Krize. A co s ní?

14. května 2009, 15:08 - Frank Reiss
14. května 2009, 15:08

Komentář

V našem malém českém prostoru si pan profesor Švejnar například moc nemyslí o ekonomických znalostech pana profesora Klause. Stejně tak si špičkoví američtí ekonomové v těchto dnech moc nemyslí o svých stejně renomovaných protějšcích v tomto oboru. A celý zainteresovaný svět, včetně amerického Kongresu, si od začátku nynější ekonomické krize myslí velice málo o člověku jménem Alan Greenspan, jenž kdysi zářil na ekonomickém nebi a jehož pouhé kýchnutí otřásalo Wall Streetem.
Dnes jsou miliony lidí – v ekonomice málo kvalifikovaných – až zázračně na stejné úrovni s ekonomickými experty: ani po téměř roce nikdo neví, jak, kdy a čím krize skončí. V Americe je slyšet hodně hlasů, které říkají, že kapitalismus, jak jsme jej znali, skončil. Jedna dáma z New Yorku, jež za posledních pár měsíců podle svých slov ztratila na burze 700 000 USD, se mě zeptala, co si myslím o plížící se socializaci Ameriky (zřejmě o budování socialismu nikdy neslyšela). Argumentoval jsem paradoxem doby: zatímco komunistická Čína vážně debatuje o privatizaci svého bankovnictví, například Velká Británie naopak uvažuje část svého bankovnictví znárodnit.
Zpětně se mi zdá, že mnohem lépe než všechny „otitulované“ hlavy ekonomů funguje zdravý selský rozum, který o globalizaci a krizi ví málo a má na obojí nulový vliv. Připomíná mi to postavu staré maminky v české komedii Pelíšky, která když její syn v tehdejším Československu koncem šedesátých let opatřil pro rodinu dárek ve formě nerozbitných skleniček vyrobených polskými soudruhy, pronesla nesmrtelnou větu: „A skláři nebudou mít co žrát.“ Jaká škoda, že se tato filmová postava v jedinečném podání Stelly Zázvorkové nemůže projít několika desítkami amerických a jiných západních obchodních domů a krámů a pokusit se zjistit procento zboží, jež nenese etiketu „Made in China“. (A zápaďáci proto nebudou mít co žrát.)
Ekonomové nám říkali, že my, obyčejní smrtelníci, tomu nerozumíme a všechno vidíme černě. Například si představte americkou šičku, jež ztratila místo u šicího stroje, kde po léta šila trička. Nyní její čínská kolegyně za zlomek amerického platu zaplavuje svět těmi samými tričky. Šičce v USA slibovali, ať se nebojí, že bude překvalifikována na novou odbornost, dejme tomu v informačních technologiích. A její odměna prý bude mnohem vyšší než ta, kterou dosud dostávala. Krásná iluze, která se nenaplnila. Stačí se podívat na nárůst nezaměstnaných v Americe. Nynější krize zatím stála USA téměř šest milionů pracovních míst. Lépe představitelné je číslo 23 000 nově nezaměstnaných každý den!
Ještě jeden obrázek z Ameriky. Miliony jejích občanů si nejméně jednou za život splní sen a navštíví „hříšné“ Las Vegas. Město je to doslova neskutečné, řeklo by se virtuální, a s opravdovým životem má společného velice málo. A v tom je pravděpodobně jeho magické kouzlo. Osmdesát tisíc lůžek v hotelích by mělo byt z velké části denně obsazeno, aby poskytlo živobytí desetitisícům zaměstnanců, kteří tento sen naplňují. Lidé však rapidně ztrácejí možnost si toto dobrodružství dopřát a místní ekonomika to tragicky pociťuje. Každý dvaadvacátý majitel rodinného domu není schopen splácet hypotéku a přes noc se může ocitnout i s rodinou na ulici. Podobná situace je samozřejmě v celé zemi. Vláda Baracka Obamy ji chce řešit poskytnutím stamiliard dolarů, které nemá, a jediná možnost, jak je získat, je nechat tiskárny peněz běžet naplno ve dne v noci. Účet za to samozřejmě přijde, avšak ani americká pravice, jež z plného hrdla křičí „pomoc, hrozí socialismus“, nemá lepší návrh. Bezhlavá teze „nechte všechno neschopné jít k čertu“ nijak nepomůže krizi vyřešit a ukazuje jedině na to, že takovou situaci v tak globální míře svět ještě nezažil.
Slovo protekcionismus má již dlouho nádech sprostého slova. Obama však ve své kampani slíbil skoncovat s exportem pracovních míst a Američané s napětím očekávají, jak si s tímto slibem poradí. Protekcionismus také znamená chránit něco, co si ochranu vskutku zaslouží. Nedohodnout se na tom se světovými lídry může spolu s neřešením celé palety ostatních problému stále ještě velmi populárnímu Obamovi přinést katastrofální prohru jeho nadějného prezidentství. Přestože svět „miluje nenávidět“ Ameriku, i nyní očekává a vyžaduje právě od této země vůdčí roli v boji o vytáhnutí světa z nynější šlamastiky ven.

Mohlo by vás zajímat

Finance
Šéf mi čte e-maily. Je to v pořádku?
Dá se pracovat s invalidním důchodem? Jde to, ale...
Zaměstnávání a brigády mladistvých a jejich pracovní podmínky podle zákoníku práce
Silná Evropa je podle Merkelové pro USA výhodná
500 korun navíc pro rodinu s dětmi od července 2017?
Auta
Nové Audi A8 dostane unikátní podvozek, který reaguje na…
Nejlepším motorem roku 2017 je osmiválec Ferrari. Poprvé se volil také nejlepší elektromotor
Bugatti Chiron čeká na lepší pneumatiky. Pak zkusí překonat 450 km/h
Že jste ještě neviděli Porsche 911 GT2 RS? Nevadí, stejně už je vyprodané
Ducati Multistrada 1200 Enduro Pro má v hledáčku nejostřejší BMW GS
Technologie
New York Times diskuze nezruší. Hloupé komentáře bude mazat umělá inteligence
Opera 46 významně zlepšuje stabilitu a omezuje stránky na pozadí
Psaní tahem prstu funguje už i v češtině, kalkulačka umí konvertovat měny [Windows Insider]
Standard Unicode 10.0 přináší znak bitcoinu a 56 nových emoji včetně vousáče a ponožek
Paměti a SSD budou dál zdražovat, zlepšení cen může nastat až v roce 2018
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít