Kongresová hra o Drobila

28. května 2012, 12:26 - Petr Kolář
28. května 2012, 12:26

Místopředseda ODS přemýšlí o odchodu, premiér Nečas si to ale nepřeje. Nechce mít totiž na podzim volební kongres

Občanští demokraté mohou brzy přijít o jednoho ze svých místopředsedů. Pavel Drobil nedávno poprvé otevřeněji naznačil to, o čem se v ODS spekuluje už několik týdnů: mohl by rezignovat nejen na stranickou funkci, ale složit i poslanecký mandát. Drobil ještě není o odchodu stoprocentně přesvědčen. Jisté je, že ho o setrvání silně přesvědčuje premiér a šéf ODS Petr Nečas. Pokud by se totiž na podzimním kongresu měl volit jeden z místopředsedů po Drobilovi, mohla by se situace snadno zvrtnout a dojít i k převolbě dalších místopředsedů. A od toho už není nijak daleko k hlasování o samotném předsedovi. Pokud současná vláda vydrží, je pravděpodobné, že Nečas by svoji pozici uhájil. Na druhé straně sám premiér s oblibou říkává, že „kongres je nevyzpytatelným živočichem“. A jeho vnitrostranický rival, odstavený bývalý šéf poslanců Petr Tluchoř už o možném volebním kongresu mluví vcelku otevřeně.

Sprostý podezřelý Z dobře známé aféry okolo Státního fondu životního prostředí s Liborem Michálkem se Drobil prakticky nikdy pořádně nevzpamatoval. Pokud už se začínalo zdát, že pro něj celá kauza končí, přišla další rána odjinud. Jako když byla celá kauza odložena a policie vzápětí rozeslala tiskovou zprávu, že se tak stalo na příkaz dozorové státní zástupkyně.
Podle informací týdeníku Euro má exministr navíc vážné zdravotní potíže a na jeho odchod z politiky začala tlačit i jeho rodina. Za takové situace zámožný právník Drobil („Jsem nechutně bohatý,“ říkal sám o sobě), nemá pro setrvávání ve funkcích zjevně patřičnou motivaci. Zvlášť když perspektivu návratu do ministerské funkce, nebo dokonce útoku na nejvyšší stranický post kvůli celé kauze příliš nemá. I když dostane třikrát černé na bílém potvrzené, že se na ministerstvu životního prostředí ničeho nezákonného nedopustil, velká část veřejnosti i politiků ho stále bude pokládat – řečeno slovy Járy Cimrmana – za „sprostého podezřelého“. Zřejmě proto Drobil řekl Právu, že úplný odchod z politiky je „jedna z věcí, kterou mám permanentně v hlavě od prosince“, a že rozhodnutí nebude limitovat termínem „v řádu týdnů, dnů, měsíců, protože ta věc musí mít svůj vývoj“. Dodal, že to „bude to rozhodnutí mé, mé rodiny, to bych dokonce řekl na prvním místě a určitě nebude ovlivněno žádnými jinými aspekty“. Týdeníku Euro Drobil zopakoval prakticky to samé. Své zdravotní potíže nechtěl komentovat vůbec. Stejně jako fakt, že oněmi „jinými aspekty“ mohou být výše popsané konsekvence směrem k podzimnímu kongresu ODS. „Samozřejmě to může řadu lidí napadnout. Ale věřte, že zrovna toto v mojí situaci nehraje opravdu žádnou roli,“ tvrdí Drobil.
Faktem je, že jeho rozhodnutí se do dění v ODS bezpochyby promítne. Strana je totiž dnes vším jiným než kompaktně působícím celkem. Na rozdíl od pokusů o předkongresové rebelie proti Mirku Topolánkovi z minulosti je nynější situace daleko méně přehledná. Především chybí jasně definované centrum odporu, jako když se odpůrci Topolánka (neúspěšně) sjednocovali buď za Pavlem Bémem, nebo později Petrem Gandalovičem. Oba dva totiž měli na rozdíl od bývalého šéfa poslanců Petra Tluchoře jednu výhodu: když na to přišlo, dokázali se do čela vzpoury postavit osobně. Tluchoř je bezesporu zkušeným hráčem v zákulisí, ale je dostatečně soudný na to, aby se v ODS neucházel o mety nejvyšší.

Chybějící soupeř Pokud by tedy mělo dojít k nějaké revoluci, museli by Tluchoř a spol. najít někoho jiného. A ten zatím není. Jeden čas se uvažovalo o pražském primátorovi Bohuslavu Svobodovi či ministru spravedlnosti Jiřím Pospíšilovi. Obě tyto varianty ale padly. Samozřejmě se vždy může objevit ještě někdo jiný (kdo znal před kongresem 2002 Mirka Topolánka?) anebo se lze k původním variantám vracet. Za stávající situace se to ale jeví nepravděpodobně. Jestliže totiž Petr Nečas udrží svůj kabinet, nikdo nebude riskovat jeho výměnu v čele strany, a tím i ohrožení vlády.
Podstatnější hra by se tak mohla rozjet okolo místopředsednických postů. Nejužší vedení ODS totiž z různých důvodů není příliš funkční. Miroslava Němcová je ctihodnou dámou, dovnitř strany ji ale nikdo nebere příliš vážně. Pavel Blažek je po sporech s Nečasem odstavený bokem a mohl by s brněnskou organizací ODS patřit k jednomu z pilířů případné vzpoury. Podpora Alexandra Vondry je v ODS vzhledem ke kauze ProMoPro zanedbatelná a Jiří Pospíšil se spolu se svým „loutkářem“ Romanem Jurečkem stačil dostat do sporů s oběma tábory. S Nečasem kvůli tomu, že byl při „pučistické“ vládní krizi uvažovaným adeptem na Nečasovo místo. S Tluchořem pak při volbě předsedy klubu. Tluchoř měl vše spočítané tak, aby pozici obhájil. Jurečko ho údajně ještě v noci před volbou ujišťoval, že může počítat i s plzeňskými hlasy. Nad ránem se ale „cosi zlomilo“ a Tluchořovi chyběl ke zvolení jeden hlas. Plzeňský.
V praxi tak nyní vedení ODS funguje tak, že se o ničem ani moc nediskutuje. Když Petr Nečas řekne, že chce, aby se stalo, co si přeje, i výkonná rada mu to odsouhlasí bez větší diskuse. Zřejmě s rozmyslem, že když to Nečasovi nevyjde a vláda se mu rozpadne, půjde to jen a jen na jeho vrub a pak se lze kdykoliv připojit k opačnému táboru. Bude-li mu vše vycházet, nikoho nepostihne stigma kverulanta a vnitrostranického narušitele. Neudělá-li tedy Nečas vyložený lapsus a vláda bude pokračovat, může se snaha jeho odpůrců (a odmítačů spolupráce s Bártovými VV) soustředit na výměnu místopředsedů. V logice, že když bude Nečas obklopen lidmi s radikálnějšími názory například na spolupráci s VV, může být ve vedení ODS přehlasován a dotlačen k razantnějším postojům.

Volební kongres? 50:50 Na rozdíl od minulosti ale teď nejsou v ODS pevně zakotvené regionální bloky. Z těch tradičně silných nemusí mít Tluchořův častý spojenec Drobil většinu v Moravskoslezském kraji, kde operuje i nový šéf poslanců Zbyněk Stanjura. Zcela stoprocentní nemusí být ani Blažkův Jihomoravský kraj. V Jihočeském údajně panují spory s lidmi okolo „hlubockého knížete“ Pavla Dlouhého a zbytkem, jasný postoj nemá ani kraj Ústecký. Totálně rozštípnutá je Praha, kde lidé jako vlivný Tomáš Hrdlička podporují Nečase (a udržení VV ve vládě) a zároveň bojují proti primátoru Svobodovi a jeho srovnatelně početné skupině (Nečas má sice z logiky věci podporovat Svobodu proti „kmotrům“, ale nezdají se mu jeho nepřiznané předsednické či přiznané místopředsednické ambice a hodí se mu páky na VV). Plzeň je z výše popsaných důvodů prozatím mimo a Středočeši (odkud je Tluchoř na jedné a lidé okolo Petra Bendla na druhé straně) se sice dokopali ke společnému odmítnutí spolupráce s VV, avšak jejich křehké spojenectví může snadno zhatit sestavování kandidátky pro krajské volby (Bendl by chtěl být hejtmanem, druhá skupina by ráda zkusila například senátorku Veroniku Vrecionovou).
I významní představitelé tábora usilujícího o přeměnu podzimního kongresu na volební tak zatím opatrně poznamenávají, že „spíš než jednotlivé kraje je nutné se zaměřovat na výběr delegátů s podobnými názory z různých krajů“ či že „zatím je to tak 50:50, že se na kongresu volit bude“. Za takové situace by Drobilovo oznámení o odchodu z politiky mohlo opravdu zamíchat kartami. Čím blíž k datu kongresu, tím pro zastánce převolby místopředsedů lépe. A z těchto důvodů si Nečas a jeho lidé Drobilův odchod nepřejí. Premiér na textovou zprávu týdeníku Euro ohledně Drobila reagoval stručně. „Odchod Pavla Drobila z politiky bych nepovažoval za dobrý krok“. Jeden z jeho nejbližších spolupracovníků pak celou věc bagatelizoval: „Je otázka, jestli to vůbec myslel vážně, prý ho v Právu vyprovokovali a věc posunuli. Není důvod, proč by měl odcházet, i když jeho osobní rozpoložení je pochopitelné.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče