Lee Jong-Wha: Korea musí rychle zareagovat, jinak ji potká osud Japonska

12. prosince 2015, 09:00 - Lee Jong-Wha
12. prosince 2015, 09:00

Jihokorejská ekonomika si v poslední době vede špatně. Po čtyřiceti letech velkolepého meziročního růstu o 7,9 procentního bodu se v desetiletí 2000 až 2010 průměrné tempo růstu snížilo na 4,1 procenta. Od roku 2011 pak uvízlo na třech procentech ročně. Řada kritiků se proto domnívá, že se Jižní Korea řítí do podobně vleklé deflace a stagnace, již zažilo Japonsko. Šlo o dvě ztracené dekády, z nichž se teprve nyní začíná Japonsko dostávat.

Podobnost mezi Jižní Korejí a Japonskem před dvaceti lety nelze popřít. A v ekonomických záležitostech Jižní Korea často – tak či onak – následovala příklad Japonska. Japonský případ nyní může Jihokorejce zachránit, pokud se Soul poučí, co dělat nemají.

Japonské problémy mají původ v bublinách na nemovitostním a akciovém trhu, které byly podpořeny měnovou expanzí. Ta měla oživit domácí poptávku po Dohodě v hotelu Plaza z roku 1985, kdy posilující měna poškozovala japonský export. Na začátku devadesátých let pak bublina praskla a soukromý sektor se musel vyrovnávat s obrovským množstvím dluhů. Když k tomu přidáme stagnující produktivitu, slabou poptávku a rychle stárnoucí obyvatelstvo: situace Japonska nebyla růžová.

Špatně zacílená politika

Nejprve se japonské úřady znovu vrátily k fiskální a měnové expanzi. Fiskální politika se však často zaměřovala na neproduktivní projekty, jako třeba venkovskou infrastrukturu, a účinnost měnových stimulů podrážel také nevýkonný bankovní sektor. Výsledkem bylo, že japonská ekonomika v 90. letech rostla v průměru pouze o 1,1 procentního bodu, což bylo hodně pod průměrem z let osmdesátých, kdy dosahovala růstu 4,5 procentního bodu.

Po roce 2000 se pokusil o agresivní řešení potíží ve finančním a korporátním sektoru kabinet premiéra Džuničiróa Koizumiho. Ani to však nestačilo. I přes rychlý růst HDP v Číně rostlo Japonsko po celou dekádu meziročně v průměru jen o 0,75 procentního bodu. Situace se začala zlepšovat teprve od nástupu premiéra Šinzóa Abeho v roce 2012.

Nový premiér spustil útočnou strategii oživení ekonomiky, známou jako „abenomika“, která zahrnovala smělé měnové uvolňování, fiskální expanzi a strukturální reformy. Ceny akcií stouply o 80 procent. Oslabení japonské měny ze 78 na 123 jenů za americký dolar podpořilo vývoz průmyslové výroby a tím ziskovosti korporací. Následně se zvýšila zaměstnanost i mzdy.

V současnosti se Abe chystá své úsilí zesílit. Takzvaná „abenomika 2.0“ má za cíl zvýšit porodnost (bezplatná předškolní výchova, podpora léčby neplodnosti a větší pomoc pro rodiče samoživitele) a zmírnit problémy, které souvisejí se stárnutím populace (zlepšit sociální zabezpečení a nabídnout více pracovních příležitostí pro důchodce).

Japonská ekonomika však ještě zdaleka není z nejhoršího venku. Naopak, HDP se loni snížil o 0,1 procenta a letos má růst jen o 0,6 procenta. Navíc přes pokračující nákupy vládních dluhopisů v objemu 80 bilionů jenů ročně se japonské centrální bance nepodařilo dosáhnout dvouprocentního inflačního cíle. A také poměr japonského veřejného dluhu k HDP zůstává na 240 procentech, nejvyšší na světě.

Jednoduše řečeno: i když v Japonsku existuje naděje na zlepšení, jeho pozice není záviděníhodná. A pokud si Jižní Korea nedá pozor, může skončit podobně jako Japonsko.

Jižní Korea doháněla Japonsko poslední čtyři desetiletí. Používala přitom stejné rozvojové strategie včetně exportní politiky. Její příjem na hlavu (vyjádřen paritou kupní síly) dosahoval v roce 1970 jen pětiny japonského, přičemž dnes je to už 95 procent. Za stejnou dobu vzrostl podíl Jižní Koreje na globálním vývozu z 0,3 procenta na současná tři procenta – hodně blízko japonskému podílu 3,6 procenta.

Poučení z abenomiky

Mezi oběma zeměmi však přetrvávají významné rozdíly. Jižní Korea pořád zaostává za Japonskem, pokud jde o mezinárodní vliv a kvalitu institucí. Jižní Korea se na mezinárodním žebříčku konkurenceschopnosti umístila na 26. místě, zatímco Japonsko je na šestém. Jižní Korea se potýká s řadou problémů, jaké mělo Japonsko před pětadvaceti lety, včetně vysokého zadlužení domácností a firem, nepružnosti pracovního a finančního trhu a nízké produktivity v sektoru služeb.

Vezmeme-­li v úvahu míru porodnosti, která je v Koreji 1,2 dítěte na jednu ženu – jedna z nejnižších na světě –, klesne počet práceschopných obyvatel do roku 2050 o čtvrtinu. Počet lidí starších 65 let se pak zvýší ze současných 13 procent populace na více než třetinu. To vážně ohrozí veřejné rozpočty.

Jižní Korea by se měla poučit z abenomiky 2.0 a poskytnout lepší prostředí pro výchovu dětí, včetně flexibilního pracovního trhu, dostupné kvalitní péče o děti, mimoškolních aktivit a placené rodičovské dovolené pro matky i otce. Více sňatků by mohly podpořit nízkoúročené novomanželské půjčky.

Dvě ztracené dekády v Japonsku poukazují na nutnost léčit ekonomické nemoci správnou medicínou, než se z nich stanou chronické choroby, které se léčí obtížně. Jižní Korea se musí z japonského osudu poučit.

Autor je profesorem ekonomie a ředitelem Asijského výzkumného institutu na Korejské univerzitě, působí také v Asijské rozvojové bance


Čtěte také:

Česko a Korea potvrdily strategické partnerství akčním plánem

Korea, Čína a Japonsko plánují největší zónu volného obchodu na světě

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče