Lesk a bída českého designu

30. března 2010, 14:07 - Alena Adámková
30. března 2010, 14:07

Přede dvěma lety Ministerstvo průmyslu a obchodu zrušilo Design centrum, které od roku 1991 mimo jiné organizovalo soutěž Vynikající výrobek roku, v jejímž rámci se udělovala i Národní cena za design. Po jeho zániku se český design ocitl ve vakuu.

Designová kolekce obuvi Botas Classic 66 v retro stylu zvýšila vloni prodeje firmy o celých 36 procent.

Autor: Martin Siebert

Funkci zrušeného Design centra se dnes snaží nahradit hned čtyři organizace – CzechTrade, Design Cabinet CZ, Unie profesionálních designérů a Profil Media, která už několik let organizuje soutěž Czech Grand Design či výstavu Design Blok. Ani jedna z nich však nemá sílu a zejména peníze na to, aby mohla nahradit všechny činnosti zaniklého Design centra.

„Centrum slušně plnilo úlohu podpory průmyslového designu, mapovalo nastupující generaci designérů, vydávalo časopis Design trend. Bohužel se mu nikdy nepodařilo překročit jistou provinčnost,“ uvádí pro časopis A2 teoretička designu Martina Pachmanová. Podle ní svou úlohu mohl sehrát i fakt, že bylo zřízeno a dotováno státem, jeho zástupci nemuseli mít dostatečnou motivaci měnit svůj způsob práce. „Bylo třeba změnit způsob financování a především vedení. Ale zrušení centra považuji za chybu. Jednak s ohledem na význam designu jako ekonomického činitele, jednak kvůli dopadu na celkovou kulturní politiku státu. Teď nemáme žádnou instituci, která by v této práci mohla účinně pokračovat,“ dodává Pachmanová.

Podle Zuzany Sedmerové, která má nyní v agentuře CzechTrade na starosti podporu designu, zrušení Design centra nebylo ale jednoznačnou chybou. „CzechTrade má finanční prostředky jen na některé činnosti zaniklého Design centra – můžeme podporovat spolupráci designérů s průmyslovými podniky, účast firem na vybraných výstavách či veletrzích, poskytovat poradenství, vytvořili jsme adresář designérů. Na tuto činnost máme ale jen šest milionů korun, zatímco Design centrum hospodařilo s 30 miliony ročně,“ říká Sedmerová. Jedním hlasem dodává, že se tak CzechTrade nemůže věnovat například podpoře studentského designu ani pořádat například celonárodní soutěž designu, která by odpovídala mezinárodním regulím. „Také nejsme přímo napojeni na všechny oficiální evropské instituce na podporu designu, ale jen na některé, jako je BEDA a ICSID,“ dodává.

Podpora průmyslového designu živoří

Také Lenka Žižková, která se některé činnosti zaniklého Design centra snaží suplovat v Design Cabinet CZ, což je organizace vzniklá v podstatě na dobrovolnické bázi, vidí zrušení Design centra jako velkou chybu.

„Design centrum se zabývalo hlavně průmyslovým designem, ostatně spadalo pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, dělalo nádeničinu, jezdilo po fabrikách, sledovalo, kde se co dělá, nutilo nové majitele, aby se spojili s designéry, aby dělali výrobky na světové úrovni. Dnes se průmyslovým designem na této úrovni už nikdo nezabývá,“ vysvětluje Lenka Žižková.

Zrušením Design centra se podle ní také zbortila mezinárodní pozice českého designu, napojení na evropské struktury, ale i na evropské peníze, protože všude jinde v Evropě fungují Design centra podporovaná státem.

„Design centrum mohlo propagovat české výrobky ve světě, protože hodnotilo produkty podle celosvětově platných pravidel. Když někdo vyhrál Národní cenu za design a uměl to prodat, tak se velice zvýšila prestiž i cena jeho výrobků. Design centrum také dělalo výměnné výstavy průmyslového designu, abychom viděli, jak vypadá design ve světě. Byl i Program design na podporu malých a středních podniků, kteří dostali peníze na designéra, převzali to i jinde v Evropě,“ líčí Žižková, co vše po zrušení Design centra zaniklo.

Žižková připouští, že práci zrušeného Design centra částečně nahradila organizace CzechTrade a také před deseti lety vzniklý Designblok, který organizuje soutěž Czech Grand Design. „CzechTrade například propaguje český design na významných výstavách ve světě a veletrzích životního stylu, ale bohužel ne průmyslového designu, který nyní živoří,“ tvrdí Žižková.

Czech Trade opravdu převzal jen některé aktivity, ale průmyslový design podporuje i nadále. Jednou z aktivit je například podpora českých firem, uplatňujících design ve výrobě. „Zaměřujeme se hlavně na malé a střední podniky, snažíme se je propojit s designéry a vysvětlit jim, že spolupráce s nimi přináší konkurenční výhody, možnost prosadit se na zahraničních trzích, snížení výrobních nákladů. Také jim platíme účast na vybraných výstavách a veletrzích,“ oponuje Milan Ráž, ředitel odboru prodeje agentury CzechTrade. I Ráž ale připouští, že po zrušení Design centra některé důležité aktivity bohužel zanikly.

„Například nemáme prostředky na to, abychom podporovali začínající designéry nebo studenty designu. To dělá nyní jen Design Cabinet, který také pořádá výstavy a organizuje Národní cenu za studentský design. My ale studentům nabízíme například bezplatnou návštěvu seminářů, jichž se účastní i zástupci firem. Mají tak mimo jiné možnost v praxi poznat, co firmy potřebují, a kontaktovat je,“ říká Ráž.

Bude obnovena Národní cena za design?

Podle Zuzany Sedmerové je poptávka také po nějaké nové podobě soutěže Vynikající výrobek roku, která byla organizována podle přísných mezinárodně platných pravidel. V Česku sice existuje soutěž Czech Grand Design, pořádaná sdružením Design Blok, ta však probíhá víceméně na komerční bázi. Cenu uděluje Akademie designu, v níž jsou novináři, módní publicisté či fotografové volení agenturou Profil Media. Ti vybírají výrobky pro udělení ceny.

„Ale tyto ceny se udělují hlavně výrobkům, o nichž se nejvíc píše, není to na základě zmapování terénu, odborného posuzování, nehodnotí se podle mezinárodních kritérií,“ tvrdí Žižková, která je sama jednou z kurátorek soutěže Czech Grand Design.

„Design Blok vznikl už před deseti lety, nevnímáme jej negativně, naopak, čím více organizací zabývajících se designem bude, tím lépe. Každá organizace může přispět pomocí nástrojů, s nimiž pracuje,“ po­dotýká k tomu Sedmerová. Podle ní podnět pro obnovení Národní ceny za design přišel i od Rady pro design, která vznikla při CzechTrade jako poradní orgán generálního ředitele agentury v oblasti průmyslového designu. Schází se jednou až dvakrát ročně, zve si odborníky, snaží se od nich získat podněty pro to, co by měl stát dělat v této oblasti. „Předáváme pak poznatky Radě pro obchod a investice, což je poradní orgán ministra průmyslu a obchodu. Podnět pro obnovu nějaké soutěže organizované podle celoevropských pravidel přišel, něco takového by mělo vzniknout. Uvidíme, zda se podaří soutěž v nějaké podobě obnovit,“ uzavírá Sedmerová.

Design Blok a Czech Grand Design obstojí i bez státu

Jana Zielinski z firmy Profil Media, která organizuje soutěž Czech Grand Design i výstavu Design Blok, však rozhodně odmítá názory, že by soutěž Czech Grand Design nebyla organizována podle mezinárodních kritérií.

„O nominovaných rozhoduje mezinárodní akademie, kterou tvoří 42 teoretiků designu, kurátorů muzeí a 18 odborných publicistů. Rozhoduje se ve třech kolech. V prvním každý akademik sám podle svého uvážení nominuje pět jmen v každé kategorii, jména se pak ve druhém kole sečtou, první tři postoupí do třetího kola a tam se z nich vybere vítěz,“ popisuje regule soutěže Zielinski. Zdůrazňuje, že za účast v soutěži se nic neplatí a přitom se tato akce obejde bez státních dotací.

„Jen vítěz kategorie Designér roku obdržel letos 90 tisíc korun od Ministerstva kultury a vítězi kategorie Výrobce roku uhradí Ministerstvo průmyslu a obchodu účast i cestovní náklady na výstavě 100% design v Londýně. Žádali jsme je také o příspěvek na katalog, ale odmítli,“ vysvětluje Zielinski s tím, že naštěstí mají dostatek sponzorů, takže se obejdou i bez státního příspěvku. To ovšem podle kritiků této soutěže znamená, že se musí zaměřovat především na líbivé kategorie a výrobky, jako jsou šperky, nábytek, sklo, módní návrháře, zatímco průmyslový design tak zůstává na okraji zájmu.

„Za účast na výstavě Design Blok musí proto firmy platit. Jinak bychom ji nemohli pořádat,“ podotýká Zielinski.

I české firmy dokáží využívat výhod designu

Přesto, že je podpora průmyslového designu v posledních letech skromnější, existuje mnoho českých firem, které mají výrobky s dobrým průmyslovým designem, srovnatelným se světem.

„Například firma Dvořák – svahové sekačky, které se vyvážejí do celého světa, postele a další výrobky firmy Linet, které se exportují do 80 zemí, Eco-Design z Českých Budějovic, která dělá svítidla, jež vyváží do mnoha zemí, Tescoma Zlín, která má vlastní design studio, Eta Hlinsko, Grund – koberečky Mladé Buky, mmCité – městský mobiliář,“ vyjmenovává Žižková. Jsou i další výrobní firmy, které se prosazují právě díky kvalitnímu designu. „Například UP Závody, Blata, výrobce motorek, Polstrin, Botas, Ton, Elton hodinářská a jiné,“ přidává Zuzana Sedmerová z CzechTrade.

Například firma Botas je díky kvalitnímu designu dnes už prakticky jediným tuzemským obuvnickým podnikem, který nezkrachoval.

„V roce 2008 jsme navázali spolupráci se dvěma studenty Vysoké školy umělecko-průmyslové, Janem Klossem a Jakubem Koroušem, kteří v rámci své ročníkové práce měli vytvořit novou kolekci sportovní obuvi. Tento úkol se jim natolik povedl, že jsme s nimi navázali trvalou spolupráci a jejich obuv se od loňska stala základem našich letních kolekcí. Nyní pro nás připravují už třetí řadu. Celkem už od nich máme 25 modelů v cenových relacích od 1599 do 1899 korun,“ vypráví Petr Lajžner, předseda představenstva Botas. Dodává, že všechny modely se vyrábějí v závodě ve Skutči. Botas díky spolupráci s mladými designéry získal letos také ocenění Výrobce roku v rámci soutěže Czech Grand Design.

Kolekce Botas Classic 66, která je ve stylu retro a vychází z modelů Botas ze 60. let, je z kvalitního koženého materiálu, ale na rozdíl od starých modelů hýří barvami, byla natolik úspěšná, že se prodeje firmy vloni navzdory probíhající krizi zvedly o 36 procent.

„Měli jsme štěstí, že se nám podařilo zároveň navázat spolupráci s firmou Baťa, která začala naši obuv prodávat ve své obchodní síti, celkem v 50 obchodech v Česku, Polsku a na Slovensku. Letos by už tato designová obuv měla tvořit až třetinu naší produkce. Pokud chceme bojovat s asijskou konkurencí, nemůže to být cenou, ale kvalitou a dobrým a nápaditým designem,“ uzavírá optimisticky Lajžner.

Eco-Design se zařadil mezi evropskou špičku

Na kvalitní design vsadila i českobudějovická firma Eco-Design, výrobce interiérových svítidel. „V roce 1995 jsme se společníkem Alexandrem Dubským, což je výtvarník, absolvent keramické školy v Bechyni, začali přemýšlet o tom, že bychom začali vyrábět ekologická svítidla, která by byla designově čistá, tak aby v interiéru nevzbuzovala žádný velký efekt, nepůsobila tam rušivě,“ vypráví o počátcích firmy jednatel firmy Petr Čech.

Po rozhovoru s architekty se rozhodli vyrábět nástěnná svítila, která by byla tvarově jednoduchá a hodila se do interiérů.

Jako hlavní materiál si zvolili speciální sádru, která je oproti té běžné daleko tvrdší. Materiál nazvali Ecolit, přírodně tvrzená sádra.

Proč sádra? „Ecolit je tekutý, lze jej lít do forem, je flexibilní, bez velkých investic lze dělat nové modely. Navíc je to přírodní, ekologicky čistý materiál, nemá v sobě žádné chemické příměsi, lepidla. Umožňuje dělat čistý design, spojit svítidla se stavbou, udělat svítící štuk. Taky výroba je levná, máme velkou přidanou hodnotu. Nechceme vyrábět statisíce svítidel za rok, konkurovat asijským výrobcům, děláme jich řádově asi 20 tisíc ročně,“ vysvětluje Čech. „První tři roky byly krušné, neměli jsme žádné zdroje. Pronajali jsme si u Bechyně, kde je keramická škola a tudíž zdroj pracovní sily, asi 50 až 70 metrů čtverečních a tam jsme rozjeli výrobu. Marketingově jsme to pojali tak, že nám bylo jasné, že naše cesta k úspěchu povede přes architekty. Měli jsme s nimi mnoho schůzek, kde jsme je přesvědčovali, že čistý design se hodí nejen do barokních interiérů, ale i do hotelů, bytů. A postupně jsme je přesvědčili, našimi svítidly jsme vybavili několik českých ambasád, Clam-Gallasův palác v Praze a další významné budovy, také jednu mešitu v Dubaji,“ pokračuje Čech.

Firma začala brzy slavit úspěchy. Začínala se třemi modely svítidel, postupně škálu rozšířili až na 50 vzorů. To se už neobešlo bez spolupráce s předními českými designéry, například Bořkem Šípkem, Janem Čtvrtníkem i dalšími. Jen jeden designér má stále stejný vkus, dělá pořád totéž. Proto je nutné spolupracovat s více různorodými výtvarníky. S Janem Čtvrtníkem připravuje novou ucelenou řadu, která bude představena na Design Bloku v říjnu 2010 v Praze,“ popisuje Čech.

Po dvou letech činnosti si už firma pronajala bývalou malotřídní školu v Raděticích, později koupila bechyňský závod zkrachovalého Jihotvaru. Nyní má 20 zaměstnanců a přibližně 30 milionů korun ročního obratu.

„V té době jsme už začali expandovat do zahraničí. Začali jsme jezdit na výstavy, třeba do Frankfurtu na Light of Building. Do zahraničí jsme nejdříve prorazili jako firma pracující pro jednu německou firmu pod jejím jménem. Jako levná pracovní síla. Nyní chceme jít ale jinou cestou, prorazit pod svým jménem. Dnes exportujeme pod jménem naší firmy do 20 zemí Evropy,“ vypráví Čech s tím, že firma se chce zaměřit na to, aby ovládla německý, rakouský a švýcarský trh. „Až pak můžeme jít dále,“ uzavírá Čech, který věří, že za několik let firma pronikne i do USA a do Japonska.

Příběh českého designu končí tedy optimisticky: „O náš design už se nebojím. Nyní už je plně srovnatelný se světem, jsou zde technologie, materiály, jen studenti nemají tolik možností si věci vyzkoušet ve výrobě, ale vzniká zde řada špičkových výrobků,“ uzavírá Žižková.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče