Kožený mohl být druhým Baťou

02. května 2006, 00:00 - ERICH HANDL
02. května 2006, 00:00

Kdyby Kožený privatizoval v Ázerbájdžánu, byl by to největší český úspěch. Když jsme připravovali téma k výročí kuponové privatizace, zašli jsme za jejím iniciátorem Dušanem Třískou. V rozhovoru zazněla zajímavá myšlenka: „Jedním z mých snů bylo, aby z kuponové privatizace vzešel nějaký nový Baťa, český podnikatel, který by byl všeobecně respektován.

Když jsme připravovali téma k výročí kuponové privatizace, zašli jsme za jejím iniciátorem Dušanem Třískou. V rozhovoru zazněla zajímavá myšlenka: „Jedním z mých snů bylo, aby z kuponové privatizace vzešel nějaký nový Baťa, český podnikatel, který by byl všeobecně respektován. Říkal jsem si, že kdybychom vyrobili dva nebo tři, tak to bude úspěch. A myslel jsem tehdy hlavně na Harvardy, PPF a Expandii,“ vzpomínal Tříska. Ale kuponovka nového Baťu nepřinesla. Trochu se tomu snu snad přiblížil majitel PPF Petr Kellner, ale do baťovského renomé má ještě daleko.

To, že privatizace nepřinesla respektované podnikatele, má svůj důvod. Vzešli z ní finanční spekulanti, kteří nejsou příliš obdivováni nikde ve světě. Možná na Wall Streetu, ale pro Evropany mají svůj půvab spíše majitelé výrobních podniků. Producent whisky nebo piva, byť jejich nápoje rozvrátily stovky manželství, bude vždy více uctíván než burzovní makléř. Představuje totiž tradici, jistotu zaměstnání pro stovky lidí v regionu. Finanční spekulant tyto jistoty dát nemůže.

V České republice je dnes navíc kuponová privatizace chápána jako něco nečistého, jako hra, kde velcí hráči rozkradli národní majetek. I když za to nemůže, samotná kuponovka byla dobře připravený projekt a rozkrádání šlo na účet pokuponového období, kdy kvůli nekvalitnímu právnímu rámci odpluly miliardy korun do kapes dravých investorů. Navzdory tomu je dnes jasné, že experiment se podařil. Státní majetek našel rychle majitele a podle odhadů pětina tehdejších firem stále existuje a prosperuje. V Maďarsku, kde se privatizovalo standardními metodami, jsou tato čísla horší!

A kuponová privatizace málem nakonec jednoho Baťu přinesla - Viktora Koženého. Nebyla to ale kuponovka česká, nýbrž ázerbájdžánská. Kožený tam nebyl daleko od toho, aby skoupil pro Američany místní ložiska ropy. „Kdyby se tento obchod podařil, neznamenalo by to nic menšího než změnu světového pořádku. Spojené státy by přestaly být závislé na blízkovýchodní ropě, a to vše by zprostředkoval Čech. Byl by to největší český podnikatelský úspěch v dějinách, Baťa by byl zapomenut!“ tvrdí Dušan Tříska.

Viktoru Koženému se ale ázerbájdžánský obchod nevydařil. Místní prezidentská věrchuška ho vypekla, shrábla jeho úplatky a nic se neprivatizovalo. A Američané, kteří samozřejmě věděli, že když chce někdo podnikat ve střední Asii, musí uplácet úředníky, si začali hrát na naivní a poslali Koženého do vazby. Těžko nyní predikovat, jak kauza dopadne, ale jedno už je téměř jisté. Český národ bude na šéfa Harvardských fondů vzpomínat jako na „piráta z Prahy“, který okradl drobné střádaly, vytuneloval řadu firem a zničil dokonce národní loďstvo. A v encyklopediích s ním budou v jedné kolonce i další kuponoví hráči.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče