Komenský: poutník v labyrintu školství

03. září 2010, 03:34 - Robert Šimek
03. září 2010, 03:34

Jan Amos Komenský byl moravský teolog, filozof, pedagog a spisovatel, který se výrazně zasloužil o reformu školství. Přestože zažil odloučení od vlasti, ztrátu bližních i utrpení třicetileté války, nepřestával věřit v lepší budoucnost. Vysoce oceňoval význam výchovy a tvrdil, že i to nejméně nadané dítě lze aspoň částečně vzdělat.

Autor: wikipedia.org

Jméno Jana Amose Komenského zná dnes každé školou povinné dítko. Jeho portréty a busty zdobí vetšinu školních budov, a žáci tak mají podobu „učitele národů“ dokonale vrytou do paměti. Důležitejší než Komenského vzhled je ale jeho dílo filozofické a především pedagogické, které výrazně předběhlo dobu. Komenský v něm prosazoval přirozenou výchovu, kterou odvodil od poznávání a napodobování přírody. Byl pro zavedení škol v každém měste i vesnici, kde by se děti učily pohromadě a v mateřském jazyce. Dále byl přesvědčen, že učitelé by žáky neměli přetěžovat množstvím učiva, vše by jim měli pečlivě vysvětlit a postupovat při tom od lehčího ke složitějšímu. Dnes samozřejmě znějící zásady nebyly v 17. století vůbec bežné a jejich zavedení znamenalo významný zlom v dějinách školství.

Student, kněz a uprchlík Jan Amos Komenský se narodil 28. brezna 1592 na Uherskobrodsku v rodině člena Jednoty bratrské Martina Komenského. Přesné místo narození není známé, některé indicie mluví pro Uherský Brod, jiné pro nedalekou Nivnici. Po smrti rodičů, kteří zemřeli krátce po sobě roku 1604, vyrůstal u tety ve Strážnici, kde také začal studovat. Roku 1608 přešel na bratrskou školu v Přerově, kterou podporoval politický ochránce Jednoty bratrské Karel starší ze Žerotína. Zde si osvojil znalost latiny a začal se připravovat na univerzitní dráhu. Díky studijním úspechům byl poslán na německé reformované školy, na akademii v Herbornu a na univerzitu v Heidelbergu, které navštěvoval v letech 1611 až 1614. Po návratu na Moravu se stal ředitelem přerovské školy a jeho hlavním cílem bylo využít získaných vědomostí ve prospěch vlasti a Jednoty bratrské. Komenský si uvedomoval špatný stav tehdejšího školství, a proto svou činnost zaměřil na jeho zlepšení. Volné chvíle využíval k vlastnímu vzdělávání a zároveň začal psát dve velká díla: Poklad jazyka českého a encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí. Ani jedno z nich ale nedokončil. Roku 1616 se stal knězem Jednoty bratrské, jeho další působení na Moravě ovšem významně ovlivnila tricetiletá válka, zahájená roku 1618 známou pražskou defenestrací. Na jejím počátku žil Jan Amos Komenský na panství Jana Skrbenského ve Fulneku, kde byl rektorem bratrského sboru a učitelem místní školy. Oženil se zde také s Magdalenou Vizovskou a založil rodinu. Politický vývoj, který vyvrcholil roku 1620 porážkou českých stavů na Bílé hoře, byl ale nemilosrdný. Do Fulneku vtrhli císarští vojáci, zpustošili město a s ním i budovy sboru a školy. Komenský jako bratrský duchovní musel z města utéct. Podle místních legend se až do konce roku 1621 skrýval v Oderských vrších a roku 1622 pak na žerotínském panství v okolí Velkých Losin. Tehdy ho postihla také velká osobní tragédie. Zemřela mu manželka i dva synové, jejichž jména nejsou známá. Pod vlivem událostí napsal filozofické spisy Truchlivý, Hlubina bezpečnosti a později Labyrint světa a ráj srdce. Komenský, neustále vystavený riziku vydání do rukou císarských vojáku, našel nakonec útočište na panství Karla staršího ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí. K překonání psychické krize zde prispěl i jeho sňatek s Marií Dorotou Cyrillovou roku 1624. Manželství vydrželo dvacet čtyři let a vzešly z nej ctyři děti: Dorota Kristina, Alžběta, Zuzana a Daniel. Druhý domov v Lešně Komenský se v této době dostal do popředí Jednoty bratrské. V jejích službách vykonal v letech 1625 až 1626 mnoho důležitých cest, jejichž cílem bylo mimo jiné připravit emigraci všech členů a získat politickou a morální podporu v zahraničí. Podílel se i na záchraně žerotínské knihovny v Náměšti nad Oslavou a kralické tiskárny, která byla úspešně převezena do slezské Vratislavi. V Berlíne jednal s představiteli moravské protestantské šlechty a v Haagu dokonce se samotným českým exkrálem Fridrichem Falckým, kterému předal optimistická proroctví hlásající brzkou porážku Habsburků. Pronásledování nekatolíků však sílilo spolu s úspěchy císarských armád vedených Albrechtem z Valdštejna. Jeho vítezství upevnila postavení císaře Ferdinanda II., který se rozhodl definitivně vyřešit českou otázku v habsburský prospěch vydáním nové ústavy s názvem Obnovené zřízení zemské. Dále císař zvláštním patentem z července 1627 nařídil nekatolickým stavům buď se vystěhovat do šesti měsíců ze země, nebo přestoupit ke katolictví. Komenský proto i s rodinou opustil vlast a odešel do polského Lešna, kam dorazil v únoru 1628. Odchodem do vyhnanství se uzavrelo jedno významné období v jeho životě. Komenský strávil v Lešně během trí dlouhodobých pobytu celkem devatenáct let a toto město se stalo jeho druhým domovem. Zejména první, nejdelší pobyt v letech 1628 až 1641, byl dobou jeho velkého tvurcího rozmachu. Komenský zde začal vyucovat na vyšší bratrské škole a velké úsilí věnoval přípravě učebnic. Zpočátku doufal, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto psal česky. Kromě toho se zabýval plánem na zlepšení organizace školství, například v díle Navržení krátké o obnove škol v Království ceském. Komenský pracoval jako písař a brzy se stal i zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V tomto období vznikla velká cást jeho del, například Česká didaktika, která měla být původně součástí velkého sborníku s názvem Ráj ceský. Napsal také Velkou didaktiku, kterou později přepracoval do latinské podoby Didactica magna, a začal pracovat i na Vševede (Pansofii). Jeho díla jako Brána jazyku otevřená či Informatorium školy materské mu brzy zajistila věhlas po celé Evrope. Následně proto dostal nabídku na práci v Anglii, kde se mel podílet na reformách školství a vědy. Do Londýna přijel koncem září 1641 a nalezl zde velké pochopení, vlivné přátele i možnost uskutečnit své plány se státní pomocí. Občanská válka roku 1642 ale provedení zamýšlených reforem zabránila, a plodem anglického pobytu se tak nakonec stal jen spis Via lucis (Cesta svetla). Nevítaný mír |JAN AMOS KOMENSKÝ (1592–1670)|
|Narodil se 28. března 1592 na Uherskobrodsku. Po studiích na bratrské škole v Přerove a německých evangelických školách byl vysvěcen na kněze. Po bitve na Bílé hoře se musel jako bratrský kněz skrývat a roku 1628 opustil definitivne vlast a odešel do exilu. Byl učitelem, rektorem, sekretářem, archivářem a biskupem Jednoty bratrské. Predevším se ale proslavil jako spisovatel, myslitel a zakladatel moderní pedagogiky. Zemrel 15. listopadu 1670 v nizozemském Amsterdamu, pochován je v nedalekém Naardenu.|
O Komenského práci se v té době začaly zajímat například kardinál Richelieu, sedmihradský knížecí rod Rákócziu, a dokonce i Američané. Komenský ale z mnoha pozvání přijal nakonec nabídku Švédů, aby pro jejich zemi navrhl reformu školství. Významnou roli zde přitom hrála i jeho představa, že by Švédové mohli přispět k osvobození českých zemí od Habsburků. Usídlil se v městečku Elblag, kde pracoval s několika pomocníky na učebnicích pro školy. Vytvořil zde také spis Nejnovější metoda jazyku, brzy se ovšem dostal do konfliktu s místní vrchností, která mu zazlívala nedodržování termínu i to, že se osobně angažoval v politických a náboženských věcech, které byly v rozporu se švédskými zájmy. Požadované učebnice tedy nakonec nevytvořil a místo nich vznikla část Obecné porady o nápravě věcí lidských. Roku 1648 se společně s težce nemocnou manželkou vrátil zpět do Lešna, kde působil jako biskup. Jeho druhá žena brzy zemřela a již o rok později se v Toruni oženil potřetí, tentokrát s o více než třicet let mladší Janou Gajusovou. Když byl roku 1648 uzavřen vestfálský mír, kterým skončila třicetiletá válka, skončily také veškeré naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se proto s rodnou zemí symbolicky rozloučil spisem Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.
Zkáza nekatolického centra Novou výzvou se pro něj stalo Sedmihradsko, kam z Lešna odešel roku 1650 na pozvání knížecího rodu Rákócziu, aby zreformoval tamní školství. Mimo práce, která se týkala zvelebení latinské školy v Blatném Potoku (Sárospatak), zde napsal mnoho vynikajících, zvláště didaktických děl. Pro žáky vytvořil například příručku Pravidla mravu a také zde vznikly učebnice Svět v obrazech a Škola hrou. Komenský se tešil velké důvěře a přízni knížete Rákócziho. Jeho smrtí se však situace v Blatném Potoku změnila a nevraživost místních učitelů v čele s rektorem školy donutila Komenského roku 1654 k návratu do Lešna. Zde začal znovu pracovat na Pansofii a vydal i Slovník české řeči a Slovník pansofických definic. Čeští exulanti v Polsku začali opět oživovat naději, že by mohla nastat vhodná doba na vyřešení české otázky. Roku 1654 se obrátili k vůdci anglické republiky Oliveru Cromwellovi s žádostí o finanční a vojenskou podporu. Dokonce připravovali ze svých rad a prostředků vojsko, které mělo vtrhnout do Čech a vyvolat tam celonárodní povstání. Jejich šance se zvýšily, když roku 1655 nový švédský král Karel X. Gustav úspešně zahájil tažení proti katolickému Polsku. Poláci ale jejich oslavu švédských vítezství tvrdě odsoudili, a Lešno se rázem stalo trnem v oku pro vetšinu společnosti. Výsledkem tohoto nepřátelství bylo pak roku 1656 vypálení města, a tím i zničení centra Jednoty bratrské v Polsku. Komenský sice zachránil sebe i rodinu, prišel ale o veškerý majetek a radu rukopisu, včetně Česko-latinského slovníku, Pansofie a Metafyziky. Amsterdamská tečka

Po zkáze Lešna musel Komenský hledat nové útociště. Přijal pozvání do nizozemského Amsterdamu, který se mu stal posledním domovem. Od roku 1656 získal z rozhodnutí městské rady pravidelný příjem a dotace na dokončení didaktických a pansofických spisů. O rok později věnoval místním konšelům nové vydání Školy hrou (Schola ludus).

V Amsterdamu byla později vydána polovina z celého jeho díla, například soubor spisů s názvem Opera didactica omnia (Veškeré spisy didaktické), který se setkal s velkým ohlasem, dále jednotlivé části Všenápravy: Všeobecné probuzení, Všeobecné osvícení, Pansofie, Vševýchova a Všemluva a rada menších děl. Komenský přitom nepřestával pracovat ani na svém nejrozsáhlejším pansofickém díle, které nazval Obecná porada o nápravě věcí lidských. O tom, jak významná pro něj tato práce byla, svědčí skutečnost, že krátce před smrtí zapřísahal syna Daniela, aby dílo dokončil a vydal. To se ale přes velké úsilí nikdy zcela nepodařilo.

Komenského vševedné a všenápravné koncepce, které uplatňoval ve svých spisech, však postupně přerůstaly rámec možností, které skýtal tehdejší svět, a tím se oddalovala i možnost jejich realizace. Komenský se dostával do různých konfliktů a rada lidí nechápala pokrokovost a velkorysost jeho myšlenek. Tvůrčí úsilí ho ale neopustilo ani v posledních dnech života. Zemřel uprostřed práce 15. listopadu 1670 ve věku sedmdesáti osmi let. O sedm dní později byl pohřben ve dvacet kilometrů vzdáleném Naardenu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče