Konec dalších dopravců je neodvratný

04. dubna 2005, 00:00 - JIŘÍ PINKA
04. dubna 2005, 00:00

Vnitrostátní dopravu opouští ročně asi deset procent autodopravců. „Odcházejí na úřad práce nebo shánějí práci v jiných oborech,“ říká předseda Společenství autodopravců Čech a Moravy Bedřich Danda.

Jaká je situace v autodopravě po letošním zavedení mýta v Německu? Zatím se vcelku daří toto navýšení účtovat do ceny za dopravu. Někteří dopravci mají ale problémy, když se s nimi německý zákazník pře o zaplacení mýtného. Ukazuje se také, že trochu kulhá německá preciznost. Ti čeští dopravci, kteří nemají „krabičky“ na satelitní spojení a musejí zaplatit mýtné na terminálech, si stěžují na dlouhé fronty. * V čem je problém? Při prezentaci systému nám na velvyslanectví tvrdili, že nasadí pět tisíc informátorů, kteří budou řidičům z jiných zemí pomáhat při zadávání trasy. Jejich odborná úroveň je ovšem nízká, a tak u těchto terminálů dochází k dlouhým diskuzím. Zejména s řidiči z Balkánu a vůbec z východu. * Co říkáte na to, že drobní přepravci mnohdy nedodržují předepsaný odpočinek a jezdí s vozy, kterým chybí potřebné opravy? Vůbec to nejsou jen malí dopravci, dochází k tomu i u velkých firem, zejména se zahraniční účastí. Bohužel nemohu jmenovat ty, které vyloženě řidiče nabádají k porušování předpisů, nutí je jezdit dvanáct až třináct hodin denně. Na otázku, co s tím, když ho zastaví policie, říkají -zaplať a my ti to v další výplatě proplatíme. Ale to se většinou nestává a řidič proto odchází. Na jeho místo nastupuje další abonent a pak se to celé opakuje. * A co technický stav? Na silnicích se často pohybují vozy pochybné úrovně.

Co se týče technického stavu, myslím, že naši dopravci mají dnes slušné vozy a v mezinárodní dopravě tyto problémy nejsou. Jiná je ovšem situace ve vnitrostátní přepravě, kde se obchází státní technická kontrola a opravy se dělají, až když auto „klekne“.

* Proč je tomu tak? Je to dané zdevastovanou cenou na našem vnitřním dopravním trhu, kde se zisk pohybuje od nuly do maximálně pěti procent. Každý se proto logicky snaží ušetřit, kde se dá, bohužel někdy i za cenu bezpečnosti. * Odcházejí někteří dopravci z trhu? Zcela určitě odpadá zejména z vnitro státní dopravy podle našeho odhadu ročně asi deset procent autodopravců. Odcházejí buď na úřad práce, nebo shánějí zaměstnání v jiných oborech. Další část se přesouvá do „Evropy“. Z naší dopravní firmy odešli například dva zaměstnanci pracovat do Itálie a nechtějte slyšet jejich stesky na pracovní dobu a zacházení. Jsou tlačeni k porušování předpisů zcela běžně a nikdo se nad tím nepozastavuje. * V roce 2006 má být zavedeno elektronické mýtné také v Česku a na Slovensku. Co to bude pro dopravce znamenat? Je to další zdražení dopravy. Naše společenství se snaží dostat do zákona, že platba mýtného bude vždy vyčíslena nad cenu dopravy. Druhou otázkou zůstává, v jaké formě a s jakou cenou přijde náš stát. Existují návrhy, aby cena za jeden kilometr byla na stejné úrovni jako v Německu - tedy okolo čtyř korun. Jiný návrh počítá s přiblížením k Rakousku, což je 7,20 koruny. * Vyplatí se ještě vůbec provozovat autodopravu jen s jedním nebo několika málo vozidly? Nebo přežijí pouze velké firmy? Vzhledem k tomu, že v důsledku liberalizace došlo na počátku devadesátých let k „přemnožení“ dopravců a jejich počet dosáhl 40 tisíc, dochází nyní k jejich likvidaci. Je mi to velmi líto, ale nedá se s tím pravděpodobně nic dělat. Pro srovnání, v Německu je registrovaných autodopravců deset tisíc. * Mají dopravci ještě problémy s prokazováním finanční způsobilosti? Ne. Podařilo se vytvořit pojistný produkt jako náhradu finanční způsobilosti a dopravci tuto nabídku využívají. Je nám jasné, že jde o dočasné řešení, ale zcela určitě pomůže těm, kteří mají například kamion na leasing a nemají majetek. Budou schopni přežít a toto vozidlo alespoň zaplatit. * Jakou má podle vás autodoprava perspektivu obecně?

Evropská unie na nedávném summitu v Bruselu vyhodnotila situaci v dopravě. Uznala, že bez dopravy to opravdu nepůjde a celý sektor by měl být řešen jako významný prvek unijního hospodářství. Je to pokrok. Bohužel ale v Česku není tento obor ve srovnání s průmyslem nebo stavebnictvím na stejné uznávané úrovni. A přitom je to nejcitlivější odvětví, které první pociťuje, když se bortí ekonomika.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče