Latinské tance

11. března 2009, 14:36 - Jefim Fištejn
11. března 2009, 14:36

Boj s krizí mocně povzbudil a prohloubil integrační procesy ve Střední a Jižní Americe

Na první projevy globálního hospodářského útlumu vůdcové Latinské Ameriky reagovali netečně – nás se přece netýká. Na otázku novinářů, jaký bude dopad krize na Brazílii, její prezident Luiz Inácio Lula da Silva podrážděně sykl: „Jaká krize? Na tu se ptejte Bushe!“ To bylo loni v říjnu. Už za měsíc se však všechno změnilo – burzovní indexy propadly, místní měny „zhubly“ o třetinu, proud investic vyschl. Ekonomický růst se přechýlil do červených čísel.
Teoreticky se dalo očekávat, že společný boj s krizí mocně povzbudí a prohloubí integrační procesy. V regionu se uskutečnilo několik různých vrcholných setkání. Jen v brazilských lázních Costa do Sauili se během loňského prosince konaly čtyři summity. Mluvilo se na nich o ožehavých a vcelku logických věcech – zrušení dvojího proclení, zavedení jednotné rezervní měny, zřízení společných bank a schválení společné obranné strategie. Po skončení všech oněch táhlých a upovídaných jednání lze učinit některá ponaučení z krizového vývoje. Lekce první. Latinskoamerické země, zcela odkázané na dovoz surovin a závislé na americké měně, prožívají mnohem vážnější krizi než USA, Evropa nebo Japonsko. Lekce druhá. Protikrizová opatření přišla pozdě, nebyla adekvátní a většinou zhoršila společenské nálady. Lekce třetí. Země v regionu jen obtížně nacházejí společnou řeč, národní egoismy vzdorují společným zájmům. Kupříkladu prezident Nikaraguy Daniel Ortega se na summitu v Costa do Sauili vůbec neobjevil – dal přednost cestě do Moskvy. Doufal, že výměnou za uznání Abcházie a Jižní Osetie dostane od Ruska pomoc, se kterou v Latinské Americe už nemůže počítat. Ekvádor znovu dokázal, že je opravdovou nášlapnou minou na cestě k regionální integraci – vyhlásil neschopnost splácet takzvané „nespravedlivé dluhy“. Za „nespravedlivý“ pak vyhlásil zejména dluh vůči brazilské Národní bance sociálního a ekonomického rozvoje, což vážně ohrožuje investice Brazílie v regionu. Na protest proti vyhlášení platební neschopnosti odvolala Brazílie svého velvyslance z Quita. Ve stejné době aktiva brazilského ropného gigantu Petrobras zestátnil bolivijský snílek Evo Morales. Na jednom ze summitů se mezi Lulou da Silvou a Hugem Chávezem odehrál komický pavlačový výjev. Brazilec pohrozil Venezuelci, že bude-li pokračovat v nesnesitelném žvanění, dostane od něho botou do čela. Poté Chávez ukázal na svého ministra zahraničí Nicoláse Madura a odvětil: „Můj člověk má botu číslo 48. Pokud ji po někom hodí, rozdrtí mu lebku“. Tento svár není ojedinělý, oba lídři se nesnášejí.
Ekvádor a Venezuela válčí s Kolumbií, Argentina vypíná zemní plyn Chile a neumožňuje Uruguaji zakládat v pohraničí výrobu papíru a celulózy. Bolívie žádá po Chile přístup k moři, Paraguay požaduje po Brazílii vyšší ceny za dodávky elektrické energie, Nikaragua chce, aby jí Kolumbie vrátila ostrovy v Karibském moři. V důsledku takového klubka konfliktů se opravdu špatně integruje.
Chávez a Ortega nedávno přišli s nápadem, že by se ruský rubl stal rezervní měnou zemí takzvané Bolívarské alternativy pro národy Latinské Ameriky, aniž by však upřesnili, kde se vezmou v regionu v takovém množství. Společenství se nyní otřásá v základech kvůli vysychání venezuelských zdrojů petrodolarů a současně s nimi končí i megalomanské plány bolívarských revolucionářů. Mnohem logičtější by bylo udělat rezervní měnou brazilský real, to by však ostatní členové spolku nesnesli.
Největší chyba tkví v tom, že latinskoameričtí vůdcové nezakládají vzájemné vztahy a postoje vůči zbytku světa na komerčních, geostrategických nebo hodnotových zásadách, ale pouze na osobních sympatiích. Jako zaklínadlo opakují, že by se měly zrušit americké sankce vůči Kubě. Rezoluce s tímto požadavkem byla schválena i na summitu v Costa do Sauili. Co je jim však po Kubě? Režim bratrů Castrů učinil z jedné z nejperspektivnějších zemí regionu žebráckou enklávu v rozkladu. Před revolucí kubánští žebráci a prostitutky oslovovali americké turisty, nyní obtěžují evropské. Co je na tom k obdivu? Na co by bylo možně být hrdý? Další rezoluce ze stejného summitu podotýká, že odpovědnost za hospodářskou krizi nesou výlučně rozvinuté státy. Jak toto konstatování může pomoci Latinské Americe? Opravdu očekává, že USA a Evropa všeho zanechají a přispěchají jí na pomoc? Představa je to legrační – i výzva Luly da Silvy prezidentu USA Baracku Obamovi, aby „se přestal dívat na Latinskou Ameriku jako na svého ,kmána‘ a obrátil se k ní čelem“. Nechcete být kmány, pak jimi nebuďte! Rozvíjejte své hospodářství, povznášejte sociální sféru, spolupracujte s tím, s kým je to pro vás výhodné – to je jediný možný způsob, jak se vymanit ze závislosti. Než se to stane, summit, nesummit, každá země regionu bude muset bojovat s krizí sama. Revoluční rétorika nikdy dlouho nevítězí nad zdravým rozumem.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Nejzadluženější státy světa
Když v cizině nabouráme, nebo nám auto ukradnou
Srovnaní cen potravin, nápojů a taxi v nejoblíbenějších dovolenkových destinacích
3x z poradny: vytýkací dopis, jak čerpat dovolenou, daň z příjmu
Státní dluh USA, Činy, Ruska a dalších zemí. Kolik dluží domácnosti a firmy?
Auta
Retro na neděli: Dixi DA-1 3/15 slaví 90 let jako vůbec…
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Audi, BMW a Mercedes upraví software milionům starších dieselů. Kvůli emisím
Nástupce Bugatti Chiron bude muset přejít na elektřinu. Bez ní by už nezrychlil
Test motocyklu BMW S 1000 XR: Superbike na chůdách
Technologie
Archos 50 Saphir: odolný obrněnec s velkým akumulátorem (recenze)
AMD neotevře kód své analogie Intel ME. Secure Processor zůstane „blackboxem“
Mapy.cz pro Android jsou kompletně offline včetně plánování tras
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Intel se po IoT stahuje i z nositelné elektroniky. Celé oddělení tento měsíc zrušil
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít