Kvůli reklamě lidé kouřit nezačínají

22. dubna 2003, 00:00 - Dušan Šrámek
22. dubna 2003, 00:00

U problematiky tabákové reklamy se můžeme setkat se dvěma protichůdnými názory: "Tabákové firmy obchodují se smrtí, když reklamou vědomě ženou lidi do závislosti," poslanec Radim Turek (ČSSD).

V Itálii stoupl počet kuřáků i přes dvacetiletý zákaz propagace tabáku

„Každý člověk je svobodný, a má právo se rozhodnout, zda bude kouřit, či nikoli,“ poslanec Oldřich Vojíř (ODS).

Často se hovoří o tom, nakolik je reklama schopna „donutit“ nekuřáka, aby začal kouřit. Hranice není přesně určena, ale procento lidí, kteří se rozhodou pod vlivem reklamy začít kouřit, se odhaduje na 3-5 % u nižších odhadů, u vyšších je to kolem deseti procent. Vyšší údaje se ovšem spíše než o výsledky statistického šetření opírají o odhady příznivců zákazu reklamy. Pokud bychom se měli držet nejnižšího odhadu, pak by v ČR umíralo každoročně 600-1000 kuřáků, kteří začali kouřit v důsledku reklamy.

Havel se Zemanem byli nejlepší reklamou

Co lze ale za reklamu vůbec považovat? Jestliže se například premiér Miloš Zeman nebo svého času prezident Václav Havel objevovali pravidelně ve sdělovacích prostředcích s cigaretou, jde možná o daleko větší vliv na rozhodování občanů než jakákoli placená reklama. To prokazuje i empirické zjištění, že během Havlovy nemoci na počátku roku 1997, která se dávala do souvislosti s následky kouření, vzrostl počet občanů žádajících úplný zákaz reklamy o celých dvacet procent, z dvaceti na čtyřicet. Absolutní vliv na rozhodování zda kouřit, či nekouřit mají zcela jiné příčiny, než je reklama na tabákové výrobky. Především vliv rodiny, známých, partnerů a životních vzorů. Obdobně je to i u komoditní skladby reklamního působení. Za celé sledované období od roku 1994 se ani jednou neobjevily cigarety či jiné tabákové výrobky v žebříčku dvanácti druhů výrobků, které si lidé nejčastěji kupují na základě reklamy. Reklamě rovněž více podléhají ženy, které jsou ale kouřením méně zasaženou skupinou než muži. Jediné, co dává zastáncům zrušení reklamy na tabákové výrobky poněkud za pravdu, je fakt, že reklamě obecně podléhají spíše mladší věkové skupiny. Zde však hraje svou roli spíše to, že se mladší lidé rozhodují mezi různými produkty stejného typu, než aby jistý typ výrobku začali konzumovat na základě reklamy. To je ostatně i podstata reklamy na tabákové výrobky. Její působení není primárně zaměřeno na to, aby lidé začali kouřit, ale na to, aby si vybrali konkrétní značku. Zákaz reklamy tak paradoxně posílí firmu Tabák Kutná Hora, protože Philip Morris dnes ovládá více než osmdesát procent českého trhu.

Evropa a my

Zastánci zrušení tabákové reklamy argumentovali při schvalování zákona tím, že podobně, ne-li stejně postupuje i západní Evropa. To však není pravda. Návrh zákona, který nakonec parlament přijal, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu o sbližování právních a správních předpisů členských států ve vztahu k reklamě na tabákové výrobky a sponzorství tabákových výrobků. Tuto směrnici však Evropský soudní dvůr zrušil. Začátkem prosince loňského roku byla přijata Radou ministrů EU další směrnice, která doplňuje již existující zákaz reklamy v televizi, a kterou by měly přijmout státy EU do 31. července 2005. Podle této směrnice je zakázána reklama v rozhlase, novinách časopisech, internetu, ale i při mezinárodních sportovních či kulturních akcích. Na rozdíl od námi přijaté úpravy se však zákaz nevztahuje na billboardy, plakáty či propagaci v kinech. Shoda s novou směrnicí, která ale musí projít dalším schvalovacím procesem orgánů EU, je pouze v možnosti reklamy v prodejnách tabáku. Schválený zákon tak jde nejenom nad rámec názoru vlády, která se ke každé poslanecké iniciativě vyjadřuje, ale i nad rámec unijních směrnic. Na druhé straně je pravda, že v oblasti zákazů jdoucích nad rámec unijních směrnic se národním iniciativám meze nekladou. Není ovšem vyloučeno, že s ohledem na stanovisko Evropského soudního dvora by mohl být zákon v současné podobě zrušen Ústavním soudem, případně evropskými soudy. Zajímavé je z evropského pohledu i zkušenost s omezením či úplným zákazem reklamy na tabákové výrobky. V roce 1962 zakázala reklamu na tabákové výrobky Itálie. V šedesátých letech se zde prodalo zhruba sedmdesát miliard kusů cigaret ročně. Po dvou generacích, které žily bez reklamy na tabákové výrobky, se jejich prodej zvýšil asi o padesát procent.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče