Konec digitálního patu

05. října 2007, 21:32 - Ondřej Hergesell
05. října 2007, 21:32

Většina „nových“ televizních stanic chce začít vysílat na podzim příštího roku

Za celých čtyřiapadesát let, co na území České republiky vysílá televize, nebyl tuzemský televizní trh nikdy tak blízko liberalizaci jako nyní. Poslanci totiž poslední zářijový čtvrtek odsouhlasili novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, která má v první fázi odblokovat proces digitalizace českého éteru a umožnit zahájení vysílání šesti novým stanicím. V druhé fázi, v horizontu tří až pěti let, otevře trh úplně, protože licenci na televizní vysílání by měl získat každý, kdo o ni požádá a splní zákonné podmínky. Předloha zákona musí ještě projít Senátem a následně ji musí odsouhlasit prezident. Vyjma některých „drobnějších“ změn se však neočekává, že by novela byla zavržena. S účinností od 1. ledna roku 2008 by proto mohla být známá jasná pravidla, jak bude v blízké budoucnosti vypadat český televizní trh a zároveň se na Nový rok začne odpočítávat 365denní lhůta „nových“ televizních stanic na spuštění vysílání. Televize, které loni na jaře získaly licence pro digitální vysílání a následně o ně vinou soudních sporů přišly - tedy Barrandov, Febio, Óčko, Pohoda, RTA a Z1 - však roční lhůtu ani nevyčerpají. Většina z nich chce zahájit své vysílání na podzim příštího roku, některé dokonce uvažují o předprázdninovém termínu.

Nezvyklá politická shoda.

Ačkoliv tomu vyjednávací pat a dlouhotrvající právní tahanice o legálnost či nelegálnost loni přidělených licencí nenapovídaly, debata směřující k současné verzi digitální novely zákona trvala „jen“ pár měsíců. Hlavní měrou se o to zasloužil Zdeněk Zajíček, náměstek ministra vnitra a otec novely, který dokázal do zákona zformulovat požadavky takřka všech zainteresovaných stran a ještě pro normu najít politickou podporu napříč celou poslaneckou sněmovnou (viz komentář – Jak naklonovat Zajíčka). Předlohu při hlasování podpořilo 142 ze 146 přítomných poslanců, přičemž pro ni hlasovali zákonodárci všech parlamentních stran, což je ve sněmovně nezvyklý jev. Novela je jakousi digitální kuchařkou, podle níž budou tuzemské televizní stanice a šiřitelé jejich signálu vařit nejbližší budoucnost českého TV éteru. K současným čtyřem kanálům České televize a komerčním stanicím Nova a Prima přibude v terestrickém digitálním vysílání osm nových stanic. Šest „nových“, kterým novela zákona přiděluje jakousi přechodnou licenci do plného uvolnění trhu, a druhé kanály Novy a Primy, které získaly takzvané bonusové licence za to, že uvolní současné, analogové kmitočty o několik let dříve, aby vznikl prostor pro šíření ditigálního signálu.

Konec analogu.

Diginovela nestanovuje konkrétní termíny zapínání digitálního vysílání – a postupné vypínání analogového signálu - v jednotlivých regionech České republiky, to bude záviset na dohodě zástupců televizí, provozovatelů multiplexů a Českého telekomunikačního úřadu. Dokument, který to bude určovat, je označován jako Technický plán přechodu (TPP) na digitální vysílání, přičemž jeho větší vážnost, než měly předchozí pokusy o nastavení pravidel pro digitalizaci TV vysílání, by měla zajistit nová forma TPP. Zákon totiž počítá s tím, že TPP by v závěrečné fázi měla odsouhlasit vláda a dokument by měl formu vládní vyhlášky. Novela zákona však stanovuje termín, do kdy by měl být v celé zemi vypnut současný analogový televizní signál. V současnosti se počítá s dobře zapamatovatelným datem 10. 10. 2010, nicméně zákon dává prostor posunout tento termín na pozdější dobu s tím, že hraničním lhůtou je rok 2012. Tehdy by mělo odzvonit poslednímu analogovému vysílači a veškeré pozemské TV vysílání by mělo být realizováno moderní digitální formou.

Znovu na start.

Jedním ze zásadních bodů novely mediálního zákona je přidělení dočasné kompenzační licence stanicím, které loni v dubnu ve výběrovém řízení RRTV získaly licence pro digitální vysílání, ale v září o ně vinou soudních sporů přišly. Jestliže tedy zákon vejde v platnost k 1. 1. 2008, měla by zmíněná šestice televizí během následujícího roku spustit vysílání. Pro topmanažery jednotlivých projektů to znamená postavit se znovu na start příprav nové televize, tedy tam, kde byli loni na začátku léta. Šéfové kanálů musejí oprášit své byznysplány, zaktivovat finanční i lidské zdroje, které od loňského podzimu zůstaly kvůli právní nejistotě „zaparkovány“ v pozadí, a začít pracovat na složení jednotlivých programových schémat.

Klapka, jedeme.

Barrandov TV, projekt, za kterým stojí třinečtí oceláři v čele s Tomášem Chrenkem, je jedním z příkladů, kde schválení diginovely rozpoutalo novou vlnu příprav na spuštění televize. Ve čtvrtek 27. září prošel zákon Poslaneckou sněmovnou a v pondělí 1. října se rozeběhly práce podle připraveného harmonogramu. „Majitelé dali pokyn, že jedeme naplno, takže jsme hned začali znovu budovat. Pustili jsme se do rekonstrukce již dříve vybrané budovy v areálu barrandovských studií, začali jsme připravovat výběr nových lidí i pořadů, abychom byli schopni spustit vysílání dříve než na konci zákonné lhůty,“ říká Kamil Spáčil, ředitel výroby a programu barrandovské televize. Roční období nejistoty, zda stanice získá licenci, vyplnila televize produkcí pořadů pro stanici Prima, pro kterou vyráběla soutěž Ber nebo neber či pořad Hvězdy u piana. Byznysplán Barrandov TV doznal během této doby změn – proti očekávání však nebyl rozpočet zkrácen, ale naopak prohlouben. „Měli jsme dost času na to, analyzovat projekt a podívat se na některé jeho části detailněji, z čehož vzešlo rozhodnutí, že program budeme tvořit nejen nákupem pořadů, ale i vlastní tvorbou. Majitelé se rozhodli do televize investovat víc peněz, než loni předpokládali,“ dodává Spáčil.

Stamilionové ztráty.

Zástupci všech nových televizí vyčíslují ztráty spojené s roční nečinností a způsobené právními spory o licence na desítky milionů korun. „Když jsme loni získali licenci, spustili jsme přípravy doslova naplno. Rekonstruovali jsme budovu, rozjeli tendry na technologie, najali pětadvacet lidí pro nejužší vedení televize a začali jsme s nákupy programů. Počítali jsme totiž s tím, že začneme vysílat v březnu letošního roku. Když licenční řízení napadla Nova, museli jsme plány revokovat, a když se ukázalo, že to bude dlouhá právní poziční bitva, museli jsme všechny lidi znovu propustit a veškeré tendry ukončit. Loňský rok proto pro nás skončil ztrátou v řádech desítek až stovek milionů korun,“ řekl týdeníku EURO Martin Mrnka, šéf zpravodajské televize Z1. V podobném duchu hovoří Radim Pařízek, hlavní postava televize Pohoda, která by se chtěla zaměřit především na děti, mládež a jejich rodiče. „Přímé ztráty v podobě nákladů na projekty, jež byly víc než rok zmrazeny, se pohybují v řádech desítek milionů. Na nepřímé ztráty, hlavně z toho, kde jsme už nyní mohli být, radši ani nepomýšlím,“ tvrdí Pařízek, podle něhož se původní šesti až osmiletá návratnost projektu protáhne minimálně o rok. Pařízek však také připouští, že během této doby dokázal vylepšit stránku finančního zabezpečení rozjezdu TV Pohoda. „Získali jsme některé nové zdroje finančních prostředků, celkem máme na vybudování stanice připraveno 250 až 300 milionů korun,“ dodává Pařízek.

Byznysplány k revizi.

Ze šestice nových televizí je jeho projekt jedním z ekonomicky méně náročných. Například rozpočet na rozjezd Barrandov TV se blíží jedné miliardě korun a investice do konkurenční Febio TV, která chce být plnoformátovou televizí, hranici miliardy rovněž atakuje. V pozici hlavního investora projektu Fera Feniče je společnost Arca Capital, která má Febio TV jako rizikovou investici. „Více než roční zdržení znamená, že určitě musíme zrevidovat byznysplán projektu, musíme si sednout a spočítat, co kolik stálo, a hlavně co kolik ještě bude stát. Může nám z plánů vyjít, že miliarda nebude stačit a navýšíme rozpočet, ale nevylučuji ani opačný případ. Tento byznys není spojen jen s novelou zákona, promlouvá do toho řada faktorů, například potenciální rozšíření konkurence po vypnutí analogu, takže dělat nyní velké soudy by bylo předčasné,“ řekl týdeníku EURO Karel Štefulík, projektový manažer Arca Capitalu.

Náklady na signál.

V trochu odlišné pozici proti projektům, které digitální televizi teprve připravují, je hudební stanice Óčko a Regionální Televizní Agentura (RTA). Óčko, které minulý týden oslavilo již páté narozeniny, vysílá v sítích kabelových operátorů, přes satelit, přes internet i v rámci digitálního multiplexu společnosti Czech Digital Group (CDG). „Naše sledovanost stále stoupá, blíží se k hranici dvou set tisíc diváků denně, takže nový zákon vítáme, protože nám umožní vysílat pro daleko větší masu lidí. Jsme rádi, že se v zákoně rovněž vyřešil souběh analogu a digitálu, neboť dokud budou vysílat obě technologie vedle sebe, lidé si set-top box nekoupí a my bychom vysílali do vzduchoprázdna. Platili bychom velké peníze za šíření digitálního signálu, a příjmová složka z reklam, vycházející ze sledovanosti, by rostla mnohem pomaleji než nákladová,“ vysvětluje Hynek Chudárek, jednatel a výkonný ředitel Óčka. Přepnutí do plného digitálního vysílání nebude pro hudební televizi znamenat takřka žádný zvýšený náklad kromě poplatků za šíření signálu. Obecně se počítá, že každá televize bude provozovatelům multiplexů platit zhruba sto milionů korun ročně při maximálně únosném pokrytí republiky, což odpovídá přibližně 70 procentům území. „Nevíme, jak se bude vyvíjet stavba sítí, nevíme ani, kdy kdo bude chtít začít vysílat, ale my jsme připraveni přepnout do digitálního terestrického vysílání ihned,“ tvrdí Chudárek.
RTA zase již několik let vyrábí pro televizi Prima denní regionální zpravodajství z pěti krajů Česka, přičemž firma má v současnosti téměř 120 zaměstnanců. „My jsme naštěstí nebyli ti, co investovali velké peníze, nabírali lidi a pak museli propouštět. Právní spory o licence proto pro nás neznamenaly zásadnější problémy s financováním či náplní pracovníků,“ vysvětluje Jaroslav Berka, majitel projektu RTA. V budoucnu by tato televize měla digitálně vysílat celodenní zpravodajství ze všech českých a moravských regionů. „Během toho roku jsme se utvrdili v tom, že naše zaměření je správné. Cílíme na regionálního diváka – spíše venkovského než městského a spíše staršího než mladšího,“ popisuje Berka typického diváka RTA. Dobudování studií v regionech a vybavení potřebnou technikou prý v součtu vyjde těsně pod jednu miliardu. „Provozní náklady se budou pohybovat na úrovni 350 až 400 milionů ročně,“ dodává Berka.

Roční lhůtu nevyužijí.

Jestli novela mediálního zákona začne platit 1. ledna následujícího roku, jsou televize povětšinou připraveny začít vysílat dříve než za 365 dní, což jim jako hraniční termín přikazuje zákon. Například Mrnka ale počítá s tím, že Z1 spustí vysílání – když se dohodne s provozovatelem některého multiplexu - hned na jaře roku 2008. Spíše než veřejnoprávní ČT24 se chce Z1 přiblížit slovenské soukromé zpravodajské televizi TA3, která v minulosti stejně jako Z1 patřila do investiční skupiny J&T. „TA3 je stále naším přirozeným partnerem a očekávám, že i spolupráce s nimi nám pomůže rychle spustit digitální vysílání,“ věří Mrnka. Na Barrandově počítají se zahájením vysílání na podzim následujícího roku. „Zvládli bychom to i během půlroku, ale bylo by to ve zbytečné křeči. Závisí na termínech ukončení přestavby studia a dodávek potřebných technologií, ale celou 365denní lhůtu nevyužijeme,“ říká Spáčil.

Cestičky pro konkurenty.

Národní koordinátor pro digitalizaci Zdeněk Duspiva tvrdí, že klíčové nyní bude, jak rychle budou operátoři multiplexů stavět své sítě, aby se digitální signál dostal k co největšímu počtu diváků. „Nové televize nebudou chtít začít vysílat, nebude-li pokryto dostatečné procento populace. Důležité přitom pro ně bude, aby začali vysílat co nejdříve,“ říká Duspiva. Po kompletním přechodu všech televizí na digitální vysílání by totiž mělo dojít k plnému otevření televizního trhu. Licenci na vysílání by měl dostat každý subjekt, který o ni požádá Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a splní zákonné podmínky, stejně jako je tomu v současnosti u stanic vysílaných prostřednictvím satelitu či kabelových operátorů. „Tím se pozice šesti nových kanálů částečně zhorší. Oni budou ti, kteří budou v následujících dvou letech lidem ukazovat, v čem tkví výhoda digitalizace, ponesou první dětské nemoci tohoto procesu a přitom budou vyšlapávat cestičky pro svou budoucí konkurenci, která se mezitím může investičně, marketingově i programově připravovat na liberalizaci trhu a svůj následný vstup,“ řekl Duspiva týdeníku EURO. „Výhoda, že budeme mít licenci o dva roky dříve než ostatní, tady samozřejmě je. Liberalizace trhu však mění podmínky byznysplánu, neboť je jasné, že o reklamní koláč, který v současnosti dosahuje devíti miliard, se nebudeme dělit se sedmi, ale třeba s deseti konkurenty,“ potvrzuje Štefulík.
Typickým příkladem toho, kdo by liberalizace zcela určitě využil, je mediální koncern Lagardere, který se loni na jaře neúspěšně ucházel o dvě digitální licence na hudební televizi Evropa 2 a televizi pro ženy Frekvence 1. „Bude-li po roce 2010 možnost požádat o licenci na digitální vysílání, jistě se o ni přihlásíme. Jak ale ukazuje předchozí příklad diginovely, do té doby může vzniknout a být schváleno ještě mnoho obdobných zákonů, které asi mají vyústit k ještě něčemu zcela jinému,“ odhaduje Michel Fleischmann, prezident Lagarderu pro Česko a Slovensko.

Nespokojení.

O tom, že na trhu existuje několik subjektů, kterým novela ne zcela vyhovuje, svědčí vyjádření, které týdeníku EURO poskytl Petr Dvořák, šéf televize Nova. „Během procesu schvalování zákona v Senátu a prezidentem se do nynější podoby novely ještě může promítnout řada změn. Například nerozumím tomu, proč by měl být zvýšen limit reklamy na jednom programu ČT z půl procenta na 0,75 procenta denního vysílacího času,“ tvrdí Dvořák. Na některé anachronismy poukazuje i Petr Chajda, výkonný ředitel TV Prima. „Z analogové éry v zákoně například zůstala nutnost sdílet kmitočty s regiony, pro což není v digitální éře z technického hlediska žádný důvod. Nesystémových řešení je v novele celá řada a stále věřím, že alespoň některá budou přehodnocena,“ doufá Chajda. Mezi subjekty, které nejsou spokojeny se současnou podobou novely mediálního zákona, se řadí i společnost UPC, která provozuje nejrozsáhlejší českou síť kabelových rozvodů dosahující potenciálu asi milionu českých domácností. UPC se především nelíbí, že by měla ve své základní nabídce kabelové televize zdarma šířit všech šest nových televizí, jak s tím počítá novela. „Nejnižší nabídka není nafukovací, má zásadní technická omezení a již dnes je v ní ze zákona šest programů. Kromě toho nám vzniknou další náklady v řádech milionů korun, protože za povinné šíření televizních stanic nezískáváme žádné prostředky, a přitom musíme ochranným organizacím platit poplatky za autorská práva,“ stěžuje si šéf českého UPC Václav Bartoň. Když se situace nijak nevyřeší, hodlá se firma obrátit se stížností na Evropskou komisi. Koordinátor Duspiva však doufá, že nakonec zvítězí systémová varianta a novela projde – bez výraznějších úprav – schválením v Senátu a podepíše ji prezident Klaus, aby mohla začít platit od Nového roku. „Snad se racionalita, kterou ukázali poslanci ve sněmovně, promítne i do jednání Senátu a najdou společnou řeč. Je to potřebné,“ uzavírá Duspiva.

STB do každé rodiny Pozemní digitální televizní vysílání, někdy označované zkratkou DVB-T (Digital Video Broadcasting – Terrestrial), je moderní systém přenosu televizního signálu, kdy vysílače místo klasického analogového signálu „vypouští“ do éteru digitálně zakódovanou změť jedniček a nul, které se u zákazníka zformují do televizního obrazu. Pro příjem DVB-T signálu je nutné mít televizor s digitálním tunerem nebo speciální přijímač, takzvaný set-top box (STB), který se připojí mezi běžnou TV anténu a televizor. Cena nejlevnějších set-top boxů v současnosti začíná na zhruba 1200 korunách včetně DPH, za cenu kolem dvou tisíc lze koupit kvalitní STB. Lepší a také dražší modely jsou vybaveny pevným diskem, na který lze zaznamenávat televizní vysílání, přehrávat a následně mazat podobně jako u DVD rekordérů s pevným diskem (více seriál v rubrice EURO light).
Televizní stanice nejsou šířeny po jednotlivých kanálech, jak je tomu v případě dosavadního vysílání, ale vždy v rámci takzvaného multiplexu. To je datový tok, v kterém jsou zakódované obrazové a zvukové signály více televizních stanic najednou, přičemž STB tyto informace rozkóduje tak, že zákazník při přepínání jednotlivých kanálů na STB nepozná rozdíl proti současnosti. Každý multiplex pojme čtyři až šest programů, tedy televizních stanic. V Česku jsou v současnosti přiděleny licence pro tři multiplexy, do budoucna by měl ještě jeden přibýt.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče