Králíkárny

15. září 2003, 00:00 - Martin Schmarcz
15. září 2003, 00:00

Málokterá věc tak názorně symbolizuje minulost, od níž se nemůžeme jen tak lehce odstřihnout, jako panelové domy. Potupné králíkárny, nebo útulný domov? To není jen otázka různého vkusu, ale do značné míry i štěstí. Těžko by se asi hledal Čech, který nemá žádnou životní zkušenost s panelovou vymožeností padesátých až osmdesátých let minulého století.

NA TAPETĚ

Třetina z nás v nich bydlí dodnes. A ti ostatní nejspíš buď sami někdy v paneláku žili, nebo mají obyvatele „králíkáren“ mezi svými blízkými. Pro cizince ze západu je to úžasný fenomén. V nevzhledných blocích u nás nežije výhradně spodina na okraji společnosti, ale i řada příslušníků střední a dokonce vyšší třídy. Zatímco jinde jsou podobná sídliště ghetty vyděděnců, v samoobsluhách českých panelových bydlišť se potkávají dělníci a nezaměstnaní s doktory a podnikateli. Jde prostě o živoucí městská centra, nikoli o slumy na odpis. To je dobrá zpráva o českých panelácích. Spolu s evidentní snahou obyvatel a někdy i správců domů zlidštit šedivé řady baráků alespoň veselejší barvou, v lepším případě rekonstrukcí. Špatnou zprávou je, že tohle vylepšování je práce na dlouhé desítky let. A pokud se to nestihne včas, domy se brzy začnou obyvatelům rozpadat nad hlavou, jak se můžete dočíst na straně 27. Je jisté, že pokud nespadnou, paneláky s námi zůstanou hodně dlouho. Už proto, že nebudeme mít rychle na nic lepšího. Žil jsem na sídlišti celé čtvrtstoletí a byť mi k srdci příliš nepřirostlo, je dost možné, že se do nějakého starého paneláku vrátím. Dostatečně velký rodinný byt v Praze se za přijatelnou cenu jinak pořídí těžko. Ať z donucení, či z rozmyslu, paneláky přes všechny svoje nectnosti zůstanou pro mnoho lidí první volbou. Špatnou dispozici bytu lze změnit rekonstrukcí, potíže s termoregulací dodatečným zateplením a klimatizací. Naštěstí si už dnes můžeme vybrat z řady moderních materiálů a vybavení. Také nemusíme shánět meloucháře, nebo se dokonce s vylepšováním rodinného hnízda pachtit sami. Firem, které provedou přestavbu na klíč, je na trhu víc než dost. Odměnou za toto úsilí nám bude slušná vybavenost sídlišť, relativní dostatek zeleně a blízkost centra. Co si můžeme přát víc? Paneláky jsou tak trochu jako český kapitalizmus. Něco starého a něco nového. Podobnost je i v tom, že obé někdo vzývá, jiný zatracuje, ale jen málokdo nemá žádný názor.

ILUSTRACE: MUNI

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče