Koloběžkou proti krizi

26. září 2011, 13:05 - Jaroslav Čech
26. září 2011, 13:05

Češi tohle chápou dávno. Nejpozději od vydání Werichovy pohádkové knihy Fimfárum, kde Zdenička zvládla obutá-neobutá a ustrojená-neustrojená přijet-nepřijet k panovníkovi s darem-nedarem a stala se královnou Koloběžkou První. Doba si zřejmě žádá rychlý překlad do hlavních světových jazyků.  

 Foto: Profimedia.cz

„Německý vládní činitel“ (ustálený termín novinářů pro ministra financí Wolfganga Schäubleho, kdykoli si nepřeje být jmenován) asi neměl pravdu, když kritizoval MMF za nedůvěru k dostatečné kapitalizaci německých bank ve víru evropské dluhové krize. Závěry fondu prý „nejsou zcela bez vad v metodě“, řekl nejmenovaný Schäuble. Stále ještě věří evropským zátěžovým testům.

Nějaké metodologické vady v poslední zprávě Mezinárodního měnového fondu (MMF) z 20. září o růstových výhledech světové ekonomiky asi budou. Jestliže například růst českého HDP na příští rok přepisuje MMF z nesmyslných 2,9 na 1,8 procenta, je to v pořádku. Toho se nezhrozí už ani Kalousek, který si na jaře tipl 2,5 procenta. Ale když experti usoudili, že Česko má „velký růstový potenciál“ a že v roce 2016 porosteme klidně i o 3,2 procenta, je to už horší. Pro ten vzdálený rok totiž tatáž instituce věští pro Německo jen 1,3 procenta. A taková disproporce mezi SRN a ČR jednoduše není možná.

Blbá nálada

Již nyní u nás právem s napětím sledujeme čísla Spolkového statistického úřadu, z nichž jasně vyplývá smršťování německé ekonomiky. Inflační tlaky se vypařily, nastupuje deflace. V srpnu tamní výrobní ceny vykázaly největší meziměsíční pokles od roku 2009, tedy od časů krizového dna.

Nálada německých vlastníků kapitálu a jejich poradců – čili investorů a analytiků – dosáhla nejhorší úrovně od konce roku 2008. A tenkrát, pár týdnů po pádu Lehman Brothers, neměl věru nikdo horší náladu než investoři a analytici. Odhlédneme-li od těch Američanů, jimž zrovna brali střechu nad hlavou, anebo od těch, kteří s krachem „svých“ firem ze dne na den přišli o finančně zajištěné stáří. Dnes se – řekl by Václav Havel – „blbá nálada“ odvíjí od evropských státních dluhů a bankrotů.

Česká zaostřenost na Německo je ovšem oprávněná, návaznost naší ekonomiky je na západního souseda – včetně křivky HDP – téměř absolutní. Také však trochu zaslepená. Opřeni o exportní „evropskou Čínu“, o „říši středu německého jazyka“, máme sklon přehlížet její problémy a podceňovat Jobovy zvěsti z ostatní Evropy. To je chyba.

Sedící bankéři

Poté co minulý týden Standard & Poor’s snížil o stupeň rating Itálie a agentura Fitch poslala k vodě Řecko, které podle ní „nezbytně skončí v platební neschopnosti“ (na provoz státu má už jen do pátku), jsou možná liché obavy ze „švýcarské cesty“ pro Česko, které vyjádřil viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Nic totiž nenasvědčuje, že by se „trhy“ napořád v panice hnaly – jako za švýcarským frankem – za českou korunou, posilovaly ji a šlapaly na štěstí našim exportérům.

Po posledních evropských „jobovkách“ začala i silná koruna klesat pospolu s eurem. Sleduje jeho „osud“. Ale ani levnější a konkurenceschopnější české zboží v důsledku oslabení koruny vůbec nemusí expandovat ve smršťující se ekonomice Německa a eurozóny (80 procent našich vývozů), které MMF na letošek předpovídá zpomalení na 1,6 a příští rok dokonce jen 1,1 procenta. A to v situaci, kdy se americká ekonomika, stále ještě nejsilnější na světě (počítáno v HDP na hlavu) hodlá dva roky potácet kolem 1,5 až 1,8 procenta. A kdy hrozí nový credit crunch, snížení, ba zamrznutí dostupnosti bankovních úvěrů. Už je to vlastně jisté, bankéři už si zase ve svých „posadách“ sedí na likviditě jako na vejcích.

Rada z pohádky

Hlavní ekonom MMF Olivier Blanchard vede podivné – zároveň mobilizační i ponuré – řeči. „Panuje velký strach z neznáma,“ prohlásil. A vzápětí se dožadoval důrazných politických opatření, která by zlepšila ekonomický výhled a snížila rizika. Ale jak důrazně zlepšit ekonomické perspektivy, snížit rizika a zvítězit nad strachem proti neznámu?

Blanchard nám příliš neporadil. Vlády podle něj mají – za prvé – při snižování deficitů jednat rychle, aby neztratily „důvěryhodnost“, tedy důvěru finančníků (voliči, demokraciemi a podobným herberkem se už nikdo moc nezabývá). Avšak – za druhé – nemají jednat zase tak rychle, aby zničily ekonomický růst. Auditorium asi tápalo, a tak to vysvětlil po lopatě: Jednejte vždy rázně, ale ani příliš pomalu, ani příliš rychle. Komu to není jasné?

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Česko - nová brána japonských investic do EU?
Paradoxy životního pojištění: Češi se bojí úrazů, největším rizikem jsou ale nemoci
8 mýtů o zdravotním pojištění
Kolik stojí dítě v první, druhé a třetí třídě
Ceny nemovitostí rostou a hovoří se i o realitní bublině. Je na čase prodat investiční byt?
Auta
Audi radikálně mění číselné značení modelů. Bude v tom…
Opět na scéně. Umělý benzín má zachránit spalovací motory
Opel si připravil pro Frankfurt tři světové premiéry. Překvapením nebude ani jedna
Ferrari Portofino nahrazuje Californii. Má čtyři sedačky a jede 320 km/h
Harley-Davidson drasticky překopal nabídku, Dyna a Softail splynuly v novou řadu
Technologie
Samsung představil Galaxy Note8. Posouvá laťku technické vyspělosti, ale i ceny
Konsolidujte těžbu! Asus vyrobil pro kryptokopy monstrózní desku s 19 sloty PCI Express
Budoucí mobily budou mít vzadu hned tři velké objektivy
Zoner Photo Studio bylo příliš levné, proto tvůrci u verze X zavedli předplatné
Internet si při zatmění Slunce ulevil. Američané vyšli ven a koukali na oblohu
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít