Kronika vzestupu a pádu

08. února 2011, 15:54 - Tomáš Pergler
08. února 2011, 15:54

Bankéř ze staré školy se ohlíží za celoživotním budováním a rychlým koncem Bear Stearns

Známá osobnost zpravidla neusedá k psaní pamětí jen proto, aby rekapitulovala svůj životní příběh. Motivem bývá také snaha autora vyrovnat se, s větším či menším odstupem, s nějakým obtížným předělem v životě. V horším případě může jít o zpětné vyrovnávání účtů s bývalými soupeři. Všechny tyto pohnutky lze vystopovat u knihy Alana Greenberga Vzestup a pád Bear Stearns (Rise and Fall of Bear Stearns). Vyčítat bývalému šéfovi přední americké investiční banky, že sepsal historii jednoho z někdejších symbolů Wall Streetu pouze kvůli vlastní obhajobě nebo z osobní zášti, by ale nebylo fér. Díky téměř šedesátiletému Greenbergovu působení v Bear Stearns se čtenáři nabízí zajímavý vnitřní náhled do příběhu instituce, jejíž téměř dokonané zhroucení na jaře roku 2008 (díky zásahu vládní administrativy nakonec banku koupila konkurenční J.P. Morgan) předznamenalo sérii otřesů v dalších finančních domech a následně globální ekonomickou recesi.
Greenberg, kterému při psaní pomáhal reportér listu New Yorker Mark Singer, se rozhodl pro poměrně stručný, zato hutný styl. Věcný pohled ostatně ladí s charakterem autora, jenž mezi kolegy proslul svojí chladnokrevností. Pokud se někdo při otevření knihy těší na sérii barvitých historek ze zákulisí světa velkých peněz, bude nejspíše zklamán. Stejně jako ten, kdo předpokládá detailní popis posledních týdnů Bear Stearns nebo podrobnou analýzu příčin hypoteční krize. Závěrečná tragédie banky zabírá jen asi desetinu z dvousetstránkových memoárů. To ale není na škodu. Tématu se dostatečně podrobně věnovalo mnoho jiných autorů. Na mnohé čtenáře pak může zapůsobit neméně zajímavě Greenbergův popis vlastní cesty až na vrchol a celkového rozmachu firmy, které věnoval celý život.

Tatínkova pravidla

Profesionální úspěch někdejšího šéfa Bear Stearns jistě předznamenalo jeho rodinné zázemí. Otec i matka byli potomky židovských emigrantů z východní Evropy, své tři děti vychovali v Oklahomě. Alan se v mládí příliš neprojevoval jako budoucí finanční „eso“ (později jeho skutečná přezdívka „Ace“). Na střední škole byl talentovaným hráčem amerického fotbalu, v běhu na sto yardů patřil mezi nejlepší juniory ve státě. Z dětství si ale nakonec uchoval jiný celoživotní koníček – zálibu v magii. V dospělosti navštěvoval kurzy profesionálních kouzelníků, naučené triky později neváhal předvádět svým podřízeným na firemních večírcích. Více než univerzitní studia managementu dala Greenbergovi podnikatelská škola jeho otce, úspěšného obchodníka s dámským oblečením. Zdánlivě jednoduchých otcových pravidel se držel i poté, co opustil rodný středozápad a vyrazil hledat štěstí do New Yorku. A v podstatě se jimi řídil po celou dobu svého působení ve firmě. V roce 1949, kdy Greenberg nastoupil jako úředník do Bear Stearns, to byla spíše menší firma na Wall Streetu, která se soustředila hlavně na jednoduché operace s akciemi. Nejprve si prošel nezáživnou epizodou v úseku ropy a plynu, zanedlouho však dokázal přesvědčit nadřízené, aby mohl přestoupit do oddělení rizikových arbitráží. Tam se plně rozvinul jeho talent pro odhad úspěšných investic do levných cenných papírů firem, jejichž podíly se daly po restrukturalizaci či prodeji výhodně zpeněžit.
Už devět let po svém nástupu se stal partnerem. Ještě předtím se začal dostávat do střetů s prvním ze dvou mužů, kteří si od něj v knize vysloužili řadu kritických výtek. Salim „Cy“ Lewis, jeho předchůdce v čele firmy, byl podle Greenberga hrubián, který trpěl sentimentálním přístupem k akciím, respektive neochotou zbavit se oblíbených titulů. Proti iracionálnímu přístupu tehdejšího šéfa razil Greenberg zásadu svého otce: „Pokud něco není v pohybu, prodej to ještě dnes, protože zítra to ztratí na ceně.“ Od Lewise se za to dočkal nadávek, že obchoduje s akciemi jako s toaletním papírem, nicméně tato strategie byla dlouhodobě úspěšná a spolu s uměním získat movité klienty pomohla Greenbergovi získávat další body a postupně převzít faktickou kontrolu nad chodem firmy. Reálně tak řídil Bear Stearns několik let předtím, než formálně usedl do křesla generálního ředitele po Lewisově smrti v roce 1978.

Dravci místo šprtů

Pod Greenbergovým vedením ziskovost Bear Stearns rychle stoupala. S tím, jak firma rostla (na vrcholu své slávy zaměstnávala kolem patnácti tisíc lidí), pevně se zařadila mezi špičku amerického investičního bankovnictví. Sám Greenberg se svojí povahou zřejmě nemohl aspirovat na pozici šéfa s velkým charismatem, na druhé straně dokázal svůj striktní pragmatismus promítnout i do netradičních přístupů. Dodnes se ve Spojených státech prodává sbírka jeho poznámek k zaměstnancům, ve kterých vtipnými glosami nabádal například ke svižnému vyřizování telefonických hovorů nebo úsporám elektřiny. S Greenbergovým jménem je také spojena větší angažovanost firmy v charitě, více se ale v tomto ohledu proslavil svými osobními dary, zejména milionem dolarů na podporu dostupnosti viagry pro nemajetné Američany. V personální politice proslul tím, že na rozdíl od většiny konkurence nehledal nové zaměstnance mezi absolventy elitních univerzit, jako jsou Harvard nebo Yale, ale sázel na dravé adepty z prostých poměrů s touhou rychle zbohatnout – „PSD“ (poor, smart, deep desire to become rich). Jednou z akvizic podle měřítka PSD byl i James „Jimmy“ Cayne. Pokud se chtěl Greenberg v knize proti někomu vymezit, byl to právě tento fanatický hráč bridže, který ho v devadesátých letech vystřídal v křesle generálního ředitele (Greenberg si ale až do roku 2001 podržel funkci předsedy představenstva a až do pádu firmy zůstal v jejím řídicím výboru). Na jedné straně autor knihy uznává, že za Cayneovy éry zažila firma největší rozmach, na druhé straně s ním ale spojuje ústup z obezřetných pravidel investování, včetně masivního angažmá Bear Stearns v hypotečních derivátech, které bylo pro banku v konečném důsledku osudné.
Ve skutečnosti je druhá polovina pamětí jakýmsi „returnem“ na některé pasáže knihy House of Cards od novináře Williama Cohana, který popsal okolnosti pádu Bear Stearns do značné míry na základě rozhovorů s Caynem. Je na místě připomenout, že Cayne při pádu banky přišel zhruba o miliardu dolarů investovaných do firemních akcií.

Bridž nebo firma

Greenberg se v několika případech snaží vyvrátit Cayneův popis událostí – odmítá například tvrzení, že by se nezúčastnil schválení veřejné emise akcií Bear Stearns v roce 1985. Zášť vůči bývalému kolegovi je zřetelná i z několika dalších historek. Greenberg ostře kritizoval výsadu používat z recepce vlastní výtah, upřednostňování bridžových turnajů před důležitými zasedáními vedení a zmiňuje také spekulace tisku o Cayneově náchylnosti ke kouření marihuany. Za katastrofální potom označuje jeho předčasný odchod z telefonické konference s analytiky na počátku krizového období, kdy se začaly hromadit dotazy na údajné problémy banky s likviditou. Zatímco tvrdá kritika vůči Cayneovi je z věcného hlediska oprávněná (jeho lajdácký styl popsaly noviny ještě před zhroucením banky), neobstojí už tolik tvrzení, že Greenberg nemohl škodám svého nástupce zabránit. Zvláště když sám uvádí, že vady na Cayneově povaze registroval dlouhodobě.
Nabízí se otázka, zda se Greenberg nestaví k věci alibisticky. Podobně sporný je demonstrativní odstup od některých rozhodnutí, které byly pro banku v důsledku osudové. Příliš neobstojí ani jeho námitky, že k pověstnému runu na banku v březnu roku 2008 došlo také kvůli přemrštěným zprávám médií o problémech s likviditou.
Navzdory subjektivním hodnocením, která koneckonců formát pamětí předpokládá, Greenbergova kniha určitě zůstane jedním ze stěžejních děl, která mapují souvislosti největšího finančního otřesu po velké hospodářské krizi. Z příkladu Bear Stearns coby jedné z prvních kostek domina vyplývá trpká zkušenost, že úspěšná banka se buduje celý život, k jejímu pádu do propasti ale může stačit jen několik dní.

*BOX:
The Rise and Fall of Bear Stearns (Vzestup a pád Bear Stearns) Autor: Alan C. Greenberg, Mark Singer
Vydal: Simon & Schuster, 2010
Rozsah: 200 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče