Krok sun krok

23. května 2008, 12:36 - Petr Nováček
23. května 2008, 12:36

Není jasné, zda lze dnešní českou komunistickou stranu modernizovat

KSČM se na královéhradeckém sjezdu nevysvlékla z komunistické kůže a nevyrazila směrem k „salonfähig“ levicové straně. Není to však zatím ani neškodná zkamenělina, jíž lze ponechat bez povšimnutí. Cosi přece jenom ve Filipově straně bublá a navíc jsou tu fakta: V červnu 2006 získala KSČM ve volbách do sněmovny 12,8 procenta hlasů, a pokud by se volby konaly nyní, dle STEM by dosáhla zhruba téhož výsledku. Se svými 26 poslanci a třemi senátory zůstává dost silnou na to, aby když už zrovna nerozhoduje, alespoň dělala potíže. Od jara 1990, kdy spolu se Stranou demokratické l’avice (SDL’) povstala z KSČ, přitom vyklouzla ze všech malérů. Ze své historické odpovědnosti, protože odměnou za pokojné předání moci a kvůli zachování právní kontinuity předlistopadového a polistopadového státu nebyla zakázána. Úspěšně proklouzla parlamentními volbami v letech 1990 a 1992 a komunálními na podzim 1994. Nepřestala být významnou politickou silou, ačkoli po vystřídání reformátora Jiřího Svobody „skalním“ Miroslavem Grebeníčkem v červnu 1993 jí Jaroslav Ortman zcizil volební značku Levý blok a odlákal většinu poslanců. Vyklouzla i z této vnitrostranické krize! Odstavena načas od parlamentních a jiných funkcí, v ústraní si vylízala rány a navzdory zákonu o protiprávnosti komunistického režimu a podobně neúčinným zábranám to v roce 2002 dotáhla na 18,5 procenta hlasů a 41 poslaneckých mandátů. Pravda, do červnových voleb 2006 o třetinu voličů přišla a její členská základna se kvapem ztenčovala. Úbytek šestnácti členů denně se KSČM daří nahrazovat z pouhé desetiny. S více než 77 tisíci členů je na tom sice ze zdejších stran stále nejlépe, leč při průměrném věku komunisty nad 70 let a mizivém náboru jí hrozí odůmrť. Jedny noviny spočítaly, že nastane někdy za osm let.
Přitom všichni, kdo spoléhali na odchod KSČM ze scény „přirozenou cestou“, se zatím mýlili. Nemusí na něj dojít ani v budoucnu, a to za dvou předpokladů. Za prvé v tom případě, že ačkoli ztrácí členy, KSČM dle Vojtěcha Filipa zůstane masovou svým vlivem ve společnosti. A za druhé tehdy, bude-li po ní poptávka, kterou nedokáže uspokojit někdo jiný. Splnění prvé podmínky předpokládá, že si KSČM během několika málo let za fyzicky odcházející příznivce obstará náhradu v těch věkových a profesních skupinách, jež ji dosud nevolily. Na mušce má najmě mladé a vzdělané lidi. Především jim je určena vize „socialismu pro 21. století“, jenž má být na rozdíl od historicky první, „neúspěšné formy socialismu“ nastolen dobrovolnou podporou většiny občanské společnosti, řídící se samosprávnými principy, respektující různé formy vlastnictví a KSČM jako „vedoucí sílu“ toliko dobrovolně. Že s něčím takovým přišli kdysi reformní komunisté a víme, jak to po srpnu 1968 dopadlo? Nejmladší generace onu zkušenost nemá a KSČM s tím jistě počítá.
Nově hledá také podporu mezi živnostníky, malými a středními podnikateli. Ve zvláštní sjezdové rezoluci zvěstovala „trvalý programový zájem“ na podpoře a rozvoji tohoto stravu, jenž podle ní „má nezastupitelnou úlohu při zachování úrovně a kvality hospodářského života země“. Prý by ráda navázala na vzájemné vztahy komunistů k podnikatelům a živnostníkům po druhé světové válce. Ano, před volbami 1946 bojoval Klement Gottwald „o duše“ živnostníků, malých a středních podnikatelů, ale po únoru 1948 je komunistický režim znárodnil, některé uvěznil a jejich dětem pro „kapitalistický původ“ znemožnil studovat. Dnešní KSČM tvrdí, že je dostatečně sebekritická, aby se starých chyb vyvarovala. Skutečně? Několik ortodoxních delegátů vzneslo na sjezdu námitky: Nelze prý podporovat střední podnikatele (rozuměj vykořisťovatele), mohou-li mít až 250 zaměstnanců! KSČM by prý také měla uznávat jen hodnoty nabyté vlastní prací (rozuměj nikoli vykořisťováním). Zhruba 85 procent přítomných dalo však na upozornění z řečniště, že „i naše strana má mezi těmito podnikateli svoje členy“, a ortodoxní levičáky i v tomto případě „raz dva“ přehlasovali.
Suma sumárum, přece jen se zdá, že vliv ortodoxního křídla v KSČM slábne. Napovídá tomu i neúspěch Stanislava Grospiše, Marty Senekové a dalších chráněnců k jejich smůle nepřítomného Miroslava Grebeníčka, kteří se neprosadili do nejvyšších funkcí. Nechce-li však Filip KSČM o extrémně levicovou část členů a voličů naráz připravit, bude muset i jejich názorům popřávat sluchu a občas, říkají jeho lidé, couvnout. „Ustupovat dopředu“ by naopak měl Dolejšovu a Ransdorfovu modernizačnímu proudu, poněvadž jinak by ztratil jejich podporu, vydal se napospas grebeníčkovcům a zapudil od KSČM její reformně socialisticky laděné voliče, kteří by přešli k ČSSD. Ostatně čím bude právě Paroubkova strana úspěšnější, tím méně bude mít KSČM času na svoji modernizaci. Postupem „krok sun krok“ ji Filip nemusí včas stihnout.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče