Kupecké počty a nezaměstnanost

20. února 2014, 12:00 - Miroslav Zámečník
20. února 2014, 12:00

Jedno z témat projevu, který měl prezident Miloš Zeman ve sněmovně, by zapadnout nemělo – potřeba vytvořit aspoň trochu koherentní strategii zaměstnanosti.

Teď nejde o to, zda klíčem ke snížení nezaměstnanosti jsou investice veřejného sektoru do velkých infrastrukturních projektů, které Zeman označuje za svou prezidentskou mantru. Protože i ty jím zmiňované rybníky svého času nevznikly jako Hladová zeď kvůli tvorbě pracovních příležitostí, ale proto, že díky technologickému pokroku v chovu ryb a výhodným relativním cenám nabízely vlastníkům pozemků lepší návratnost investovaného kapitálu než jiné využití. Když se o pár set let později víc vyplácela třeba pšenice, rybníky se zase ve velkém přeměňovaly na zemědělskou půdu.

Předkové rozhodně nebyli sentimentální a uměli počítat, ale faktem je, že zrovna výstavba rybníků zaměstnávala velké množství pracovní síly, jež migrovala za tehdy slušnými platy (nešlo jen o robotu nevolníků). Moderní, kapitálově velmi náročné stavební technologie v infrastruktuře samy o sobě žádný velký efekt na zaměstnanost nemají – i kdyby projekty byly připraveny –, a při existenci volných kapacit u dodavatelů nebude výsledek zázračný ani v navazujících odvětvích (a to má stavebnictví opravdu dobrý multiplikátor).

To nic nemění na tom, že omezení veřejných investic a zanedbání přípravy vhodných projektů je nejhorší makroekonomickou chybou minulých vlád, jež podvázala celkový výkon hospodářství zrovna v době, kdy veřejné investice mohly opravdu pomoci (viz příklad Polska, které se díky nim vyhnulo recesi).

Čekání na investory

Soukromé investice jsou samozřejmě násobně vyšší než ty z veřejného sektoru, jenomže tady platí, že investovat se začne, až bude oživení robustnější a přiliv zakázek vyčerpá existující kapacity. Zahraniční investoři mají na výběr nejen ve střední Evropě, ale díky reformám také třeba ve Španělsku.

Amerika je pro průmyslové investice dnes opravdu atraktivní nejen díky obrovskému a rostoucímu trhu NAFTA, ale i díky nákladové výhodě v energiích (hlavně levné elektřině a plynu).

Subvence si vždy někdo najde

Konkurence potenciálních investičních destinací je nevyšší za posledních 20 let a české podnikatelské prostředí by užilo koňskou dávku zlepšení. Teto faktor samozřejmě bude pro investiční aktivitu a celý ekonomický růst i zaměstnanost nesrovnatelně důležitější než nápady z vládní líhně. Policejní razie ve firmách, které si založily živnost na dobře míněné, ale velmi špatně implementované snaze o zvýšení zaměstnanosti hendikepovaných, by měla do vládních ambicí vnést řádnou dávku skepse.

V kapitalismu platí, že je opravdu neuvěřitelně dobrý na identifikaci tržních příležitostí, a to i těch, které vznikají v důsledku chybně nastavených politik. Ukažte subvenci, a on už se ten, kdo si o ni řekne, brzy najde. Teprve za čas se odhalí nezamýšlené konsekvence. Stejně tak představa, že státní firmy mají být součástí řešení v tvorbě nových pracovních příležitostí, může velmi snadno přerůst v součást problému s nízkou produktivitou a rentabilitou, čímž je veřejný sektor proslulý.

Produkce musí růst

Když člověk poslouchá některé zoufalé nápady, mohl by podlehnout dojmu, že leckterý politik musel být na štíru s aritmetikou už na základní škole. Dovolím si nabídnout test v elementárních počtech: Když má nějaká firma stabilní produkci a celostátní působnost, a pak po ní někdo chce, aby nabudila zaměstnanost v regionech, tak by ten dotyčný měl aspoň vědět, jaký je správný součet sald regionálních zaměstnaností.

Jaký? Vážení přátelé, bohužel, z definice nula. Zvednout zaměstnanost celkově by mohla pouze při podstatném zvýšení produkce, což po ní kupodivu nikdo nechce (i když by mohl a snad i měl), anebo při nezměněné produkci pouze při snížení produktivity a rentability. Čehož samozřejmě dosáhne, když začne nabírat zaměstnance, pro něž nemá plnohodnotné využití, a ještě k tomu na vlastní účet. Než poslouchat tohle, strašně rád bych se radši bavil s panem prezidentem o těch investicích.


Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:

Pěkný základ pomníku

Kdyby aneb Co si přát s novou vládou

Francie jako test způsobilosti Evropy


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče