Konec igelitu v Čechách

04. listopadu 2013, 12:00 - Blahoslav Hruška, Euro
04. listopadu 2013, 12:00

Ukrytý v stínu lesa igelit, to kdyby přišel k ránu déšť, zpívá se v jednom kotlíkářském hitu od bratří Nedvědů. Ryze českým fenoménem není jen duo bývalých trampů, kteří lžíci v kanadě vyměnili za luxusní restaurace, ale i onen kousek plastu, o němž je v písni řeč.

Snad žádný národ Evropy neměl k měkčenému polyvinylchloridu tak mateřský vztah jako právě Češi. A protože řetězec Globus, poslední z igelitových mohykánů z řad supermarketů ohlásil, že končí s rozdávání igelitek zdarma a na tašky si chce posvítit i Brusel, je čas na rychlou kulturně-historickou sondu do igelitové éry v českých zemích.

Zajímat by nás mělo už samotné slovo, které s výjimkou někdejší NDR nikde nepochopí. Jde o původní patent koncernu IG Farben – odtud igelit. Ano, téže chemičky, která později produkovala smrtící plyn pro nacistické vyhlazovací tábory. Zatímco Evropa holdovala plastu, my a východní Němci (ne už ti západní) jsme stále vzývali igelit. Detailněji se o tom dočtete v časopisu Vesmír.

Nedostatkové zboží

Igelit dostal do textů nejen zmiňovaný Jan Nedvěd, ale také František Ringo Čech (na jahody mražený, v igelitu balený) nebo Ivan Mládek (zobali vrabci, zobali, igelitové obaly). Měli jsme tu punkový Igelit, ale také světácké The Plastic People of the Universe. Cítíte ten sémantický rozdíl?

A pak je tu ekonomický rozměr igelitek. V bývalém Československu se obchodovalo s těmi západními, zvláště ty neošoupané Made in USA byly jako doplněk k džínsům zvaným „plísňáky“ zcela zásadní. Ještě dnes mohou mít sběratelskou hodnotu naopak kdysi úplně fádní tašky z Kary, Kotvy, Prioru nebo Tuzexu. A nesmíme zapomínat ani na další sběratelský objekt vášně – tzv. blicí pytlíky, jakousi vizitku každých aerolinek.

Poctivý igelit postupně vytlačil fádní mikroten. Zatímco pořádné PVC mělo ještě nějakou statusovou hodnotu, dnes je ceněné retro naopak starý dobrý papír. Igelitka v ruce už dobrých dvacet let není in. Její rozdávání už vůbec ne. Krok Globusu pisatel Rychlých tužek kvituje. A i když se mu stýská po rohlíku v obyčejném papírovém pytlíku, závěje mikrotenu chápe, protože rozluštil jeho kryptické poselství. Vždyť je to původní československý patent, který vytlačil germánský plast. Pryč s revanšistickým a velikášským igelitem, kdo nešustí, není Čech!


Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:

Nic jste nepochopili

Volby? Nic pro lidi

Poslední do party


Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče