Království potištěného plátna

10. března 2008, 00:00 - Robert Šimek
10. března 2008, 00:00

Josef Sochor - Český podnikatel Josef Sochor se výrazně zasloužil o rozvoj Dvora Králové nad Labem. Ve městě vybudoval počátkem 20. století tkalcovnu a strojní tiskárnu plátna, které se staly základem jednoho z největších textilních podniků v Čechách. Zaměstnával až 1600 lidí.

Město Dvůr Králové nad Labem leží přibližně 15 kilometrů jižně od Trutnova. V současnosti má kvůli vysoké koncentraci vietnamských obchodů nepříliš lichotivou přezdívku „česká Hanoj“, kdysi se mu ale říkalo „český Manchester“.

Již ve středověku vznikla kolem ohrazeného středu města rozsáhlá předměstí, kde žilo mnoho řemeslníků, kteří se živili tkaním a barvením látek. Za třicetileté války (1618-1648) byla sice zhruba polovina předměstí zničena, již koncem 17. století se ale podařilo většinu zdejších domů obnovit.

Roku 1858 byl Dvůr Králové napojen na železnici, která umožnila rychlý rozvoj textilní výroby. Podél Labe vznikla řada přádelen, tkalcoven a úpraven a město dostalo průmyslový charakter. Největší továrnu – mechanickou tkalcovnu a tiskárnu plátna – zde roku 1904 založil český podnikatel Josef Sochor.

JOSEF SOCHOR (1866-1931)

Český podnikatel Josef Sochor se narodil 10. června 1866 ve Žlunicích u Kopidlna. Po vystudování jičínské reálky navštěvoval průmyslovou školu v Liberci a stal se barvířem. Praxi získal v několika textilních podnicích. Roku 1904 založil vlastní tkalcovnu ve Dvoře Králové nad Labem a o šest let později k ní připojil ještě strojní tiskárnu plátna. Podnik postupně rozšiřoval, až se stal jedním z největších textilních podnikatelů v Čechách. Věnoval se i komunální politice a byl štědrým mecenášem různých spolků a sdružení. Zemřel 7. června 1931 ve věku šedesáti pěti let.

Žlunický barvíř

Narodil se roku 1866 ve Žlunicích (10 kilometrů východně od Kopidlna) v rodině chalupníka. Po žlunické obecné škole a čtvrté třídě německé školy v Liberci, kde byl na takzvaném „handlu“, navštěvoval čtyři roky jičínskou reálku.

Jeho studijní výsledky byly ale spíš průměrné, vynikal pouze v chemii. Zřejmě proto se rozhodl pro průmyslovou školu v Liberci, kde si po dvou ročnících zvolil barvířský obor.

Do praxe nastoupil v polovině 80. let 19. století. Nějaký čas pracoval jako chemik-kolorista v továrně firmy Biach v Letovicích (20 kilometrů severně od Blanska), která se specializovala na výrobu modrotisku. Poté se přesunul do Dvora Králové, kde zastával díky dobrým referencím místo technického ředitele u firem Julia Busche a Heinricha Mayera.

Osudovým se mu ale stalo teprve setkání s židovským podnikatelem Antonem Bauerem. Sochor se zamiloval do jeho sestry Pauly, s níž se roku 1897 oženil. Sňatkem získal značný majetek a roku 1904 si ve Dvoře Králové postavil vlastní tkalcovnu.

Facka hejtmanovi

Roku 1908 navštívil ve Francii, v Německu a v ruském záboru Polska několik textilních tiskáren. Získané poznatky se rozhodl využít k vybudování podniku, kterým chtěl konkurovat ostatním královédvorským tiskárnám, ovládaným výhradně německými a židovskými podnikateli. Od pražské Živnostenské banky získal úvěr ve výši 650 tisíc korun a již v listopadu 1910 zahájil provoz.

Tehdy se naplno projevily Sochorovy manažerské schopnosti. Pracoval s obrovským nasazením, zaváděl novinky do výroby, vybíral vhodné zaměstnance a organizoval nákupy i prodej zboží. Neustále sledoval nové trendy a ihned je uplatňoval v praxi.

Jediným problémem byla jeho poněkud prchlivá povaha. Neváhal řešit věci po zlém a traduje se, že řval dokonce i na okresního hejtmana, který mu vyčítal tvrdý postoj k dělníkům. Prý mu dal dokonce i facku. Incident se dostal až k soudu, továrník ale nakonec vyvázl bez trestu.

S Janákem i Gočárem

Rychlý rozvoj firmy dočasně přerušila první světová válka. Provoz tkalcovny i tiskárny musel být na čas zastaven, Sochor se proto pokoušel dohnat ztráty jinde. Roku 1917 koupil mlýn a pilu a později si pronajal ještě cihelnu.

Výroba v textilních závodech byla obnovena roku 1919 a ještě tentýž rok začala výstavba nových budov. Sochor spolupracoval se známými staviteli a architekty, ke kterým patřili Josef Gočár, Josef Grus, Pavel Janák, Karel Jarolímek či František Jirásek. Janák navrhl roku 1923 novou správní budovu a později i jednu z dělnických kolonií, Gočár vyprojektoval dvě rodinné vily a podle Grusových plánů vznikly garáže a domek vrátného.

Díky nárůstu výroby, dobré organizaci odbytu a spolehlivým obchodním zástupcům nebyla firma nucena omezovat provoz ani během celosvětové hospodářské krize v letech 1929 až 1934. Naopak. Roku 1932 zavedla dokonce třísměnný provoz ve všech odděleních.

Bratři Sochorové

Roku 1930 byla firma transformována na veřejnou obchodní společnost a jejími společníky se stali tři ze Sochorových synů – Zdeněk, Josef Stanislav a Robert. Po smrti zakladatele firmy i jeho manželky v roce 1931 převzali vedení podniku bratři Zdeněk a Josef Stanislav. V roce 1932 se k nim připojil bratr Pavel, který se stal společníkem firmy roku 1940.

S nástupem nového vedení se měnilo i řízení podniku. Synové Josefa Sochora přinesli do závodu moderní názory a pokrokové metody. Věnovali pozornost výzkumu a vývoji a jednou z jejich hlavních snah bylo uplatnění na trzích v rozvinuté části Evropy. V letech 1932 až 1934 uvedli do provozu pokusnou tkalcovnu s automatickými stavy a roku 1935 vybudovali i novou ruční tiskárnu. Firma se stala největším československým výrobcem potiskovaného textilu a koncem třicátých let zaměstnávala již 1600 dělníků a úředníků.

Tiba v konkurzu

Úspěšná modernizace podniku skončila roku 1939 s nástupem německé okupace. Firmu nezachránilo ani přijetí německého ředitele a roku 1941 byla Sochorům zabrána. Textilní výroba roku 1942 skončila a tovární objekty získal německý výrobce letadel Junkers.

Z pěti synů Josefa Sochora přežili druhou světovou válku jen dva. Rodina doplatila hlavně na to, že měla židovské předky (ze strany Josefovy manželky Pauly). Zachránili se jen Zdeněk, který včas utekl do irského Belfastu, a Jaroslav, který se ukrýval v Praze.

Královédvorský podnik byl po skončení druhé světové války znárodněn a začala v něm obnova textilní výroby. Roku 1946 se stal součástí národního podniku Textilní tiskárny, úpravny a barevny, který o dva roky později začal používat název Tiba.

Roku 1993 vznikla stejnojmenná akciová společnost, s levnou zahraniční konkurencí ale krok neudržela a přišlo masivní propouštění. Roku 2007 skončil kdysi slavný podnik v konkurzu.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče