Kolik stojí revolta

01. srpna 2008, 12:50 - Klára Vomáčková
01. srpna 2008, 12:50

Zásada streetartové scény: nejsi-li všude, nejsi nikde

Street art (Urban Art Auction) přichází ke slovu, ujímá se žezla nejaktuálnějšího z trendů současného umění, a tak se úspěšně zbavuje nálepky vandalismu. To je tvrzení možná odvážné, ale leccos mu odpovídá. Například první aukce, která se věnovala výhradně street artu, se v únoru konala v londýnském aukčním domě Bonhams. Nedávno na tuto prestižní aukční síň navázala i Tate Modern výstavou „Street Art“, jejímiž aktéry jsou slovutní writeři z celého světa – Blu, JR a Sixeart, brazilští Nunca a Os Gemeos, americké uskupení Faile a další.

Teenageři v reklamě
Synonymem street artu a potažmo graffiti je zejména anglický Robin Hood, favorit bonhamské aukce, Banksy. Cena Banksyho děl rok od roku stoupá (z 30.000 liber za plátno na 150.000 liber, stejně jako několika dalších zástupců pouličního umění (Nick Walker, Adam Neate, Paul Insect, Mode 2). Méně příznivé však je, že stejně jako se na aukcích významných aukčních domů (Christie´s, Sotheby´s) objevují ve škatulce „současné umění“ stále táž jména (Yves Klein, Damien Hirst, Robert Rauschenberg, Jasper Johns, Bruce Nauman, Cy Twombly …), i ve světě street artu stále panují titíž. Vedle mrtvých velikánů Keitha Haringa a Jeana-Michela Basquiata to je již zmíněný guerrilový umělec Banksy, v oblasti graffiti jsou známí Revs, Futura, Os Gemeos, Obey Giant, z žen Angličanka Swoon. Za centrum street artu i graffiti (minimálně toho jemně institucionalizovaného) může dnes být považována Velká Británie, ačkoli legendární první tag, TAKI 183, se zrodil v New Yorku. Street art/graffiti nicméně migruje společně se svými autory, které to stále častěji táhne do zemí třetího světa, mimo západoevropskou civilizaci. A přítomnosti v galeriích se příslušníci street artu a graffiti začínají těšit více méně všude, kde působí galeristé současného umění. Jména a objekty, které jsme byli zvyklí vídat na zdech a mnozí z nás je nebyli s to dekódovat, se objevují na reklamních materiálech výstav dnešního umění, figurují v titulcích filmů o dnešní mládeži, po stovkách „vypadávají“ z youtube. Právě teenageři jsou akčními hrdiny/hybateli rozšiřujícího se street artu (graffiti) a dešifrují snadno své oblíbence. Mládež je zároveň silnou kupní silou a nápady svěžích sprejerů používají nadnárodní firmy pro své produkty (Nike, IBM, Adidas) už řadu let. Teprve dnes se však tvůrcům „streetové“ reklamy přiznává jistá váha.

Ecko na Air Force One
Takzvaný street nebo také urban market již není jen pubertálním podhoubím dospělého trhu, který původně oslovoval jen úzkou vrstvu „zasvěcených“ (skateboarding, snowboarding, techno, rap, hip hop…). Stále častěji se setkáváme s reklamními strategiemi, které vyvolávají zdání nekonvenčnosti, příslušnosti k ulici. Zaměnitelnost „opravdového“ streetového objektu a reklamní nálepky je značná. V Praze se nedávno na místech, kde jsme zvyklí vídat nápadité šablony a samolepky, objevily figurativní nálepky v životní velikosti, bez jediného nápisu, odkazu. Bylo jich tolik a navíc nepříliš variabilních, že úvahu o autorství nějakého street artisty vystřídala jistota, že jde o reklamní kampaň Rádda DJ. Podobně jako reklama, i street art a graffiti používají veřejné prostranství k vlastnímu zviditelnění. Reklamní taktika souvisí s principem graffiti – být na co nejvíce místech (tagy) a co nejvíce vidět (piecy). Reklamní mantra, to znamená nejsi-li všude, nejsi nikde, panuje i na streetartové scéně. Tato spontánní soutěž o množstevní prvenství se u sprejerů vystupňovala v potřebu objevovat se nejen všude a často, ale hlavně na nejméně představitelných a dostupných místech. Některé „výkony“ sprejerů jsou svým způsobem až heroické – pomalované mosty, komíny, vlakové soupravy… Slavný je příběh newyorského writera, který svůj tag, Ecko, umístil na americký presidentský jet Air Force One. Videoklip vidělo 115 milionů lidí a domnívalo se, že writer překonal všechny překážky establishmentu, aby se podepsal. Nakonec vyšlo najevo, že to jistý Marc Milecofsky z New Jersey najal reklamní agenturu, aby videoklip vyrobila. Podvod, který pro „Ecka“ znamenal zviditelnění jeho značky a milionový obrat jeho firmy, byl v podstatě krádeží zásadního principu, na němž stojí street art a graffiti. Aby svůj „fake“ prodal, použil Milecofsky internetu, dalšího veřejného prostranství a zaznamenal enormní úspěch. Jeho akce však znamená ještě mnohem více.

Street art neútočí
Přechod od graffiti – sprejové války vyhlášené v 70. letech velkoměstům – ke street artu, jenž neatakuje své okolí, nýbrž s ním pracuje, souvisí, jak jinak, s rozvojem a dostupností technologie. Stencils a stickers (šablony a samolepky) se objevují posledních pár let a slovy Paula Jonese, amerického galeristy, který provozuje údajně „nejstarší“ streetartovou galerii na světě (Elms Lesters), jsou „… vhodné pro současnost. Nálepka je rychlá, je to o tempu doby, hudby, blikající obrazovky.“ Změna média dnes, a to zejména díky Banksymu, jehož objekty nabízejí slavné aukční domy ve společnosti Francise Bacona a Jaspera Johnse, staví pouliční umění do zcela jiného světla. Street art neútočí, kolemjdoucí si ho může a nemusí všimnout, na rozdíl od většinové reklamní taktiky. Je skrytý a přitom všudypřítomný. Významy, s nimiž si pohrává, ať již verbálně či obrazově, jsou srozumitelné, vyvolávají úsměv či zamyšlení. Nálepky či trojrozměrné objekty, které míjíme, pracují s místem, jsou cíleně vytvářeny pro své umístění. A nevyžadují vstupné. Navíc, na rozdíl od graffiti muralů a jiných „nástěnných“ obrazů, jsou prodejné.
Pomíjivost, k níž se vztahovaly a vztahují mnohé z forem umění od šedesátých let 20. století po současnost (například environment a land art, body art, street art a performance), byla zrušena reprodukčními technikami. Zrušení „originálu“ souvisí se snadnou archivací – s fotografiemi a filmy, které uchovávají dílo pro „další generace“. Prověření času se tedy nevyhnou ani sprejeři a street artisté. Dnes je mnohem snazší umístit na náměstí v centru města trojrozměrný objekt, který do týdne někdo zničí nebo úplně zmizí, protože bude existovat v mnoha jiných formách. A zejména na internetu.

Svébytná forma komunikace
Pozornost, jíž nyní zaznamenává street art, souvisí také s únavou z rafinovaných reklamních tahů, z přemíry barevnosti a agresivity. Neotřelá sdělení a umístění street artových objektů přinášejí jinou podprahovou informaci než promyšlené kampaně, jejichž jediným poselstvím je prosté „kup to!“. Můžeme a nemusíme se dívat, můžeme a nemusíme souhlasit, můžeme a nemusíme být překvapeni. A nemusíme se zapojit, ale můžeme.
Korejský umělec Ji Lee, jehož angažovala agentura Saatchi & Saatchi, se po čtyřech letech působení v reklamě vrátil k inteligentní revoltě. Nechal vytisknout 20 000 prázdných bublin, které nalepil na reklamy všude po městě. Pár dní poté se vrátil na „místa činu“ s fotoaparátem a našel své bubliny vyplněné politickými, společenskými, osobními, humornými i vážnými komentáři kolemjdoucích. Lee zapojil veřejnost a netušil, jak silná bude odezva. V Itálii, Argentině a Rumunsku se objevily webové stránky, které nabízejí „prázdné bubliny“ k vyplnění. Street art a graffiti, ač je nelze jednoznačně označit ani za umění, ani za tupý projev vandalismu, plní v našem světě zvláštní funkci. Jsou jinou a svébytnou formou komunikace, než nabízejí média, jsou projevem, který zpochybňuje status quo okolních daností. Jsou vyjádřením nespoutané kreativity a bystrým komentářem. Možná je oblíbenost Banksyho a skrze něho street artu jen módní vlnou, kterou brzy přehluší jiná stylová záliba. Nicméně odpor raných sprejerů proti všeobjímající privatizaci okolního prostředí, která s takovou intenzitou probíhá nyní ve střední Evropě, si jistě vyžádá další spontánní reakci. Taktika punkového D. I. Y. (Do It Yourself) stále vládne a obliba graffiti roste. Hovoří o tom i mnohé festivaly, které se konají po celém světě (Berlín, São Pauo, New York, Moskva…). Sprejeři a umělci street artu cestují a působí v nových prostředích, která jsou pro ně výzvou. Často pracují na nebezpečných místech (brazilské favely, předměstí Kapského Města apod.), kde jim je jedinou imunitou jejich „umělecký“ status. Své zkušenosti pak zúročují právě ve filmech (YouTube), v knihách a na festivalech, kde své práce prezentují.

Fillou končí umění?
V českých „velkoměstech“ se street art ujal pomaleji, zato však s velkou intenzitou. Graffiti se objevuje i na malých městech, zatímco nálepky jsou k vidění spíše v Praze, Brně a Ostravě. Možná je to způsobeno rozdílnou „klientelou“, věkem, druhem dostupné kultury a hlavně, množstvím ne-míst. Například budov, které přestaly sloužit svému účelu, které jsou opuštěné a čekají, až budou strženy, nebo naopak zabydleny ve jménu jiného obsahu (zasquattovány, pronajaty za korunu do doby, než budou srovnány se zemí …). Ve světě jsou takových rekonvertovaných míst stovky, i v Praze najdeme minimálně tři: Karlínské haly, které hostí Pražské bienále, bývalou budovu Českých drah, která se nedávno proměnila v multikulturní centrum MeetFactory a Galerii Trafačka ve Vysočanech, která je baštou českého street artu a graffiti. Jejich „obyvatelé“ nebo spíše uživatelé, z nich vytvořili prostor svobodné kreativity, který je vykoupen jistou nehostinností a lehkým outsiderstsvím v očích televizi oddaných měšťanů. Podobnému osudu ale zpočátku čelili všichni „basquiatové“ ulice, kteří se časem proměnili v librové milionáře a kteří ne-místa konvertovali ve veřejnou galerii. Český trh s uměním však na street artistu/sprejera není zdaleka připraven. Vypadá to, že prozatím aukční domy zápolí spíše s představou, zda prodávat nebo neprodávat cokoli po Emilu Fillovi. A na rozdíl od Brada Pitta a Angeliny Jolie naše Superstars poznají maximálně díla Davida Černého. To je totiž ten, co má „mimina na věži“.

Box
Mezinárodní streetartový a graffiti festival

Pražský festival NAMES pořádá občanské sdružení Trafačka, které sídlí v bývalé trafostanici ČKD ve Vysočanech. Před blížícím se zánikem galerie připravilo sdružení neobvyklou lahůdku. Jeho členové pozvali 45 mezinárodních umělců, kteří budou spolu s přibližně dvaceti českými writery malovat od 22. do 29. srpna uvnitř i venku na legálních fasádách. Výstava, která bude následovat, by mohla rozpohybovat nejen tvůrčí scénu, ale i zájemce z řad veřejnosti, kteří o vystavené artefakty projeví zájem. Piecy writerů budou nabízeny na E-Bay.
V rámci festivalu se uskuteční řada doprovodných programů v kině Aero, živé performance a procházky v pražských ulicích, workshop, udílení cen … K akci bude vydán katalog a natočen filmový dokument. Více naleznete na www.namesfest.net.

Popisky:
Göthebourg 2007 / polystyren, akryl, lepidlo, překližka, provaz, kameny S~ao Paulo 2001 / akryl, spreje

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče