Legendy přežily i v kapitalismu

07. července 2008, 00:00 - Tomáš Stingl
07. července 2008, 00:00

SLAVNÁ ZEMĚDĚLSKÁ DRUŽSTVA - Bývaly pýchou socialistického zemědělství. Slavná družstva, jako třeba Slušovice, se ovšem po revoluci dostala mnohdy do drsných hospodářských problémů. Ta, která přežila i v kapitalistické éře, musela obvykle začít podnikat i v oborech, jež jsou bramborám a dojnicím velmi vzdáleny. Čím se dnes zabývají pohrobci někdejších družstevnických legend? Třeba prodejem počítačů, chovem krokodýlů nebo službami pro turisty.

Kdo o uplynulém víkendu zavítal do jihočeských Hoštic, mohl se cítit jako uprostřed populární filmové komedie Slunce, seno, jahody. Tamější zemědělské družstvo totiž pořádalo dvoudenní zábavní program, který odkazuje právě k zmíněnému filmu, jenž se v Hošticích natáčel. „Je to učiněná estráda. Účinkuje v ní i režisér filmové série Zdeněk Troška, na motorce se před návštěvníky prohání filmový Venca, volí se Miss Kelišová. Na tyto akce jezdí tak tři tisíce návštěvníků. Do Hoštic se ale díky filmu trousí stovky turistů prakticky po celý rok, zejména v létě. Snažíme se jim nabízet program, ubytování i pohoštění v restauraci,“ říká Miloslav Daňha, předseda JZD Dobrá Voda Hoštice u Volyně.

Poněkud svérázný příklad dokladuje, že zemědělská družstva dnes podnikají v ledasčem. Trendem je hlavně snaha přilákat turisty. Družstva již svou činností daleko přesahují hranice zemědělské sféry a věnují se třeba i průmyslové výrobě. I díky tomu přežily některé družstevnické legendy až do dnešních dnů.

Po revoluci prošlo české družstevnictví divokou transformací. Obrovské množství dříve známých družstev čekaly problémy nebo rovnou zánik. „Za socialismu obhospodařovala družstva tři čtvrtiny půdy. Zbytek připadal na státní statky, drobné podíly pak na lesníky, vojáky a pár malých zemědělců,“ připomíná Jan Záhorka, tajemník Agrární komory. Transformace ale přinesla stovky krachů. Jestliže ještě v roce 1996 bylo v České republice 1150 zemědělských družstev, loni jich zde fungovalo už jen šest stovek. A obdělávají méně než čtvrtinu půdy.

Mnozí lidé, kteří usilovali o navrácení komunisty zabaveného majetku, se ho nikdy nedočkali. Neblahý konec tak čekal například Agropodnik Radouň, kde věřitelé dostali v konkurzu zhruba na úrovni pouhých 0,2 procenta svých nároků. Nedobře se také vedlo třeba zemědělskému družstvu Hoštka nebo Polepy-Polabský Chmelař (více informací zde, zde a zde).

Čuba po revoluci neobstál

Některá slavná jména na mapě českého družstevnictví ale stále přežívají. Alespoň prostřednictvím svých nástupnických podniků.

Pokud budeme hledat archetyp v dobách socialismu oslavovaného družstva, nemůžeme začít jinde než u Agrokombinátu Slušovice. Ten dokázal na Zlínsku za socialismu divy. Vedle úspěchů v zemědělství se zde vyrábělo kde co, včetně na svou dobu tak sofistikovaných výrobků, jakými byly osobní počítače. Družstvo přitom obchodovalo s půlkou světa. V čele vychvalovaného podniku stála ikona – František Čuba. Dodnes se spekuluje o tom, zda se do úspěchu družstva promítlo osvícené řízení, nebo spíš vládní subvence, kterými si komunisté chtěli vytvořit vzorové družstvo pro propagandistické účely.

Není ambicí tohoto textu starý příběh rozklíčovat. Jisté je jen jedno. „Je velkou škodou, že František Čuba nedokázal potvrdit svou pověst vynikajícího manažera v porevoluční éře. Zkoušel to s mnoha firmami,“ konstatuje bývalý člen někdejšího slušovického vedení, který si přál zůstat v anonymitě. Když si dnes Čubovo jméno zadáte do Obchodního rejstříku, najdete u velké části jeho firem poznámku v konkurzu nebo v likvidaci. „Mnozí jiní lidé pokračovali ve slušovické tradici naopak úspěšně i po roce 1989. Ale moc se ke Slušovicím nehlásí, jako by to bylo nějaké Kainovo znamení,“ dodává bývalý pracovník agrokombinátu.

Obaly, software, dostihy

Zatímco zemědělská výroba je ve Slušovicích poněkud v útlumu, na základech někdejšího superdružstva vzniklo několik klíčových podniků působících v jiných oborech. Za účasti zahraničního investora vyrostl podnik zaměřený na obaly a stolní nádobí na jedno použití Greiner Packaging Slušovice.

Společnost SWS je zase dominantním tuzemským distributorem softwaru a hardwaru. Firma Yoplait působí pro změnu ve výrobě jogurtů a dalších mléčných výrobků. Všechny tyto podniky více či méně navazují na činnost někdejšího agrokombinátu. „Na to, že máme jen tři tisíce obyvatel, máme opravdu nadstandardní podnikatelské zázemí,“ pochvaluje si starosta Slušovic František Pavelka. A to chce ještě město spolu s firmou S-Media postupně revitalizovat místní dostihovou závodní dráhu, která byla otevřena v roce 1981 a jako jediná má technickou specialitu – klopené oblouky. Náleží k ní ještě golfové hřiště.

Ze Zálší ovládli půlku světa

I o další legendě socialistického družstevnictví – jihočeském Zálší – bylo po revoluci slyšet v jiných obchodních souvislostech, než je jen cena brambor. V tamějším JZD působil za socialismu pozdější dlouholetý ministr zemědělství Josef Lux nebo podnikatel Pavel Bobošík.

Družstvo mělo už před rokem 1989 neuvěřitelné množství přidružených obchodních aktivit. „Cokoliv budete jmenovat, s tím jsme obchodovali. Do Saúdské Arábie jsme vyvezli několik tisíc krav a ovcí. Z Nizozemska jsme dovezli tři kamiony televizorů. V Řecku jsme připravovali založení společné farmy. Ze všech devizových obchodů si přitom smělo družstvo nechat pár procent, říkalo se tomu devizový normativ,“ vysvětluje Pavel Bobošík. Právě ten po revoluci rozjel v Zálší zprvu nenápadnou výrobnu, kde se dekoracemi zdobily sklenice na pivo a další nápoje. Drobný provoz se postupně rozrostl na velkovýrobnu. Bobošíkova firma Sahm CZ nyní patří mezi světové hráče v oboru nápojových sklenic a vystavěla další závody v Česku i v zahraničí. Investovala například i v Rusku, na Ukrajině nebo v Číně.

Taneční merendy v kravíně

Ani družstva, která se drží svého zemědělského kopyta, neustrnula a hledají nové příležitosti pro expanzi. Typická je sázka na agroturistiku. S tou pracuje velmi obratně například jihomoravské Agrodružstvo Jevišovice. Vedle rozsáhlé živočišné i rostlinné výroby provozuje bazén, saunu, láká rybáře na lov ve svém rybníce, provozuje restauraci. I u širší veřejnosti se zviditelnilo díky ojedinělé farmě, kde chová a turistům ukazuje desítky krokodýlů.

Již zmíněné družstvo v Hošticích u Volyně zase maximálně těží z popularity Troškovy filmové trilogie Slunce, seno… Narážka na film čeká na každém kroku. Turisty, kteří přijedou do jižních Čech nasávat atmosféru kultovních snímků, tak družstvo od loňska ubytovává stylově v Ranči Šimona Pláničky. Kilometr za obcí u rybníka byla zase s odkazem na závěrečný díl trilogie zprovozněna nudistická pláž. Z bývalého kravína je místo, kde se konají různé hudební veselice. Vedle toho se ale družstvo věnuje i zemědělství, a to v moderním pojetí. Vsadilo na ekologickou energetiku. Před dvěma lety začalo pěstovat rychlerostoucí topoly. Na zhodnocení této investice podnik teprve čeká.

Škála podnikatelských aktivit někdejších slavných JZD je tedy pořádně široká. Je vidět, že cesta k přežití v éře kapitalismu nejspíš vede přes neotřelé nápady.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče