Konec kříd, sešitů a papírových učebnic

03. února 2011, 11:48 - Ondřej Hergesell
03. února 2011, 11:48

Necelá tisícovka žáků testuje novou formu výuky pomocí notebooků a IT technologií

Od roku 1774, kdy Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, nezažilo české školství – snad s výjimkou přechodu z kamenných tabulek na sešity – tak výraznou změnu ve výuce a pedagogických metodách. Je totiž již prakticky jisté, že druhá dekáda 21. století se ponese v duchu digitalizace výukových prostředků a alespoň částečné formy e-učení. A kolem „atraktivní kořisti“, kterou školy a žáci i jejich rodiče představují, již krouží zástupci IT firem. V Česku existují téměř čtyři tisícovky základních škol, které v průměru navštěvuje milion dětí. Na druhý stupeň, který je možné specifikovat jako potenciální cílovou skupinu, připadá necelá polovina z tohoto množství. V poslední době se v tuzemsku objevily tři směry vzdělávání za pomoci počítačů – projekt Digitální hnízda pod záštitou největšího výrobce komputerových čipů Intel, aktivita s názvem HP pro školy, nabízející vedle klasických počítačových tříd i speciální mobilní učebny, a momentálně „nejmasovější“ projekt Vzdělání21, za kterým stojí kromě největších firem z IT oboru i Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy a Nakladatelství Fraus, průkopník interaktivních učebnic na českém trhu. V současnosti nové formy výuky testuje dle informací týdeníku EURO necelá tisícovka žáků.

Digihnízda

Jako první se do procesu zapojování počítačů do výuky pustila Základní škola JUDr. Mareše ze Znojma v roce 2008. Projekt s názvem Digitální hnízda spočívá v seskupování žáků v jedné třídě podle odlišné úrovně talentu či stupně znalostí. Středem „hnízda“ je chytrá dotyková tabule, na kterou lze psát elektronickými fixy, pouštět na ní interaktivní testy či výuková videa. Okolí hnízda je tvořeno bezdrátovou sítí skládající se z učitelského počítače a žákovských komputerů, z nichž nejrozšířenější je Intel ClassMate. Kolem těchto počítačů vybavených elektronickými učebnicemi se sdružují skupiny žáků, kterým vyučující diferencovaně rozděluje práci. „Ti, kteří tempo výuky nestíhají, mohou díky interaktivním možnostem digitálních technologií vyučovanou látku přijímat názorněji a podle potřeb si její část třeba zopakovat. To, že je žák otevřen učivu, má zcela zásadní vliv na efektivitu učení,“ vysvětluje Pavel Kubů, manažer české pobočky Intelu s tím, že účinnost výuky v takovýchto třídách v průměru vzrostla asi o 20 procent.

Jako tácy v jídelně

S obdobným konceptem vzdělávání pomocí IT techniky cílí na ředitele „základek“ i lokální zastoupení počítačového gigantu Hewlett-Packard, které pod názvem HP pro školy nabízí nejen klasické počítačové třídy, ale i mobilní učebnu. Je postavena na uzamykatelném boxu, velké kovové skříni na kolečkách, která obsahuje několik zásuvek podobně jako například regál na tácy ve školní jídelně. Jenže místo prázdných talířů se do zásuvných boxů ukládají notebooky a díky rozvodům elektrického napájení v těle skříně se během nepoužívání zvládnou dobít. Učitel přiveze sestavu do hodiny, žákům rozdá počítače a prostřednictvím projektoru začne s výukou. Díky tomu, že mobilní box slouží i jako vysílač wi-fi signálu, je zajištěno připojení všech žákovských notebooků k internetu a zároveň propojení studentů s učitelem. Ten tak může zadávat úkoly nebo sledovat, co v daný moment každý ze žáků na svém počítači dělá. „Vyučující tak například může zablokovat přístup na internet, když se píší testy, nebo nastavit časový zámek, dokdy je třeba úkol vypracovat,“ říká Miroslav Kůs, ředitel Základní školy Ludvíka Kuby v Českých Budějovicích. Samozřejmostí je možnost „skenování“ poznámek z interaktivní tabule učitelem a rozeslání žákům do jejich elektronických učebnic či ve formě e-mailu.

Záživnější výuka, vzdělanější žák

Na obdobném principu je založen projekt Vzdělání21, v jehož rámci se spojilo několik IT firem (AV Media, Boxed, 2H-Heran, Hewlett-Packard, Intel, Microsoft) s Nakladatelstvím Fraus a Pedagogickou fakultou UK. „Digitalizace výuky na českých školách je nezadržitelná, proto jsme se rozhodli vytvořit ucelenou koncepci výuky za pomoci moderních interaktivních technologií,“ tvrdí Jiří Havlík, koordinátor projektu z Nakladatelství Fraus. Základem je plně digitální vzdělávací prostředí, kdy mají žáci k dispozici netbooky, e-učebnice a interaktivní tabule s projektorem. Pilotní fáze Vzdělání21 se rozeběhla na třech základních školách na podzim roku 2009. Podle Havlíka žáci takzvaných digitálních tříd pronikají do výuky s větším nadšením a rychleji než jejich spolužáci v klasických třídách. „Výuka je atraktivnější, záživnější, prostě je víc baví a zároveň díky vyšší názornosti či dostupnosti informačních zdrojů jsou témata dětmi lépe, respektive rychleji pochopena. V konečném důsledku je tedy žák vzdělanější v probírané látce, ale zároveň se zlepší v počítačové gramotnosti, tedy pracovat s počítačem a dohledat na internetu potřebné informace,“ řekl Havlík týdeníku EURO.

Třída za 400 tisíc

Miroslav Kůs, ředitel jedné z pěti škol účastnících se pilotního projektu, tvrdí, že na hodnocení prospěšnosti e-výuky je po roce a půl projektu brzy, nicméně připouští, že náznaky zlepšení se projevují. „Žáci se zlepšují především v cizích jazycích, dějepisu a zeměpisu, kde je interaktivita při vykládané látce největší. Jednoznačný přínos budeme moci zhodnotit až po ukončení čtyřletého pilotu,“ vysvětluje. Exaktní data by mělo přinést především dlouhodobé srovnání mezi digitálně vzdělávanými třídami a konvenčními třídami, neboť na testovacích školách probíhá výzkum vždy ve dvou paralelních třídách v jednom ročníku, ve stejné látce a shodnými učiteli. Odborníci z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která v projektu působí jako garant, prozatím provedli dvě kola testů. Z nich vyplývá, že výsledky jsou v digitálních třídách většinou lepší než ve standardních. Například testy z angličtiny dopadly v e-třídách v průměru o pět bodů (na stobodové stupnici) lépe než v klasických. „Technologie umožňují efektivnější opakovaní a procvičování učiva, a to nejen díky vyšší koncentraci žáků díky atraktivnímu procesu výuky, ale i díky okamžité zpětné vazbě učitelům,“ soudí Nataša Mazáčová, vedoucí týmu Vzdělání21 na Pedagogické fakultě.
Náklady na vybudování plně digitalizované třídy se podle Kůse pohybují kolem 400 tisíc korun, přičemž tato suma zahrnuje kromě samotné IT techniky i nový nábytek a předokenní žaluzie. Práce s počítači vyžaduje totiž odlišné podmínky než výuka z učebnic. Daniel Preisler, ředitel Základní školy TGM z České Kamenice, si pochvaluje přístup rodičů, kteří jsou ochotni participovat na nákupu počítačů. „Když jsme chtěli před začátkem letošního roku rozšířit výuku do dalších tříd, museli jsme oslovit rodiče, zda by měli zájem se spolupodílet na tom, aby se jejich dítě vzdělávalo digitálně. A to sumou šest tisíc korun, zhruba padesát procent hodnoty netbooku. Byl jsem potěšen, že jsme našli podporu u všech rodičů,“ říká.
V současnosti má škola plně digitální všechny tři třídy v šestém ročníku, což představuje 63 žáků. Preisler na základě zájmu rodičů odhaduje, že příští rok jich bude přinejmenším dvojnásobek. Jiří Havlík však upozorňuje, že investicí do nákupu počítačů a vybudování digitálních učeben náklady škol s moderní formou výuky nekončí. „Je zapotřebí zajistit rychlejší připojení k internetu, škola musí rovněž počítat s větší spotřebou energie a také vyvstane potřeba jakéhosi správce, který by se o přístroje i digitální síť postaral. Na tom ještě musíme zapracovat,“ uzavírá koordinátor.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče