Konkurence? Na nižší ceny zapomeňte

22. listopadu 2004, 00:00 - VRATISLAV LUDVÍK
22. listopadu 2004, 00:00

EVROPSKÁ ENERGETIKA Česko začíná otevírat trh s plynem. Pouští na něj konkurenci, což je změna, jaká nemá v tomto monopolním odvětví obdobu. Profit k němu přináší další ze série článků.Vstup České republiky do Evropské unie s sebou přinesl i nutnost sladění evropské legislativy s českým zákonodárstvím.

EVROPSKÁ ENERGETIKA Česko začíná otevírat trh s plynem. Pouští na něj konkurenci, což je změna, jaká nemá v tomto monopolním odvětví obdobu. Profit k němu přináší další ze série článků. Vstup České republiky do Evropské unie s sebou přinesl i nutnost sladění evropské legislativy s českým zákonodárstvím. Jednou z oblastí, kterým Unie přikládá mimořádný význam, je liberalizace trhu s energiemi, tedy s elektrickou energií a zemním plynem. Zásady směrnice Evropské komise o liberalizaci plynárenského trhu (2003/55 EC) přejala česká legislativa a včlenila je do novely zákona č. 457/2000 Sb. (energetický zákon). Návrh byl přijat Poslaneckou sněmovnou a v době, kdy čtete tento příspěvek, leží nejspíš na stolech senátorů. Protože se jedná o zákon politicky bezkonfliktní, lze počítat s jeho hladkým schválením tak, aby nabyl platnosti ještě v tomto roce. Novela přináší jak věcná pravidla pro otevírání trhu se zemním plynem a jeho liberalizaci, tak i „jízdní řád“ pro uskutečnění nutných změn. Jde o systémové změny pro celé podnikatelské prostředí i pro samotný trh s plynem. Novela upřesňuje pravomoc orgánů státní správy, zejména Energetického regulačního úřadu. Zcela zásadně mění postavení zákazníků - odběratelů plynu. Jedná se přitom o definice a pravidla procesu, nikoliv jednorázových změn. BOHULIBÉ MOTIVY Jaké byly motivy zákonodárců Evropské unie při formulaci takových změn? Tradiční plynárenství představovalo v Evropě vždy formu monopolního podnikání, kdy protiváhou působení přirozeného monopolu byl vždy stát. Podnikatelský subjekt disponoval plynovodní sítí a současně s plynem obchodoval. Tato dvojí, paralelně uplatňovaná úloha prakticky vylučovala jakoukoliv konkurenci. Vztah mezi dodavatelem a zákazníkem byl zcela rigidní a nezměnitelný. Stát v této situaci s větším či menším úspěchem dohlížel na míru oprávněnosti konečných cen plynu pro spotřebitele, případně je sám určoval. Snadno si představíme, jakou míru možné nepřesnosti takový model obsahoval a jak snadno sváděl k účelovým interpretacím. Ideovým řešením se ukázalo být vyloučení činností, které mají nepochybný charakter přirozeného monopolu, tedy dálkové přepravy a distribuce zemního plynu, a úplná liberalizace samotného obchodu s plynem. Zatímco takto definovaný přirozený monopol zůstává pod přímým dohledem státních orgánů (regulátora), obchod s plynem se stává oblastí s působením sil volného trhu. Nejlépe snad lze nové uspořádání přirovnat k funkci železnice, kdy na koleje (potrubní systémy) nakládají obchodníci své zboží a koupí si jízdenku (zaplatí cenu přepravní služby). ČESKÝ JÍZDNÍ ŘÁD Návrh novely energetického zákona předpokládá, že již v lednu 2005 si budou moci vybírat svého dodavatele plynu všichni odběratelé, jejichž spotřeba plynu na jednom odběrním místě přesahuje ročně 15 milionů m3 zemního plynu. Stejnou možnost získají i všichni odběratelé, kteří plyn používají ke kombinované výrobě elektřiny a tepla. Právo volného nákupu plynu tak zatím získá jen několik set odběratelů. Budeme-li však hodnotit jejich podíl na nakoupeném plynu, jedná se o spotřebitele, reprezentující téměř třetinu spotřeby ČR. Od roku 2006 bude trh otevřen v rozsahu osmdesáti procent z objemu dovezeného plynu, a od ledna roku 2007 pak úplně. NADĚJE SE NENAPLNILY Hlavní motivací Evropské unie k takto rozsáhlým změnám tržního prostředí byl předpoklad, že zavedení konkurence do obchodu s plynem povede k poklesu cen pro konečné spotřebitele. Z teoretického, makroekonomického hlediska jde o kalkul jistě správný a modelový. Praktické zkušenosti však ukazují, že ne každý teoretický předpoklad obstojí v praxi. Příkladem může být vývoj na německém trhu s elektrickou energií. Bezprostředně po oficiálním rozhodnutí o otevření trhu došlo k rychlému a hlubokému poklesu cen - k poklesu tak velkému, že tržní ceny v některých případech sotva pokrývaly výrobní náklady. Důsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Malí a střední výrobci nebyli schopni v této konkurenci obstát a byli pohlceni velkými koncerny, které měly dostatečnou finanční sílu období nízkých cen přestát. Po vlně fúzí došlo k posílení největších tržních hráčů, k likvidaci či oslabení části konkurence a následně k opětnému růstu ceny elektřiny. Dnes je již cena pro zákazníka vyšší, nežli byla v době před liberalizací trhu. Očekávání se tak nenaplnila. Model liberalizace v elektroenergetice tedy zatím zjevně nepřinesl očekávaný efekt, jakkoliv zde existuje význačný konkurenční potenciál velkého počtu různých typů výrobních zdrojů. Je tedy možno očekávat nějakou výraznou změnu po liberalizaci trhu s plynem? Odpověď na tuto otázku musíme hledat jak v samotné povaze plynárenského podnikání, tak i v analýze procesů, které v této oblasti nyní probíhají. PUTIN KONKURENCI NEPOVOLÍ Evropští odběratelé plynu jsou zcela závislí na několika producentských zemích. Vlastníkem největších zásob zemního plynu je Rusko, kde je těžba i doprava plynu plně ovládána polostátní společností Gazprom. Poslední „richelieuovské“ tahy prezidenta Putina, snažícího se prostřednictvím akcií krachujícího Yukosu obnovit nadpoloviční podíl státu v Gazpromu, svědčí o tom, že si moskevská administrativa dobře uvědomuje moc, kterou státu dává ruka na kohoutku s plynem pro Evropu. Posilování vlivu ruského státu na Gazprom má - vedle rizika zneužívání dominantního postavení na evropském trhu s plynem v oblasti zahraniční politiky - i další rozměr. Jestliže v minulosti vznikaly uvnitř Gazpromu relativně autonomní skupiny, které prováděly obchod se zemním plynem víceméně na svůj účet, přináší tuhá centralizace omezení takových individuálních obchodních aktivit. POD KONTROLOU VLÁD Stejně tak ale kontroluje export plynu vláda Norska či Alžíru. Holandská vláda dokonce přistoupila ke státnímu výkupu plynárenských sítí v zemi. Pouze vláda Velké Británie jako poslední z významnějších evropských producentů plynu nestaví žádné větší překážky - není to však až tak projev liberální osvícenosti, jako spíše faktu, že Británie si svůj plyn šetří na horší časy a neexportuje jej. Doprava zkapalněného zemního plynu z exotických destinací, jako je Abú Dhabí či Nigérie, má pro Evropu význam pouze okrajový. P od dojmem těchto faktů poněkud blednou barvité úvahy o blahodárnosti konkurenčního boje na trhu s plynem. Je-li export plynu téměř výhradně kontrolován vládami států, z nichž jen malá část náleží mezi členské země Evropské unie, potom je iluzí očekávat vznik jakéhokoliv významnějšího konkurenčního prostředí. PROSTOR PRO ŠEDOU EKONOMIKU Za těchto okolností nelze očekávat vznik významnější skupiny opravdu nezávislých evropských obchodníků se zemním plynem. Pokud se takový subjekt vyskytne, bude vždy spojen s některým z producentů plynu, který se bude snažit ovládnout trh až na úroveň odběratele. Z čistě ekonomického hlediska nelze očekávat, že by producent nabízel přes „nezávislý“ obchodní subjekt plyn s konkurenční výhodou, tedy levněji, když stávajícím exportem dosahuje jistého zisku. Výjimku ovšem představuje situace, kdy nabídka levnějšího plynu není motivována ekonomicky, ale mocensky a politicky - jako prostředek pro posílení pozice producentské země v dané oblasti. Před takovými obchodníky by se měla mít Evropa na pozoru. Lze očekávat, že obchod s plynem přiláká i šedou ekonomiku. Nabídky východního plynu, činěné za poněkud netradičních okolností, nejsou ani u nás nic nového. OPAČNÝ EFEKT: ZDRAŽENÍ

Lze tedy říci, že možnost vzniku skupiny relevantních obchodníků s plynem je mimořádně omezená. Za této situace je omezena i možnost volby dodavatele plynu, umožněná odběratelům novelou energetického zákona. Prostor pro liberalizaci však není omezován pouze malým počtem využitelných zdrojů plynu. Investice producentských zemí do otevírání ložisek plynu a výstavby magistrálních plynovodů pro dálkovou přepravu jsou tak vysoké, že je nelze financovat bez náležitého stupně dlouhodobé jistoty jejich využití. Proto jsou smlouvy uzavírány jako dlouhodobé; navíc bývají vybavovány doložkou „ber nebo plať“ (take or pay) - odběratel je povinen uhradit dodavateli celé smluvně objednané množství plynu, i když jej reálně nepřevzal. Touto doložkou se vývozci brání vstupu konkurenčního plynu na trh. Dlouhodobé dovozní kontrakty, které Transgas pod přímým dohledem vlády podepsal jak s Rus- Norskem, takovou doložku obsahují. Liberalizace trhu by pak v případě úspěchu mohla tedy naopak vést k růstu ceny plynu.

MALÍ ODBĚRATELÉ ZAPLATÍ VÍC

Existuje ještě jeden možný důsledek liberalizace, jakkoliv má poněkud spekulativní povahu a je jen obtížně doložitelný. V minulosti byly státem využívány tzv. „křížové dotace“, kdy velcí spotřebitelé plynu platili poněkud vyšší ceny a tím státu umožňovali zachovávat tzv. sociální cenu plynu pro obyvatelstvo. Ekonomická reforma tento typ dotací systémově odstranila. Nelze však vyloučit, že obchodní strategie jednotlivých plynárenských podniků přes veškerý státní dozor zachovává v latentní podobě a v omezené míře principy dotování ceny plynu pro obyvatelstvo z výtěžků prodeje pro velké odběratele. Důvodem zde může být snaha o vylepšování konkurenčního postavení plynu vůči ostatním palivům. Je-li tato úvaha oprávněná, potom po oddělení přepravy od obchodu s plynem je možno očekávat mírný pokles cen pro velké odběratele a větší jednorázový nárůst ceny plynu pro domácnosti. Jistý růst ceny plynu mohou vyvolat i náklady spojené s vlastním procesem oddělování - investice do budování oddělených informačních systémů, náklady na zakládání a vybavení nových společností apod. Tyto změny, vyvolané novelou energetického zákona, sice zřejmě nebudou představovat nějaký dramatický cenový skok, nicméně je zřejmé, že působí proti původním tezím liberalizace.

PŘEDČASNÉ NADŠENÍ Jak tedy proběhne liberalizace trhu s plynem v ČR? Dovolím si tvrdit, že nijak významně - nepovažujeme-li za významnou zásadní a komplikovanou změnu podnikatelské struktury plynárenských společností. Noví obchodníci s plynem, kteří se vynoří, mohou ze značné části náležet buď do sféry šedé ekonomiky, nebo být spojeni se zbytky ruskou vládou decimovaných skupin obchodníků, operujících mimo rámec oficiálního exportu. Nadšení některých velkých odběratelů plynu, kteří jen proto, že si od ledna příštího roku budou moci volit dodavatele, vypovídají regionálním distribučním společnostem obchodní smlouvy, se může velmi záhy ukázat jako poněkud předčasné. Zdá se tedy, že Česká republika (tak, jako ostatní členské státy Evropské unie) naplní literu společné legislativy. Ale v praxi (tak jako v ostatních členských státech) nikdy neuskuteční optimistické ideály, z nichž se celý projekt liberalizace evropského trhu se zemním plynem zrodil. Autor je odborník a pracuje v plynárenství KDO SI MŮŽE VYBRAT SVÉHO DODAVATELE

**(termíny otevírání trhu v ČR)

od 1. ledna 2005: zákazníci s odběrem nad 15 milionů kubíků plynu ročně a firmy, které plyn používají na výrobu elektřiny

od 1. ledna 2006: všichni odběratelé kromě domácností

od 1. ledna 2007: všichni

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče