Lepší vrabec v konkurzu

04. února 2009, 00:00 - Petra Sýkorová
04. února 2009, 00:00

Počet krachujících firem, zvýšená opatrnost a úpadek důvěry mezi podnikateli.

I to jsou důsledky hospodářské krize. Nejistota věřitelů se podle všeho odrazí i na průběhu úpadkových řízení. Ke dnu tak možná půjdou i firmy, které by za jiných okolností mohly přežít.

Krize je výzva. Je to příležitost. „Kdo si v současné době zachová chladnou hlavu a zdravý rozum, může z ní těžit a posílit svou pozici na trhu,“ říká ředitel oddělení restrukturalizací mezinárodní společnosti PricewaterhouseCoopers Petr Smutný. Jenže ne všem se povede projít krizí úspěšně. A některým se to pravděpodobně nepodaří vůbec. Proto lze očekávat nárůst počtu dlužníků, kteří nebudou schopni splácet. A v důsledku i větší množství úpadkových řízení.

Ticho před bouří

Dosavadní stavy spisů na insolvenčních soudech nijak alarmující nejsou. „Porovnáme-li počet řízení zahájených v loňském roce s předchozími lety, zjistíme, že množství nově zahajovaných řízení je v podstatě konstantní,“ podotýká tisková mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Steinerová. Odborníci však shodně tvrdí, že bude hůř.

„Předpokládám, že finanční krize se projeví nárůstem počtu insolvenčních řízení. Zřejmě půjde o úpadky jak obchodních společností, tak i fyzických osob-nepodnikatelů. Ty se budou snažit řešit svou tíživou ekonomickou situaci návrhem na oddlužení,“ říká místopředseda Krajského soudu v Brně Jan Kozák, který se problematikou úpadkových řízení zabývá deset let. K nárůstu počtu těchto řízení podle něj dojde až s odstupem minimálně několika měsíců od nástupu ekonomické krize. „První vlny zvýšeného počtu návrhů na zahájení úpadkového řízení můžeme čekat ve druhé polovině roku 2009,“ odhaduje.

Petr Smutný jeho předpoklad potvrzuje. „Očekávám, že v následujících měsících negativní dopad krize na českou ekonomiku ještě zesílí, proto můžeme čekat i nárůst počtu insolvenčních řízení. Firmy totiž na zhoršující se ekonomickou situaci často reagují pomaleji než by bylo třeba. Manévrovací prostor pro nápravu se jim v důsledku toho značně zúží,“ domnívá se. Problémy se podle Smutného projeví zejména v oblastech, které jsou navázány na automobilový a potravinářský průmysl či na trh s realitami. Mezi hlavní důvody ohrožení firem patří především nižší odbyt a vysoké zatížení fixními platbami – k těm patří například platy zaměstnanců nebo úvěrové či leasingové splátky. „Určité uvolnění alespoň dočasně poskytuje oslabující měna. Nicméně na tuto skutečnost nelze zcela spoléhat, protože míra fluktuace směnných kurzů je vysoká,“ doplňuje Smutný.

Na řadě jsou úspory

REORGANIZACE

Insolvenční řízení obvykle skončí konkurzem. Alternativou, kterou nabízí nový zákon, je reorganizace. Zatímco konkurz je založen v zásadě na postupném prodeji dlužníkova majetku po kusech, cílem reorganizace je udržet životaschopný podnik nebo jeho části pohromadě. Rozhodnutí, zda bude podnik reorganizován, nezávisí jen na vůli dlužníka. Insolvenční zákon věřitelům umožňuje odhlasovat, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurz. Standardního reorganizačního řízení mohou využít jen dlužníci s obratem přes 100 milionů korun, nebo zaměstnávající více než 100 zaměstnanců. Drobní živnostníci a malé a střední podniky mohou zvolit cestu pouze takzvané předpřipravené reorganizace. Pokud jim hrozí úpadek, mohou se před konkurzem zachránit tak, že ještě před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo velmi rychle poté sestaví reorganizační plán. Ten musí schválit alespoň polovina všech zajištěných a polovina nezajištěných věřitelů (polovina se přitom počítá podle výše pohledávek).

Podnikatelé by si měli dát pozor. Může se totiž stát, že v důsledku insolvence jejich obchodních partnerů nebudou ani oni schopni dostát svým závazkům. „Je pravděpodobné, že se budeme znovu častěji setkávat s termínem druhotná platební neschopnost, který byl nechvalně známý na počátku devadesátých let,“ obává se ředitel firemního bankovnictví české pobočky HSBC Bank Andrew Blach.

Nyní je podle něj více než jindy důležité věnovat se krizovému managementu, monitorování a řízení rizika. „Výsledkem by mělo být zjištění, zda je míra rizika adekvátní předpokládaným výnosům a zda je možné riziko snížit dostupnými zajišťovacími instrumenty, například pojištěním,“ říká Blach. Uhlídat sebe a vlastní náklady je sice těžké, ale své účetnictví znáte a k dispozici máte širokou paletu úsporných opatření (kupříkladu ve Škodě Auto přestali pít na kratších poradách firemní kávu).

Minimalizovat riziko, že v úpadku skončí váš obchodní partner, je ovšem mnohem složitější. „Nelze než zopakovat staré dobré dvakrát měř a jednou řež. Podnikatelé by si měli své investice velmi dobře rozmyslet. Ještě nedávno to nebylo absolutně nezbytné. Nikdo na trhu nepociťoval nedostatek likvidity a úvěrový apetit bankovního sektoru byl značný,“ radí Petr Smutný. Vedle opatrnějšího rozhodování doporučuje Smutný ještě využívat databáze registrující dlužníky a v případech rizikových partnerů důsledně vyžadovat platby předem.

Pravděpodobnost, že se v důsledku krize zvýší počty krachujících firem, hraničí s jistotou. Podle Jana Zrzaveckého, partnera advokátní kanceláře Hájek Zrzavecký, však krize ovlivní i zvolený způsob řešení úpadku. Ohrozí tak i dosažení základního cíle pouze rok starého insolvenčního zákona – umožnit řešit úpadek či hrozící úpadek dlužníka způsobem, který mu dovolí přežít – to znamená reorganizací či vyhlášením moratoria. Dřívější právní úprava naproti tomu preferovala řešení úpadku likvidačním způsobem, tedy konkurzem.

Reorganizace i moratorium jsou však instituty, jichž může dlužník využít jen se souhlasem věřitelů. Proto vyžaduje důvěru věřitelů v to, že dlužník dodrží sjednaný způsob splácení pohledávek a že splní své sliby. „Za stavu finanční krize ale vzájemná důvěra v podnikatelském i obchodním prostředí upadá. Lze tedy očekávat, že věřitelé napříště upřednostní likvidační způsoby řešení úpadku či nebudou ochotni souhlasit s vyhlášením moratoria. Dokonce i za cenu, že v důsledku tohoto svého rozhodnutí budou uspokojeni v mnohem menším rozsahu. Konkurz totiž mohou chápat jako rychlejší a jistější řešení,“ vysvětluje Jan Zrzavecký.

Podobný názor má i Jiří Markvart z advokátní kanceláře Ambruz & Dark. „Finanční krize povede věřitele spíše k většímu tlaku na dlužníky. Za standardních okolností může být reorganizace pro věřitele přínosná, jelikož jim dovolí dosáhnout na větší část dluhu. V době finanční krize lze stěží předpokládat, že by se situace podniku a tím i pozice věřitele nějak dramaticky vylepšila tím, že dojde k reorganizaci pod dohledem soudu.“ Problém se podle něj pravděpodobně spíše prohloubí. „Vše ale samozřejmě závisí na konkrétní situaci konkrétního podniku v konkrétním odvětví,“ zdůrazňuje. Stejně skepticky se Markvart dívá i na moratorium. „Je otázka, co může v rámci moratoria v době finan
ční krize dlužník skutečně zvládnout,“ zamýšlí se.

Problém je třeba přiznat co nejdříve

MORATORIUM

Moratorium je ochrana před věřiteli. Podnikatel o ni může požádat soud v krátké lhůtě po zahájení insolvenčního řízení nebo již před ním, je-li v situaci hrozícího úpadku. Moratorium poskytuje dlužníkovi dočasnou ochranu (nejdéle čtyři měsíce) před věřiteli a před možným rozhodnutím o úpadku. Jeho hlavním cílem je umožnit podnikateli úpadek překonat anebo alespoň dosáhnout dohody s věřiteli. S návrhem na moratorium musí souhlasit většina dlužníkových věřitelů.

Zdá se, že lidé na účinnost reorganizace či moratoria nevěřili ani dosud. V loňském roce bylo povoleno pouze pět reorganizací a moratoria byla vyhlášena jen ve čtyřech případech. „Uvedených institutů je zatím využíváno velmi střídmě,“ hodnotí tyto počty soudce Jan Kozák. Důvodem je podle něj skutečnost, že podnikatelé své problémy nechávají dojít do stadia, ve kterém už moratorium ani reorganizace jejich firmu nezachrání. „Dlužník by měl k reorganizaci jako k řešení úpadku přistupovat velmi odpovědně. Především je třeba, aby nenechal svou úpadkovou situaci zajít příliš daleko. Čím dříve začne obchodní společnost svou tíživou ekonomickou situaci řešit, tím jednodušší a také levnější reorganizace pro dlužníka bude. Domnívám se, že především tento aspekt zatím české podnikatelské prostředí ignoruje. Proto jsou reorganizace málo četné,“ míní Kozák.

Příčiny nízkého počtu vyhlašovaných moratorií jsou podle něj obdobné – přespříliš váhavé reakce dlužníků. „České podnikatelské prostředí není zvyklé řešit problémy v jejich zárodku, zabývá se až skutečně hlubokou krizí nebo propadem. V takové situaci však již moratorium, které má obecně napomoci dlužníkovi překonat úpadek nebo hrozící úpadek vlastními prostředky, není použitelné,“ vysvětluje.

Krize tedy patrně zkomplikuje i samotný průběh insolvenčních řízení. Na všem zlém je něco dobrého. „Právě finanční krize a s ní spojený nárůst úpadkových řízení kvalitu nového zákona skutečně prověří,“ říká Markvart. Projde-li tento teprve od loňska účinný předpis úspěšně zatěžkávací zkouškou, kterou mu krize připravila, můžeme věřit, že se zákonodárcům skutečně povedl. Totéž pak do určité míry platí i o všech projektech a firmách – nezkrachují-li teď, jejich autoři i majitelé získají jistotu, že fungují tak, jak mají. Jednoduše – krize nás buď zabije, nebo posílí.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče