Koupí ropní šejkové svět?

04. ledna 2008, 21:48 - Petra Pelantová
04. ledna 2008, 21:48

Západní politici se začínají obávat vládami řízených fondů

Nebýt hypoteční krize, asi by kolem nich nebylo takové pozdvižení. Suverénní fondy však nyní s přehledem aspirují na pozici jedničky finančního světa. Bez nejmenších problémů skupují podíly v největších firmách světa. Tyto druhy státem řízených fondů totiž mají k dispozici obrovský kapitál. Podle studie investiční banky Morgan Stanley disponuje tato nová finanční velmoc hotovostí ve výši 2,8 bilionu dolarů. Společnost McKinsey Global Institute ve své studii uvádí, že když finanční rezervy zemí vyvážející ropu porostou podobným tempem, budou v roce 2012 disponovat volným kapitálem ve výši 7,3 bilionu dolarů. Země závislé na příjmech z prodeje ropy či jiných komodit zakládají suverénní fondy jako prostředek, kam uložit své bohatství. Původně se tím chtěly zajistit na horší časy. V poslední době se však jejich účel stále více posouvá směrem ke zvyšování vlivu na globální ekonomické dění, což je hlavním zdrojem obav.

Suverénní pomoc.

Jedním z největších suverénních fondů je investiční společnost vlády emirátů Abu Dhabi Investment Autority (ADIA). Firma ze Spojených arabských emirátů se může pochlubit kapitálem ve výší 875 miliard dolarů. Tento fond dal o sobě vědět loni kvůli hypoteční krizi. Mezi jeho sousta se totiž zařadil světový bankovní gigant, společnost Citigroup, která ke konci třetího čtvrtletí 2007 byla nucena pod tíhou hypoteční krize odepsat úvěry ve výši 6,8 miliardy dolarů. Podle analytiků však tato americká banka možná odepíše až patnáctimiliardovou ztrátu. Záchranné lano přišlo právě od ADIA v podobě finanční injekce ve výši 7,5 miliardy dolarů. Za to od Citigroup obdržel obligace, za které šejkové ročně dostanou jedenáctiprocentní roční úrok. ADIA navíc tuto investici může na jaře 2011 vyměnit za 4,9 procenta akcií společnosti Citigroup, nezíská však žádné speciální pozice v managementu americké banky.
Další „úvěrovou“ oběť - americkou investiční banku Morgan Stanley - zase postavil na nohy suverénní fond z Číny. Čínská investiční korporace nakoupí za pět miliard dolarů téměř desetiprocentní podíl v bance. Fond byl přitom založen teprve loni. Drží dvě stě miliard dolarů a jeho cílem je investovat domácí rezervy na globálních kapitálových trzích.
Také největší švýcarská banka UBS, která přišla na rizikových úvěrech o téměř čtrnáct miliard dolarů, by se bez pomoci suverénního fondu neobešla. Singapure Government of Investment Corporation spolu s nejmenovaným blízkovýchodním investorem poskytne finančnímu domu vklad 11,5 miliardy dolarů.
Singapurské fondy přitom patří hned po emirátech k nejúspěšnějším. Například Temasek Holdings byl založen v roce 1974 kvůli investování singapurských rozpočtových přebytků, jeho průměrný roční výnos byl osmnáct procent a nyní vlastní aktiva v hodnotě 110 miliard dolarů, popsal fond časopis BusinessWeek. Právě fond Temasek zachránil vlajkovou loď západního finančního světa Merrill Lynch, jejíž ztráty z úvěrové krize mohou dosáhnout až šestnácti miliard dolarů. Temasek podle různých spekulací půjčí této investiční bance až pět miliard dolarů.

Obvyklé úvěrové zdroje nedostupné.

Když se na konci loňských prázdnin začala projevovat hypoteční krize, přestaly být finanční ústavy ochotné půjčovat kapitál, a proto přišly na řadu státem řízené, takzvané suverénní fondy. Převážně jde o fondy zemí arabského světa, Ruska a Číny. Jejich vliv prudce rostl a velmi brzy se objevil strach politiků, kteří začali mluvit o nutnosti regulovat tyto fondy. Souhlasili například britský ministr financí Alistair Darling, italský premiér Romano Prodi nebo komisař EU pro obchod Peter Mandelson.
„Dříve tyto fondy spíše kupovaly státní dluhopisy. K všestranné spokojenosti politiků světových velmocí, kteří proto měli silného zájemce o financování rozpočtových deficitů. Nyní se vše zamotává s tím, jak se postupně mění v dravce, tvrdě jdoucí za podíly v nejrenomovanějších firmách světa. Politické reakce jsou teprve v základech, horké téma to bude až během několika let,“ míní ekonom Raiffeisenbank Aleš Michl.

Zisk, nebo politický vliv?

Trnem v oku je politikům především to, že suverénní fondy většinou tají svou strategii. Při nákupu strategických společnosti v zahraničí navíc mohou vládě umožnit vliv na dění v cizí zemi. Nelze tedy rozlišit, zda jde fondům o zisk, nebo o politický vliv. Například už zmiňované Abú Zabí se, pokud jde o informace o fondu, rozhodně nepřetrhne. Internetové stránky nabízejí jen adresu a telefonní číslo. O tom, kde všude největší suverénní fond na světě investuje, se mohou analytici pouze dohadovat.
„Jestliže se snáší kritika na hedgeové a private equity fondy kvůli tomu, že nejsou dostatečně transparentní, u suverénních fondů je situace mnohem horší. Hlavním důvodem je fakt, že soukromé fondy soutěží o přízeň investorů, a proto často dobrovolně nad rámec svých povinností zveřejňují alespoň některé informace. Proti tomu suverénní fondy o žádné investory bojovat nemusejí, protože mají přísun peněz zajištěný. Přidáme-li k tomu, že manažery těchto fondů jmenují politici, je zřejmé, že podněty pro větší informační otevřenost jsou u suverénních fondů minimální,“ uvedl analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka.

Oběť suverénních fondů? Dolar.

Mezi dalšími negativy fondů by mohl být útok na kurz dolaru. Fondy totiž s oblibou preferují rozvíjející se trhy. Masivnější přesun kapitálu by však mohl způsobit strmý pád dolaru. Ekonom Marek Hatlapatka však rostoucí vliv těchto fondů hodnotí kladně a regulace by podle něho neměla smysl. „Tyto fondy mohou hrát velmi pozitivní roli v rámci stabilizace globální ekonomiky. Právě případ aktuální úvěrové krize je toho důkazem. Žádný jiný velký investor než právě suverénní fondy nebyl připraven a ochoten poskytnout nezbytnou finanční injekci americkým bankám v problémech. Alespoň částečně proto mohou tyto fondy přispět ke stabilizaci globální ekonomiky. Samozřejmě za poměrně vysokou cenu - zvýšení vlivu v největších korporacích západního světa,“ říká Hatlapatka, který si nedovede představit prostředek, kterým by bylo možné efektivně regulovat tyto fondy. „Ponechme trhu jejich roli v globální ekonomice budoucnosti s výjimkou tlaku na větší transparentnost jejich podnikání. To je podle mého názoru jediný způsob, jak se alespoň částečně ubránit negativním důsledkům rostoucí moci suverénních fondů. Jiná forma regulace by se minula účinkem a přinesla by světu více škody než užitku,“ dodal.

Nejpilnější je Čína.

Jedním z nejaktivnějších v této oblasti je Čína. Největší fond CIC vybavila vláda 200 miliardami dolarů. Kromě pětimiliardového podílu v Morgan Stanley nakoupila i podíl ve fondu soukromého kapitálu Blackstone Group za tři miliardy dolarů. Další Pekingem kontrolovaná společnost Citic Securities - získala téměř desetiprocentní podíl v bance Bear Stearns. „Nepřekvapilo by mě, kdyby další čínské investice do amerických finančních institucích následovaly,“ uvedl pro agenturu AFP analytik australské finanční skupiny Macquarie Paul Cavey.

Noví světoví hráči Největší suverénní fondy (v miliardách dolarů)*

  • Abú Zabí 875
  • Singapur 438
  • Norsko 367
  • Kuvajt 213
  • Čína 200
  • Rusko 133
  • Katar 50
  • Austrálie 49
  • Aljaška 40
  • Brunej 30

* Jde o hodnotu největších fondů v zemi.

Pramen: BusinessWeek, Merill Lynch

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče