Kůže, kterou nosím

26. září 2011, 14:35 - Vláďa Barák
26. září 2011, 14:35

Antonio Banderas ve své nové roli mstivého plastického chirurga nezklamal. Také Pedro Almodóvar, tvůrce a režisér snímku, si drží svůj filmový standard. Poněkud šokující zápletku se mu podařilo na plátna přenést do nejmenších, možná až zbytečných detailů.  

 

Foto: Profimedia.cz

Zatímco Almodóvarův předchozí snímek Rozervaná obětí se zaměřil na vztahy několika osudem spřízněných lidí, jeho aktuální filmový příběh se vrací k režisérovým oblíbeným tématům, jimiž jsou bezesporu vášeň a pohlavní identita. Možná ne náhodou angažoval Antonia Banderase, který už ztvárnil žárlivého homosexuála v jeho filmu Matador z roku 1986. Tentokrát představuje renomovaného plastického chirurga Roberta Ledgarda, kterému se podařilo vyvinout odolný typ kůže. Vedla jej k tomu smrt manželky, která před 12 lety při autonehodě přišla o svůj půvab a posléze spáchala sebevraždu, když psychicky neunesla svoje znetvoření. Nešťastný Ledgard brzy přichází i o dceru a právě její smrt se rozhodne originálním způsobem pomstít.

Ke kladům snímku patří jednoznačně režisérovo nadání vybírat si skvělé herce, kteří dokáží jeho provokující příběhy převyprávět až s mrazivou věrohodností. Právě Banderas se své role zvráceného chirurga chopil s chladnou grácií a jen jakoby neochotně umožňuje divákovi poodhalit svoji pokřivenost. Jeho postavě nechybí ani vášeň, ani poněkud perverzní touha – to když se snaží stvořit vlastní monstrum Veru (Elena Anaya), které má být součástí jeho pomsty.

Pedro Almodóvar přivedl na plátno další šokující příběh, který nahlíží do lidské psychiky, jež je v některých případech schopná zajít do nejzazších krajností. Komplikovaným dějem prolíná vzpomínková i přítomná dějová linie, které se snaží diváka zasvětit do všech aspektů příběhu. Právě mnohé retrospektivy, jimiž se tvůrce snaží vysvětlit s přehnanou detailností to, co si již divák mohl snadno domyslet, však ubírají snímku na dynamice. Ten tak v některých pasážích vyznívá téměř nastavovaně.

Další z komorních dramat, v nichž se Almodóvar snaží řešit velká společenská a osobní tabu, nicméně nezklame diváka díky režisérově už dobře čitelnému rukopisu. Šťastnou ruku měl tvůrce už tradičně i při výběru hudby, která umocňuje zvláštní atmosféru snímku.

Hodnocení Vládi Baráka: 60 %

Mohlo by vás zajímat

Finance
Macron ve stopách Babiše
Velký dovolenkový speciál: jak nejlépe používat platební kartu na dovolené
Finance.cz nově najdete v aplikaci Tapito
Čeká naši společnost revoluční změna díky technologii blockchain?
Šéf mi čte e-maily. Je to v pořádku?
Auta
BMW X3 třetí generace je lehčí, rychlejší a nabídne klíč s…
Jaguar opět rozšířil nabídku motorů pro XE, XF a F-Pace. Nový dvoulitr 30t má 300 koní
Tradiční londýnská taxi dostanou elektrický pohon. Premiéra proběhne v Goodwoodu
Proč má být Kia Stinger tak dobrá? Protože na Nürbrugringu odjela desítky tisíc kilometrů
Test na pondělí: Porsche Macan 2.0T
Technologie
Úspěch jako hrom. Na oběžné dráze je první česká nanodružice
Další hardwarové chyby procesorů. AMD má problém v Ryzenu, Intel u Skylake a Kaby Lake
Facebook hledá v Hollywoodu originální skriptované pořady. „Vysílat“ by mohl brzy
Více Linuxu ve Windows Storu. Microsoft pro testování uvolnil dvě edice SUSE
Hvězdou YouTubu beze slov. Tyhle kanály vás budou bavit, i když se v nich nemluví
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít