Kousek Moravy v Praze

12. července 2004, 00:00 - Dana Rybáková
12. července 2004, 00:00

VINÁRNA U HAMERSKÉHO RYBNÍKAUdělat ze starého vlhkého sklepa vinárnu je nejspíš dobrý nápad. Zvlášť, když ten sklep obklopují sídliště s desítkami tisíc obyvatel. Přesvědčili se o tom manželé Kalasovi, kteří přenesli kus Moravy do Prahy.

  

Foto - Manželé Kalasovi do sklípku zatím investovali 1,5 milionu korun

VINÁRNA U HAMERSKÉHO RYBNÍKA

Udělat ze starého vlhkého sklepa vinárnu je nejspíš dobrý nápad. Zvlášť, když ten sklep obklopují sídliště s desítkami tisíc obyvatel. Přesvědčili se o tom manželé Kalasovi, kteří přenesli kus Moravy do Prahy.

Některé podnikatelské záměry jako by vznikly náhodou. Například Lechovický sklípek v Praze Záběhlicích má svého předchůdce v zahradním domku v Hostivaři. Právě tam si Josef Kalas, původně z Moravy, udělal vinný sklípek. Jen tak sobě a kamarádům pro potěšení. „Mám k vínu vztah a po roce 1990 jsem se začal zabývat myšlenkou, že by nás to mohlo i živit,“ říká Kalas.

Jenomže zahrada v Hostivaři, kde původní sklípek pro radost stál, šla do restituce. S majitelem se Kalasovi snažili domluvit tři roky a k ničemu to nevedlo. „Začal jsem hledat jiné prostory. Pracoval jsem tenkrát u Státního statku Praha, kterému patřil sad nad Hamerským rybníkem v Záběhlicích. Tak jsem dostal tip zhruba na pět sklepů v Praze. Nakonec jsme jeden vybrali. Byl sice v nejhorším stavu, ale v nejzajímavějším a nejhezčím místě,“ vzpomíná Kalas.

Dvě sídliště v těsném sousedství znamenají spoustu klientů. Kolem

Hamerského rybníku je oblíbená cyklistická a procházková trasa a také poutní místo pejskařů. V zimě tu bruslí tolik lidí, jako je k vidění na starých pohlednicích zamrzlé Vltavy.

„Dřív okolo rybníka popojížděly s kočárky jen maminky,“ vzpomíná obyvatel nedalekého domu nad hrází rybníka Marek Burza. „Teď je poměr mezi muži a ženami dopoledne 1:3, ale odpoledne 1:1 a v zimě bych řekl, že sem jezdí s bruslemi víc otců než matek.“ Sám často zaskočí na rybník a dá si víno. V zimě svařené, v létě se sodovkou. Dcerka dostává čaj nebo limonádu.

NEJDE KOUPIT DÍRU V ZEMI

Sklípek se začal klubat ze zanedbaného sklepa v roce 1996. Nejdříve přišel na řadu portál, potom šenk a nakonec i sklepní prostor hluboko v kopci. Trvalo to čtyři roky. Dosavadní investice představuje odhadem 1,5 milionu korun. „Ze začátku jsme s manželkou byli stále zaměstnaní -já na statku a žena na magistrátu. Co jsme vydělali a co vydělal sklep, to jsme do něho dávali. Cihly jsou z bouračky

a řadu věcí jsem si dělal sám. Nějaká firma by to třeba měla hotové za rok, ale myslím, že už by to nebylo naše. Byli bychom tak zadlužení, že bychom to nebyli schopni zaplatit,“ říká Kalas. Ostatně ani dnes není zdaleka všechno hotovo, i když další

investice už by neměly dosahovat takové výše.

Sklep mají Kalasovi v patnáctiletém pronájmu. S případnou koupí je celá řada problémů. „Je to na lesním pozemku a podle českých zákonů údajně nelze lesní pozemek prodat.

A nenašel se nikdo, kdo by dokázal vyčlenit něco, co ani není na pozemku, ale pod ním, protože jde o podzemní stavbu. Bojujeme o to třetí volební období. Snad se to podaří,“ doufá Kalas.

ABY VÍNO NECHYBĚLO

Nejdůležitější je ovšem pro sklípek dostatek dobrého vína. S dodávkami tekutého slunce nebyl z počátku žádný problém. Kalasovi nejdříve odebírali od kamarádů z Moravy ze Znojemska, o kterých věděli, že dělají dobrá vína. „Byli to vyloženě malový-robci. Každý vinař má svůj rukopis, takže každé víno je trošku jiné, a to je zajímavé. Jenomže zhruba kolem Velikonoc jsme měli vždy problém s červeným vínem. Došlo, protože kamarádi ho měli omezené množství. A koncem června už byl problém i s bílým,“ vysvětluje Kalas.

Řešení se našlo přímo v rodině. Začátkem devadesátých let Kalasův synovec privatizoval na Moravě vinařskou šlechtitelskou stanici v Lechovicích, kde byly přirozeně i vinohrady. Víno tam tehdy dělali spíš ke šlechtitelským účelům. Bývalí majitelé hospodařící v šlechtitelské stanici se o vinné hospodářství přestali starat. Výsledkem byla plíseň a různé pachy ve sklepě a víno podle toho také vypadalo.

„Od té doby šla kvalita v Lechovicích výrazně nahoru. Letos vysadili posledních sedmdesát hektarů vinic a mají jich teď dvě stovky hektarů. To už začíná být větší podnik. Do budoucna je to záruka kvality i množství. Další věc je, že tam mají tak zvanou integrovanou produkci hroznů, tedy co nejméně chemie. To, že jde opravdu o přírodní produkt, je myslím pro lidi zajímavé,“ soudí Kalas.

**AŤ RADĚJI NEPRŠÍ

Vinný sklípek dnes své provozovatele uživí. Ani zákazníci už se nerekrutují jen z obyvatel přilehlých sídlišť. Další přijíždějí i z opačných konců Prahy -z Proseká, Kbel, Dejvic. „Dnes už máme širokou klientelu, nemusíme se spoléhat jen na lidi z okolí. Přesto občas přijdou i chmurné myšlenky. Stačí, když je ošklivé počasí a přijde méně lidí. A nevíte, jestli je to proto, že prší, nebo jestli nemají peníze, nebo co se vlastně děje,“ uzavírá Kalas.

Místo pro odpočinkové posezení však vybrali Kalasovi instinktivně velmi dobře. Sídliště Spořilov stojí jen pár kroků od rybníka, druhé sídliště Zahradní Město se rozkládá

deset minut pěšky na druhé straně údolí, právě se staví bytové domy podél potoka přitékajícího do rybníka a ještě k tomu jsou mezery v okolní zástavbě vyplněny vilkami. Klientely je tedy dost.

Když na druhé straně Hamerského rybníka postavili tenisové centrum s vlastní restaurací, zdálo se, že vyrostla silná konkurence. Jenže tenisté naopak přinesli sklípku jistotu. Krásné okolí, rybník s ostrůvkem

uprostřed, stromy okolo potoka Botič a románský kostelík nepřijdou do rukou dravých stavebních firem, ale zůstanou rekreační zónou. „Jakápak konkurence. Na Hamr chodí hlavně sportovci a snobové, do Lechovic zajdou místní a milovníci vína,“ mává nad otázkou po vztazích obou provozoven rukou Jana Voková, která chodila na „Hamrák“ ze Záběhlic se svými dvěma dcerami a teď sem vodí vnuka.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče