Lekce pro zdravotnictví a ztracená šance

27. března 2009, 03:53 - Pavel Páral
27. března 2009, 03:53

Vláda připravila protikrizový balíček pro české zdravotnictví a zdá se, že se nic tak zvláštního nestalo. Stát si půjčí a nasype do zdravotních pojišťoven něco kolem sedmi miliard korun, také pojišťovny samy něco ušetří a nic se vlastně neděje.

Autor: Jakub Stadler

Alespoň nezasvěcenému pozorovateli se to může zdát. Jenže co se zdá, to je sen, probudíš se a je bílý den. A bylo by dobře, aby se vládní i opoziční politici probudili a poněkud se jim rozsvítilo.

Současná krize totiž zcela jasně a zřetelně ukazuje, jak je nereformovaný systém financování zdravotnictví křehký a zranitelný. Úspory a rezervy na kontech pojišťoven vzniklé díky systému regulačních poplatků a výrazným navýšením státní dotace v minulých letech se rozplynuly během pár krizových měsíců. Pokud by vláda nyní nezačala dolévat další peníze, čekali by lékaři a nemocnice na platby od zdravotních pojišťoven už na konci letošního roku třeba také několik měsíců.

Je naprosto evidentní, že systém, v němž jde téměř devadesát procent příjmů ze státní kasy a který je zcela závislý na vývoji mezd a zaměstnanosti, je dlouhodobě neudržitelný. Tedy neudržitelný na nějaké evropsky přijatelné úrovni zdravotní péče.

Poplatky nestačí Pokud nechceme, aby zdravotnictví zaostávalo a čeští občané neměli přístup k nejmodernějším lékům a léčebným postupům, je třeba dolít do systému další peníze ze soukromých kapes a zároveň zaručit úsporné a efektivní hospodaření s prostředky vybranými na daních a povinném zdravotním pojištění. A otevřeně musíme přiznat, že zdravotnické poplatky jsou jen prvním a naprosto nedostatečným zdrojem soukromých peněz. Julínkův záměr pustit do zdravotnictví další peníze prostřednictvím placení za nadstandard se přitom zadrhl a v současné politické situaci bude s největší pravděpodobností neprůchodný. Rovněž zavedení opravdu konkurenčního prostředí na trhu zdravotního pojištění i mezi poskytovateli zdravotní péče je pak zcela neprůchozí. Alternativa přitom neexistuje. Opoziční ČSSD nepředložila za osm let svého vládnutí nic použitelného a ani jako opoziční strana nedokáže nabídnout žádnou konzistentní koncepci vycházející z levicových idejí. Ono ale nejde fakticky o nic překvapivého. V celé Evropě existuje jen jediný model blízký srdci socialistického experta Davida Ratha. Tím je model britský, považovaný dokonce i v Británii za ostudný a nefunkční. Jde o systém, kde neexistuje konkurence zdravotních pojišťoven, ale jen jedna jediná Národní zdravotní služba, která financuje péči v síti státních zdravotnických zařízení. Z mramorových paláců NZS teče peněz spousta, systém vůbec není levný, nemocní však na zdravotní péči čekají často ještě v márnici. Nákladné úkony si Britové nechávají raději provádět za vlastní peníze v cizině, například v Indii. V britských soukromých klinikách pak mají špičkovou péči fakticky jen ti, kdo si platí velmi drahé komerční pojištění. Rathovy kontrolované nemocnice**

I David Rath chce sloučit zdravotní pojišťovny, alespoň ty zcela státní, jako jsou VZP, Vojenská pojišťovna a Pojišťovna ministerstva vnitra. A rovněž chce oprášit svůj protiústavní zákon o neziskových nemocnicích a vytvořit síť státem kontrolovaných nemocnic. Už sice připustil, že by si lidé mohli v nemocnicích platit za jídlo a že paralen a jiné levné léky by nebyly na předpis, ale to je tak všechno, co je ochoten akceptovat.

Státní výdaje chce zvýšit ze sedmi procent hrubého domácího produktu na osm procent. Vůbec ho netrápí, že to dělá nějakých pětatřicet miliard korun, které mimochodem byly před pár měsíci na účtech pojišťoven a do konce roku je snadno a s přehledem zblafne krize, takže ani tahle dodatečná dotace fakticky finanční stabilitu systému z dlouhodobého pohledu neřeší. Řeší to jen strach lékařů a dalších zdravotníků, že si jako ostatní lidé v zemi začnou vydělávat tolik, kolik odpovídá jejich výkonu a kvalitě práce. To je totiž ten hlavní cíl všech protireformátorů, kromě naivistů, kteří skutečně věří v to, že každý občan má nárok na stejnou zdravotní péči, a to placení u doktora tak nějak narušuje.

Jenže tomu, že hejtman a poslanec Rath i s jeho lidoveckým přívěškem ke klíčům poslancem Hovorkou bude léčen v případě nějaké vážné choroby stejně kvalitními lékaři a za použití stejně nákladných metod a léků jako teta z Vimperka, soudný člověk asi neuvěří. Prostě platilo, platí a platit bude, že být zdravý a bohatý je o dost lepší než být chudý a nemocný. A systém, který to akceptuje, když dovolí bohatým připlácet za lepší péči, je možná méně spravedlivý, ale zato je k těm chudým milosrdnější, protože v lépe financovaném systému, do něhož tečou i soukromé peníze, i oni dosáhnou na lepší léčbu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče