Kup si mě!

26. června 2008, 18:18 - Karel Hvížďala
26. června 2008, 18:18

Indiskrétní snímky dvou známých žen vyvolaly charakteristické reakce

V minulých dnech jsme mohli vidět dvě sporné, sice odlišné, ale přec podobné fotografie a v souvislosti s nimi číst dvě diskuse na shodné téma. Bulvární deník Aha!, který vydává v Česku Ringier, otiskl ve čtvrtek 12. června 2008 na první stránce fotografii nahé herečky Jiřiny Bohdalové na balkoně tureckého hotelu, kde byla na výletě celebrit. A o týden dříve, 5. června, otiskl prestižní německý renomovaný týdeník Die Zeit na titulní straně svého barevného magazínu fotografii paní kancléřky Angely Merkelové v koupelně, kde je zabalená v bílém ručníku a fénuje si vlasy. Obě fotografie představují zásah do privátní sféry, ale zajímavější než tyto fotografie je již zmíněná diskuse, která se na toto téma vede. Jedno mají ale snímky společné: je zřejmé, že už nejde o věrohodnost ani etiku, ale pouze o pozornost. Snímky a titulky mají do světa vykřikovat: Kup si mě!
U nás se v souvislosti s fotografií sedmasedmdesátileté paní Bohdalové z Turecka hovoří hlavně o tom, že ve Spojených státech by nikdo takovou fotografii neotiskl, jak napsal Miloš Čermák v Lidových novinách, protože by to mohlo odpuzovat čtenáře od snídaně. V MF Dnes zase volal advokát Václav Vlk po tom, že by měla paní Bohdalová podat žalobu a noviny Aha! by jí měly zaplatit vysokou sumu jako zadostiučinění. Zároveň by dotyčná měla žádat morální satisfakci, a to vyžadovat otištění nahých fotografií zodpovědných redaktorů a vydavatelů. Prý by tak měla učinit už jen proto, abychom se od nich u soudu dozvěděli, proč je jejich soukromí svaté. Daniel Köppl, šéfredaktor časopisu Marketing a média, zase vyčítal paní Bohdalové, že po zveřejnění reagovala moc emocionálně, místo aby věc srazila do propadliště dějin humorem a ironií. Reakce jsou vlastně podobně bulvární jako přístup redakce Aha!. Paní Bohdalová se ale soudit nebude, jen její advokáti (Lžičař a Kříž) odeslali dopis Michaelu Ringierovi, který kromě bulváru vydává v Německu velice nóbl časopis zabývající se politickou kulturou Cicero a sám vystupuje jako kultivovaný sběratel starých obrazů. Chtějí ho na chování jeho zaměstnanců alespoň upozornit.
Věcně u nás doma na kauzu reagoval jen advokát Tomáš Sokol v Hospodářských novinách, kde napsal: „Právo na čest a důstojnost či právo na soukromí porušují některá média zcela běžně. Takže tu na jedné straně máme ústavu a zákon, právní předpisy, které zmíněné hodnoty mají chránit. A na straně druhé ty, kteří na to srdečně a veřejně kašlou. Zřejmě díky tomu, že společnost nedokáže nebo nechce problém efektivně řešit.“ To je skutečně vážný problém a nebezpečná diagnóza společnosti.
Úplně jinak se o problému diskutuje v sousedním Německu. Už i proto, že Die Zeit diskusi vyprovokoval, a tím problém předjímal, aby upozornil na jeho nebezpečí. Otiskl inscenované fotografie s názvem Paparazzi. Snímky dvojníků známých osobností od fotografa Christiana Lesemanna, na nichž kromě zmíněné Angely Merkelové v koupelně najdete fotbalového brankáře Olivera Kahna ve spodkách, jak si žehlí košili, či papeže hrajícího si na zahradě v lehátku s gameboyem. Z obsáhlého článku či spíše eseje vyplývá celkem jednoznačně, že za zveřejňováním podobných fotografií není jen snaha uspokojit u lidí voyeurismus, který způsobil anglické princezně smrt a řadě osobností problémy. Známé jsou přece i fotografie bývalého francouzského prezidenta Chiraka v sepraných spodkách či princezny Diany ve spodním prádle v posilovně. Německý bulvár Bild, který má náklad téměř čtyři miliony výtisků, ČTK potvrdil, že by takové fotografie také zveřejnil, a anglický The Sun, jehož se prodá v Anglii denně 3,2 milionu exemplářů, by dle agentury učinil totéž.
V čem je tedy rozdíl mezi dikusí, kterou vedeme my a kterou vedou Němci? Hlavně v tom, že my se necháme každou provokací vyprovokovat k tomu, že začneme odpovídat na stejně nízké úrovni a kromě Tomáše Sokola míjíme podstatu. V Německu se píše: všechny takovéto fotografie jsou vzkazem prominentům, hvězdám a celebritám, že publikum už nechce být dál podváděno PR agenturami, tiskovými manažery, spindoktory a vizážisty, kteří vytvářejí umělý obraz svých svěřenců a novou, digitální krásu. Lidé na fotografiích, které se dostanou na veřejnost, nemají vrásky, mateřská znaménka, váčky pod očima, mají zkrášlené koutky úst, umělý lesk v očích, dodatečně vybělené zuby, ženy zvětšená ňadra a sametovou pokožku bez flíčků.
Bohužel v účinku se však dle psychologů všichni tito specialisté mýlí. Čím víc se používá digitální krásy a čím víc se cenzuruje skutečnost, tím větší je zájem o fotografie od paparazzi fotografů. A to platí i v Česku. Horší je, že vinou nefungující justice si u nás každý postižený musí pomoci sám, jak napsal Tomáš Sokol.
Naše nebezpečí jsou tedy dvě: neschopnost hlubší a podstatnější sebereflexe a slabá vůle k zabezpečení řádného fungování státu. Bohužel ale i renomovaný Die Zeit ve svém boji za opravdovost fotografií se stal trochu nedůvěryhodným, když na titulu nepřiznal, že nejde o paní kancléřku, ale dvojnici: rovněž lákal čtenáře podvodem. Dopouštěl se vlastně téhož, co vyčítá tvůrcům „digitální krásy“. Nejserióznější listy dnes proto za slovo foto dávají do závorky buď M, aby upozornili, že jde o montáž, nebo D, že jde o dvojníka.
Sociologové v této souvislosti hovoří ale i o tom, že za tento masivní posun v manipulaci s obrazem nemůže jen digitální věk, ale vůbec změna reality: dnešní svět je mnohem abstraktnější než dříve. V šedesátých a sedmdesátých letech bylo možné fotografovat studentské protesty a zabývat se sociální fotografií a záběry ztvárňovaly realitu. Jenže jak je možné vyfotografovat globalizaci, nanotechnologie a vůbec celou technologickou proměnu světa? Už i města jako Šanghaj na nás dělají dojem virtuálních konglomerátů.
Hlavní paradox je ale v tom, že díky tomu, že se média vyvázala z kulturního provozu a jsou už jen čistým byznysem, vytvářejí umělý svět i svými texty, a tím po neautentických fotografiích přímo volají. Sama média mohou za to, co kritizují. A kdo se chová jinak, je považován za emigranta: utíká z trhu.
Taky bychom mohli říci: fotografie jsou věrohodné vždy stejně jako časopisy a noviny, v kterých vycházejí. A dnešní média, aby se dobře prodávala, realitu neúnosně zjednodušují, protože si nemohou dovolit spotřebitele zatěžovat.
Život se proměnil v piktogram. Nové obrazy provokují nové obrazové zvyklosti a ty zase podněcují, vznik dalších nových obrazů. Tento řetězec nakonec může vyvolat v lidech nevoli, která zase způsobí návrat k realitě. Snad. Potřeba neustálé změny je dle sociologů naše jediná naděje, zvlášť proto, že se stává stále více intenzivní.

Mohlo by vás zajímat

Finance
6 tipů, jak co nejlevněji vyměnit peníze v zahraničí na dovolené
Kde všude můžete v Česku prohlásit: „Zaplatím to bitcoinem“
ČNB reguluje výši hypoték. Kolik mohou banky půjčovat v zahraničí?
Vyřizování dětského pasu nenechávejte na poslední chvíli. Rychlopas se prodraží.
Praktický návod: jak začít s bitcoinem – výběr vhodné peněženky
Auta
Prohlédli jsme si nový Opel Grandland X. Jak prostorný je…
Škoda vyrobila už šest milionů Octavií
Na prodej je krásná Škoda 130 RS. Její cena vás ale pravděpodobně nepotěší
Kia Optima Sportswagon Plug-in Hybrid jezdí za 1,4 litru na 100 km
Škoda Citigo má i po faceliftu pořád co nabídnout (první jízdní dojmy)
Technologie
Facebook ovládá celý svět. Má již 2 miliardy uživatelů
Tip: Jak skrýt ikonu Windows Defenderu v oznamovací oblasti? [Windows 10]
Ve Windows Storu se objevil neoficiální, ale funkcemi nabitý klient pro Google Play Music
Objevily se těžní verze Radeonů Polaris. Na trh se vrací RX 470, někdy i s výstupy
Den D přišel. Evropská komise udělila Googlu rekordní pokutu 2,42 miliardy eur
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít