Kříže nesundáme!

11. prosince 2009, 12:01 - Mgr. Pavel Pokorný
11. prosince 2009, 12:01

Soud ve Štrasburku konstatoval, že jedna italská škola nedodržuje náboženskou neutralitu

Celý podtitul:
Soud ve Štrasburku konstatoval, že jedna italská škola nedodržuje náboženskou neutralitu, a spustil lavinu

Katolickou Evropou se již přes měsíc šíří spravedlivé rozhořčení. Chtějí nás donutit, abychom sundali kříže ze zdí našich škol. To je nehorázné, zní jednotně z Itálie, jež v boji o krucifixy prohrála u soudu, z Vatikánu, Polska, Španělska a dalších potrefených zemí, kterých by se to mohlo týkat. Dokonce i v Česku, kde kříže ze zdí školních ústavů i myslí žáků hladce vymazali komunisté, neušlo kontroverzní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva pozornosti. Hrozí tedy, že jeden z hlavních křesťanských symbolů zmizí z evropských škol? A v rámci proklamované náboženské „korektnosti“ možná i z jiných veřejných míst?

NÁBOŽENSKÝ SYMBOL
„Nejde o donucovací rozhodnutí. Není žádná možnost, jak nám zabránit ponechat kříže ve školních třídách,“ prohlásil italský předseda vlády, právník Silvio Berlusconi. Dejme mu za pravdu. Rozsudek, proti němuž se italská vláda odvolala, je sice pro zemi jako pro členský stát Rady Evropy, při níž je Evropský soud pro lidská práva zřízen, závazný (pokud prohraje i v odvolacím řízení), ale fakticky jen v tom smyslu, že italská vláda musí zaplatit odškodnění stěžovateli, v tomto případě neústupné stěžovatelce, částku pět tisíc eur (viz Dosáhla svého). Štrasburský soud přijal argumentaci stěžovatelky a překvapivě rozhodl v neprospěch většinového náboženství (římskokatolického) v dané zemi. Uznal rovněž, že kříž má mnoho významů, ale převažuje ten náboženský. Právníci italské vlády soud nepřesvědčili o tom, že krucifix je prospěšný pro rozvoj „plurality ve vzdělávání“, která je podle Evropské úmluvy o lidských právech nezbytná pro zachování demokratické společnosti.
Kříže tedy zůstanou viset na zdech dál, jak míní Berlusconi, ale podobných „kverulantů“, kteří psychicky vydrží letité handrkovaní s italskými (a jinými) soudy, vyčerpají všechny možnosti domoci se svých práv a nakonec se obrátí k soudu pro lidská práva ve Štrasburku, bude asi po precedentním rozsudku čím dál více. Stát přitom nemusí měnit na základě verdiktů tohoto soudu vlastní legislativu, jen bude muset platit odškodné (plus soudní výlohy) svým občanům.
Italský manželský pár Soila Lautsiová a Massimo Albertin je se závěrem pře spokojen. „Věříme, že tento soudní výrok bude pozitivním signálem pro Itálii. Krucifix podle našeho názoru vytváří diskriminaci,“ řekla Lautsiová. Vnímání kříže hlavně z náboženské perspektivy naznačil i známý komentátor listu Corriere della Sera Massimo Franco, když napsal: „Verdikt štrasburského soudu způsobil malý zázrak: vytvořil téměř celonárodní jednotu k obraně symbolu křesťanství.“

BRAŇTE KŘÍŽE
Italská ústava dává stejnou svobodu všem vyznáním a tím stanoví laický charakter státu. Podle konkordátu podepsaného v roce 1984 katolická víra již není italským státním náboženstvím a, jak připomněl deník La Stampa, přítomnost kříže ve školách nepředepisuje žádný zákon. Přesto 84 procent Italů s rozhodnutím soudu ve Štrasburku nesouhlasí a proti je dokonce 64 procent nepraktikujících katolíků z řad Italů. „Evropa třetího tisíciletí nám odnímá nejdražší symboly a nechává nám pouze dýně pro svátek Halloween,“ prohlásil druhý muž Vatikánu, státní sekretář kardinál Tarcisio Bertone. Vyjádřil také naději, že se k protestům připojí i vlády jiných zemí, protože „tato záležitost se netýká jen Itálie“. Připojily se. Ale zajímavá je jiná věc, na niž upozornil Daniel Bartoň ve svém rozboru rozsudku na serveru ChristNet.cz. Jak to, že se Vatikán neohradil, když italská vláda ve Štrasburku argumentovala tím, že je možné humanistické poselství krucifixu chápat nezávisle na jeho náboženském rozměru? Církev si dle Bartoně nechává vykrádat a rozmělňovat jeden ze svých klíčových symbolů jen proto, aby jej (pragmaticky) udržela na stěnách učeben.
Ve Španělsku ústava již od roku 1978 zaručuje laický charakter státu, ale ke katolické víře se hlásí tři čtvrtiny Španělů a v zemi se lze stále setkávat s katolickými symboly „na každém kroku“. Loni soud ve Valladolidu poprvé nařídil státní škole, aby odstranila náboženské symboly z tříd. Proces je nyní v odvolacím řízení a po štrasburském rozsudku se ozvaly hlasy, aby stát odvolání stáhl. Což je klidně možné, protože vláda socialistického premiéra Josého Luise Zapatera se v mnoha otázkách s katolickou církví rozchází. Dokonce tak, že někteří klerikové prohlašují, že Zapatero vede proti katolíkům „křižácké tažení“. Navíc na počátku prosince v jednom z parlamentních výborů prošel návrh, v němž poslanci žádají vládu, aby aplikovala výnos Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Stranou dění samozřejmě nemohlo zůstat tradičně katolické Polsko, kde si poslanci pro jistotu hned schválili rezoluci – bez jakékoli právní váhy – která má právo Polska věšet kříže ve veřejných školách ochránit. A řecká pravoslavná církev vyzvala všechny evropské křesťany – spojte se a braňte kříže. Pikantní je, že v křesťanství došlo ke schizmatu a rozdělení na budoucí pravoslavnou a římskokatolickou církev již v roce 1054. Krucifixy zřejmě i usmiřují letité spory.

MIMO MÍSU
Evropský soud pro lidská práva ohledně krucifixů nic nepožaduje po Španělsku, Řecku, Polsku ani Rakousku, kde si spolkový kancléř Werner Faymann dupl a řekl jednoznačně: „Kříž ve třídách zůstane.“ A po Itálii bude vymáhat nanejvýš soudní výlohy spojené s procesem. Zákaz krucifixů ve školách si musejí uzákonit jednotlivé státy samy, pokud budou chtít. Například Francie tak učinila v roce 2004 v případě muslimských šátků.
Není nakonec celé to vzrušení kolem křížů tak trochu „mimo mísu“? Nepřevládly tady emoce nad zdravým rozumem jako v případě polského kněze Tadeusze Rydzyka, jenž za celou kauzu zkritizoval Evropskou unii a přirovnal ji k Hitlerovi? Chudák unie je v tom však zcela nevinně, protože se soudem ve Štrasburku nemá de iure ani de facto nic společného.

* BOX
Dosáhla svého Matka dvou dětí Soila Lautsiová před osmi lety podala stížnost na školu v severoitalském městečku Abano Terme, jež odmítla ze tříd odstranit římskokatolické symboly. Ty dle ní odporovaly principu světskosti, v němž chce vychovávat své děti (v té době jim bylo jedenáct a třináct let). Poté, co škola roku 2002 nevyhověla její žádosti, obrátila se o dva roky později na správní soud, který tentýž rok předal spor ústavnímu soudu a ten se prohlásil za nepříslušný. Celý proces se tedy vrátil k regionálnímu správnímu soudu, který 17. března 2005 nepřijal žádost Lautsiové s odůvodněním, že krucifix je symbolem dějin a kultury Itálie, a tedy identity země. Dle soudu je symbolem rovnosti, svobody a tolerance laického státu. V únoru 2006 potvrdil toto rozhodnutí Nejvyšší správní soud, načež se žena obrátila na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. A ten nakonec 3. listopadu 2009 rozhodl, že vyvěšování křížů v italských státních školách je porušením svobody náboženského vyznání a vzdělávání. Soud zároveň nařídil italské vládě, aby Soile Lautsiové zaplatila odškodnění v přepočtu více než 132 tisíc korun. FAKTA
Evropský soud pro lidská práva **
- Vznikl v roce 1959 při Radě Evropy (RE), každou z členských zemí zastupuje jeden soudce.
- Je soudním orgánem zřízeným k zajištění plnění závazků vyplývajících z úmluvy RE o ochraně lidských práv a základních svobod.
- K soudu se může obrátit každý občan členské země RE, který se domnívá, že tato nebo jiná členská země porušuje jeho lidská práva, a to poté, co byly vyčerpány právní možnosti v dané zemi.
- Rozhodnutí soudu nemůže zvrátit rozhodnutí justice v té které zemi ani danému státu nemůže nařídit, aby změnil svou legislativu.
- Soud může pouze konstatovat, že daný stát porušil při posuzování dané kauzy ta a ta lidská práva a nařídit státu zaplacení odškodnění stěžovateli (plus soudní výlohy).
- Rozhodnutí soudu jsou pro členské země RE závazná – fakticky ale jen v tom smyslu, že stát musí zaplatit odškodnění stěžovateli.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče