Konec českého snu v rostlinné výrobě

11. prosince 2009, 13:03 - Petr Havel, autor je agrární analytik
11. prosince 2009, 13:03

Tuzemští pěstitelé hospodářských plodin dosahují v porovnání s novými členskými zeměmi Evropské unie ekonomicky nejlepších výsledků. V konkurenci se státy původní evropské patnáctky však výrazně zaostávají.

Autor: Martin Siebert

Množství plodiny sklizené z hektaru hraje rozhodující roli v konkurenceschopnosti tuzemských zemědělců. Ceny vstupů, jako je osivo, hnojiva, pohonné hmoty nebo ceny mechanizace, jsou totiž v celé Unii zhruba stejné. Jedinou šancí, jak uspět na společném trhu, je tedy více sklidit. Přitom z údajů Eurostatu vyplývá, že Česko v tomto směru s vyspělou Evropou rozhodně konkurenceschopné není. Jde o celkem překvapivý výsledek. V dosavadních analýzách se totiž většinou uvádělo, že pozice tuzemských zemědělců je v rostlinné výrobě v rámci EU na rozdíl od živočišné výroby dostatečně pevná.

Například v obilovinách jako souboru nejdůležitějších hospodářských plodin činí letošní průměrný hektarový výnos v Česku 5,08 tuny, zatímco ve Francii 7,43 tuny a v Německu 7,14 tuny. A dokonce i v kopcovitém Rakousku je letošní průměrný hektarový výnos 6,37 tuny. To v praxi znamená, že v Německu a Francii sklidí zemědělci z hektaru téměř o polovinu více obilí než u nás. Při dlouhodobě průměrné ceně kolem 3000 korun za tunu trží tak francouzský zemědělec z hektaru o 8000 korun víc oproti zemědělci českému, německý zhruba o 7500 a rakouský zhruba o 4000 korun víc. To samozřejmě znamená, že ekonomika produkce „západních“ zemědělců je výrazně lepší a především se jich zdaleka tak jako našich netýkají současné nízké ceny.

Ceny potáhnou biopaliva

Stále četnější údaje o již odeznívající globální ekonomické krizi vytvářejí předpoklad pro alespoň minimální růst cen zemědělských komodit v následujícím období. K oživení cen na trhu ale zatím nedochází v celém jejich spektru, ale spíše u těch plodin, které lze kromě potravin použít také jako surovinu pro výrobu biopaliv.

Typickým příkladem je sója, která by mohla podle některých komoditních analytiků cenově posílit v následujících měsících až o 20 procent. Vedle biopaliv je v tomto případě tahounem cen rostoucí poptávka po této komoditě v Číně. Jak přitom informovala tuzemská společnost Colosseum, růst cen se očekává i v případě kukuřice. Podle amerických zdrojů by se totiž mělo letos na biopaliva využít 4,2 miliardy bušlů kukuřice, což je o 14 procent více oproti předchozímu roku. Ve světě nyní mírně roste i cena pšenice. V tomto případě, alespoň podle čtvrtletní analýzy Colossea pro tento rok, nebude mít ale uvedený trend dlouhého trvání a celkově lze spíše očekávat stagnaci cen. To potvrzuje i výkonný ředitel Českomoravského sdružení organizací zemědělského zásobování a nákupu Jiří Zedník.

„Množství obilí, které podle všeho půjde na světový trh z východních zemí, vzbuzuje obavy. Ukrajina by měla vyvézt 17 milionů tun, Rusko 20 milionů, Kazachstán 9 milionů tun, zejména do arabského světa. Nízké ceny tohoto obilí přitom postupně vytlačují z asijských trhů jak evropské, tak ale již i americké obchodníky,“ podotýká Zedník. To samozřejmě nedává předpoklady k růstu cen. A není to ani dobrá zpráva pro tuzemské zemědělce, kteří produkují zejména obiloviny. Možný růst lze očekávat snad v případě řepky, která obvykle kopíruje cenové trendy nejvýznamnější světové olejniny, sóji. Záleží ale na tom, jak to na globálním trhu s řepkou dopadne.

Intervenční výkupy

Za tohoto stavu spustil od 1. listopadu (to je standardní termín společný pro celou EU) Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) takzvané intervenční výkupy pšenice a ječmene. Při dodržení daných kvalitativních parametrů nabízí fond za tunu pšenice i ječmene 101,31 eura. Prozatím se zdá, že zejména v případě ječmene se letos zemědělcům vyplatí prodat obilí za tuto cenu státu. To doporučují i odborníci. Například tuna ječmene se totiž na trhu prodává jen za 1800 až 2000 korun. Podle Zedníka by navíc zemědělci neměli váhat. „Letos je stále poměrně teplo, což jsou vhodné podmínky k pomnožení škůdců, kvůli nimž by mohlo obilí uskladněné u zemědělců ztratit kvalitu,“ konstatuje šéf tuzemských skladovatelů. Stejný názor má i Michal Pospíšil, asistent předsedy zemědělského výboru parlamentu Jiřího Papeže a člen vedení Asociace soukromého zemědělství ČR.

„Pro zemědělce je letos opravdu výhodné využít intervenčních výkupů. Čím dřív obilí státu dodají, tím lépe pro ně. SZIF totiž za uskladnění obilí kromě intervenční ceny platí měsíčně dalších zhruba 50 korun za tunu, a je otázka, zdali se bude alespoň o tuto hodnotu cena obilí v dalších měsících zvyšovat. Spíše ne,“ myslí si Pospíšil.

LETOŠNÍ VÝNOSY (t/ha)
stát obilovinycukrovkařepka
ČR5,0852,843,20
Francie7,4391,183,64
Německo7,1464,044,23
Polsko3,3848,912,87
Rakousko6,3772,642,80
Slovensko4,6751,242,44
Pramen: Eurostat

Co bude dál

Intervenční výkupy jsou v celé EU konstruovány jako určitá záchranná cenová síť pro zemědělce, kteří nejsou schopni obilí prodat za lepší cenu na volném trhu. Z dlouhodobého pohledu ale zřejmě není možné prodávat významnou část sklizně státu právě proto, že nabízená cena není nejvyšší. Na druhou stranu by mohli zemědělci vydělat na produkci obilí i v případě nižších cen, ale zároveň vyšších hektarových výnosů. K tomu je ale nutné splnit několik podmínek.

Jednou z nich je snížení ploch obilovin. V praxi to znamená snížit podíl celkového zornění zejména v podhorských a horských oblastech. Tam totiž nelze kvůli půdním a klimatickým podmínkám dosáhnout potřebného objemu produkce z hektaru. Česko má navíc oproti EU nadstandardně vysoký podíl zornění zemědělské půdy, zhruba 70 procent, v Evropě je to přibližně 50 procent. Podle analýzy Výzkumného ústavu rostlinné výroby by kromě toho bylo pro Česko žádoucí zvýšit současný podíl trvalých travních porostů ze současných 25 procent na 40 procent, mimo jiné jako prevenci rizik povodní. A také jako možnost zvýšit na horách chov masného skotu, ovcí či koz.

Zvýšení efektivity rostlinné produkce je ale možné dosáhnout i používáním moderních technologií, například takzvaného „přesného zemědělství“. Podle Pospíšila lze optimalizací hnojení na jednu stranu snížit až o 30 procent spotřebu chemických látek, na druhé straně optimalizací setby zvýšit výnosy z hektaru téměř o polovinu.

Je zřejmé, že bez moderních technologií a opuštění myšlenky intenzivně hospodařit „na každém kopci“ by to s domácí rostlinnou zemědělskou výrobou dopadlo špatně. Již i proto, že od příštího roku budou muset zemědělci v České republice dodržovat zásady správného zemědělského a environmentálního stavu GAEC, které zpřísňují hospodaření především na svažitých pozemcích. Náklady na takových lokalitách tak oproti současnému stavu ještě vzrostou, takže zemědělci, kteří by tam chtěli intenzivně hospodařit, nemají v konkurenci s podnikateli hospodařícími v geograficky lepších lokalitách šanci.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče