Krásné cuore sportivo

28. listopadu 2008, 11:47 - Karel Zaoral
28. listopadu 2008, 11:47

Design a jízdní vlastnosti řadí vůz mezi absolutní špičku

Když Alfa Romeo před lety vypustila do světa první koncepty svého kupé Brera, bylo to nejhezčí auto na světě. Ať si kdo chce říká, že dojem z designu je subjektivní a není možné jej objektivně hodnotit, na kráse toho vozítka se shodli snad všichni. Alfa Romeo 159 SW je ještě hezčí. Tohle auto má z hlediska designu úplně všechno – přední maska je dostatečně agresivní, světlomety dávají vozu drzý a sebevědomý výraz, boky karoserie plynule navazují na myšlenky a náznaky použité u přídě vozu. Zkrátka nekritická nádhera a obdiv, to je to jediné, co při pohledu na auto člověka napadne ve spojitosti s profesionalitou designérského studia Giuigiaro. A fakt, že jde o kombík, si člověk musí spíše přečíst z technického průkazu, než že by ho něco podobného napadlo.
Stejné vytržení provází řidiče i při pohledu dovnitř. Nevím proč, ale poslední dobou se všechny automobilky snaží o nastolení jakéhosi druhu rovnoprávnosti mezi obyvateli obou předních sedadel. Jestli to skončí volantem i u spolujezdce a demokratickým hlasováním před každou zatáčkou, kam to vlastně pojedeme, to se teprve uvidí, při zkušenostech s prosazováním rovnoprávnosti v genderové oblasti je to dost dobře možné. Alfa Romeo naštěstí zůstává s nadsázkou equestarchální. Tedy orientovaná přísně pro řidiče. Všechny budíky, displeje a ovládací prvky míří směrem k důležitějšímu z obou předních sedadel, a tak to má být. Maličko se můžu ohradit vůči sedačkám, které, sic seřiditelné v asi dvaceti různých směrech, nebylo možné dostat do zcela optimální polohy s dobře zapřenými rameny a správně podepřenou hlavou. V této poloze totiž nešlo seřídit bederní opěrku pro dobrý kontakt spodní části zad se sedadlem. Italové ale mají zřejmě poněkud odlišnou stavbu těla od Slovanů, protože tahle drobnost provází snad všechny italské vozy napříč značkami. Jen pro srovnání, naprostou špičkou v sezení je švédský Saab, jeho sedadla jsou tak pohodlná, až uspávají.
Testované auto mělo čerstvě obuté zimní gumy, takže prvních pár stovek kilometrů, ujetých navíc v teplotním průměru kolem deseti stupňů, se neslo ve znamení umírněnosti. Alespoň tak bylo možné zhodnotit chování této Alfy při relativně klidné jízdě na dlouhých trasách, kde bude vzhledem ke své cílové skupině auto jako doma. Podvozek vozu snese hrdě srovnání s Fordem Mondeo coby současným etalonem předokolek, s nerovnostmi se potýká s přehledem, pouze na větších příčných nerovnostech jsou slyšet nepříjemné zvuky od zadní nápravy. Pohodlí nenarušuje ani hluk od motoru. Dunivý zvuk výfuku by sice mohl být v nízkých otáčkách trochu slabší, celková zvuková kulisa je ale snesitelná. Problém by snad mohl nastat při jízdě bez rádia, kdy si dovedu představit, že se výfuk snadno může stát otravným. Motorizace Alfy 159 ale přímo vyzývá k sešlápnutí plynu a prohnání stáda 260 koní po okreskách. Tam naopak umí auto pomocí výfuku vykreslit překrásné pozadí sportovního zvuku, doprovázeného sametové hladkým, avšak drtivým nástupem motoru. Ještě o pár koní více a přední náhon už by ztrácel smysl, takto lze s vypnutou elektronikou a citlivě kontrolovaným prokluzem opustit křižovatku stylem, který donutí kolemjdoucí zkusit otočit krkem o více než sto osmdesát stupňů. Hliník, kterého je ve voze víc než v elektrických rozvodech paneláku, ubral nové 159 zhruba padesát kilogramů hmotnosti, a i přes velký šestiválec vpředu auto dlouho nejeví sebemenší známky přetáčivosti. Do zatáček jde poctivě za přesným a dobře komunikujícím řízením, v utažené vlásence stačí polechtat brzdu, aby auto projelo zatáčku dveřmi napřed. Velká škoda, že se Italům nepodařilo dostat mimoměstskou a dálniční spotřebu tak o litr benzinu na sto kilometrů níž. Že si atmosférický šestiválec o objemu 3,2 litru a výkonu 260 koní při popojíždění městem vezme kolem patnácti litrů, to je vcelku pochopitelné. Deset litrů na dálnici už hůře. Zhruba tisíc najetých kilometrů v proporcionálně uvařeném mixu jízdních režimů zanechalo v palubním počítači průměr kolem deseti a půl litru. Pravdou je, že nádherným designem, podmanivými jízdními vlastnostmi, vynikajícím motorem a nevadnoucími brzdami auto své cuore sportivo více než potvrdilo. O fous vyšší spotřebu to vyváží.

klady
design
motor
jízdní vlastnosti

zápory vyšší spotřeba

tabulka:
Alfa Romeo 159 SW
motor: zážehový šestiválec
objem: 3195 ccm
výkon: 191 kW
Nejvyšší rychlost (km/h): 248
Zrychlení 0–100 km/h (s): 7,2
spotřeba: 15,5/8/10,5
převodovka: šestistupňová manuální
cena 639 900 Kč – základní

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče