Křidýlko, nebo stehýnko? Hádejte, co jíte

10. února 2012, 12:16 - Táňa Králová
10. února 2012, 12:16

Hanět polská kuřata je v Česku v módě. Nechvalně proslulé drůbeží z Polska si berou do úst zejména tuzemští zemědělci a potravináři, pro které jsou tamní opeřenci velkou konkurencí. Potvrzují horší kvalitu polských kuřat také kontroloři? Když si loni veterináři při mimořádné čtvrtletní akci posvítili na drůbeží maso a výrobky z něj pocházející z členských států Evropské unie i ze třetích zemí, z celkových 388 zásilek jich vyšlo se závadou patnáct, tedy něco málo přes čtyři procenta. Drtivá většina zboží s objevenými nedostatky – dohromady třináct zásilek – dorazila z Polska.
U našich sousedů je nakoupily řetězce Tesco a Makro, ale i malé české řeznické firmy z různých koutů republiky nebo třeba Kostelecké uzeniny z Babišovy skupiny Agrofert. „Vodnatá“ kuřata, nevyhovující balení, porušení teplotního řetězce či legislativy tím, že dovážející předem veterinářům nenahlásili, že přicestuje čerstvé kuřecí maso. To jsou nejčastější provinění odhalená u zásilek s polským drůbežím. Majitel Kosteleckých uzenin veřejně zatracuje kuřata z Polska kvůli horší kvalitě. Současně s nimi zřejmě bojuje tím, že kuřecí odtud dováží. Ne lecjaké. Kostelecký masokombinát uvízl v síti veterinárních kontrol s hluboce zmrazeným separátem, což je strojně oddělené maso, mezi výrobci oblíbené jako levná náhražka. U této zásilky shledali inspektoři z veterinární správy největší prohřešky, které identifikovali jako „výrazné smyslové změny a porušení zdravotní nezávadnosti“.

Státní dozor v úsporném režimu

Se zdravotní závadností ovšem potraviny v českých obchodech běžně na štíru nebývají. Předpisům na takzvanou bezpečnost většinou vyhoví. Zato přibývá potíží s kvalitou. Že je situace vážná, potvrzuje i Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), hlavní dozorčí autorita nad potravinami v obchodech. Její ředitel Jakub Šebesta při ohlédnutí za minulým rokem mluví o alarmujících zjištěních. A to ještě nebyla vyšší DPH a mnozí na tom byli zřejmě lépe, než budou letos.
Fakt, že se inspektoři stále častěji setkávají s případy, kdy není dodržena odpovídající kvalita potravin, není dán tím, že by zvedli frekvenci kontrolních návštěv. Kontrol naopak v obchodech ubývá. Od SZPI jejich počet v minulém roce v porovnání s předchozím poklesl o téměř 1700 na necelých 35,9 tisíce. Do roku 2010 přitom každoročně stoupal. Meziročně v obchodech ubylo také návštěv veterinářů, kteří se zaměřují na výrobky živočišného původu, tedy maso, masné a mléčné výrobky, vejce a med. Předloni veterináři vykonali v tržní síti 13 296 kontrol, v minulém roce 12 547. Lidé přitom mnohdy nevědomky kupují šunt a sami nemají šanci to při nákupu zjistit. Vinař přece nebude nikomu hlásit, že do jakostního vína přidal 73 procent vody, což SZPI zjistila u sudového Veltlínského zeleného od společnosti Livi z Dubňan. Zákazník nemusí poznat ani doma, že ve višňovém džemu z Polska je jenom šestnáct místo čtyřiceti procent višní, jak tvrdí výrobce na obalu. Potravinářská inspekce chce podobně jako v minulém roce věnovat jakosti potravin zvýšenou pozornost. Bude na to mít dost sil?
Úspory, které vláda ordinuje resortům, aby se ušetřily finance v napjatém státním rozpočtu, se nevyhýbají ani státnímu dozoru nad potravinami. Potravinářská inspekce se musela s drastickými škrty popasovat už v minulém roce. Rozpočet se jí zkrátil z téměř 350 milionů korun o 60 milionů. Kvůli tomu musela SZPI propustit padesát lidí, už rok předtím se počet zaměstnanců snížil o 37. Během dvou let tedy přišla o 87 zaměstnanců z původních 508. „Abychom utáhli provoz, snížili jsme kapitálové výdaje z obvyklých třiceti milionů na 5,5 milionu. Museli jsme odložit některé výdaje na novou techniku,“ vysvětluje Šebesta. Brání se dalším citelnějším škrtům, má-li se zachovat, nebo dokonce zvýšit četnost kontrol a dohánět stále kreativnější šíbry.

Bendl a realita

„Na potravinářské inspekci nešetříme,“ dušoval se na sklonku loňského roku ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) v televizní debatě. Sliboval, že SZPI bude v tomto roce kontrolovat minimálně stejně intenzivně jako v uplynulém. Už ale neřekl, kolik jí na činnost pošle peněz. Ještě v lednu neměla inspekce od ministerstva daný rozpočet. Nad státním dozorem ale visí ještě mnohem obávanější velká neznámá, kterou je jeho další budoucnost. Bendlův předchůdce Ivan Fuksa (ODS) zamýšlel velké slučování a zeštíhlení podřízených organizací, včetně kontrolních. Výsledkem měla být třicetiprocentní finanční úspora. Co z této vize převezme ministr Bendl, není zatím jasné. Státní veterinární správa (SVS) jde úspornému trendu kousek naproti. „Od letošního ledna je SVS jednou organizací s jedním IČO, což přináší administrativní zjednodušení,“ uvádí mluvčí správy Josef Duben. Krajské správy jsou nově přímo podřízeny pražskému ústředí, nadále ale mají vykonávat dozor jako dosud. „Předpokládáme, že tímto opatřením uspoříme zhruba padesát milionů korun,“ vyčíslil Bendl. Už loni SVS ušetřila osmdesát milionů, když z 1500 lidí propustila dvě stovky. Podle jejího ústředního ředitele Milana Maleny by administrativní opatření v organizaci státního veterinárního dozoru nemělo ohrozit jeho úroveň. „V oblasti kontrol potravin nezaznamená spotřebitel žádné změny,“ ujišťuje Duben. „Zhruba sedmdesát milionů korun má k dispozici na veškerá laboratorní vyšetřování a monitoring,“ upřesnil již dříve mluvčí SVS, v jakých relacích se správa pohybuje. V minulém roce hospodařili veterináři s rozpočtem 1,3 miliardy korun, před pěti lety měli o 350 milionů víc. Peníze nejdou zdaleka jen na kontroly potravin, chovů a zpracovatelských provozů. Z veterinárního balíku se financují státem nařízené ozdravovací programy zvířat, například proti salmonele. Od roku 2008 se z něj hradí také vakcinace dobytka proti katarální horečce ovcí. I letos se bude muset SVS poradit s nižším přídělem prostředků. „Bude méně na investice, mezd by se úspory měly dotknout minimálně,“ uvádí mluvčí.

Spokojení veterináři

Zatímco SZPI naráží na častější prohřešky v kvalitě potravin, veterináři mluví o mírně se zlepšujícím trendu. „Náš dozor je soustavný a častá přítomnost inspektorů ve výrobnách má pozitivní vliv na zdravotní nezávadnost i na parametry potravin, které vyžaduje legislativa,“ tvrdí Duben. Potvrzují to čísla o klesajícím podílu závad při kontrolách. Loni se snížil pod tři procenta, přitom v roce 2008 byl skoro dvojnásobný. Které závady jsou nejčastější? „Jde hlavně o porušení chladírenského řetězce, chyby při přepravě, porušené obaly, nedostatky v průvodních obalech a nepřesnosti ve značení, tedy obsahu masa ve výrobku,“ vyjmenovává mluvčí SVS. Potravináři se poslední dobou snaží ve větší míře nalákat zákazníky na různá pomýlená a nepovolená tvrzení na obalech. Duben uvádí několik příkladů: na krabici s trvanlivým mlékem je nápis „bez konzervantů“, přitom bez nich musí být v souladu s legislativou všechna trvanlivá mléka. Nepovolená jsou i tvrzení typu „pozitivní na kondici“ na vejcích s jodem či zneužívání termínu light, pokud výrobek nemá minimálně o třicet procent nižší energetickou hodnotu v porovnání s obdobným produktem. Kromě plánovaných kontrol vyrážejí veterináři na mimořádné akce. Jejich četnost je různá. V roce 2008 uskutečnili tři tematické kontroly nad plán, o rok později dokonce devět, v uplynulých dvou letech to bylo po pěti kontrolách. Loni si takto proklepli již zmíněnou drůbež. Žádné nedostatky nenašli u vzorků testovaných na pesticidy ani u ryb pangasius, které vyšetřovali na přítomnost polychlorovaných bifenylů, rezidua inhibičních látek, chemické prvky, hormony a radioaktivitu. Mluvčí SVS přitom tvrdí, že při mimořádných kontrolách se závady obvykle naleznou. „Záchyt nesouladu s legislativou je o něco vyšší než při běžných, tedy plánovaných kontrolách,“ říká Josef Duben. Při 505 kontrolách výrobků honosících se národní značkou Klasa zjistili veterináři nedostatky v sedmi případech. Šlo hlavně o závady v označení u mléčných výrobků a uzenin.

Co servírují spotřebitelské testy

Asi nikdo od státních orgánů nečeká, že zvládnou plošné kontroly, aby uhlídaly všechny závady u potravin. Stále velký prostor k nachytání hříšníků zůstává pro pořadatele spotřebitelských testů hrazených z privátních zdrojů. Jejich výsledků se pak mnohdy chytá i státní dozor. Kupříkladu časopis dTest takto naservíroval porovnání rybích prstů. Veterináři pak šli do obchodů za „málomasými“ prsty najisto. „Na základě výsledků vyšetření uvedených v časopisu dTest provedly krajské veterinární správy pro Pardubický a Středočeský kraj namátkovou úřední kontrolu zaměřenou na obsah deklarovaného rybího masa a skutečného podílu,“ informoval mluvčí SVS. Výsledkem bylo stažení zboží od estonského výrobce, které měl pod privátní značkou Budget ve své síti řetězec Spar.
„Když narazíme na nevyhovující potraviny, okamžitě informujeme SZPI a SVS,“ říká šéfredaktorka dTestu Ida Rozová. Příkladem byly tresčí játra s karcinogenními látkami, které pak veterinární správa ihned zakázala. Co do hloubky jsou analýzy tohoto časopisu v Česku nejdůkladnější. K hodnocení potravin se redakce vrátila po dlouholeté odmlce v minulém roce. Předtím drahé testy opustila kvůli nedostatku peněz. „Platíme si je sami. Už si je zase můžeme dovolit, protože nám stoupl počet předplatitelů,“ vysvětluje Rozová. Pro představu – třeba nedávné zkoušky dvaceti másel přišly na čtvrt milionu korun.

Kontrolní rivalita

Veterinární správa sleduje výsledky spotřebitelských testů, ale někdy k nim má výhrady. „Dle našich zkušeností mnohdy zbytečně poškozují výrobce. Redaktoři nakoupí výrobky v tržní síti. Pak je za špatné označeno i zboží, u kterého vznikla nebo mohla vzniknout závada špatným zacházením u obchodníka,“ upozorňuje Duben. Poukazuje rovněž na testy hodnotící kvalitu, kdy neprojdou třeba výrobky, které zcela odpovídají platné legislativě. Testování potravin se věnuje také deník MF Dnes a začala s ním i Potravinářská komora.
Na šťouchanec mluvčího SVS reaguje šéfredaktorka dTestu vysvětlením: „Potraviny nakupujeme v běžné obchodní síti jako každý jiný spotřebitel. Toho nezajímá, jakou kvalitu má ta která potravina u výrobce nebo ve skladech dovozce, nýbrž ta, kterou si z obchodu nese domů. Navíc výrobce či dovozce může smluvně ovlivnit následnou péči o výrobek v rámci distribučního řetězce. Je to v jeho bytostném zájmu, a často se tak na trhu děje, zvláště u značek, které mají ambici u zákazníků aspirovat na kvalitu. Při analýzách potravin skutečně jdeme nad rámec platné legislativy, protože ne vše legislativa podchycuje.“ Ida Rozová dobře zná zdejší trh s potravinami, o to víc oceňuje fungování státních kontrolních orgánů. „V mezích možností se snaží dělat maximum. Na českém trhu je v porovnání s rakouským a německým mnohem větší zastoupení nejlevnějších potravin. Levná potravina přitom nese riziko, že něco bude ošizené,“ poznamenává. Mohou si za to hlavně sami zákazníci. „Upřednostňují kvantitu za málo peněz. Dokud se to nezačne obracet, nebudou obchodníci pod tlakem,“ míní Rozová. Drobné změny k lepšímu ale už pozoruje. Příkladem je návrat českého česneku nebo českého másla. „Po testování másel naši čtenáři prostřednictvím Facebooku atakovali Mlékárnu Kunín, aby do zdejších obchodů dodávala svoje máslo, nikoli z Francie. Výrobce to slíbil,“ dodává Rozová. Čtenáři ale zřejmě nevědí, že kunínská mlékárna je sice tradiční tuzemský výrobce, ale patří do francouzské skupiny Lactalis, která je mlékárenskou dvojkou na světě. Rozhodující slovo má většinou majitel.

České versus dovoz

V různých průzkumech se lidé hlásí k tomu, že preferují české potraviny. Obchodníci to potvrzují: skutečně jim zákazníci mnohdy dají přednost. Musí ale stát stejně jako zahraniční. Jsou-li eidam, klobásy nebo rajčata z dovozu levnější, sáhnou po nich. Jak je to s jejich kvalitou? Co vychází z kontrol lépe: potraviny tuzemské, nebo zahraniční? „Určitě neplatí, že co je české, je vždy kvalitní. Naše testy to prokázaly třeba u kečupů,“ ilustruje Rozová. Kvalitní a nekvalitní výrobky nachází mezi tuzemskými i zahraničními. Jednoznačnou odpověď nedává ani šéf potravinářské inspekce Šebesta: „Obecně se nedá říct, že horší jsou potraviny domácí nebo dovezené. Záleží na komoditě.“ O moc víc nepomohou výroční zprávy SZPI. Například v předloňském roce (loňské údaje ještě nejsou k dispozici) inspektoři zjistili nejmenší podíl nevyhovujících šarží u produkce pocházející z Česka – osmnáct procent. Ze zemí Evropské unie to bylo 29 procent a ze třetích zemí 45 procent. V roce 2009 našli relativně vyšší počet nevyhovujících vzorků u potravin původem z ČR. Tenkrát to inspekce vysvětlovala převažující tuzemskou produkcí, a to zejména v pekařském, cukrářském, mléčném a masném sortimentu. „U potravin z jiných států je situace mírně horší,“ tvrdí na základě veterinárních kontrol mluvčí Duben. „Častěji se setkáváme s nedostatky v průvodní dokumentaci, což vede i k tomu, že potraviny jsou prohlášeny za zboží neznámého původu a jako takové nejsou po kontrole uvolněny na český trh,“ vysvětluje. Často se to děje kolem Velikonoc u barvených vajec. „U drůbežího masa se zase setkáváme s porušením chladícího řetězce,“ doplňuje Duben. Maso pak mívá při doručení vyšší teplotu než požadované čtyři stupně Celsia.

Kam nesmí separát. Ale je tam

Když je bezejmenný párek místo masa napěchovaný škrobem a uzenář to na obalu poctivě přizná, z pohledu kontrolorů je vše v pořádku. „My můžeme kontrolovat pouze soulad s platnou legislativou. Ve většině případů tedy jen ověřovat pravdivost informací uvedených na obalu,“ poznamenává Duben. Jen pro úzký okruh uzenářských výrobků platí vyhláška, která jistou kvalitu zaručuje. Platí to třeba pro trvanlivý salám Vysočina. Jenže někteří producenti předpis nedodržují, jak ukázala nedávná cílená prověrka SZPI. Z deseti vzorků odebraných v sedmi prodejnách řetězců nevyhověla polovina. Až na jednu výjimku šlo o Vysočiny prodávané pod obchodní značkou řetězců. Pro Lidl, Billu, Tesco a Spar salámy ošidili dva výrobci – Kostelecké uzeniny a firma Pejskar & spol. z Police nad Metují. Inspektoři našli ve čtyřech vzorcích kostní drť potvrzující přítomnost separátu. A ten je u Vysočiny nepřípustný. Opakovaným prohřeškem byl také nižší podíl svalové bílkoviny a nadlimitní aktivita vody, laicky řečeno: méně masa a víc vody.

Profláknutý med

Med v obchodních řetězcích – tato kombinace dává vysokou pravděpodobnost, že vzorek úspěšně neprojde kontrolou. Na inspekci patří medy trvale k rizikovým komoditám náchylným ke klamání spotřebitelů. „Kdo chce dobrý med, ať si najde včelaře. Tam, kde med nakupují z celého světa a pak ho míchají, bývá problém,“ varuje Martin Klanica ze SZPI. Na rovinu přiznává, že inspektoři jsou za podvodníky pozadu a odhalit jejich fígle je stále složitější. „Falšování je natolik ziskové, že se jim vyplácí do toho investovat,“ tvrdí. Ředitel inspekce Šebesta mluví přímo o vědeckých podvodech. „To není jako přidávání jablek do džemu místo meruněk. U medu jde o sofistikované klamání, na které mají firmy snad vlastní výzkumy,“ míní Šebesta.
Známou firmou, která vede v přehledu SZPI o falšovaných medech, je plzeňská společnost JSG med. Inspektoři závadné medy nalézají v obchodech, a protože med jako živočišný produkt patří veterinářům, předávají jim tyto případy k prošetření. Jaký je výsledek? „Předloni jsme u JSG med provedli sedm kontrol, zjistili jeden nevyhovující vzorek a udělili pokutu deset tisíc korun. Loni proběhlo jedenáct kontrol. Za nevyhovující hygienu byla navržena pokuta čtyři tisíce korun. Další vzorek testovaný na falšování není zatím k dispozici. V letošním roce byla jedna kontrola na hygienu, řízení probíhá,“ popisuje pozornost věnovanou plzeňské firmě Duben. V přehledu SZPI ke kvalitě medů v roce 2011 se výrobky JSG med s prokázanými vadami objevují desetkrát. Že by se tu měřilo jiným metrem? „Smyslem veterinárního dozoru není soutěžit ve výši pokut, ale aby se problémy nemohly na konci řetězce vyskytnout,“ říká mluvčí veterinární správy. Pokuty mají kontrolní orgány vyměřovat tak, aby příliš nebolely. „Musíme přihlížet k majetkovým poměrům proviněných, aby pro ně peněžitá sankce nebyla likvidační,“ konstatuje Šebesta. SZPI má řadu případů, kdy se spor kvůli udělené pokutě několik let řeší u soudu. Jeden příklad: „Za falešné dokumenty vína jsme dali pětimilionovou pokutu Vinařství Mutěnice, které je do objemu výroby největším tuzemským producentem. Po soudních tahanicích jsme museli částku snížit na 1,5 milionu.“ Potravinářská inspekce teď alespoň chce, aby v případě prokázaného falšování mohla po obchodnících nějakou dobu vyžadovat u dalších šarží takového zboží rozbory, že vše je v pořádku. „Prodejce pak tuto povinnost může uložit výrobci,“ říká Šebesta. Ať testy platí ten, kdo šidil. Teď je hradí podváděný daňový poplatník.

Neukontrolovatelné e-shopy Na ohlídání potravin prodávaných přes internet je státní dozor krátký. „Jsme v tom na začátku, kontrolu e-shopů děláme třetím rokem. Zaměřujeme se převážně na potravinové doplňky,“ říká šéf Státní zemědělské a potravinářské inspekce Jakub Šebesta. Je mu jasné, že na tento sílící obchodní kanál se budou muset do budoucna daleko víc soustředit. Má to ale svá úskalí. Inspektoři si hrají spíše na Sherlocka Holmese. „Zboží nakupujeme přes P.O. Box a už tím jsme podezřelí. Musíme postupovat jinak, abychom vypadali jako normální zákazníci,“ uvědomuje si Jindřich Pokora ze SZPI. Státní dozor zpravidla nic nezmůže, pokud provozovatel stránek pochází mimo území EU. „Tam jsou naše snahy marné. Lidé prostě musejí být na internetu opatrní,“ doporučuje Pokora. Pro inspektory je jednodušší, pokud má e-shop i kamenný obchod. Přijdou tam jako na běžnou kontrolu a odeberou vzorky. V minulém roce se uskutečnilo 92 akcí zaměřených na internetový prodej. Ze 124 hodnocených vzorků jich nevyhovělo 46, tedy víc než třetina. Takzvaní PPP – provozovatelé potravinářského podniku, kteří prodávají přes internet, se musejí na SZPI k této aktivitě hlásit. Loni se nově zaregistrovalo 46 subjektů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče