Králové hraček sídlí na parníku

09. listopadu 2012, 07:27 - Dalibor Dostál
09. listopadu 2012, 07:27

Když výrobci hraček v celém Česku krachovali jako na běžícím pásu, Detoa dokázala nejenom přežít, ale i expandovat do zahraničí, od Švýcarska po Japonsko.

Parník zakotvený ve výšce 600 metrů nad mořem. Přesně tak vypadá továrna společnosti Detoa v Jiřetíně pod Bukovou, nedaleko známého lyžařského střediska v Albrechticích v Jizerských horách. Jen místo modrých vln ho obklopuje moře horské zeleně. Nejde o náhodu, právě zaoceánská loď s několika palubami byla inspirací pro jabloneckého architekta Roberta Hemmricha, který třípodlažní budovu dokončenou v roce 1913 navrhl.

A hravost je s továrnou spojená dodnes. Sídlí v ní největší a nejstarší výrobce dřevěných hraček v České republice. Ten s houževnatostí místních horalů nejenom odolává čínské konkurenci, ale navíc se dokázal prosadit i v zahraničí. Firmě pomáhá řemeslná zručnost, kvalita, ale především nápady. Nemalou zásluhu na jejím úspěchu má také postava Krtečka, kterého znají děti po celém světě.

Ekonom by do toho nešel

Továrnu v roce 1993 zprivatizoval Jaroslav Zeman. Tak trochu tím vypálil rybník jejímu tehdejšímu managementu, proti kterému se při prodeji firmy postavil. Přestože jako bývalý závodní lyžař neměl s podnikáním v oboru zkušenosti, do projektu s nejistým koncem se pustil. A uspěl. Přebíral zadlužený podnik s nespokojenými zaměstnanci. „Rizika byla okolo celé továrny, východisko téměř neexistovalo. Protože jsem místní a nechtěl jsem dopustit uzavření firmy, začal jsem bojovat o její přežití. Nyní, když se dívám zpět, je mi jasné, že kdybych měl ekonomické vzdělání, nemohl jsem se do toho pustit,“ vzpomíná Jaroslav Zeman.

Do splácení úvěru, úroků a do modernizace investovala společnost za posledních dvacet let 220 až 230 milionů korun. Přežila období, kdy řada českých výrobců hraček krachovala jako na běžícím pásu. Jaroslav Zeman k tomu říká: „Měli jsme hlavně štěstí. A jako místní člověk jsem nemohl, a ani nechtěl skončit neúspěchem. Musel bych se odsud odstěhovat, a to nechci. Těžko bych zde žil vedle své zkrachovalé továrny,“ popisuje, co ho motivovalo provést firmu neklidnými vodami porevolučního podnikání. Svůj přínos tedy Zeman hodnotí skromně. Jak je však vidět z následujících řádků, Detoa sice možná měla štěstí, ale je jasným příkladem rčení, že štěstí přeje připraveným. Firma na této přípravě tvrdě pracovala.

Dřevěné inovace

Přestože firma vyrábí tradiční sortiment, ani v tomto oboru nemůže uspět bez inovací. „Ročně uvádíme na trh asi deset novinek. Vývoj trvá od prvopočátku do doby, kdy je hračka uvedena na trh, zhruba jeden a půl až dva roky,“ říká Jaroslav Zeman. Malými sériemi a častou obměnou sortimentu se firma také brání levným plagiátům. Své hračky totiž vyváží i na čínský trh. A jak nové postavičky vznikají? „Nejlepší designér je pracovník odbytu, protože ten ví, co se prodává a co ne, co lidé hledají. Na vývoji se podílejí také externí pracovníci,“ poznamenává Jaroslav Zeman.

Sázka na originalitu se společnosti vyplácí nejenom rostoucím zájmem zákazníků. Letos získala za svoje magnetické puzzle ocenění Hračka roku.

Vedle inovací si firma udržuje odstup od konkurence z levnějších zemí také kvalitou. Ta začíná u výběru vhodného dřeva, které se těží v horských oblastech střední Evropy. Kromě řemeslného zpracování jsou pak důležité i kvalitní, certifikované a především ekologické barvy a laky, které nezatěžují životní prostředí. Hračky jsou totiž určeny především těm nejmenším dětem.

Firma těží nejenom z únavy zákazníků levným zbožím pochybné kvality, ale také z promyšlené strategie rozvoje turistického ruchu. Jejím areálem projdou ročně desetitisíce návštěvníků, kteří mohou na vlastní oči vidět, jak postavičky vznikají. Od prvních hraniček dřeva, které je nutné nechat vyschnout, přes opracované polotovary až po ruční malování. Když se mezi výrobními stroji z první republiky objevili první návštěvníci, byl to pro dělníky nezvyk, ale na novou kulisu pro svoji práci si rychle zvykli. „Lidé to chápali, říkali jsme jim, že to děláme i pro ně. Že tato činnost zviditelní naši značku a ukáže zákazníkům unikátní výrobu, která je velmi náročná a pracná,“ pokračuje Jaroslav Zeman.

Muzeum hraček hned vedle vyhlášeného lyžařského a rekreačního střediska dělá podniku skvělou propagaci, stejně jako kreativní dílny, ve kterých si děti i jejich rodiče mohou vytvořit vlastní dřevěné figurky. Letos se jejich kapacita rozšířila na pět desítek míst, přibyla také kavárna pro rodiče a rozrostla se i podniková prodejna.

Cesta domů

Firma má rozhodně na co navazovat. Továrnu založil v roce 1908 Johann Schowanek. Nejdříve se zde vyráběly dřevěné perly, knoflíky a jiné drobné soustružené dílky, firma se brzy stala nejvýznamnějším výrobcem v tomto oboru v celé Evropě. V roce 1927 se výrobní sortiment rozšířil o dřevěné hračky. Po 2. světové válce se zde začaly vyrábět pianinové mechaniky, později i mechaniky pro klavíry a klávesnice pro tyto hudební nástroje. Také tato část výroby se zachovala do současnosti. Po znárodnění začal podnik od 50. let fungovat pod značkou Tofa. Do soukromých rukou se vrátil až po privatizaci.


Čtěte také:

Safetica: Sen všech „ajťáků“


Největší část produkce dnes míří do sousedního Německa, ale také do Japonska či Švýcarska. V poslední době si dřevěné hračky z Jizerských hor našly cestu i do zemí, jako je Kazachstán nebo Ázerbájdžán. „Poslední roky dobýváme i český trh, kde roste poptávka maminek po kvalitních českých hračkách,“ říká majitel společnosti Jaroslav Zeman. Zatímco ještě před několika lety vyváželi drtivou většinu své produkce, loni již zhruba 30 procent jejich výrobků skončilo na domácím trhu. Za poslední dva tři roky stoupl odbyt v tuzemsku o více než 25 procent.

Není kam vstupovat

Firma zaměstnává dvě stovky lidí, její tržby loni překročily 90 milionů korun, z toho 80 milionů představují tržby z prodeje hraček. O rozšiřování výroby formou akvizic dalších společností v oboru majitel neuvažuje. „Není kam vstupovat. Hračkářské firmy podnikající ve dřevě jsou v Evropě zlikvidované čínskou konkurencí,“ zmiňuje Jaroslav Zeman. Vedle výroby hraček a muzea se chce soustředit také na turistiku. Pokračuje v budování lyžařského areálu a vlastní rovněž objekt, který by mohl sloužit jako apartmánový hotel.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče