Lehkost digitálního bytí

20. ledna 2008, 17:41 - Karel Zaoral
20. ledna 2008, 17:41

Z města hazardu míří moderní technika do domácností

Přeplněný bulvár Strip v Las Vegas sotva dokáže pojmout davy lidí. Stovky Hispánců, vyrovnaných v řadách kolem chodníků, rozdávají vizitky prostitutek a nočních klubů. Až na výpravu francouzských novinářů, kteří je sbírají po desítkách, je ale většina návštěvníků města hazardu ignoruje… Jak ubývá denního světla, tisíce kasin a zábavních podniků se rozsvěcují neonovými reklamami. Míjíme kopii Eiffelovy věže. Na zhruba stometrovou cestu umělým kanálem se u kasina Ostrov pokladů vydává pirátská plachetnice, na níž se pravidelně odehrává bitva s bojem muže proti muži, střílí se z děl a lámou se stěžně. Posléze dorážíme do hotelu Venetian, kde se odehrálo slavnostní otevření veletrhu Consumer Electronics Show čili CES, každoročně pořádaného společností CEA (Consumer Electronics Association) v Las Vegas, ve městě, které by mohlo bez uzardění sloužit coby pomník nekonečně velké lidské hlouposti…

Letošní ročník veletrhu konaný ve dnech 7. až 10. ledna se nesl ve znamení zrychlujícího se sbližování spotřební elektroniky a světa počítačů. A zároveň přidal něco navíc – do hry vstoupily nové tváře. Na CES 2008 se prezentovali poprvé jako plnohodnotní partneři také výrobci automobilů, zastoupení zejména koncerny Ford a GM.
CES je především megashow. Srovnávat americké podání marketingu s evropským (nebo dokonce českým) způsobem je téměř nemožné. Bezmála tři tisíce vystavovatelů a 140 tisíc návštěvníků, to jsou čísla, o kterých si mohou naše výstaviště nechat zdát. Přinejlepším. A naopak, naprostá profesionalita a dokonalé zvládnutí prezentací, často spojené s moderátorskými dvojicemi a vtipnými dialogy, o tom zase mohou snít návštěvníci našich veletrhů.
Ale samozřejmě existují i negativa. Většinu plochy v Las Vegas zabralo několik největších vystavovatelů. Kdo by chtěl zhlédnout produkty rivalů Microsoftu, jenž měl na veletrhu snad největší prostor a dominoval, musel by se podívat leda tak na internet. S výjimkou několika méně významných firem, dodávajících hardware s vestavěným Linuxem, téměř nic. Například po Media Center PC s tučňákem ve znaku se slehla zem. V současné době extrémního růstu zájmu o MCPC tyto počítače mohly skomírajícímu Linuxu zachránit život, jenže se po nich už od dob Carly Fiorinové v čele HP slehla zem. A to je, minimálně kvůli zachování jakés takés konkurence, škoda.

Konec digitální dekády?

Uplynulý ročník CES se nesl ve výrazně proamerickém duchu a ve znamení tradic. Jedna velká skončila. Miliardář Bill Gates, jenž po dlouhé roky prostřednictvím své keynote říkal elektronickému světu kudy dál, letos vystupoval naposled, nadále se prý bude věnovat výhradně charitě. Ostatní důležití CEO velkých firem, typu Panasoniku, Intelu, a podobně se pak shodli na tom, že definitivně končí první digitální dekáda, jež se nesla ve znamení honby za největším možným výkonem a ke slovu se dostává druhá, již nejvíce ovlivní software a nové služby, které jeho prostřednictvím vzniknou.
Co bylo z prezentované elektroniky nejzajímavější? Těžko říci. Pouhý centimetr silné plazmové a LCD obrazovky, mobily s OLED displeji nebo roboti, kteří zatím - přiznejme si - nic moc neumí. Pro každodenní použití ale přináší atraktivní možnosti třeba standard USB 3.0 s ohromující přenosovou rychlostí: jednoho zcela plného CD za sekundu. Takže: nové USB klíčenky půjdou jistojistě na dračku…

DO SOUBOJE TENKÝCH TELEVIZÍ VSTUPUJE OLED Sedm let poté, co byl na veletrhu CES představen první plazmový televizor na světě, se v Las Vegas odehrál další díl nekonečného souboje dvou konkurenčních technologií plochých televizí – LCD versus plazma. Zatímco v minulých ročnících se výrobci přístrojů snažili předčit konkurenty lepším obrazem, respektive obrazovkou se stále se zlepšujícím rozlišením, letošní CES se vydal cestou designových změn a soubojem o největší, nejtenčí či nejlehčí televizi.

Úhlopříčky rostou.

Z pohledu obrazu totiž výrobci již dosáhli bodu, kdy i dnešní vcelku běžná plochá televize dokáže zobrazit špičkový obraz, problém spíše přetrvává v nepříliš dostatečných zdrojích kvalitního obrazu, ať už jde o digitální příjem televizního signálu, nebo o video ve vysokém rozlišení. Honbu za nejkvalitnějšími obrazovkami vystřídal souboj designérů a především marketérů – producenti televizorů s ostrými hranami začali rohy zaoblovat, tenké obrazovky umísťují do exkluzivních rámečků a krytů ze skla, leštěného dřeva či drahých kovů. Obecně začaly firmy hledat různé „specialitky“, kterými by mohly podpořit prodej plochých televizorů. Například v USA měla loni digitální televizi (LCD, nebo plazmu) již téměř polovina domácností a drtivá většina z nich pracuje ve vysokém rozlišení (HD – High Definition). Spojené státy jsou ve vybavenosti moderními televizory několik kroků před světem, nicméně je jasné, že obdobný trend brzy dorazí i do Evropy.
Na CES se tedy začalo bojovat v rozměrových kategoriích, kde hlavní roli hrají palce, respektive centimetry. Panasonic, jenž na loňském veletrhu přišel o primát největší televize světa (korporace Sharp tehdy uvedla LCD televizor s úhlopříčkou 108 palců, tedy asi 274 centimetrů) se rozhodl trumfnout konkurenci plazmovou televizí s úhlopříčkou 150 palců, tedy 381 centimetrů. Sama firma přístroj prezentuje jako televizor, který se nehodí do již hotového obývacího pokoje, ale je nutné kolem něj postavit nový dům… Především je však televize určena do malých digitálních kin, pro prezentační účely či využití ve firmách. Cena gigantického přístroje, s jehož naložením do nákladního letadla měla spediční firma značné problémy, by se měla pohybovat kolem 100 tisíc dolarů, tedy asi jednoho a třičtvrtě milionu korun. S prodejností televizoru, který by se měl montovat i v plzeňském závodě japonské společnosti, by Panasonic neměl mít problém - „menší“ 103palcové plazmy se během loňského roku prodalo více než tři tisíce kusů; koncová cena je přitom aktuálně na hranici 70 tisíc dolarů.

Čím štíhlejší, tím lepší.

Zatímco úhlopříčky televizí dnes již překonávají metrovou hranici, opačný trend – zmenšování rozměrů – je možné pozorovat v tloušťkách plochých obrazovek. Letošní CES přepisoval historické tabulky dokonce několikrát během veletrhu. Nejprve se k primátu přihlásila společnost JVC, jejíž 117centimetrová televize byla v nejužším místě „tlustá“ jen čtyři centimetry. Poté Sharp oznámil, že jeho LCD televize s úhlopříčkou 132 centimetrů pokořila hloubku dvou centimetrů, načež korporace Pioneer představila koncept plazmového televizoru tenkého pouhých devět milimetrů! Dnes je přitom běžné, že tloušťka ploché televize přesahuje čtyři palce, tedy více než deset centimetrů. Do běžného prodeje by se však na rozdíl od konkurentů měla „anorektická“ televize s označením Pioneer Kuro dostat až v příštím roce. Zeštíhlující trend přináší i jiné výhody než jen hloubku televizoru. Nové technologie totiž umožňují snížit váhu obrazovek, a dokonce i spotřebu elektrické energie.

A hurá na web!

Ačkoliv je CES nejvýznamnější přehlídkou spotřební elektroniky pro celý svět, orientace na amerického konzumenta je znát doslova na každém rohu. Evropan se tak možná podivil, že producenti akcentovali na letošním CES televizory s obnovovací frekvencí 120 hertzů. Nejde však o zlepšení evropské stohertzové technologie, ale o její americkou obdobu – na severoamerickém kontinentu totiž používají pro televizní signál standard NTSC, který pracuje s násobky tamní základní frekvence 60 hertzů. Za příjemnou uživatelskou vlastnost lze však považovat technologii Aquos Net, zaměřenou v první fázi na amerického spotřebitele; v Las Vegas ji představil Sharp. LCD televize se prostřednictvím standardní vysokorychlostní internetové přípojky (či speciální bezdrátové technologie - pro případ, že televizor není poblíž kabelu) napojí ke speciálnímu webovému rozhraní. Uživatel si pak zvolí zájmové oblasti či internetové servery, z nichž chce získávat aktuální informace – počasí, hustotu dopravy, burzovní zprávy či nejčerstvější zpravodajské novinky. Po přepnutí televizoru do „zpravodajského“ režimu jsou novinky ze zvolených oblastí „tlačeny“ na obrazovku televize, obdobně jako pracuje RSS čtečka v počítači. Majitel televizoru si navíc může dle vlastních preferencí obrazovku přístroje rozdělit do několika menších částí a kromě čtení zpráv prohlížet fotografie uložené na speciálním serveru, přistupovat do e-mailové schránky či komunikovat on-line s technickou podporou výrobce televize.

Další hráč v TV poli.

Do souboje televizních technologií, v němž mají zatím nad plazmami navrch LCD televize, se bude snažit promluvit – soudě dle letošního ročníku CES – i „diodová“ technologie OLED (Organic Light-Emitting Diode). S tou se do budoucna počítá jako s možným nástupcem LCD standardu, tedy televizí s tekutými krystaly. Oproti LCD totiž technologie organických diod, respektive OLED displeje, vyžadují minimální přísun elektrické energie (není třeba „podsvícení“ displeje), mají lepší schopnost pro čtení za denního světla i z větších úhlů a mohou být ohýbatelné či jinak tvarovatelné. Ačkoliv se OLED displeje již delší dobu využívají pro menší zařízení, jako jsou MP3 přehrávače, mobilní telefony či kapesní počítače PDA, jejich rozšíření do televizního segmentu zatím bránila nemožnost vyrábět displeje s většími úhlopříčkami.
Na letošním CES však společnost Sony představila první OLED televizor na světě s úhlopříčkou jedenácti palců, tedy asi 28 centimetrů. Následně svůj model prezentoval i korejský koncern Samsung, který OLED obrazovku roztáhl až do velikosti 81 centimetrů. Firma však připustila, že komerční uvedení velkých diodových displejů připravuje až na rok 2010. Mezitím však plánují konkurenti vylepšení dosavadních technologií - například Sharp chce v příštím roce začít prodávat novou generaci LCD televizorů s kontrastem až sto tisíc ku jedné, což je desetinásobek dnešních běžných hodnot - či uvedení zcela nových. Jedním z příkladů může být „laserová“ televize společnosti Mitsubishi, která ke zobrazení využívá tří laserových paprsků. Peter Weiss, šéf českého maloobchodního řetězce Expert, jenž se veletrhu CES zúčastnil již počtvrté, předpokládá, že skutečný souboj technologií LCD a OLED vypukne až v následujících tří až pěti letech. „Zatím je OLED úplnou novinkou, která je ve fázi prototypů. Teprve až další vývoj ukáže, kdy nastane čas na masové nasazení. Do té doby budou především u menších a středně velkých obrazovek hrát prim LCD televize. Zvýšený zájem však mohu potvrdit i u plazmových televizorů,“ řekl Weiss týdeníku EURO.

MODRÝ PAPRSEK VÍTĚZÍ Ještě více než bitva technologií plochých televizí se rozhořel souboj formátů v oblasti videodisků s vysokým rozlišením obrazu. O pozici nástupce klasických DVD mezi sebou již několik let bojují technologie Blu-ray, reprezentovaná společností Sony, a HD DVD, kterou vyvinula korporace Toshiba společně se softwarovým gigantem Microsoft. Jednotlivé firmy z oboru se dle uvážení rozhodly využívat jeden, anebo druhý formát. Nutno dodat, že ačkoliv jsou obě konkurenční technologie rozměrově prakticky totožné (velikostí používaného disku o průměru tuctu centimetrů), jsou vzájemně nekompatabilní, takže Blu-ray disk si v přehrávači HD DVD nepustíte. A naopak.
Takzvaný „modrý paprsek“ od Sony sice celosvětově poráží v prodejích nosičů konkurenta přibližně 2:1 (například celosvětový průzkum společnosti Nielsen VideoScan uvádí za poslední rok 65procentní podíl Blu-ray disků oproti 35procentnímu podílu HD DVD), nicméně formát HD DVD má výhodu v levnějších přehrávačích i médiích, tedy nahraných discích. Například nejlevnější HD DVD přehrávač lze v USA koupit již za 150 dolarů, tedy méně než 2700 korun, ceny konkurenčních přehrávačů s technologií Blu-ray jsou dvakrát, až třikrát vyšší.

Monopolní praktiky?

Toshiba byla jedním z hlavních sponzorů letošního CES, logo HD DVD na návštěvníky mrkalo ze všech možných materiálů i oficiálních tiskovin veletrhu. O to více, až bombasticky, zapůsobilo na vystavovatele i návštěvníky prohlášení Warner Brothers, jednoho z největších hollywoodských filmových studií, které vpředvečer zahájení výstavy oznámilo, že filmy ve vysokém rozlišení bude vydávat jen na Blu-ray discích. Warner, který je lídrem trhu klasických DVD disků v USA se zhruba pětinovým podílem, zdůvodnil rozhodnutí „reakcí na stížnosti zákazníků“. Rozčarované vedení Toshiby ihned odsunulo slavnostní představení nových HD DVD produktů, přičemž olej do ohně přilil deník Financial Times, který uvedl, že podobný krok zvažuje i další velké studio: Paramount. Ačkoliv se zpráva později nepotvrdila, rána do vazu formátu HD DVD se nesla celým veletrhem. Zatímco technologii Toshiby podporují již jen dvě filmová studia (Universal Pictures a Paramount), Blu-ray si podchytil již zhruba 70 procent hollywoodské produkce. Na druhé straně má formát HD DVD obrovsky silné zázemí ze strany největší softwarové firmy světa, Microsoftu, který podporuje tuto technologii i u svých herních konzol Xbox 360 (podobně jako Sony začlenila přehrávač Blu-ray disků do nové konzoly Playstation 3). Americká média rovněž spekulují o tom, že se Microsoft snaží protlačit HD DVD formát u výrobců počítačů a notebooků pomocí monopolních praktik. Softwarový gigant údajně nabídl počítačovým výrobcům slevu až 30 dolarů, tedy asi 500 korun, na operační systém Windows Vista, který instalují do prodávaných počítačů v OEM verzi, pokud do PC či notebooku nainstalují HD DVD mechaniku.

Porno jen na netu.

V lasvegaském hotelu Venetian, kde se uskutečnila část letošního CES, se souběžně konal veletrh erotiky a sexuálních pomůcek. A právě pornoprůmysl byl odvětvím, které v 80. letech rozhodlo souboj páskových videokazet mezi systémy VHS a Betamax ve prospěch horšího, ale levnějšího systému. Ačkoliv se spekulovalo, že i do souboje videodisků s vysokým rozlišením obrazu promluví sex (jen v USA se vloni objevilo sedm tisíc nových titulů na klasických DVD discích), nebude to zřejmě nijak zásadní. Oproti minulosti se totiž na distribuci pornografického videoobsahu výraznou měrou podílí internet, tudíž poptávka po nových DVD médiích nebude tak obrovská jako v době VHS videokazet. Navíc videa ve vysokém rozlišení se bojí samotní producenti pornofilmů, příliš vysoká kvalita zobrazení totiž může odhalit skryté či nenápadné tělesné nedostatky herců… Korporace Sony k tomu prohlásila, že porno na „svůj“ Blu-ray disk nepustí, a totéž prý bude požadovat i po ostatních výrobcích tohoto formátu.

Budoucnost bez kabelů.

Na čem se však jednotlivé firmy z průmyslu spotřební elektroniky shodují, je nutnost zavést technologii umožňující bezdrátový přenos videa a hudby z přehrávačů do televizí. Přehršel kabelů a drátů, propojujících různá audio/videozařízení, totiž zahlcují obývací pokoje takřka všech domácností na světě a potřeba bezdrátového přenosu je čím dál vyšší. Prvním, kdo představil systém pro přenos signálu v HD kvalitě mezi televizí a video přehrávačem Blu-ray, byl Panasonic ve spolupráci s firmou Sibeam. Japonský producent je navíc sdružen v alianci WirelessHD, která nedávno oznámila, že do letošních Vánoc by měl být na trh uveden čip, který by měl na frekvenci 60 gigahertzů přenést na vzdálenost až deseti metrů obraz a zvuk ve vysokém rozlišení ze set-top boxu, DVD přehrávače či digitální kamery do ploché televize. Čip by měl mít podobu externího zařízení, v budoucnu by měl být zabudován přímo v elektronice. K televizi by tak časem měl vést jen jeden drát – napájecí - z elektrické zásuvky.

TRENDY V MOBILNÍ HUDBĚ A VIDEU DIKTUJE APPLE Samotná výstava CES je orientována výrazně „proamericky“. A to se všemi pozitivy i negativy. V sekci mobilní audio/videotechniky tak návštěvníky doslova válcují produkty, které průměrný Čech spíše než z obchodů zná především z internetu, případně od známých a kamarádů z ciziny. Proto ani příliš nepřekvapí, když se většina elektroniky v oblasti mobilní zábavy, tedy přehrávačů hudby a videa, točí kolem produktů firmy Apple, americké korporace s jablkem ve znaku. Přehrávače iPod a především multimediální mobilní telefony iPhone jsou vidět jak u řady stánků a expozic, tak u samotných vystavovatelů a návštěvníků CES.

Všichni proti jablku.

Se stejnou intenzitou, s jakou byla na lasvegaském výstavišti zastoupena elektronika Applu, se snažily konkurenční firmy upoutat návštěvníky velmi podobnými audiovizuálními produkty. Typickým příkladem byl iRiver GSM Phone, multimediální telefon tradičního korejského producenta MP3 přehrávačů, který nelze nazvat jinak než jako hranatý klon iPhonu. iRiver se totiž nechal u „jablkového“ multimediálního mobilu inspirovat jak dotykovým ovládáním, tak vzhledem (jen není tak zaoblený jako iPhone) či ikonami v základním menu. Nutno zdůraznit, že iRiver GSM Phone byl na CES uveden jako prototyp, jenž se od finální verze telefonu, která bude na trh uvedena koncem roku, může v některých parametrech výrazně odlišovat. Faktem zůstává, že ostraha expozice iRiveru hlídala telefon velmi pečlivě, proto není možné prakticky nikde na internetu nalézt fotografie tohoto přístroje.
iRiver GSM Phone disponuje třípalcovou dotykovou obrazovkou, která se ze stavu spánku „probouzí“ posunutím šipky zleva doprava úplně stejně jako slavnější vzor z dílny Apple Computer. Přístroj by měl disponovat zabudovanou pamětí o velikosti čtyř gigabytů, fotoaparát s rozlišením dvou megapixelů umožní snímat obrázky i natáčet videosekvence; začleněn by měl být i GPS modul pro satelitní navigaci a Wi-Fi karta pro připojení na web. Oproti iPhonu by měl iRiver podporovat sítě třetí generace, využitelnější k rychlejším datovým přenosům telefonu. Celý systém iRiveru by měl být postaven na operačním systému Linux. Mobil by se měl na rozdíl od iPhonu prodávat neblokovaný, bez nutnosti závazku k mobilnímu operátorovi. Dostupnost na trzích v Severní Americe je odhadována na konec letošního roku, cena by se měla pohybovat kolem 500 dolarů, tedy asi devíti tisíc korun.

Zabijáci Applu?

Největší konkurencí iPodům, přenosným hudebním přehrávačům z dílny Applu, byla na veletrhu CES korporace Microsoft. Firma se zaměřila na propagaci nové verze flashového hudebního přehrávače Zune, který je někdy označován jako „iPod Killer“, tedy zabiják iPodu. Ani Microsoft Zune nemůže zapřít designovou inspiraci u konkurenčního Applu, jen místo středového kolečka použil Microsoft k ovládání přehrávače značně zaoblený čtvereček (například konkurenční přehrávač Samsung S5, jenž rovněž bývá označován za zabijáka iPodů, je designově výrazně odlišnější). Samotné ovládání a pohybování v menu je řazeno stromovitě a ne zcela nepodobně iPodům. Kromě klasických hudebních formátů MP3 a WMA lze na Zune přehrávat video ve formátech MP4 a WMV či poslouchat rádio. Cena nejlevnějšího Zune přehrávače se čtyřmi gigabajty paměti by měla začínat kolem 150dolarové hranice, do budoucna se však předpokládá, že pevný disk pojme až osmdesát giga dat. O dostupnosti produktu na českém trhu se již téměř tradičně nelze nic dozvědět.

DIGITÁLNÍ DOMÁCNOST I GARÁŽ Jedním z nejsilnějších témat v oblasti softwaru na veletrhu CES 2008 bylo opět často skloňované sbližování digitální techniky a světa počítačů. Nejvýraznějším počinem v této oblasti byly ukázky komplexního řešení „digitální domácnosti“, postavené na produktu společnosti Microsoft s názvem Windows Home Server. Tato platforma sice byla formálně představena už počátkem loňského roku, ovšem praktické využití se jí dostane ve větší míře až letos. Zejména v Česku, kde se Home Server teprve začal prodávat, navíc stále ještě pouze v anglické verzi.

Cílem je jednoduchost.

Windows Home Server jako softwarová platforma a počítače a jiné digitální produkty společností Hewlett-Packard (HP), Gateway, LaCie, Medion International nebo Fujitsu-Siemens mají ambiciózní cíl. Jejich účelem je sjednotit pod jeden společný prvek veškerou domácí zábavu založenou na technice. Tedy sledování televize, nahrávání pořadů, poslech hudby, rádia a podobně, ale s něčím navíc. S možností rozhodnout, kdy a na jaké pořady se děti mohou či nemohou dívat, s možností propojit archivy filmů, audiotéku, sbírky fotek a videí celé rodiny mezi sebou a také s možností je sdílet s příbuznými nebo přáteli. „Zařízení s terabytovým pevným diskem a licencí Windows Home Serveru se budou prodávat za zhruba dvacet tisíc korun. A přijdou na trh s notebookovými komponenty kvůli úspoře energie, v Hi-Fi designu a velmi tiché,“ říká Lukáš Křovák, Windows Client Product Manager z Microsoftu.

Jak to funguje?

Platforma Home Server je založena na produktu Microsoft Small Bussines Server 2003. To znamená, že umožňuje stejně jako mateřský systém plně využívat vlastností serverových operačních systémů. Po instalaci umožní vytvoření strukturovaných uživatelských účtů, k nimž lze přiřadit práva přístupu k celé škále digitálního obsahu, který rodina nashromáždí, stejně tak jako moderovat přístup k internetovým stránkám s pochybným obsahem. Připojením počítačů každý člen domácnosti získá jednak osobní prostor, dále je mu dle nastavení umožněn přístup k internetu a všem jeho službám, tedy IPTV, Videu on Demand, sdílení fotografií s rodinou a získá přístup ke knihovnám s audio a videonahrávkami, uloženými na velkokapacitních discích Home Serveru. V ideálním případě, má-li každý člen rodiny k dispozici nějakou variantu na téma Windows Media Center, ať už přímo od Microsoft nebo od konkurence, všechna zmíněná data jsou přístupná jediným dálkovým ovladačem. „Žádné restarty, žádné starosti o nastavování, nic než funkční produkt. Jako je třeba toustovač. Prostě to zapnete a funguje to,“ tvrdí společně představitelé HP, Gateway a Microsoftu. Tím ale výhody „digitální domácnosti“ nekončí.

Software i do garáží.

Američtí výrobci automobilů se na letošním CES etablovali už nikoliv jako podivní hosté, ale coby plnoprávní partneři počítačových firem. S tím, jak získávají na oblibě MPV a SUV vozy, přibývají i ročně najeté kilometry s rodinou v autě. A nudící se děti na cestě do Skalistých hor (nebo Alp) dokážou pocuchat nervy i tuze odolným jedincům. Do vozů se proto stěhují DVD přehrávače - v poslední době i s pevným diskem -, porty na iPod doplňuje USB rozhraní pro připojení jakéhokoliv MP3 přehrávače, autorádia získávají větší paměťovou kapacitu. Pokles cen pamětí typu Flash, jimž nevadí otřesy a vibrace běžné za jízdy, umožňují výrobcům takzvaných embedded zařízení nebývale rozvíjet své představy. „Například náš systém Sirius Travel Link umožňuje dodávat řidiči a pasažérům on-line data o dopravě, počasí, příležitostem k zábavě, cenách benzinu a podobně,” říká Larry Pesce, viceprezident pro strategické plánování automobilky Ford. A když už máte v autě Wi-Fi, protože není jediný důvod, proč by to nebylo možné, můžete se jím hned po příjezdu do garáže připojit ke svému Home Serveru. Proč? Na tu otázku existuje snadná odpověď. Dřívější DVD přehrávače dokázaly jediné – přehrát dévédéčko. Když ale dnes můžete mít ve voze na pevném disku uložených deset či patnáct filmů a padesát audio CD, proč si nedopřát pohodlí a jednoduchost úprav auto-databáze z pohodlí domova? Není nic jednoduššího než z křesla obýváku nakopírovat dálkovým ovladačem do vozu nové filmy i hudbu bez běhání s DVD do garáže a zpět. Serverové funkce umožňují naplnit libovolnou složku vytvořenými daty a tu potom automaticky synchronizovat se zařízením ve voze.

Na výlety s PDA.

Stejně jako se umí přes Wi-Fi a dalších deset bezdrátových technologií připojit notebook, dokáže to i PDA. Výhody jsou opět v propojení všeho se vším. PDA se může synchronizovat, kdykoliv se změní třeba rodinný veřejný adresář kontaktů. Lze také každému členovi rodiny lehce a snadno zadávat běžné úkoly typu „kup mléko a deset rohlíků“ nebo „vynes koš“ - bez toho, aby jejich plnění vyžadovalo dohled a neustálou kontrolu. Vemlouvavý smartphone, neustále připomínající danou povinnost až do jejího splnění, se o to postará sám.

S rodinou v zádech.

Přestože se Microsoft jako tvůrce Windows Home Serveru snaží upozorňovat hlavně na jeho výhody spojené s digitálními daty uvnitř domácnosti, určité benefity se dají objevit i ve vztahu k delším služebním cestám. Drtivá většina hotelů například žádá nemálo peněz za celovečerní filmy. A na výdaje za internetové připojení zaměstnavatelé slyší lépe než třeba za Gladiátora. Není nic lehčího než se připojit z notebooku k domácímu serveru a „vyzvednout“ si mix zábavy z rodinného archivu. „Náš systém podporuje funkci Wake up on LAN, což česky znamená, že server, který v době nečinnosti setrvává v režimu spánku, se po příchozím požadavku rychle aktivuje a splní jej,“ tvrdí Křovák.
Ztracená data na zničeném disku notebooku jsou často jediným způsobem, jak uživatele donutit k zálohování. Zatímco v běžných firmách se tato činnost bez vědomí a přímé účasti pracovníka odehrává někdy i několikrát denně, doma už to tak ideální nebývá. Home Server z podstaty umožňuje inkrementální zálohy při každém připojení jakéhokoliv zařízení od notebooku, přes auto až po smartphone. A děje se tak – po prvotním nastavení – stejně jako v zaměstnání, bez vědomí a přímé účasti uživatele.

A co konkurence?

Microsoft se na CES se svým Windows Home Serverem snažil oslovit co nejvíce potenciálních zákazníků. Zato konkurence příliš aktivní nebyla. Často se v diskuzích návštěvníků zmiňovalo, že dosáhnout podobné funkčnosti lze už dnes a bez nutnosti kupovat licence proprietárního softwaru. Ano, síťové datové úložiště společně s routerem, který má zabudovaný protokol FTP (file transfer protocol, standard přenosu většího objemu dat přes internet - pozn. red.) dokáže prakticky totéž ve vztahu k přístupu k datům. Nedokáže ale zálohovat ani přidělovat práva účtům nebo plánovaně synchronizovat jednotlivá zařízení. Jinak jsou na tom konkurenti z oblasti linuxové zóny. Linux MCE nebo MythTV často nabízejí v některých případech širší služby nebo možnosti nastavení, ale jejich rozšíření je mizivé podobně jako párprocentní podíl Linuxu na desktopech. Od záměru vyvíjet a prodávat Media Center PC, založené na Linuxu, už před lety upustila společnost HP. Tato zařízení prosazovala zejména bývalá šéfka HP Carly Fiorinaová, ovšem s jejím odchodem došlo k přehodnocení názorů na tyto přístroje. Částečně to bylo platformou, částečně trhem. „Každopádně v té době bylo na takové zařízení ještě brzy,“ tvrdí viceprezident Jupiter Research Michael Gartenberg. Strategie Microsoftu je ale možná moc uživatelsky vstřícná, neboť software je až příliš jednoduchý. Na druhou stranu, „rozchodit“ některé funkce linuxové alternativy je i pro pokročilejšího uživatele vcelku problém. Linuxové MCE aplikace se uplatní dle názorů většiny oslovených analytiků spíše jako vestavěná zařízení, například coby pracovní prostředí přehrávačů iRiver nebo televizí, které se dokážou připojovat na internet.

Budoucí byznys.

Microsoft chce prodávat desítky milionů kopií Home Serveru už v nejbližších letech. „Prodeje tohoto produktu překonaly naše očekávání, a to výrazně. Za prvních šest týdnů na trhu se prodaly desítky tisíc licencí,“ říká Steven VanRoekel, šéf divize Windows Server Solution Microsoft. A hovoří jen o Spojených státech. „V Evropě se prodalo přes dvacet tisíc licencí,“ doplňuje jeho údaje Křovák. Jejich nadšení však mírní analytici. „Ano, prodeje překonaly očekávání, ovšem zejména proto, že ta byla velmi skromná,“ říká analytik Forrester Research J. P. Gownder.
To, co v budoucnu bude generovat opravdu zajímavé příjmy, je reklama, ať už přímá nebo kontextová při vyhledávání, a také služby typu Videa on Demand. „Na těchto službách plánujeme dosáhnout opravdu výrazných zisků,“ doplnil bez bližších informací VanRoekel. Home Server je pro Microsoft a stovky jiných firem, poskytujících digitální obsah, vynikající příležitostí. Lze jej totiž poměrně snadno skloubit do jednoho celku se službami typu Windows Live, jež generují zajímavé příjmy už nyní. A tržní potenciál se ještě zvětší s příchodem balíku služeb kolem přehrávače Zune.

KOMUNITY JAKO BYZNYS Když Steve Jobs představil první iPod, dostavil se obrovský prodejní úspěch. Přehrávač mohl za svůj šťastný osud děkovat výtečnému designu a jednoduchému ovládání. A nebyl by to Apple, aby nepřidal něco navíc. Ve chvíli, kdy totiž Jobs vyjednal s nahrávacími společnostmi možnost prodeje hudby přes iTunes, získal přístup k nekonečnému množství peněz, generovanému z téměř každého prodaného iPodu. Takže příjem za samotný přístroj se stal ne tolik podstatným. Ceny hudby jsou na iTunes sice nízké, ovšem právě to generuje vysoké obraty prodeje. A na něčem velmi podobném by rády participovaly i jiné firmy.

Když vznikne komunita...

Vyrobit milion MP3 přehrávačů a dovézt je lodí do Evropy není těžké. Jenže. Právě tahle cesta k velkým ziskům nevede. K přehrávači náleží balík služeb a teprve ty začnou generovat zajímavý zisk. Například každý microsoftový Zune sbírá statistická data o svém využití. Na uživatelově webovém prostoru, který si k přehrávači může zdarma pořídit, může majitel Zune publikovat, co poslouchá, jak často, buďto na úrovni hudebních žánrů, kapel nebo i jednotlivých skladeb. Tato data může sdílet s celým světem nebo s úzce vymezenou skupinou přátel. A lidé, v jejichž povaze je hluboce zakořeněná potřeba vyhledávat vzory, na tato data posléze reagují. Když totiž u kamaráda vidí, že poslouchá kapelu XY (nebo ZY), mají potřebu si ji poslechnout také. Ze zvědavosti, ze zájmu, ale i z důvodu následování vzoru. A u každé takové statistiky, kterou si na webu komunita navzájem prohlíží, se nachází tlačítko s nápisem Buy, které možnost následovat vzor okamžitě a za rozumnou cenu zprostředkuje.
„Když u ostatních komunit nefunguje přímý prodej, nevadí. Zapracuje reklama, ať už kontextová nebo klasická bannerová,“ říká analytik Deutsche Bank Andrew Shore. Že komunitní byznys skutečně funguje, dokazují i prodejní čísla, jež na CES 2008 prezentoval Robbie Bach, prezident divize zábavních zařízení Microsoftu. „Ve srovnání s klasickými CD, kazetami, LP a ostatními nosiči, jichž se loni prodalo o 9,5 procenta méně než v roce 2006, tedy celkem 500,5 milionu, se digitálních nahrávek za rok 2007 prodalo 850 milionů. V roce 2006 to bylo pouze 588 milionů. O tržby digitální hudby se podělily zejména servery iTunes, Zune.net, Amazon.com a Emusic. Loni se iTunes stal třetím největším prodejcem hudby v USA, hned za řetězci Wal-Mart a Best Buy. To je určitá výzva,“ poznamenal Bach. A o úspěchu komunitních webů svědčí i jiné jasné důkazy. Například prodej YouTube.com za dvě miliardy dolarů. „Nebo také prodej britského hudebního počinu v této oblasti LastFM stanici CBS za 280 milionů dolarů. LastFM považuji za jeden z nejpovedenějších evropských start-upů,“ říká analytik David Card z Jupiter Research.

Souboj více koncepcí.

Microsoft se svým pojetím domácího serveru a s ním spojených služeb na internetu staví poněkud proti trendu. Ten by se, alespoň dle zasvěcených komentářů analytických firem, jako je třeba Gartner, měl ubírat směrem ke stavu, kdy se sám software stane službou, poskytovanou prostřednictvím internetu. „Čtvrtina veškerého nového softwaru bude v roce 2011 dodána formou SaaS (Software as a Service). Tento model, kdy je software vlastněný a udržovaný jiným subjektem než uživatelem, přičemž uživatel za službu platí, bude mít silný dopad na vztahy mezi prodávajícím a zákazníkem, zejména na marže prodávajícího,“ varuje William Snyder, viceprezident firmy Gartner.
S touto filozofií jako první v ucelené a použitelné formě vystoupil Google, který uvolnil balík internetových kancelářských programů. Myšlenka spočívá v tom, že konektivita je všude dostupná. Není tedy nutné v notebooku „tahat“ třicet přeinstalovaných programů typu Word nebo Excel. Stačí se připojit a v okně prohlížeče využít webového rozhraní. Výhody jsou jasné. Na jednom dokumentu může současně pracovat několik lidí na nejrůznějších místech světa, data jsou sdílená on-line a uživatel platí zlomek ceny klasické licence programu (nebo neplatí vůbec) a přinese poskytovateli zisk formou reklamy. Lukáš Křovák z českého Microsoftu tvrdí: „Jenže stačí jeden stavební dělník s krumpáčem v ruce a patřičnou dávkou odhodlání a konektivita se odebere bůh ví kam. Naše strategie se liší. Pracujme on-line nebo off-line dle aktuálních možností a nebudeme nijak limitováni.“

ZELENÝ VELETRH Neznalý návštěvník CES 2008 odhazuje pivní plechovku do odpadkového koše. Vzápětí se na něj vrhá osoba s pořadatelským logem na vestě. A důrazně jej upozorňuje na nutnost třídit odpad. Přistižený nešťastník se chvíli rýpe v koši a posléze plechovku odnáší o pár metrů dál, kde je pro kovové odpady připravená nádoba s logem…

Za čistší e-svět.

Bezodpadový, bezuhlíkatý a velmi, velmi zelený. Takový byl veletrh CES 2008; tedy alespoň na první pohled. Kontejnery na tříděný odpad stály skutečně na každém rohu. Pořadatel dělal vše, co mohl, aby se vyhnul nutnosti nakupovat americký ekvivalent našich emisních povolenek. Letenky pozvaných osobností byly vytištěny na recyklovaném papíře, zbylé propagační tiskoviny se rovněž budou recyklovat a všechny obaly na jídlo, které se v areálu daly sehnat, musejí být biologicky odbouratelné. Po dobu výstavy se také spotřebovalo 60 tisíc litrů ekologicky nezávadných čistidel a chemikálií. Z recyklovaného materiálu jsou i koberce ve výstavních halách.
Na druhé straně není problém vidět herní PC se zdrojem o výkonu jednoho kilowattu. Sporné mohou být i bezolovnaté baterie, jež kvůli vyšší výrobní náročnosti vyprodukují o sedmdesát procent emisí více než běžné olovnaté články. A většina taxíků, pendlujících po výstavišti, je značky Ford a modelu Crown Victoria, běžně osazeného pětilitrovým motorem s naprosto, řekněme, příšernou spotřebou. Nu, a za šest litrů na sto kilometrů určitě také nelétají najaté helikoptéry převážející VIP postavy a pozvané celebrity takovým tempem, že heliport na výstavišti spíše připomínal hlavní newyorský terminál. Trocha pokrytectví v praxi.
Téměř jediní, kteří jsou existenčně nuceni k neustálému snižování relativní spotřeby vzhledem k výkonu svých výrobků, jsou producenti počítačových komponent. Grafické karty dosahují samy o sobě spotřeb okolo dvou set wattů, procesory podobně a kdyby se neustále nezvyšovala jejich účinnost, zbytkovým teplem by se upekly ihned po zapnutí. CES 2008 ukázal nejen na rozdíly mezi americkým a evropským pojetím podobných veletržních akcí, ale také na věci, které máme společné. Například i to „zelené“ pokrytectví.

Boxík:
CES 2008 v číslech - v Las Vegas vystavovalo v rámci 34 různých produktových kategorií více než 2700 firem
- počet návštěvníků je odhadován na 140 tisíc (stejně jako počet hracích automatů v tamních kasinech)
- návštěvníci a vystavovatelé přijeli ze 140 zemí světa
- výstavní plocha letošního Consumer Electronic Show přesáhla 160 tisíc metrů čtverečných
- kdyby chtěl někdo individuálně navštívit všech 2700 vystavovatelů, zabralo by mu to dva a půl roku
Pramen: 2008 CES Facts

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče