Krajka do pohádky

14. srpna 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
14. srpna 2006, 00:00

MORITZ FABER Moravské město Letovice je odedávna spojeno s výrobou krajek. Začal s ní již roku 1832 vídeňský průmyslník Daniel Baum, výraznějších úspěchů však dosáhl až jeho nástupce Moritz Faber. Vybudoval továrnu, která je dnes známá pod názvem Tylex Letovice.

MORITZ FABER Moravské město Letovice je odedávna spojeno s výrobou krajek. Začal s ní již roku 1832 vídeňský průmyslník Daniel Baum, výraznějších úspěchů však dosáhl až jeho nástupce Moritz Faber. Vybudoval továrnu, která je dnes známá pod názvem Tylex Letovice.

Historie výroby krajek sahá až do 15. století, zpočátku se však jednalo spíš o luxusní zboží. Masové rozšíření přišlo teprve o sto let později a největšího rozkvětu dosáhlo krajkářství na přelomu 17. a 18. století. Tehdy nosili krajky vedle šlechty, kněžích a vysokých důstojníků už i dvořané a bohatí měšťané. Další rozvoj sice na čas zbrzdila Velká francouzská revoluce, počátkem 19. století se ale krajkářství začalo znovu rozvíjet. Opravdovou velmocí v tomto oboru se stala Belgie, kde se roku 1896 výrobě krajek věnovalo téměř 48 tisíc lidí.

Také v Čechách byly krajky známé již od středověku, dlouho se ale nikde nevyráběly ve velkém. Zahraniční podniky totiž své postupy přísně chránily a nedovolovaly vyvážet strojní vybavení. Prvním, kdo tuto bariéru prolomil, byl až vídeňský podnikatel Daniel Baum, který roku 1832 získal několik krajkářských strojů z Anglie a založil vlastní továrnu v moravských Letovicích.

KRÁDEŽ STOLETÍ

Cesta k tomuto úspěchu však nebyla vůbec jednoduchá. Angličané byli na své krajky velmi hrdí a vývoz strojů k jejich výrobě přísně střežili. Baum ale zvolil šikovnou lest. Nejprve si přímo v Anglii zřídil provozovnu na výrobu krajek a nakoupil potřebné vybavení. Postupně začal stroje rozebírat na součástky a po kusech je rozesílal do různých přístavů v Evropě, aby zmátl případnou kontrolu. Ani to ale nebylo snadné, protože některé kusy měly tak velké rozměry, že mohly být nepozorovaně přepravovány pouze pod lodním kýlem.

Když se mu podařilo vše potřebné vyvézt, fiktivní podnikání ukončil a vrátil se do vlasti. Od hraběte Kálnokyho mezitím zakoupil budovy bývalé textilní továrny v Letovicích na Blanensku a roku 1832 zde začal jako první v RakouskuUhersku strojově vyrábět krajky a anglický tyl.

S obsluhou strojů měl zpočátku značné problémy, povolal proto raději několik zkušených dělníků z Anglie a Německa. Podnikání se slibně rozbíhalo, Baum ale brzy zjistil, že své finanční možnosti přecenil a již roku 1834 se rozhodl všechny nainstalované stroje prodat. Kupcem se stal jeho švagr Moritz Faber, který spolu s dalším podnikatelem Ludwigem Damböckem ještě tentýž rok výrobu převzal.

CÍSAŘSKÁ OCHRANA

Letovický podnik neměl na území Rakouska-Uherska žádnou konkurenci a mohl se proto rychle rozvíjet. Faberovi a Damböckovi, se kterými zpočátku spolupracoval i Baum, se navíc podařil husarský kousek. Přemluvili totiž rakouského císaře Františka I. k zavedení ochranného cla na dovoz krajek, které bylo stanoveno na sto procent výrobní ceny. Získali tak klid pro další podnikání, ovládli domácí trh a brzy začali vyvážet do celé Evropy.

Roku 1835 použil Moritz Faber jako první v habsburské monarchii k osvětlení továrny plynové lampy. O tři roky později převedl stroje z ručního pohonu na vodní a později parní pohon. S Damböckem a Baumem uzavřel roku 1850 společenskou smlouvu, podle níž každému připadla třetina podniku. Baum ale brzy ze spolku vystoupil a po Damböckově smrti roku 1860 řídil Faber celou továrnu sám. Nejprve pod označením své bývalé společnosti M. Faber und Cie., později pod názvem M. Faber & spol. Smrtí císaře Františka I. se dovozní cla na krajky sice poněkud zmírnila, stále však zajišťovala letovické továrně slušný náskok před možnou konkurencí. Moritz Faber navíc neponechal nic náhodě a provozy neustále rozšiřoval. Zakoupil nové stroje a vedle krajek a tylu začal vyrábět i záclony, které se brzy staly významnou součástí produkce.

 Současný pohled na továrnu Tylex Letovice.

FABEROVI NÁSTUPCI

Po Faberově smrti roku 1875 převzal vedení podniku jeho syn Artur, který v následujících dvou letech podstatnou část továrny přestavěl.  Projevoval i zájem o dělnictvo, pro které nechal zřídit nemocniční pokladnu, všeobecně byl ale považován za germanizátora Letovic a okolí. Roku 1879 založil novou továrnu na záclony v polském Mezilesí, kam převezl i polovinu letovických strojů.

S rozšiřováním firmy pokračoval i v dalších letech. Vybudoval obchodní sklady v Berlíně, Miláně a roku 1900 i Krušnohorskou krajkářskou manufakturu v severočeském Nejdku. Hlavním závodem však nadále zůstaly Letovice, které na přelomu století prošly další výraznou modernizací.

Po smrti Artura Fabera v roce 1907 vedli firmu jeho synové Richard a Hans, kteří se museli vypořádat s příchodem první světové války a následným rozpadem rakousko-uherské monarchie. Situaci ale zvládli dobře a většinu trhů se jim podařilo udržet. Od roku 1925 řídil firmu pouze Richard, který překonal hospodářskou krizi třicátých let i nejistotu při sílícím vlivu nacismu v Evropě.

NACISTICKÁ TEČKA

Roku 1939 přešla firma M. Faber & spol. na vojenskou výrobu, produkce krajek však zůstala zachována. V následujícím roce Richard Faber zemřel a vedení podniku se ujal jeho synovec Artur Moritz Faber. Kvůli podpoře nacismu, kontaktům s představiteli okupační moci i členství v NSDAP řídil podnik pouze do května 1945. Poté byla továrna jako německý majetek znárodněna.

Roku 1946 vznikl v Letovicích národní podnik Tylex, do kterého byl zařazen veškerý krajkářský průmysl v českých zemích, tedy i podniky z Krušných hor a Vamberecka. O dva roky později byly přestěhovány paličkovací stroje do nedalekých Drnovic, kde vznikl specializovaný závod na výrobu paličkovaných krajek (dnešní Topak).

Produkce krajek a záclon probíhala v Letovicích beze změn až do roku 1989, kdy začaly přípravy na privatizaci podniku. K té došlo roku 1991 a majoritním vlastníkem nově vzniklé akciové společnosti se stala Československá obchodní banka. Ihned byla zahájena restrukturalizace, prodány nepotřebné provozy a počet zaměstnanců snížen z původních 1500 na zhruba 240. Současným vlastníkem bývalé Faberovy továrny je společnost Sindat Praha, která pokračuje v tradiční produkci, rozšířené o výrobu dámského spodního prádla, sportovního oblečení a plavek. *

MORITZ FABER (1798-1875) Rakouský podnikatel Moritz Faber se narodil 10. února 1798 ve Vídni. Roku 1833 založil v rodném městě firmu „M. Faber und Cie.“, která měla obstarávat prodej výrobků továrny na tyl a krajky v Letovicích Daniela Bauma. V následujícím roce se spojil s dalším podnikatelem Ludwigem Dambšckem, s nímž odkoupili Baumovy stroje, pronajali si letovické prostory a začali s vlastní výrobou krajek. Podnikání v prvních letech usnadnila přízeň císaře Františka I., který koncem roku 1834 zavedl ochranné clo na zahraniční výrobky. Faber však nechtěl nic ponechat náhodě a neustále podnik modernizoval. Se společníky Dambšckem a Baumem měl od roku 1850 dohodu o rozdělení majetku. Baum ale brzy od smlouvy ustoupil a po Dambšckově smrti v roce 1860 získal proto Faber celý podnik. Vedle klasických krajek zavedl i výrobu krajkových záclon, která se později stala hlavním programem firmy. Zasloužil se také o první osvětlení továrny plynovými lampami v celé rakousko-uherské monarchii. Zemřel 14. srpna 1875 ve věku sedmdesáti sedmi let.
ARTUR FABER (1839-1907) Syn rakouského výrobce krajek Artur Faber se narodil roku 1839 ve Vídni. Do rodinné firmy vstoupil roku 1856 a po smrti otce se stal jejím jediným šéfem. V letech 1877 až 1878 letovickou továrnu výrazně přestavěl a zmodernizoval. Prodělníky nechal navíc zřídit nemocniční pokladnu a pro místní děti mateřskou školku. Z důvodu zpřísnění ochranných cel v Německu se rozhodl vybudovat některé pobočky také v zahraničí. Roku 1879 vznikla továrna na záclony v polském Mezilesí a do roku 1888 i sklady v Berlíně a v Miláně. Roku 1895 vybavil všechny provozy moderními vyšívacími stroji z německého Plavna a zavedl i výrobu paličkovaných krajek. O pět let později založil i Krušnohorskou krajkářskou manufakturu v severočeském Nejdku. Centrem podnikání však nadále zůstaly Letovice. Roku 1901 zdejší závod podruhé nákladně přestavěl a vybudoval z něj jeden z nejmodernějších podniků svého druhu v Evropě. Jako německy mluvící občan působil v Letovicích i jako aktivní germanizátor. Zemřel 11. ledna 1907 ve věku šedesáti osmi let.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče