Konečně chceme být slyšet

06. listopadu 2006, 00:00 - TOMÁŠ JOHÁNEK
06. listopadu 2006, 00:00

PAVEL HLINKA, ŠÉF ASOCIACE HOTELŮ A RESTAURACÍ :Před několika dny se sloučila Národní federace hotelů a restaurací se Sdružením podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu HO. RE. KA. Cílem nové Asociace hotelů a restaurací (AHR) je především vytvořit společný svazek pro jednání se státními úřady.

PAVEL HLINKA, ŠÉF ASOCIACE HOTELŮ A RESTAURACÍ : Před několika dny se sloučila Národní federace hotelů a restaurací se Sdružením podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu HO. RE. KA. Cílem nové Asociace hotelů a restaurací (AHR) je především vytvořit společný svazek pro jednání se státními úřady. Do čela Asociace byl zvolen Pavel Hlinka.

Co vedlo obě bývalá sdružení hotelů a restaurací ke sloučení, jak se lišila jejich členská základna?

Zaměření měla prakticky stejná, alespoň nyní, ke konci své existence. To byl také jeden z důvodů, proč jsme si řekli, že nechceme všechno dělat dvakrát, když to můžeme dělat jenom jednou. Pokud jde o členskou základnu, federace sdružovala zejména velké hotely a mezinárodní řetězce, ve sdružení HO. RE. KA byli i provozovatelé menších penzionů a restaurací.

Jsou opravdu problémy malých a velkých hotelů či pensionů natolik podobné, že dokáží najít společnou řeč v rámci jedné asociace?

Já si myslím, že ano. Asociace je strukturovaná jednak podle krajů a jednak podle odborností, v radě sedí například člověk, který by měl hájit zájmy hotelů do dvaceti pokojů, do sta pokojů a nad sto pokojů. Domnívám se tedy, že je zejména na těchto lidech, aby hájili zájmy daných ubytovacích zařízení.

Co od sloučení očekáváte?

Chceme zajistit především podstatně důslednější činnost asociace ve vztahu k parlamentu, vládě či municipálním orgánům. Jednotný hlas bude signálem toho, že jsme schopni se dohodnout, že tady neexistuje nějaká jiná řevnivost. Je jedno, jestli někdo vlastní malou restauraci nebo provozuje velký hotel. Ty problémy jsou v mnoha případech, alespoň z odborného hlediska, skoro stejné.

Bylo rozhodování o vzniku společné asociace jednoznačné? Nic není jednoznačné, vždy se najde někdo, komu se to nelíbí. Naším cílem ale musí být přesvědčit ty, co pochybují. Pochybovači argumentovali zejména obavami z toho, že velcí pohltí ty malé.

REGIONŮM CHYBÍ INFRASTRUKTURA Co nyní nejvíce trápí provozovatele či majitele hotelů? Myslím si, že ty pražské zejména kvalita hostů, kteří přijíždějí do Prahy. Ty venkovské zase infrastruktura v jednotlivých regionech. Je zásadním omylem domnívat se, že cestovní ruch je hotel a restaurace. Pokud není infrastruktura, tak za hotel nikdo nedá peníze, nebude trávit týden v hotelu jen proto, že se mu líbí. Cestovní ruch dělá infrastruktura, dělá to všechno okolo. Hotel je pouze doplňkovou službou. Pokud někdo tvrdí, že v regionech nejsou kvalitní hotely, tak tam nejsou jen proto, že tam turisté nemají co dělat. Když mluvíte o kvalitě turistů v Praze, co s ní můžete dělat vy, jako hoteliéři?

Dá se s tím těžko něco dělat. Problém se ale snad časem vyřeší sám, už se blýská na lepší časy. Tato klientela, kterou tvoří zejména mladí Britové, se pomalu ale jistě přesouvá dále na východ, do Bratislavy, do Budapešti, do pobaltských států. V Praze pro ni přestávají být atraktivní i ceny. Pokud by se to brzy nevyřešilo, byl by opravdu problém dostat do Prahy movitého hosta. Ten totiž nepotřebuje potkat na Karlově mostě opilého turistu.

Jaké regiony kromě Prahy jsou pro hoteliéry nejatraktivnější? Momentálně je to zejména Český Krumlov a obecně Jihočeský kraj, postupně se ale probouzí i celá řada dalších regionů. Velká iniciativa je vidět třeba na jižní nebo na severní Moravě. Hejtmani jednotlivých krajů pochopili, že cestovní ruch nejen zaměstná lidi, ale přivede do jejich regionů turisty, kteří znamenají finanční přínos pro danou obec, dané město či celý region. Je třeba v Praze ještě prostor pro nové hotely? Prostor je vždy. Pokud jsem ale ještě před dvěma roky tvrdil, že šance jsou stále veliké, tak dnes už bych byl opatrnější. Myslím si, že každý nový, kdo přijde v Praze na trh, to bude mít těžší a těžší. Pokojů je v Praze určitě dost, ale nemluvím raději o jejich úrovni. Je jasné, že některé hotely, které vznikly po revoluci z bytových domů, nemohou splňovat dnešní nároky. Je tady ale také řada čtyřhvězdičkových hotelů, předělaných nově z bytových domů třeba na Vinohradech nebo obecně na Praze 2. V hlavním městě momentálně probíhá cenová válka, a to signalizuje jediné - poptávka je nižší než nabídka. KVALITA PERSONÁLU POKULHÁVÁ

Jaká je úroveň českých hotelů? Různá. Celá řada hotelů neodpovídá určité úrovni ani ne tak vybavením, ale hlavně lidským potenciálem, servisem a poskytovanými službami. Vzhledem k boomu, který zde v minulých letech nastal, máme momentálně v České republice zhruba dvacetkrát tolik postelí než tomu bylo před rokem 1989. Není ale možné za tak krátkou dobu vychovat stejné množství kvalitních odborníků, nebo alespoň lidí, kteří vědí, o čem je práce v hotelu. Často se setkáváme s tím, že někdo bydlel v hotelu a už ví, jak se má takový hotel řídit. Teprve časem tito lidé dospějí do stádia, že to raději přenechají někomu, kdo to řídit umí. To znamená, že problémem je spíše nekvalitní personál než technické vybavení? Můžeme mít moře výhrad k tomu, jak jsou hotely vybaveny. V mnoha případech ale o kvalitě hotelu rozhodují spíše poskytované služby než nábytek. Je dnes výstavba hotelu stále dobrou investicí? Podle statistik a podle propočtů renomovaných mezinárodních firem je návratnost investic do hotelu rychlejší než u bytové výstavby, kanceláří, či obchodních center. Záleží ale na řadě aspektů, jedním z nich je určitě poloha. Statistiky hovoří o tom, že přibývá luxusních hotelů na úkor těch levnějších. Je to trend, který bude pokračovat? Nemyslím si, že přibývá hodně luxusních hotelů. Letos se otevřel snad pouze Mandarin. Vzniká hodně čtyřhvězdičkových hotelů, ale ty já nepovažuji za luxusní. Můžeme si klást otázku, zda vznikají opravdu luxusní hotely z přestavěných bytových domů v Legerově ulici, kde je vysoká koncentrace dopravy a komfort pro hosty není takový, jaký by měl být. Pokud ale někdo z obytných domů udělá hotely, nedá se tomu bránit. Mění se požadavky na hotelové služby ze strany klientů? Samozřejmě přibývá požadavků zejména na vybavení technikou, včetně internetového připojení. Mění se celkový pohled na hotelový pokoj. Současným trendem je velká koupelna na úkor velikosti pokoje. POCTIVÉ HOTELIÉRY NIČÍ NEKALÁ KONKURENCE

Někteří hoteliéři si občas stěžují, že na trhu neexistují jasná pravidla hry. Jak to vnímáte vy, jako zástupce hotelové asociace? Základní problém je v tom, že nikdo neví, kolik je v Praze v současné době lůžek. Neví to ani statistický úřad, není nikde povinnost to sdělovat. Určitě neexistuje rovnost podmínek podnikání na trhu, zákony se dají obejít a stává se to. Je těžké tyto nekalosti odbourat, problém je v tom, že ti, kteří všechno respektují, vykazují nižší zisky než ti, kteří vědí, jak se mohou chovat „tržně“. Může udělat něco asociace pro to, aby se tento stav změnil? My můžeme působit na lidi, můžeme sepisovat etické kodexy, můžeme vysvětlovat, ale nejsme tady ani dozorový ani kontrolní orgán. A ani si nechceme vzít boj proti nekalým praktikám na starost. Neměly by tedy být hotely povinně členy asociace, která by si přece jen dodržování pravidel mohla lépe pohlídat?

Chceme přesvědčit státní orgány o tom, že by měla být povinná klasifikace hotelů, a udělování certifikátů by zajišťovala právě asociace. Jde ale spíše o to, aby certifikáty zajišťovaly, že daný hotel má přesně to a to vybavení a poskytuje přesně ty služby, které poskytovat má. Více toho kontrolovat nemůžeme, a říkám znovu, že ani nechceme.

Certifikace hotelů probíhá už dva roky, změnily se nyní požadavky na hotely z hlediska udělení či neudělení certifikátu?

Především se změnilo to, že kontrolujeme všechno, co hotely tvrdí, že mají. Stávalo se nám totiž, že hotel vyplnil dotazník a údaje nebyly pravdivé. Existují komisaři, kteří chodí po hotelích a kontrolují, zda hotely plní to, co píší v dotaznících. Certifikace ale zatím není povinná ani pro členy asociace. Rádi bychom dosáhli toho, aby povinná byla pro všechny hotely, ale to by si vyžadovalo změny v zákonech. Čekáme na novou vládu, abychom zahájili v tomto směru jednání.

Ing. PAVEL HLINKANarodil se 25. prosince 1946 v Jáchymově. Vystudoval hotelovou školu v Mariánských Lázních a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Svou kariéru v cestovním ruchu zahájil v roce 1969, kdy nastoupil jako číšník v Interhotelu Transit na pražském letišti v Ruzyni. Po dvou letech se stal managerem cateringu u stejné společnosti. Od roku 1975 zastával funkci generálního ředitele Interhotelu Transit Praha, stejnou funkci vykonával od roku 1980 v Interhotelu Jalta Praha. V letech 1985 až 2004 byl generálním ředitelem a předsedou představenstva Hotelu InterContinental Praha. Dnes působí jako konzultant pro skupinu InterContinental Hotels Group. Je také viceprezidentem Svazu obchodu ČR, prezidentem Asociace hotelů a restaurací a nositelem celé řady podnikatelských ocenění.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče