Krok naslepo mi vyšel

08. září 2008, 08:00 - Libuše Frantová
08. září 2008, 08:00

MARTIN FILIPEC, SPOLUMAJITEL SPOLEČNOSTI LEXUM - Málokterý z podnikatelů stál před tak těžkým rozhodováním při rozjezdu své firmy jako oční lékař Martin Filipec. Opustit definitivně uznávanou pražskou univerzitní nemocnici a věnovat se jen pacientům na své soukromé oční klinice Lexum zvažoval léta. Ale dnes nelituje.

Obrovský krok do neznáma – tak nazývá zrod první české soukromé oční kliniky v roce 1993 jeden z jejích spoluzakladatelů – oftalmolog Martin Filipec. Na počátku devadesátých let bylo založení privátní kliniky něco zcela neobvyklého, co vyvolávalo nedůvěru i nevoli odborníků. „Všichni v té době měli představu, že zdraví je zadarmo, i já jsem se musel těžce vyrovnávat s tím, že za zákroky chceme od pacientů peníze,“ přiznává mezinárodně uznávaný lékař.

Co ho tedy vedlo k rozhodnutí vzdát se prestižního vedení Oční kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze? Určitě by se mýlil ten, kdo by si myslel, že to byly peníze. Své představy o moderní oční klinice, které získal na zahraničních stážích, především na Harvardu, se Filipec snažil zavést nejdříve v nemocnici na Karlově náměstí. Jenže narazil. „Prosazoval jsem určitě správné věci, ale ne ve správné době a správným způsobem. Neměl jsem v té době manažerské schopnosti, nepostupoval jsem úplně obratně,“ přiznává upřímně. „Koncem roku 1992 jsem propadl do depresí, že tu není možné nic dělat, že se nedá nic změnit.“

Možná na chvíli zalitoval, že se z Ameriky, která mu otvírala obrovské možnosti, díky politickým změnám po roce 1989 vrátil, i když to původně v úmyslu neměl. „Čtyři měsíce před revolucí jsem odjel pracovat na půl roku do USA a byl jsem rozhodnut, že se nevrátím. Nakonec jsem tam zůstal dva roky, ale vrátil jsem se. Na Ameriku nedám dopustit, výchovný systém v oftalmologii je tam úžasný, s Evropou se nedá srovnávat. Některé věci bych chtěl uplatnit i u nás,“ říká. Na druhou stranu přiznává, že v Americe je lékař vystaven silnému tlaku na výkon a produktivitu, protože je tam velká konkurence. „Tady je život příjemnější, méně stresový. Ale když se mě mladí lékaři ptají, kam mají jet sbírat zkušenosti, radím: jedině do Ameriky.“

Brouka do hlavy mu nasadil americký kolega

MEZI KONKURENCÍ NEJVĚTŠÍ

Oční klinika Lexum není v České republice jedinou oční klinikou, která provádí laserové operace očních vad. Mezi další nejznámější oční kliniky patří Klinika oční a estetické chirurgie ve Zlíně, Oční klinika JL v Praze, Gemini oční centrum ve Zlíně a Refrakční centrum Praha. Některé další oční kliniky se zabývají pouze operacemi šedého zákalu. V menší míře odstraňují vady jako krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus i státní nemocnice, ale i tam musí pacienti za tyto zákroky zaplatit. Chirurgické odstranění šedého zákalu hradí zdravotní pojišťovny.

Na začátku první české soukromé oční kliniky stál americký lékař. „Pořádal jsem v Praze konferenci o transplantaci rohovky, na níž byli i odborníci ze zahraničí. Jeden Američan mi řekl, že v USA čeká na schválení laseru na korekci očních vad, aby mohl rozjet projekt soukromé refrakční kliniky. Já jsem si povzdechl, že u nás nic nejde,“ vypráví lékař. Ale přece jen mu nasadil brouka do hlavy, takže v dubnu 1993 šel za kamarádem – ekonomem a za necelého tři čtvrtě roku už spolu s dalšími dvěma společníky otvírali v Praze soukromou kliniku.

Zakladatelé jsou čtyři – dva lékaři, ekonom a právník. „Vypůjčili jsme si peníze, kolem 10 až 12 milionů, pronajali jsme si rodinnou vilku pod nemocnicí Na Bulovce, vybudovali malý operační sál a začali operovat pomocí laseru krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus,“ popisuje začátky svého podnikání. „Nejprve jsem operoval já a můj kolega a společník Josef Hycl jen o víkendech, pak nás podpořil bývalý přednosta oční kliniky univerzitní nemocnice Hanuš Kraus. A to byl příznivý moment, protože to byl vážený oftalmolog. Důležité také bylo, že k nám přešli z univerzitní nemocnice někteří kolegové – primářka Alena Holubová a Hana Schwarzová, které jsou třináct let pilíři naší kliniky. Ony přes týden vyšetřovaly a my pak operovali,“ popisuje první krůčky.

Bylo nutné také změnit chování k pacientům. Dosud v Česku dodnes mnohde přetrvává paternalistický přístup. „My chceme, aby pacient byl partnerem lékařů a aby cítil, že je centrem našeho zájmu,“ prosazuje změnu postoje lékařů Filipec.

Zpočátku ani nebylo jednoduché stanovit ceny za jednotlivé zákroky. „Vycházeli jsme z nákladů a odhadu, jaká bude poptávka. Ale byla to velká neznámá. Ani v Evropě nebylo mnoho podobných pracovišť, abychom se mohli poměřovat s cenami. Kalkulaci jsme zřejmě udělali dobře, protože jsme se nikdy nedostali do propadu. Pacienti hradí od 18 do 50 tisíc korun podle typu operace,“ říká Filipec.

Zájem o oční operace rostl

Když lidé po operaci odkládali brýle a oční čočky, bez kterých se do té doby nemohli obejít, zájem o operace byl obrovský a stále roste. Díky tomu se podařilo majitelům první laser a další zařízení velmi rychle splatit. V Praze začínali s osmi zaměstnanci, dnes už mají další centra v Ostravě, Českých Budějovicích a v nejbližší době budou otvírat další v Brně. Každé pracoviště má laser, dva operační sály, speciální vyšetřovací přístroje, ultrazvuk a další moderní diagnostické vybavení. Na klinice pracuje celkem 170 zaměstnanců, z toho 35 lékařů. Také počet zákroků postupně roste, od 800 až 1000 operací ročně v prvních letech až po 14 až 15 tisíc zákroků v současnosti. Od roku 2003 část operací hradí zdravotní pojišťovny, zbytek si platí sami pacienti. V letošním roce dosáhne obrat kliniky podle odhadů 300 milionů korun.

Dlouho zůstával sedět na dvou židlích

Ale ani úspěchy nedokázaly Filipce hned od začátku připoutat ke „své“ klinice, ještě deset let zůstával současně v univerzitní nemocnici. V roce 2001 nastal zlom, když v oční klinice Lexum vybudovali velké operační sály a začali operovat i další vady a onemocnění, například šedý zákal. Postupně klinika získávala větší kredit a dnes je mezinárodně uznávaným pracovištěm, kde se uskutečnila například první česká operace poškozené rohovky novou technikou.

„Až do roku 2003 jsem se soukromé klinice věnoval velmi okrajově. Srdcem jsem byl stále na Karláku,“ přiznává lékař. Ale když stoupal počet zákroků v soukromé klinice, začal se dostávat do konfliktu zájmů. „Nechtěl jsem to vidět, ale bylo obtížně dělat v největší univerzitní nemocnici a současně na největší soukromé klinice. Tak jsem definitivně odešel z Karláku a začal všechnu svou energii věnovat privátní klinice,“ vysvětluje.

Co nakonec rozhodlo? „Řekl jsem si, že když nemohu vybudovat zařízení podle svých představ v univerzitní nemocnici, tak si je udělám tady. Dnes už bych se tam nemohl vrátit. Každé rozhodnutí se ve státní nemocnici prosazuje všude na světě těžko. Co tady trvá minuty, tam trvá dny, týdny, měsíce,“ připouští Filipec.

Nakonec, čemu se věnoval v univerzitní nemocnici, může dělat i na privátní klinice. Ve své klinické činnosti se specializuje na refrakční chirurgii, šedý zákal a transplantaci rohovky. „Profesně se vlastně nic nezměnilo, jen jsem svobodnější a i finančně jsem na tom lépe.“

V roce 2005 byl jmenován profesorem očního lékařství. „Postupně jsme získávali kredit, dnes lékaři považují za čest, když u nás mohou pracovat. Jsme jedním z mála akreditovaných pracovišť pro postgraduální výchovu, děláme výzkumnou práci, publikujeme, pořádáme mezinárodní kongresy,“ vyjmenovává rozsah činností.

Světlem pro svět bojuje proti slepotě

Příliš volného času Martinu Filipcovi nezbývá. Věnuje se bojovému sportu win-tzun. Jeho velkým koníčkem hned za oftalmologií je cestování. Ale obě lásky – práci i hobby – dokáže úspěšně propojit. Zúčastnil se několika zahraničních pracovních misí v exotických oblastech světa. V roce 1997 ošetřoval příslušníky místních kmenů v Keni, další rok navštívil hranice Brazílie a Venezuely, kde monitoroval výskyt oční slepoty mezi indiány. V roce 2005 se podílel na humanitárním projektu Adžamal v Afgánistánu. V Kábulu transplantoval rohovku sedmdesáti pacientům.

S dalšími nadšenci založil nevládní organizaci Světlo pro svět, která má za cíl odstranit slepotu v rozvojových zemích, neboť u více než 85 procent z celkem 35 milionů tamějších nevidomých je možné slepotu odstranit během několika minut operací šedého zákalu nebo jí zabránit včasnou léčbou, která stojí pár desítek korun. „Kdo by chtěl přispět na tuto činnost, může poslat příspěvek Světlu pro svět. Potřebné informace je možné nalézt na webových stránkách www.svetloprosvet.cz,“ dodává Filipec.

Zdá se, že jediné, co zatím třiapadesátiletý oftalmolog a vědec nestihl, jsou děti. „Mám přítelkyni, děti jsou v plánu,“ říká s úsměvem světoznámý lékař a úspěšný podnikatel.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče