Kradou téměř všichni

19. listopadu 2009, 13:21 - Jan Schneider
19. listopadu 2009, 13:21

České firmy spoléhají na to, že se jim trestná činnost vyhne

Společnost PricewaterhouseCoopers (PwC) letos provedla celosvětový průzkum, který měl zjistit, jak se ekonomická krize projevuje na hospodářské kriminalitě, kdo a proč ji nyní převážně páchá a jak na to vše reagují podniky. Oslovila přitom více než 3000 společností z 54 zemí. V České republice jich odpovídalo 83.
Jedním z nejzávažnějších bylo zjištění, že tuzemské podniky uvádějí postižení kriminalitou mnohem méně, než je globálně běžné. Ze způsobu detekce těchto případů však lze soudit, že kriminalita mohla být ve skutečnosti rozsáhlejší. „Jinými slovy, české společnosti mají velké ztráty, jimž by se mohly vyhnout,“ uvedl Sirshar Qureshi, partner v oddělení Forenzních služeb PricewaterhouseCoopers Česká republika. Přesto převážná většina českých firem nemíní zvyšovat svá bezpečnostní opatření, a prostě jen spoléhá na to, že se jim hospodářská trestná činnost vyhne.
Ekonomická krize má vliv na motivaci i na charakter trestné činnosti. Ztížené dosahování požadovaných hospodářských výsledků vede jednak ke zvýšené míře korupce při získávání zakázek, ale také ke zkreslování výsledovek. Souběžným motivem je strach zaměstnanců z poklesu životní úrovně, či dokonce ze ztráty místa. Významnou okolností je rozšířené sebeospravedlňování při používání těchto kriminálních praktik.

Náhodné odhalení Dvaašedesát procent zpovídaných firem ve světě (69 procent v ČR) přiznává horší hospodářské výsledky za poslední rok. Větší ohrožení hospodářskou kriminalitou v době krize globálně cítí čtyřicet procent firem, zatímco v Česku pouze 29 procent. Škody způsobené hospodářskou kriminalitou utrpěla v posledním roce zhruba čtvrtina českých firem. Většina případů však byla odhalena náhodně. Lze tedy předpokládat, že na mnoho dalších případů se prostě nepřišlo. Skutečný počet poškozených firem tedy zřejmě bude zhruba na celosvětové úrovni třiceti procent, avšak reálně může přesáhnout i míru zjištěnou ve střední a východní Evropě (CEE) ve výši 34 procent. Čtvrtina z napadených firem uvádí, že za poslední rok utrpěla více než deseti trestnými činy; z nich opět čtvrtina hlásí oproti poslednímu průzkumu zvýšené škody způsobené hospodářskou kriminalitou. Stejné množství podniků cítí negativní důsledky hospodářské kriminality na zaměstnanecké morálce, což také pokládají za závažnou škodu.

Korupce na vzestupu Nejčastějším typem hospodářské kriminality je zpronevěra (v šedesáti procentech případů). Není to překvapivé, ale ani moc vypovídající, protože zpronevěru lze poměrně snadno odhalit. Nejvíce je však na vzestupu zkreslování hospodářských výsledků, které se projevuje hlavně v žádostech při získávání financí, tedy úvěrů. Podvody tohoto typu celosvětově vzrostly od roku 2003 trojnásobně na současných 38 procent. V ČR dosáhly ohromujících padesáti procent, oproti dvanácti procentům v roce 2007! Četnost případů úplatkářství a korupce je též setrvale na vzestupu a jejich míra v ČR (30 procent) překračuje globálně zjištěnou úroveň (27 procent). Na druhé straně je potěšitelný větší počet objasněných případů v oblasti typické právě svou obtížnou odhalitelností.

Mladí a netrpěliví pachatelé Podíl kriminality páchané zaměstnanci se oproti roku 2007 zvýšil ze čtyřiceti na padesát procent. Podíl „vnějších“ pachatelů je ve 45 procentech případů. Převaha pachatelů zevnitř organizace je dána jejich lepší znalostí slabých stránek fungování a zabezpečení organizace, a současně též lepší pozicí k páchání trestné činnosti. Signifikantní je sedmdesátiprocentní podíl mladších zaměstnanců mezi pachateli, obzvláště ve srovnání s evropským, respektive světovým průměrem těsně nad čtyřiceti procenty. Vysvětlit to lze zřejmě sociálním tlakem (případně i jejich netrpělivostí, s níž touží dosáhnout kýžené životní úrovně), ale i špatnou personalistikou. Přitom existují účinné metody takzvaného preemployment screeningu, jak včas odhalit kritické slabiny uchazečů o zaměstnání (například systém Nemesysco, viz EURO 36/2008). Co se týče postavení pachatelů ve firmách, zvýšil se razantně podíl středního managementu (42 procent oproti 26 procentům v roce 2007). Vzhledem k prudce bujícímu nárůstu falšování hospodářských výsledků je to vývoj logický. Pozoruhodný je pokles podílu vrcholového managementu mezi pachateli (čtrnáct procent oproti 26 procentům v roce 2007), kde převažovaly trestné činy týkající se zisku. Avšak kde nic není ani smrt nebere. Nicméně z těchto čísel nelze dovozovat sníženou míru skutečné kriminality vrcholového managementu, a to právě vzhledem k obtížnému odhalování falšování hospodářských výsledků, jež se neobejde bez jeho účasti.

Dělají to i ostatní, tak co Čtvrtina českých firem je přesvědčena, že větší ohrožení hospodářskou kriminalitou je dáno vzrůstající schopností lidí racionálně omlouvat páchání trestné činnosti. Obecně je třetina zaměstnanců přesvědčena, že uchazeči pro získání zakázek uplácejí (viz graf Pohnutky ke spáchání podvodu). Podnikatelské prostředí příznivé podvodům je charakteristické přesvědčením, že „když to dělají ostatní, tak je to O.K.“. V Česku si to myslí šedesát procent zpovídaných, což jest trochu nad úrovní v CEE, ale neporovnatelně více oproti světovému průměru (35 procent). Motivací většiny zaměstnanců (v ČR 58 procent) je obava ze ztráty zaměstnání a různé potíže v souvislosti se ztíženým dosahováním hospodářských výsledků.

Nedůsledný dohled Dvě třetiny zkoumaných českých firem soudí, že ke zvýšenému riziku podvodů přispívá to, že úsporná opatření se nevyhnula ani vnitřní kontrole, vedení firem se soustředilo především na přežití podniku a podnikání je přenášeno do nových teritorií.
Nepřekvapí pak skutečnost, že 55 procent případů bylo odhaleno nesystémově (náhody, upozornění, tipy). Celosvětově takto bývá odhaleno zhruba čtyřicet procent, v CEE dokonce jen 32 procent případů, což jednoznačně usvědčuje české firmy, že spoléhají na náhody. Rozhodně to pak zpochybňuje uváděný rozsah trestné činnosti, který reportovaly. Zarážející je, že pouze třináct procent českých firem pokládá za účinná opatření vyplývající z regulačních předpisů. Výmluvná je i skutečnost, že žádný z uváděných případů podvodů nebyl zjištěn činností regulačních úřadů. Výsledkem spáchání některých trestných činů jsou peníze, které pachatelé potřebují umístit do oficiálních finančních systémů. Přitom jasné, silné a konzistentní regulační a legislativní prostředí znamená závažnou překážku pro legalizaci výnosů z trestné činnosti a umožňuje zjišťovat její příznaky „z druhé strany“. Současně vede podniky k mnohem serióznějšímu přístupu k problematice podvodů a k výstavbě firemní kultury „shora“.
Nejčastější následnou akcí podniků proti pachatelům je v globálním měřítku jejich propuštění z práce (85 procent), přičemž proti 48 procentům pachatelů z řad vlastních zaměstnanců a proti 59 procentům pachatelů zvenčí jsou podány trestní nebo civilní žaloby. V ČR je propuštěno z práce osmdesát procent pachatelů a trestní či civilní žaloby byly vedeny proti šedesáti procentům z nich. Je možné se domnívat, že to je výsledek poměrně racionální úvahy firem, které nepřikračují ke kriminalizaci, neboť nedisponují pro soud dostatečnými důkazy. Podle zjištění PwC je potěšitelné, že všechny české firmy postižené kriminálním deliktem učinily následné kroky proti pachatelům. Ještě v roce 2007 zůstalo dvanáct procent zjištěných pachatelů nepostižených.

Spásné pojištění? S předchozím zjištěním souvisí další varovná skutečnost, že tři čtvrtiny českých firem v tomto roce nezvýšily oproti roku předchozímu četnost vyhodnocování odolnosti společnosti proti podvodům. Přitom průzkum jednoznačně prokázal přímou úměrnost mezi četností tohoto bezpečnostního sebehodnocení a množstvím reportovaných (tedy odhalených) podvodů. Neexistuje lokalita ani branže, která by nebyla postižena hospodářskou kriminalitou. Jde jen o to, zda ji podniky chtějí odhalovat. Podstatnou okolností v prevenci je proto role, kterou přisuzuje management internímu auditu (viz graf Změny v prevenci podvodů).
Více než dvě třetiny českých firem věří, že v příštím roce nebudou postiženy hospodářskou kriminalitou. Je na místě se ptát, zda má v této oblasti víra své místo. Stará moudrost totiž praví, že pánbůh pomáhá připraveným.
Zdá se, že politika rezignace na vlastní nákladné bezpečnostní systémy, kompenzovaná pojištěním firmy proti škodám způsobeným trestnou činností, může být v dnešní době výhodnější než zařizování vnitropodnikových bezpečnostních systémů, auditů, whistleblowerských hot-lines a vůbec budování vnitropodnikové kultury. Otázkou jsou však důsledky této politiky v budoucnosti – zda se to dlouhodobě vyplatí, nebo zda naopak tato dračí setba úspor na kritických místech nepřinese katastrofální plody.
Další dosud nepříliš prozkoumanou okolností je chování ekonomických systémů při resuscitující se ekonomické situaci v určitých zemích, a při pokračující recesi jinde. To může být do jisté míry smrtelná smyčka. Z tohoto pohledu lze do jisté míry porozumět krátkodobému drastickému šetření firemních nákladů i ve vitálních oblastech, například na vnitřním auditu, pouze kvůli přežití, protože konec tunelu zdá se být v dohledu. Nikdo ale neví, jak je ještě dlouhý.

Věděl to už Chammurapi Základním tématem následného období je vyvážit tlak na dosažení požadovaných zisků a důsledky zvýšeného tlaku daného ekonomickou recesí na zaměstnance. S tím souvisí vyladění účinnosti kontrolního systému a nákladů na něj.
Podstatnou okolností je šikmá plocha podnikatelského prostředí v ČR, nakloněná k sebeospravedlňujícímu přesvědčení, že dopustit se podvodu je v podstatě něco normálního, neboť se obecně má za to, že tak činí všichni. Zde nebude od věci doplnit ostrou špičku, kterou si politicky korektní zpráva PwC nemůže dovolit, a to na téma groteskních, spíše však tragických „morálních“ vzorů z řad významných představitelů českého politického, ekonomického, společenského, kulturního, ale i náboženského života. Proč by se zaměstnanci měli chovat jinak?
PwC konstatuje význam vlivu vedení společnosti na firemní kulturu (týká se nikoliv oblékání či estrád, ale morálky), jež je konstituována mimo jiné jasnými a průchozími podnikovými vztahy a předváděnou schopností transparentní, rozhodné a rychlé reakce na jakýkoli firemní podvod, ať už ho spáchal ve společnosti kdokoliv. Postaru se tomu říkalo dosahování spravedlnosti a do dioritové stély o tom nechal mnoho vytesat již kdysi dávno slavný babylónský vladař Chammurapi.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče