsou nádherná. Červená jsou jedna z nejlepších za několik posledních let. Bílá jsou aromatičtější, svěžejší, mají vyšší kyselinku a pěkné charaktery,“ říká Michálek. Dodává, že letošní rok bude velmi vhodný k archivaci. „VINNÁ GRAMOTNOST“ ROSTE S odbytem svého vína nejspíš nebude mít ani letos Michálek velké problémy. Má svou stálou klientelu, kterou si během let pracně vytvořil. „Lidé chtějí vidět, odkud víno je, jak a kde vzniká - a já jim to ukážu. Rádi se ke mně vrací.“ Podle Michálka se zákazníci zajímají o víno více než kdykoliv předtím. Vědět něco o víně je dnes v módě. „Kolikrát jsem překvapen, co všechno vědí a divím se, jak si to dokáží všechno zapamatovat,“ kroutí hlavou. Vyznat se ve vínech patří zvláště mezi podnikateli a manažery stále častěji k dobrému mravu. I k panu Michálkovi někteří z nich jezdí a rádi dokazují své znalosti. Vždyť nákup kvalitního archivního vína je přece výbornou investicí. Od letošního listopadu je láhev vína navíc uznávána jako reklamní dárek, který si lze odečíst z daní. „Teď před koncem roku mají firmy o víno velký zájem, zrovna to tady lepím,“ ukazuje Michálek na dárkové kartony, v kterých nechybí mladé víno 2005. Stejně jako ostatní i on tuto změnu v zákoně o zemědělství velmi vítá. Je to podle něj po dlouhé době, kdy se pro vinaře něco udělalo. PŘÍLIŠ TISKOPISŮ Přestože se Michálkovi zatím daří, někdy zvažuje, jestli to všechno stojí za to. „Kolikrát jsem přemýšlel, že s tím skončím. Je to skutečně obrovská dřina a také značný psychický tlak,“ říká. Vinařům neztrpčují život jen špačci nebo počasí. Michálka rozčiluje také objem nejrůznějších tiskopisů, které musí každoročně vyplnit. Výpisy, dotazníky, evidence. Vinařský fond, ministerstvo zemědělství, finanční úřad, hygiena, celní úřad. Po vstupu do Evropské unie se počet tiskopisů, které je nucen vyplnit, zněkolikanásobil. „Před pěti lety jsme se rakouským vinařům smáli, co všechno musejí vyplňovat, ale oni se jen usmívali a říkali: počkejte, až budete v Unii,“ vzpomíná Michálek. Hlavně pro starší vinaře bývá nepřehledné papírování velký problém. „Nechápu, proč nemůže být nějaký centrální registr, na který bychom to posílali, vždyť všude posíláme pořád dokola to samé,“ dodává. MÍSTEČKO NA TRHU Přestože ve vyplňování nejrůznějších tiskopisů se čeští a moravští vinaři těm rakouskými již vyrovnali, dotace dostávají pořád podstatně nižší. Jen pár kilometrů odtud na druhé straně hranice mají rakouští vinaři na hektar několikanásobně vyšší dotace. To se samozřejmě promítá do ceny jejich vína, které mohou naši vinaři jen obtížně konkurovat. „Zajímalo by mě, jak by trh s vínem vypadal, kdyby se dotace po celé Evropě zrušily,“ spekuluje Michálek. Kritizuje také hromadné vysazování vinic, které se u nás odehrálo před vstupem do Unie. „Byla to skoro jako nějaká hysterie, hlavně rychle co nejvíc vysadit. Dneska spousta lidí neví, co s tím,“ říká. Sám nechce za každou cenu zvyšovat objem výroby, snaží se raději udržet kvalitu svého vína. „Důležité je najít si svoje místečko na trhu, mít nějakou tu svou specialitku. Pokud vinohrad přetěžujete, máte třeba pět kilo na jedné hlavě, kvalitu z něj nikdy nedostanete,“ tvrdí. Na otázku, jak vidí další budoucnost našeho vinařství, Michálek jen rozpačitě krčí rameny. „Vůbec nedokážu odhadnout, co vinaře čeká. Osobně si ale myslím, že nás bude rok od roku ubývat.“ Na budoucnost českého a moravského vína každopádně připíjí Ryzlinkem rýnským. „Je to král vín,“ usmívá se. JAROMÍR MICHÁLEK

Třiačtyřicetiletého vinaře z Dolních Dunajovic víno živí - ve vinici nebo ve sklepě při výrobě tráví téměř veškerý svůj čas. „Je to sice moje zaměstnání, ale musíte to dělat s chutí a nadšením, jinak u toho nevydržíte,“ říká.

Vinařství je pro pana Michálka rodová záležitost, vinařem byl jeho otec i dědeček. Po roce 1989 postupně koupil a osázel pět hektarů a začal podnikat.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče