Legální únik

27. října 2010, 16:31 - Táňa Králová
27. října 2010, 16:31

Na českém trhu se rozjíždějí čistá biopaliva, státní kasa přichází o příjmy z daně

Způsob, jakým se rozšiřují biopaliva v Česku, se začíná vymykat původním představám. Vše je legální, jenže stát přichází při výběru daní o stovky milionů korun. V čem je kouzlo?
Z finančně nepopulární povinnosti přidávat předepsaný podíl biosložek do nafty a benzinu se dá částečně uniknout. Zákonem stanovené procento biopříměsi lze totiž splnit i pomocí vysoce koncentrovaných biopaliv, kterými jsou čistá bionafta B 100 a směs E 85 obsahující 85 procent lihu a patnáct procent benzinu. Na rozdíl od biosložky, která se v několika málo procentech přimíchává do klasických pohonných hmot, se z vysokoprocentních biopaliv neodvádí spotřební daň. Díky tomu jsou lacinější a u některých motoristů stále oblíbenější.

Nastartovaná bionafta

Kupříkladu litr čisté bionafty plně osvobozené od daně přijde asi o čtyři koruny levněji než běžná nafta, kterou o pár desetníků prodražuje povinná rostlinná složka. Když se stoprocentní bionafta neboli metylester řepkového oleje objeví na čerpacích stanicích, rychle si najde zákazníky. Zatímco loni se čistého metylesteru prodalo nepatrných 33 tun, za letošních osm měsíců je to už viditelnějších 16 tisíc tun, odhaduje Sdružení pro výrobu bionafty. Nástup čisté bionafty odstartovalo zavedení nulové spotřební daně. Stát se tím letos dobrovolně připravil zhruba o 200 milionů korun. A to jen do srpna a pouze u čistého metylesteru. Tuzemská produkce biopaliv dál stoupá. Výrobcům nahrálo zvednutí zákonných limitů pro přimíchávání od letošního června. K tomu se jim otevřel odbytový kanál pro koncentrovaná biopaliva. Metylesteru se v minulém roce vyrobilo necelých 155 tisíc tun, za prvních osm měsíců letošního roku je to už skoro 130 tisíc tun. To představuje meziroční nárůst o téměř 30 procent. Výrazně vzrostl také export. Od ledna do srpna se z Česka vyvezlo 30,8 tisíce tun metylesteru, což je o 70 procent víc než ve stejném období loni. Český metylester míří hlavně do Polska, v menším množství také do Rakouska, Německa a na Slovensko.

Povolené parazitování

Zatímco výrobci biopaliv jsou na koni, petrolejáře zasahuje vysoká spotřební daň, která prodražuje pohonné hmoty a vyhání dopravce za levnějším tankováním do zahraničí. Petrolejářům navíc stále větší díl trhu ubírají biopaliva. Nechuť vůči nim nikdy moc neskrývali. „Někdo tady parazituje na daňové výhodě u vysokoprocentních biopaliv. Tankují se do aut, která pro ně nejsou určena,“ kritizuje Václav Loula, mluvčí České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) a šéf úseku jakosti ve společnosti Benzina. Domnívá se, že jde o porušení soutěže, když se na trh současně dostávají biopaliva s daňovou úlevou a bez ní. „Nové invence vznikají mimo okruh zavedených hráčů,“ poukazuje šéf ČAPPO a člen vedení Unipetrolu Ivan Ottis. Na mysli má některé dovozce a také pumpy. „Na čerpací stanice se povinnost uplatnit minimální podíl biosložek nevztahuje. Prodej čistých biopaliv ale pro ně může být byznys,“ dodává Ottis. ČAPPO proto usiluje o novou registraci obchodníků. „Na dvorových čerpačkách, které jsou pozůstatkem socialismu, se dnes čile obchoduje. Podmínky pro toto podnikání by se měly zpřísnit,“ přimlouvá se Loula.

Směsná nafta jde nahoru

Roste i spotřeba daňově zvýhodněné směsné nafty. Při jejím tankování mohou řidiči ušetřit na litru kolem 2,50 koruny. Dle statistiky ministerstva průmyslu a obchodu se prodej směsné nafty od letošního ledna do srpna vyšvihl na 52,6 tisíce tun z necelých 24 tisíc tun za celý loňský rok. V tomto palivu, které je českou specialitou, se letos za osm měsíců zužitkovalo téměř 18,5 tisíce tun metylesteru nezatíženého spotřební daní. V minulém roce to bylo necelých osm tisíc tun.
Také směsnou bionaftou si některé firmy naplňují povinnost minimálního podílu biopaliv. Příkladem je Paramo. „Limit biosložky plníme výrobou a prodejem vysoce kvalitní motorové nafty,“ potvrzuje mluvčí Parama Jana Iovlevová. S koncentrovanějším biopalivem rafinerie dříve dostojí zákonné povinnosti, do konce roku pak mohou na pumpy dodávat klasickou naftu, neobohacenou o rostlinnou složku. „Výrobce tím získává na trhu konkurenční výhodu. Biosložka totiž palivo prodražuje,“ upozorňuje Loula.

Lihobenzinový koktejl

Cenovým hitem u omezeného okruhu motoristů je směs E 85, kterou vyrábí lihovar Agroetanol TTD v Dobrovici na Mladoboleslavsku. K dostání je nyní asi na 70 pumpách v republice. Kdo chce ušetřit a nemá přitom vůz uzpůsobený na palivo s vysokým obsahem lihu, ředí ho klasickým naturalem. „Řidiči si na pumpách namíchají, co chtějí. Na co potom máme homologaci paliv?“ namítá Loula. Vyčísluje, že v Česku je registrováno asi čtyřicet automobilů na použití E 85 a kolem stovky vozů na čistý metylester. Žádný předpis ale motoristům výslovně nezakazuje, že by ze stojanů nemohli do aut namixovat, co se jim zlíbí. Za „lidovou tvořivost“ na čerpačkách jim tedy nehrozí ani žádný postih. „Míchání v nádržích se nepovažuje za výrobu paliv,“ připomíná výkonný ředitel Sdružení pro výrobu bionafty Petr Jevič. Petrolejářům, kteří E 85 nevyrábějí, se pochopitelně jeho rostoucí prodej nelíbí. Citelně totiž klesá spotřeba nejprodávanějšího benzinu Natural 95. „Oproti loňskému roku se propadne asi o jedenáct procent,“ předesílá Loula.

Udržitelnost na ochranu

Daňové zvýhodnění čistých a vysokoprocentních paliv zavedlo Česko ve snaze splnit závazek vůči Evropské unii. Alternativní paliva by do konce letošního roku měla nahradit 5,75 procenta tradičních pohonných hmot. Cíl ale Česká republika nenaplní. „Letos se dostaneme na 4,22 procenta,“ upřesňuje Jevič. Nic dramatického se neděje, zatím jde o takzvaný indikativní cíl. EU přes různé pochyby o přínosu biopaliv neustupuje od závazného plánu nahradit do roku 2020 deset procent pohonných hmot obnovitelnými zdroji. Zároveň se evropským producentům snaží zajistit ochranu před levnější konkurencí z Brazílie, Pákistánu či dalších třetích zemí. Hlavně o tom je chystaná certifikace výrobců navlečená na splnění kritérií udržitelnosti biopaliv, kterou Brusel vyžaduje od počátku příštího roku. Průkopníkem v certifikaci je Německo. Česko podobně jako většina ostatních členů unie zatím nemá pravidla připravená. Kdo z tuzemských producentů bude chtít biopaliva vyvážet, musí si certifikát vyřídit u zahraničních auditorů.

Fakta Biolíh přimíchávaný do benzinu a metylester řepkového oleje přidávaný v nízkém procentu do nafty nejsou nijak daňově zvýhodněny. Od letošního 1. června se podíl těchto rostlinných složek zvýšil ze 4,5 na 6 procent u nafty a z 3,5 na 4,1 procenta u benzinu.
U vysokoprocentních biopaliv (čistý metylester a směs E 85), s jejichž pomocí chce Česko splnit směrnici EU, zavedlo daňovou úlevu od loňského října. Orientační cíl nahradit do konce letošního roku 5,75 procenta klasických pohonných hmot alternativními palivy ČR nesplní. Aktuálně podíl biopaliv dosahuje 4,2 procenta.

Byznys s bionaftou Největším tuzemským výrobcem metylesteru je skupina Agrofert. Její podnik Preol v Lovosicích má kapacitu na sto tisíc tun MEŘO. Výrobna v Milíně, kterou Agrofert převzal při ovládnutí konkurenčního Agropolu, vyrábí kolem 30 tisíc tun. Další velkou kapacitu má STZ (bývalá Setuza), jihlavský Agropodnik a liberecký Oleo Chemical.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče