Laos: Vyspat se s bombou pod hlavou

04. června 2011, 08:27 - Tomáš Stingl
04. června 2011, 08:27

Východoasijský Laos byl v době Vietnamské války tajně bombardován Američany. Neblahé dědictví v podobě nevybuchlých bomb ale využili Laosané s odzbrojující praktičností. Dělají si z nich domky, ploty, květináče, či dokonce korýtka pro prasata.

Foto: Profimedia.cz

Laos je zemí mnoha protikladů. Je jedním z posledních komunistických států světa, ale přitom ho zároveň symbolizuje živá buddhistická kultura. Turisté se sem obvykle přijíždějí podívat na honosné buddhistické chrámy v Luang Prabangu nebo na vápencové jeskyně u Vang Viengu. Vyráží jim dech však také jeden kuriózní rys každodenního života, který je ovšem sám o sobě neobvyklou turistickou atrakcí. Laosané si kdeco staví ze zbytků nevybuchlých bomb z dob Vietnamské války.

Nálet každých devět minut

Na Laos dopadl během Vietnamské války dvojnásobek bomb, než na nacistické Německo za celou druhou světovou válku. Podle amerického deníku USA Today podnikly americké bombardéry od roku 1964 do roku 1973 nad Laos neuvěřitelných 580 tisíc letů. To znamená průměrně jeden útok každých devět minut po dobu 10 let! Denně stálo toto bombardování USA devět milionů dolarů v dnešních cenách. Tristní zkušenost Laosanů s Američany stejně jako s francouzskými kolonizátory ulehčila nástup k moci komunistům. Ti ovládli Laos v roce 1975 a moc drží dodnes.

Dva miliony tun výbušnin

Jak se tam bomby dostaly? Laos si prošel ve 20. století krušnou cestu. Nejprve byl v područí Francouzů, spadal do kolonie Francouzská Indočína. Za druhé světové války celý region ovládli Japonci. Když pak v roce 1954 získala země nezávislost, vypukla v ní občanská válka mezi monarchisty a komunistickou organizací Pathet Lao.

Když navíc v 60. a na začátku 70. let kulminovala válka v sousedním Vietnamu, dopady pocítil i Laos. Doslova. Američané začali zemi tajně bombardovat. Vedla tudy totiž legendární Ho-Či-Minova stezka. To byla dlouhá zásobovací cesta v džungli, kterou proudil ze Severního Vietnamu materiál na pomoc partyzánskému Vietkongu v Jižním Vietnamu. Američané chtěli tuto tepnu přetnout. Nikdy se jim to ale docela nepovedlo, přestože na Laos svrhli plné dva miliony tun bomb.

Laos byl přitom tehdy neutrálním státem. Tisíce lidí zahynulo již při samotných náletech, ale oběti přibývají dodnes. Zhruba plných 30 procent munice totiž nevybuchlo. Doteď se složitě odstraňuje a ročně zemře při explozích zejména mnoho zemědělců pracujících na polích a také nemálo dětí. 

Laos

Východoasijský stát se šesti miliony obyvatel láká návštěvníky hlavně buddhistickými stavbami a krásnou přírodou. Jde o jeden z posledních komunistických států světa, ale turisty je běžně navštěvován. Země je silně závislá na sousedním Vietnamu.

  • *Jak se sem dostanete Laos je jedinou vnitrozemskou zemí regionu. Navíc je velmi hornatý, nejvyšší vrcholy se klenou až do výšky 2 500 metrů nad mořem. Z celé západní části zase obepíná zemi veletok Mekong, přes nějž se klene jediný velký most, a to v metropoli Vientiane. To vše ztěžuje přístup do země i pohyb uvnitř, protože silniční síť je naprosto nedostatečná. Nejlépe vstoupíte ze sousedního Thajska po zemi nebo přívozem přes Mekong. Od východu se dá přijet po zemi z Vietnamu. Do hlavního města létají mezistátní lety, z Evropy se ale obvykle neobejdete bez přestupu. Vízum na 15 dní lze získat při příjezdu na hraničních přechodech za 30 dolarů či na Varšavském velvyslanectví Laosu, jež je kompetentní i pro žadatele z ČR. V Laosu prakticky nejsou luxusní hotely. Ovšem i ubytování v jednodušších hostelech může mít příjemnou atmosféru a je levné. Můžete využít mnoha malých rodinných penzionů, kde se ceny pohybují v rozmezí od pěti do 20 dolarů za osobu. Co dalšího navštívit? Místem, které vyhledávají i milovníci záhad, je Planina džbánů. Vědci dodnes tápou nad funkcí nádob rozesetých na rozlehlé plošině. Město Luang Prabang je zase chráněno organizací UNESCO pro své nádherné buddhistické chrámy. Vyhledávanou lokalitou je také Vang Vieng. Ve středním Laosu se lze vykoupat v nádherných vodopádech. Bomba místo květináče**

Laosané ale dokázali proměnit chmurné bombové dědictví s veselou tvořivostí, která vyvolává u turistů nejdřív údiv a pak prostě pobavený úsměv. V pomalu se rozvíjející zemi je kov, z nějž jsou trupy leteckých pump tvořeny, vyhledávanou recyklovatelnou surovinou. Ze zbytků bomb tak dělají Laosané ploty nebo krmítka pro domácí zvířata. Jinde visí klasický ocelový kužel na provaze a slouží jako vesnický zvon. Často vesničané uříznou bombě špičku a zasadí do ní květiny nebo zeleninu.

Asi nejkurióznější jsou ovšem domky, které na bombách přímo stojí. V Laosu stejně jako v celé jihovýchodní Asii se typický venkovský domek staví na pilotách. Ty mají přinejmenším dvojí funkci. Jednak zvedají domek do výšky jednoho až dvou metrů, a tím domácnost částečně chrání pro případ, že přijdou záplavy. Ty jsou v tomto regionu zcela běžné. Zároveň ale chrání obydlí před invazí zvířat, zejména hmyzu. Dřevěný nosník proto také někdy vyrůstá z malé vodní nádržky, která dále zamezuje lezoucímu hmyzu, aby se po kůlu dostal nahoru do domku.

V některých laoských vesnicích ale i místo těchto dřevěných kůlů používají bomby. Pravda, evidentně jsou pevnější. Ale otázkou je jejich stabilita. Na pohled to mnohdy vypadá, že domek musí z vratkých bomb každou chvíli spadnout. Navíc i při vědomí, že jde jen o prázdné slupky dávno zbavené výbušniny, je zejména pro Evropana přece jen drsnou výzvou vyspat se klidně v podobné chatce.

Nicméně zkuste si představit takovou idylickou venkovskou vesničku. Domky stojí na bombách, kolem nich jsou vyrovnány pumy coby plot. Vepř se z rozpůleného trupu bomby spokojeně krmí, stařenka zalévá česnek, který roste z kuželovité pumy s uříznutou špičkou. Jakoby nějaký potměšilý propagandista nakreslil kýčovitou symboliku triumfu míru nad válkou. Jenomže v Laosu můžete tuhle sympatickou přeměnu destrukce v tvořivost doopravdy na vlastní oči vidět.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče