Léčba šokem nefunguje

04. ledna 2013, 12:00 - Tomáš Plhoň, Euro
04. ledna 2013, 12:00

Najděte důkaz, že strádání nám všem přinese oceány nedozírné hojnosti

Od chvíle, kdy jsem začal psát tento sloupek, se skoro pravidelně ostře vyslovuji proti rozpočtovým škrtům. Nemohu si pomoct. Podle mě (a také podle řady mnohem chytřejších a erudovanějších lidí) jde o jednu z největších historických chyb ekonomické politiky, která současnou krizi výrazně prohloubila. Oni morální „dluhobijci“, kteří navzdory všem lekcím z minulosti a mnoha protestům ze strany odborníků „léčbu hladem“ prosadili, měli v ruce jeden trumf. Důkaz, že jejich medicína bude fungovat a že strádání nám všem přinese oceány nedozírné hojnosti.

Ten trumf se nazývá Pobaltí. Tamější státy jako první nasadily velmi tvrdou politiku fiskální restrikce provedenou v rekordně rychlém čase. Kupříkladu Estonsko snížilo své zadlužení na šest procent HDP, během krátkého období redukovalo platy pracovníků ve veřejné správě o deset procent, zvýšilo penze, zrušilo dávky podpory a liberalizovalo pracovní trh.

Lotyšsko zase stáhlo deficit rozpočtu z necelých deseti procent v roce 2007 na současných 1,4 procenta, zrušilo řadu sociálních opatření a propouštělo úředníky. Estonsko dnes roste tříprocentním tempem, Lotyšsko předčasně splatilo půjčku od Mezinárodního měnového fondu a v tomto roce má růst o 3,7 procenta. Takže důkaz, že omezování výdajů vede k růstu, je jasný, anebo ne?

Vlastně ani ne. V případě Estonska je věc trochu zapeklitější a ani ekonomové si s ním nevědí příliš rady. Velmi pravděpodobně je jednou z hlavních podmínek Estonského zázraku soudržnost společnosti, která byla napříč všemi vrstvami přesvědčená o potřebě škrtů (ministři si symbolicky snížili plat o 20 procent). Jisté však je, že jde o extrémně otevřenou ekonomiku – exporty tvoří 98 procent HDP - a její růst byl tažen spíše zahraniční poptávkou. Navíc Estonsko i přes škrty současně zažilo velmi silný fiskální stimul. Do země v roce 2011 připlulo 3,4 miliardy eur z evropských strukturálních fondů, což je přibližně pětina jejího ročního HDP.

Co se týče Lotyšska, jeho úsporného tempa se děsí dokonce Mezinárodní měnový fond, který podobnou politiku obvykle prosazuje. Ve své zprávě varuje před vzrůstající nerovnosti ve společnosti, která začíná dosahovat alarmujících rozměrů. A v zemi je největší podíl sociálně deprivovaných občanů z celé Evropské unie.

Jistě, obě baltské země rostou téměř nejrychleji z celého kontinentu, úroveň jejich HDP však stále nedosáhla předkrizové úrovně. A co se sociálního hlediska týče – nezaměstnanost v Estonsku činí necelých deset procent a v Lotyšsku dokonce třináct. Chcete příklad toho, že nejúčinnějším lékem na krizi jsou rozpočtové škrty? Najděte lepší…


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Nemravné platy pro nemravné úředníky

Mezinárodní měnový fond odporuje logice


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče