Konec pohádky tisíce a jedné noci

17. března 2009, 14:47 - Pavel Hanslíček
17. března 2009, 14:47

Příští rok může být v Dubaji až 30 procent prázdných bytů

V emirátu Dubaj je dosud znát rychlý rozvoj uplynulých let – stále tam ční nejvyšší budova a oslňuje nejluxusnější hotel světa a obzor plní siluety desítek stavebních jeřábů na pozadí mrakodrapů. Ropná velmoc se pyšní umělou lyžařskou halou pro 1500 lidí i nově vyrostlými umělými ostrovy, jež ze vzduchu připomínají palmový strom. Není se co divit. Hospodářství bohatého emirátu rostlo od přelomu tisíciletí každoročně o solidních pět až deset procent. Nicméně i sem již oficiálně dorazila krize: ceny domů a bytů podle studie americké banky Morgan Stanley klesly od loňského září o 25 procent. Přitom v některých oblastech se dle zjištění druhého největšího dubajského developera Deyaar propadly ceny nemovitostí až o polovinu.

BRATRSKÁ POMOC V úzkých však nejsou jen developeři mající stále větší problémy s prodejem nemovitostí, ale také dubajská vláda, jejíž příjmy se v uplynulých měsících dramaticky propadly. Proto tamější šajchové oznámili koncem února vydání dluhopisů za více než 20 miliard dolarů. Přitom uplynuly pouhé čtyři měsíce od okamžiku, kdy vládci a šéfové velkých firem ze dvou nejznámějších emirátů Dubaj a Abú Zabí prohlašovali, že světová finanční krize je příliš neohrozí. Ve skutečnosti Abú Zabí silně trpí propadem cen ropy tvořící drtivou většinu jeho vývozu. Díky pomoci svého bohatého státního fondu se však zatím drží, naopak na menší emirát Dubaj udeřila krize naplno. Jeho vláda musí ještě letos splatit dluhy ve výši čtrnácti miliard dolarů, a tak požádala o výpomoc šajcha Chalífu bin Zajda Nahajána z Abú Zabí. Tomu se sice nevede tak dobře jako v dobách vysokých cen ropy, ale přinejmenším je výrazně méně zadlužen než dubajský vládce šajch Muhammad bin Rašíd Maktúm. Ten bude muset do roku 2012 vyrovnat závazky v hodnotě 54 miliard dolarů. Oba monarchové se zřejmě dohodli na vzájemné pomoci. Výsledkem je, že první část výše zmíněné emise v hodnotě deseti miliard dolarů nakoupila Centrální banka Spojených arabských emirátů (SAE).

VYHNÁNÍ Z RÁJE Dalším významným problémem Dubaje je struktura obyvatel: na 200 tisíc domácích připadá téměř 1,2 milionu cizinců. Ti ovšem dluhy emirátu platit nehodlají a kvůli zhoršující se situaci raději Dubaj opouštějí. Nejzřetelnější je exodus špatně placených stavebních dělníků – indické zastoupení v Dubaji například sdělilo, že je připraveno do poloviny roku přepravit zpět do vlasti až 300 tisíc svých občanů. Ale neodcházejí jen zedníci nebo recepční, ze země mizí i řada dobře placených zahraničních manažerů. Mnozí z nich si totiž v uplynulých letech žili nad poměry a svůj vysoký standard financovali pomocí půjček. Když však ztratí zaměstnání, nemají jako cizinci nárok na jakékoli sociální dávky. Navíc v Dubaji tomu, kdo není schopen splácet své dluhy, hrozí vězení. Proto někteří z nich nyní město ve strachu před spravedlností narychlo opouštějí tak, že nechají stát své auto na letišti a jednoduše sednou na nejbližší let. Dubajská policie za posledních několik měsíců našla již přes tři tisíce opuštěných vozů, nejčastěji se jednalo o terénní automobily s náhonem na všechny čtyři kola či luxusní sedany. Výjimkou prý nejsou ani značky jako BMW, Porsche či Mercedes. V řadě z nich se přitom našly klíčky v zapalování a vyčerpané kreditní karty. Někteří ze zoufalých majitelů dokonce na přední sklo nalepili papíry s omluvou. „Každý den je těch vozů víc a víc, nejhorší to bylo o Vánocích, to jsme jich v jeden den našli dobré dva tucty,“ potvrdil deníku The Times jeden z místních policistů. Nalezená auta pak každý týden místní banky prodávají formou aukcí. Přitom pro utečence není cesta zpět – policie vydala na majitele opuštěných vozů zatykače a těm, kteří se pokusí o návrat, hrozí na letišti zatčení.

HLAVNĚ NEPOMLOUVAT Na rozdíl od cizinců občané Dubaje nemohou vyřešit svoji zhoršující se situaci útěkem. Naopak se musejí oprostit od falešných představ, jimiž je ještě nedávno krmili vládci emirátu. Přitom již na podzim museli místní významní developeři Emaar a Nakheel zastavit přibližně polovinu svých projektů. Vláda však obratem vydala zákon, jenž hrozil přísnými tresty každému, kdo by rozšiřováním pomluv o špatném stavu místního hospodářství škodil pověsti dubajské ekonomiky. K vylepšení obrazu emirátu měla loni v listopadu posloužit nákladná party při otevření luxusního hotelu Atlantis. Oslava pro dva tisíce hostů přišla na těžko uvěřitelných dvacet milionů dolarů a snědly se zde téměř dvě tuny humrů, čtyři tisíce ústřic, padesát kilogramů husích jater a tisícovka křepelčích vajec. Ovšem ani taková pompa nastupující krizi nezastavila. Mnohým účastníkům zmíněného večírku musela kazit hodování zpráva, kterou přinesla agentura Reuters: ceny nemovitostí v superluxusní destinaci na ostrově Palm Džumejrá, kde se hotel Atlantis otvíral, se od září do listopadu zřítily o 40 procent.

PRUDKÉ ZPOMALENÍ Odhady, jak na tom bude dubajská ekonomika letos, se významně liší. Zatímco ještě loňský růst by měl činit osm procent, za rok 2009 to má být dle hlavního ekonomického experta emirátu Raída Safadího jen 2,5 procenta. Prognóza regionálního zastoupení Standard Chartered Bank počítá s růstem pouhého půl procenta, a pro letošní první pololetí dokonce s poklesem o jedno procento. Toto zpomalení souvisí hlavně s rychlým poklesem poptávky po nemovitostech a zastavováním developerských projektů. List Die Welt nedávno publikoval informaci, že hodnota odložených staveb v emirátu dosahuje až 75 miliard dolarů. Výhledy jsou přitom ještě černější: studie švýcarské banky UBS předpovídá, že na konci příštího roku bude až 30 procent bytů v Dubaji prázdných, a to se ještě jedná o konzervativní variantu. Z výzkumu UBS také plyne, že objem neplacených závazků developerům může v příštích dvou letech dosáhnout 25 miliard dolarů.

ZMĚNA POMĚRŮ Hospodářské problémy Dubaje mohou mít vliv na rozložení sil uvnitř SAE. Dosud totiž tento emirát přitahoval daleko více pozornosti než jeho větší bratr – zásobami fosilních paliv bohatě vybavené Abú Zabí, které má ještě k dispozici dva velmi bohaté státní fondy Abu Dhabi Investment Authority a Abu Dhabi Investment Council. Ty sice loni dle americké expertní skupiny Council on Foreign Relations ztratily majetek za 183 miliard dolarů, přesto však na konci loňského roku stále disponovaly aktivy za 328 miliard. Tyto zdroje stačí nejen na udržení hospodářství Abú Zabí nad vodou, ale i na pokračování v některých prestižních projektech, jako jsou výstavba místních poboček newyorského Guggenheimova muzea a pařížského Louvru. Největší z emirátů (součástí SAE je sedm emirátů – pozn. red.) chce využít krize k tomu, aby se stal světovým centrem a přilákal kulturně uvědomělé turisty, stejně jako ostatní metropole v Evropě a Severní Americe. Zdá se tedy, že západní investoři, kteří se dosud orientovali především na Dubaj, budou muset začít brát více v potaz i Abú Zabí. A jelikož výše zmíněnou tranši koupila Centrální banka SAE zejména za peníze Abú Zabí, objevily se již zprávy, že se rozhodně nejednalo o nezištnou pomoc. Chalífa bin Zajd Nahaján, prezident SAE a zároveň emír Abú Zabí, prý projevil zájem o vedoucí dubajské společnosti – developera Nakheel a leteckého dopravce Emirates.

PRÁCE JEN PRO DOMÁCÍ Místní emíři však nemají na práci jen mocenské hrátky, ale musejí se starat také o své občany, na něž zpomalování ekonomiky doléhá nejvíce. První opatření jsou již na cestě. Propustí-li firma v Dubaji nebo Abú Zabí domácího pracovníka, nedostane pro nového zahraničního zaměstnance pracovní povolení. „Nejdříve musí získat zaměstnání domácí, pak občané dalších arabských států a až pak ostatní národnosti,“ vysvětluje tajemník dubajského ministerstva práce Humajd bin Demas. Dále bylo přijato opatření, že občana SAE lze vyhodit jen v případě vážného porušení pracovní kázně, jako jsou požití alkoholu nebo krádež. Naopak z ekonomických důvodů lze dát místnímu zaměstnanci výpověď jen na základě povolení ministerstva práce. „Všude, kde na Středním východě přijali podrobná opatření, to vedlo k velkým problémům. Například v Saúdské Arábii se místní podnikatelé vyhýbají najímání domácích pracovníků, protože je velmi obtížné se jich zbavit,“ řekl dubajskému deníku The National headhunter Jack Montgomery. Ať již to s domácími zaměstnanci dopadne jakkoliv, je zřejmé, že zdejší ministerstvo práce výrazně ztížilo zaměstnávání cizinců. A ne že by to dosud měli nějak jednoduché. Jakmile totiž cizinec v Dubaji ztratí zaměstnání, přijde o pracovní vízum. Poslední den v práci navíc zaměstnavatel oznámí propuštění bance, která obratem zmrazí účet postiženého. Ten má potom třicet dní, aby si našel jiné zaměstnání, jinak musí zemi opustit. Přidáme-li k tomu skutečnost, že čtyři z pěti cizinců v Dubaji nevydělávají dost, aby ušetřili, a mnozí z nich financovali svůj život úvěry, je zřejmé, že opuštěných vozů na místním mezinárodním letišti určitě ještě přibude.

* TABULKA
Nerovné partnerství**
Srovnání emirátů Abú Zabí a Dubaj

Abú Zabí* Dubaj
Počet občanů* 420 000* 200 000*
Počet cizinců* 440 000* 1 170 000*
Těžba ropy (1000 barelů/den)* 2500* 84*
HDP/osoba (USD)* 63 000* 27 000*
Podíl ropy na exportu (%)* 85* 5*
Státní dluh (mld. USD)* není známo* 80*
Majetek suverénních fondů (mld. USD)* 328* 8*
Pramen: Commercial Bank of Dubai, WirtschaftsWoche

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče