Korupce hrozí dominem bankrotů, říká Petr Hutla

29. října 2012, 16:42 - Adam Junek
29. října 2012, 16:42

Defraudace evropských fondů sráží chuť malých a středních podniků pustit se do nových investic, tvrdí Petr Hutla, člen představenstva a vrchní ředitel sekce Distribuce v ČSOB. Chybějící peníze ze zdrojů EU totiž dopadají dominovým efektem na firmy, jež pracují pro instituce, které na fondy spoléhají.

Euro: Aktuálním tématem v bankovním světě je plán na vybudování evropské bankovní unie, tedy centralizace dohledu nad finančními institucemi. Česko se připojit nehodlá. Přesto: dotkne se to nějak tuzemských bank?

Nás konkrétně se týkají dvě regulatorní prostředí – české a díky mateřské KBC také belgické. Náš domácí regulátor má velice přísný pohled na existenci a fungování bank. My se proto ani po zavedení bankovní unie, pokud by se týkala naší mateřské společnosti, nemáme čeho obávat z pohledu nějakého přitvrzení pravidel. A platí to i pro ostatní velké banky na českém trhu.

Druhou věcí je unifikace. Pro nás by bylo v mnoha případech příjemné, kdyby se sjednotil regulatorní pohled na některé parametry, kterými se musíme řídit. Narážíme například na to, že posuzování produktů není stejné zde a v Belgii, což pro nás znamená dvojí schvalování za různých podmínek. Kdyby došlo u regulátorů ke sblížení představ o fungování bank, pak by to pro nás znamenalo i snížení nákladů. Osobně bych přitom viděl jako dobré, kdyby se toto sjednocení spíše přiblížilo českým podmínkám.

Euro: Myslíte, že zřízení unie nebo nadnárodního regulátora může snížit riziko krize, kterou očividně na několika trzích domácí regulátoři neustáli? Notabene když by v nadnárodním orgánu seděli lidé z těchto neúspěšných institucí?

Slovo unie vyvolává někdy příliš negativní konotace. Nicméně není důležité, jak se to nazývá, ale co to konkrétně přinese. Zda to bude jen posílení nějakého úřadu, nebo to skutečně přinese zpřísnění podmínek na trhu. A velkým otazníkem je zpřísňování regulatoriky, protože zatím to přineslo spíše nárůst povinné administrativy než zkvalitňování bankovního prostředí a dochází k prodražování bankovního obchodu.

Úspěchu nadnárodního regulátora příliš nevěřím, a to z jednoduchého důvodu. Obecně když něco řídíte z velké vzdálenosti, málokdy to má vyšší účinnost než kvalitní lokální dohled.

Euro: Může zpřísňování pravidel na bankovním trhu pomoci vrátit důvěru lidí ve finanční instituce?

V Česku je to s důvěrou v banky mnohem lepší než v řadě jiných států. Prvek, který tento trh odlišuje, je, že nemáme klasické investiční banky, na jejichž vrub lze – vedle politiků – připsat vznik krize. Místní bankovní sektor je naprosto stabilizovaný, a proto Češi nemají důvod bankám nevěřit. Chovají se konzistentně a nepouštějí se do dobrodružství, která známe z jiných trhů a která byla ale nutno říci podpořena politicky, například bezbřehé daňové zvýhodnění řetězených hypoték ve Spojených státech nebo Irsku, které vedlo k tomu, že se nakonec půjčovalo i nebonitním klientům.

V porovnání se zahraničím se místní trh hypoték i spotřebních úvěrů, které jsou v zásadě tím největším nebezpečím, chová velmi mravně. A často se nás kolegové z jiných zemí ptají, proč si Češi ani v krizi nezačnou půjčovat více, než si nyní půjčují. Já se domnívám, že to je určitou dlouhodobou výchovou lidí více šetřit, když je zle, a jistý strach z půjček. A banky zase lidi netlačí do dluhových pastí, podmínky pro poskytování úvěrů jsou stále velmi přísné.

Mluví se ale o tom, že je v Česku špatná finanční gramotnost…

Je. Ale tohle chování, kdy při nejistotě raději šetřím, místo abych si půjčil, je spíš dané jednak selským rozumem, jednak historickou zkušeností. Selský rozum nám podvědomě říká, že si raději něco nedovolím, než abych si vzal půjčku a doufal, že to nějak dopadne. A historicky je to dáno tím, že po divokých 90. letech, kdy bylo nutné odepsat řadu úvěrů, se banky naučily, že bezhlavé půjčování není dobré. A také nepřinášejí na trh nezdravé (toxické) produkty.

Například na západě USA jsem vloni viděl, jak banky nabízejí jednodenní půjčky. Naprosto jsem nechápal, co je to za produkt. A ony půjčují lidem, kteří mají denní mzdu. Jde o státy, kde je hodně kasin, a ty půjčky jsou určené na to, aby mohli ještě večer jít prohrát výplatu, kterou dostanou až zítra. U nás by to bylo oprávněně vnímáno jako nemravné.
Rozumné úvěrování u nás není jen obrana stability bank, ale také lidí. Netvrdím, že by nás jako banky lidi měli mít bůhvíjak rádi, ale neměli by nás mít neradi a vyčítat nám, že něco negativního způsobujeme, protože to minimálně v Česku není pravda.

Celý rozhovor naleznete v aktuálním čísle týdeníku Euro

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče