Korupci se v socialismu daří

12. prosince 2005, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
12. prosince 2005, 00:00

Občané mohou daleko více než dříve vnímat právě korupci jako společenské zlo. Téměř polovina z 254 manažerů českých podniků považuje pro sebe za výhodné, jestliže dosáhne nějaké výhody i za použití korupčních praktik. Vyplývá to z výzkumu Transparency International. Je to hodně, nebo málo?

Občané mohou daleko více než dříve vnímat právě korupci jako společenské zlo.

Téměř polovina z 254 manažerů českých podniků považuje pro sebe za výhodné, jestliže dosáhne nějaké výhody i za použití korupčních praktik. Vyplývá to z výzkumu Transparency International. Je to hodně, nebo málo? A je to vůbec normální?

Korupce byla, je a bude - od těch dob, co vznikla první státní, respektive veřejná struktura, která nabízela jakoukoli interakci soukromoprávním subjektům.

Vymýtit ji nelze, stejně tak jako prostituci či drogy nebo jakýkoli jiný protispolečenský jev, který však přináší určitým jedincům i kolektivům určité výhody či pocit uspokojení.

Každý člověk, tím spíše podnikatel, se chová jakožto homo economicus co nejracionálněji. Vyplatí-li se mu určité jednání či má-li alespoň odhad, že se vyplatí, dopustí se jej, i když je s ním spojeno určité riziko.

Existují pochopitelně rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, dané tradicí, úrovní etického cítění nebo mírou represe za případné korupční chování - stačí například srovnat vnímání korupce ve Skandinávii a ve Středomoří. Ostatně, dobrým vodítkem je v tomto případě každoroční žebříček vnímání korupce, který sestavuje již zmíněná Transparency International. Nicméně, ani tradice a míra vyrovnávání se společnosti s korupčním jednáním není daná jednou provždy. Stačí se ostatně podívat právě na naši republiku. Během několika let jsme se propadli v indexu vnímání korupce z pětadvacátého místa na padesáté.

Vysvětlení je dvojí. Občané mohou daleko více než dříve vnímat právě korupci jako společenské zlo. A tak, aniž by se skutečný prostor pro korupci zvětšil, není k ní společnost tak tolerantní jako dříve. To sice může být pravda, nicméně to bude jenom její menší část. Ta výraznější je prostě o tom, že korupce stále roste a stále se rovněž vyplatí. Může s tím stát vůbec něco dělat, aniž by se dostal na úroveň totalitní Číny, která s korupčníky pořádá veřejná autodafé? Může. A paradoxně s ní může bez ohledu na místní specifika lépe zatočit stát, jehož tlak pociťují občané i firmy co nejméně.

Český právní řád zná sice i korupci mezi soukromými firmami, nicméně téměř stoprocentně za každým úplatkem stojí veřejný činitel s bumážkou. Neustálé cizelování zákona o veřejných zakázkách a dalších norem, v nichž dochází ke styku či křížení soukromého a veřejnoprávního zájmu, může sice ztížit uplatňování korupčních praktik, nikoli však rozsah. Zpřísněním a zpřesněním legislativy roste pouze výše nabídky, tudíž kuriózně se zvětšuje i podíl, respektive celkový obrat korupční ekonomiky. Snížit jej lze jenom jedním způsobem. Osekáváním všech chapadel, kterými státní moc rdousí a vysává přirozené lidské aktivity tím, že se místo hodnotově neutrálního trhu za jediného arbitra vydává ona. A tak bez ohledu na konkrétní kroky státu v rámci boje proti korupci lze říci jednoduše - čím více bude socialismu a státního dirigismu, tím více bude i korupce. A naopak.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče