Krize. A co s ní?

14. května 2009, 15:08 - Frank Reiss
14. května 2009, 15:08

Komentář

V našem malém českém prostoru si pan profesor Švejnar například moc nemyslí o ekonomických znalostech pana profesora Klause. Stejně tak si špičkoví američtí ekonomové v těchto dnech moc nemyslí o svých stejně renomovaných protějšcích v tomto oboru. A celý zainteresovaný svět, včetně amerického Kongresu, si od začátku nynější ekonomické krize myslí velice málo o člověku jménem Alan Greenspan, jenž kdysi zářil na ekonomickém nebi a jehož pouhé kýchnutí otřásalo Wall Streetem.
Dnes jsou miliony lidí – v ekonomice málo kvalifikovaných – až zázračně na stejné úrovni s ekonomickými experty: ani po téměř roce nikdo neví, jak, kdy a čím krize skončí. V Americe je slyšet hodně hlasů, které říkají, že kapitalismus, jak jsme jej znali, skončil. Jedna dáma z New Yorku, jež za posledních pár měsíců podle svých slov ztratila na burze 700 000 USD, se mě zeptala, co si myslím o plížící se socializaci Ameriky (zřejmě o budování socialismu nikdy neslyšela). Argumentoval jsem paradoxem doby: zatímco komunistická Čína vážně debatuje o privatizaci svého bankovnictví, například Velká Británie naopak uvažuje část svého bankovnictví znárodnit.
Zpětně se mi zdá, že mnohem lépe než všechny „otitulované“ hlavy ekonomů funguje zdravý selský rozum, který o globalizaci a krizi ví málo a má na obojí nulový vliv. Připomíná mi to postavu staré maminky v české komedii Pelíšky, která když její syn v tehdejším Československu koncem šedesátých let opatřil pro rodinu dárek ve formě nerozbitných skleniček vyrobených polskými soudruhy, pronesla nesmrtelnou větu: „A skláři nebudou mít co žrát.“ Jaká škoda, že se tato filmová postava v jedinečném podání Stelly Zázvorkové nemůže projít několika desítkami amerických a jiných západních obchodních domů a krámů a pokusit se zjistit procento zboží, jež nenese etiketu „Made in China“. (A zápaďáci proto nebudou mít co žrát.)
Ekonomové nám říkali, že my, obyčejní smrtelníci, tomu nerozumíme a všechno vidíme černě. Například si představte americkou šičku, jež ztratila místo u šicího stroje, kde po léta šila trička. Nyní její čínská kolegyně za zlomek amerického platu zaplavuje svět těmi samými tričky. Šičce v USA slibovali, ať se nebojí, že bude překvalifikována na novou odbornost, dejme tomu v informačních technologiích. A její odměna prý bude mnohem vyšší než ta, kterou dosud dostávala. Krásná iluze, která se nenaplnila. Stačí se podívat na nárůst nezaměstnaných v Americe. Nynější krize zatím stála USA téměř šest milionů pracovních míst. Lépe představitelné je číslo 23 000 nově nezaměstnaných každý den!
Ještě jeden obrázek z Ameriky. Miliony jejích občanů si nejméně jednou za život splní sen a navštíví „hříšné“ Las Vegas. Město je to doslova neskutečné, řeklo by se virtuální, a s opravdovým životem má společného velice málo. A v tom je pravděpodobně jeho magické kouzlo. Osmdesát tisíc lůžek v hotelích by mělo byt z velké části denně obsazeno, aby poskytlo živobytí desetitisícům zaměstnanců, kteří tento sen naplňují. Lidé však rapidně ztrácejí možnost si toto dobrodružství dopřát a místní ekonomika to tragicky pociťuje. Každý dvaadvacátý majitel rodinného domu není schopen splácet hypotéku a přes noc se může ocitnout i s rodinou na ulici. Podobná situace je samozřejmě v celé zemi. Vláda Baracka Obamy ji chce řešit poskytnutím stamiliard dolarů, které nemá, a jediná možnost, jak je získat, je nechat tiskárny peněz běžet naplno ve dne v noci. Účet za to samozřejmě přijde, avšak ani americká pravice, jež z plného hrdla křičí „pomoc, hrozí socialismus“, nemá lepší návrh. Bezhlavá teze „nechte všechno neschopné jít k čertu“ nijak nepomůže krizi vyřešit a ukazuje jedině na to, že takovou situaci v tak globální míře svět ještě nezažil.
Slovo protekcionismus má již dlouho nádech sprostého slova. Obama však ve své kampani slíbil skoncovat s exportem pracovních míst a Američané s napětím očekávají, jak si s tímto slibem poradí. Protekcionismus také znamená chránit něco, co si ochranu vskutku zaslouží. Nedohodnout se na tom se světovými lídry může spolu s neřešením celé palety ostatních problému stále ještě velmi populárnímu Obamovi přinést katastrofální prohru jeho nadějného prezidentství. Přestože svět „miluje nenávidět“ Ameriku, i nyní očekává a vyžaduje právě od této země vůdčí roli v boji o vytáhnutí světa z nynější šlamastiky ven.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Nejzadluženější státy světa
Když v cizině nabouráme, nebo nám auto ukradnou
Srovnaní cen potravin, nápojů a taxi v nejoblíbenějších dovolenkových destinacích
3x z poradny: vytýkací dopis, jak čerpat dovolenou, daň z příjmu
Státní dluh USA, Činy, Ruska a dalších zemí. Kolik dluží domácnosti a firmy?
Auta
Test ojetiny: Ford Mondeo je už v letech a nabídka pěkných…
Porsche připravuje Boxster a Cayman GTS. Čtyřválcový motor ale zůstane
Retro na neděli: Dixi DA-1 3/15 slaví 90 let jako vůbec první BMW
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Audi, BMW a Mercedes upraví software milionům starších dieselů. Kvůli emisím
Technologie
Šestnáctijádro Intel Core i9-7960X by mohlo mít frekvenci 2,5 GHz, našlo se v Geekbench
Archos 50 Saphir: odolný obrněnec s velkým akumulátorem (recenze)
AMD neotevře kód své analogie Intel ME. Secure Processor zůstane „blackboxem“
Mapy.cz pro Android jsou kompletně offline včetně plánování tras
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít