Konec solidarity až za hrob?

09. února 2004, 00:00 - MARTIN SCHMARCZ
09. února 2004, 00:00

NOVÁ VERZE DŮCHODOVÉ REFORMY PŘINÁŠÍ ZAJÍMAVOU NOVINKU. DO PENZE BY NEMOHL JÍT NIKDO, KDO DO SYSTÉMU NEODVEDL ALESPOŇ TOLIK, ABY MĚL NÁROK NA MINIMÁLNÍ DŮCHOD. ZDÁ SE, ŽE ŠPIDLOVA VLÁDA SICE OPATRNĚ, ALE PŘECE JEN SMĚŘUJE OD STOPROCENTNÍ SOLIDARITY K VĚTŠÍ SPRAVEDLNOSTI.

Dnešní stav by se dal popsat slovy: solidarita až za hrob. Kdo celý život pilně pracuje, hodně vydělává a ještě má tu smůlu, že je muž, je nemilosrdně okraden ve jménu sociálních jistot. Ačkoli státu platil tučné příspěvky, rovnostářský způsob výpočtu důchodu z něj na stáří udělá žebráka. Navíc si penze nejspíš moc neužije, protože umře daleko dřív než líný soused, který ze systému dostane víc, než do něj vložil. N ejférovější by bylo, kdyby se penzijní pojištění privatizovalo a na státu by zůstala povinnost platit méně šťastným dávky životního minima. Tahle cesta však zatím není politicky průchodná, a tak musíme vzít zavděk tím, co nám nabízí socialistická vláda. Individuální účty sice nemají výhody fondového důchodového spoření - zejména nezhodnocují peníze střadatelů - ale slibují alespoň o něco spravedlivější výpočet penze. Nůžky mezi více a méně platícími by se měly rozevřít, a to lze jen přivítat. Stejně důležité je zabránit tomu, aby se někdo v systému jen vezl a sázel na to, že až přijde jeho čas, stát mu tak jako tak vyměří nějakou tu apanáž. Nápad, aby se těmto filutům prodloužil věk odchodu do důchodu do té doby, než si na něj vydělají, je pro ně čarou přes rozpočet. Bude kvůli tomu hodně křiku, ale žádný pseudohumánní argument nemůže přebít prostou pravdu: dnešní stav podporuje vyžírky na úkor poctivě pracujících. Pojistná matematika je neúprosná. Pokud se v průběžném systému kvůli nízké porodnosti a rostoucí průměrné délce života zvyšuje procento důchodců, lze rovnováhy dosáhnout jen dvojím způsobem. Buď snížením penzí, nebo zvýšením věku odchodu na odpočinek. To první by mělo přijít se zavedením fiktivních účtů, protože se ukáže, že lidé za čtyřicet let práce nenaspořili tolik, aby mohli dalších dvacet let od eráru dostávat téměř dvě třetiny dřívější čisté mzdy. Aby pád na sociálním žebříčku nebyl tak citelný, budou se lidé muset buď soukromě připojistit, nebo důchod odložit. V případě, že se celý život flákali, jim odklad nařídí stát. Uvidíme, jak celý projekt reformy nakonec skončí. Kdyby chtěli být politici opravdu spravedliví, museli by zavést model, kdy by se částka na fiktivním účtu prostě vydělila předpokládaným věkem dožití, a tak se určil roční důchod. To by mimo jiné znamenalo, že ženy by dostaly výrazně menší penze, protože žijí déle. Nebo by musely na stejný důchod pracovat déle než muži. Soukromé pojišťovny takto postupují, státu v tom však brání pochopitelné politické ohledy. Nicméně o pravidlech pojistné matematiky by se mělo začít urychleně debatovat otevřeně a bez předsudků. Jedno si zapamatujme už teď. Každý, kdo říká, že nemůže pracovat déle a více než dnes, aby si zasloužil solidní penzi, tím ve skutečnosti žádá, aby za něj makali jiní.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče