Kolik pravd Facebook snese

06. prosince 2010, 17:02 - Blahoslav Hruška
06. prosince 2010, 17:02

Ben Mezrich nepopsal zrození internetového fenoménu pro čtenáře, ale pro Hollywood

Psát o módních trendech, které hýbou světem, je ošidná věc. Někdo se snaží o důkladné rešerše a k věci přistupuje s tím, že půjde přece jen ještě o literaturu faktu. Pak má ale našlápnuto leda tak na regál v prodejnách levných knih. Jiný naopak napíše podle šablony řemeslně zručné dílko, kde ale o nějakém autorském přístupu nemůže být řeč. A vida – chytí se toho Hollywood a z prázdninového čtení je rázem bestseller.
Kniha Bena Mezricha Náhodní miliardáři – sex, peníze, podvod a založení Facebooku (The Accidental Billionaires – Sex, Money, Betrayal and the Founding of Facebook) je tím druhým případem. Přestože vyšla ve Velké Británii, několik týdnů se letos držela na žebříčku nejprodávanějších knih podle listu New York Times. Definitivně se hitem letošního léta stala poté, co ji znovu vydalo prestižní nakladatelství Random House. Možná to bylo i kvůli chytlavé obálce – redaktoři použili fotografii z tehdy ještě probíhajícího natáčení.
Náhodní miliardáři jsou totiž předlohou pro film Sociální síť režiséra Davida Finchera, který i na jinak kritickém serveru csfd.cz nasbíral v Česku nevídaných 85 procent oblíbenosti. U filmových diváků to má autor knihy vůbec dobré. Podle jeho staršího díla Bouřlivé ovace (Bringing Down the House) před dvěma roky natočil Robert Luketic solidní podívanou 21: Oko bere, která má s Náhodnými miliardáři leccos společného. V obou příbězích jde o šikovné studenty prestižní univerzity a oba texty spojuje i využití počítačových algoritmů k vydělávání peněz.

Scénář místo knížky

Velkou měrou k „filmovosti“ svých knížek přispěl sám Ben Mezrich. Při čtení Náhodných miliardářů se totiž nelze ubránit dojmu, že přímo počítal s tím, že se látky chopí nějaký zručný řemeslník z Hollywoodu a příběh o zrození legendy jménem Facebook překlopí do filmové podoby. Scenárista Aaron Sorkin (je podepsán například pod filmem Pár správných chlapů) s Mezrichovou knihou ani neměl moc práce. Svým způsobem totiž připomíná literární scénář mnohem více než napínavý román, a tak je pro kino jako stvořená.
Již jen prvních dvacet stran, v nichž autor představuje hlavní hrdiny (a pozdějšího padoucha), nápadně připomínají rady z publikace Jak napsat dobrý scénář od hollywoodského mazáka Syda Fielda. Píše se tu o tom, jak má vypadat expozice příběhu, aby diváka zaujala. A Ben Mezrich podle kuchařky úspěšně postupuje. Sychravý říjen roku 2003, v popředí stojí Eduardo Saverin, mladík s brazilskými kořeny. Jako student na Harvardu vymyslel algoritmus předpovídající hurikány o něco lépe, než to dokážou meteorologové, a vydělal na tom desítky tisíc dolarů. Nyní střídá popíjení v klubech s marnými snahami o sbalení „roštěnek“ na koleji. Potkává ovšem programátora Marka Zuckerberga – trochu pošuka, co se straní společnosti, ale je s ním legrace (zkrátka týpka, kterému se v angličtině říká nerd). Markův popis jako by vypadl z nějakého spisku červené knihovny: „Jeho oči vyzařovaly něco hravého, ale vyčíst více se z nich nedalo.“ Mark naštěstí vidí dále než za řadu nul a jedniček, stejně tak jako Ben Mezrich opouští pole literatury pro romanticky založené paní a dívky. Přesně na straně 45 – což odpovídá klíčové desáté minutě filmu – si po večerech začíná budoucí zakladatel Facebooku stahovat fotky členů (ve skutečnosti především členek) jednotlivých kolejí na Harvardu. „Nazve tu stránku Facemash.com. A bude to něco famózního,“ píše Ben Mezrich a čtenář už ví – teprve tady příběh vlastně začíná.
Děj v této chvíli citelně zrychlí, podobně jako se zvyšuje obliba serveru Facemash, který ovšem na rozdíl od pozdějšího Facebooku byl ještě pouhým čistě maskulinním „buchtoměrem“. Studenti Harvardu na něm měli hodnotit své spolužačky. Dokonce i „být na Facebooku“ podle autora minimálně zpočátku neznamenalo nic jiného než ulovit nějakou tu známost. „Věc, která hnala kupředu tuhle sociální síť, byla úplně stejná jako akcelerátor života na koleji – sex. Dokonce i na Harvardu, nejexkluzivnější škole světa, se ve skutečnosti všechno točilo kolem sexu,“ píše Ben Mezrich.

Na Harvardu jako doma

Na Náhodných miliardářích je znát, že se na Harvardově univerzitě cítí autor jako někdejší absolvent jako doma. A to přesto, že sociologii na této prestižní škole absolvoval ještě v době, kdy slovo internet dokonce i v Americe znalo jen pár vědců z laboratoří. Několikastránkové popisy univerzitních klubů a parků a detailní znalost nábytku z kanceláře prezidenta Harvardu Larryho Summerse nejsou v knize jen nudnou vycpávkou, i když jsou určeny spíše pro evropské čtenáře. Facebook by horko těžko vznikl bez americké tradice kolejí a studentského života v kampusech. Například v Česku by takový portál neměl šanci – už jen kvůli tomu, že fotky studentů a absolventů nikdo nearchivuje a pod pojmem tablo (tak zní totiž asi nejvýstižnější překlad slova facebook) si většina vybaví leda tak vystříhané obličeje ze školních fotografií osmých tříd doplněné neumětelskými karikaturami, které visívaly za výlohami obchodů.
Se starým dobrým Harvardem mají ostatně Náhodní miliardáři ještě jedno společné: je to svět úspěšných mladých bílých mužů z ještě úspěšnějších rodin právníků a byznysmenů. A není náhodou, že všechny dívky, které se tu objevují v roli dokonalých toužících sexuálních objektů, jsou Asiatky. Jako by si podlézáním bohatým bělochům a sexuálními hrátkami v záchodových kabinkách léčily nějaký komplex.

Víc než buchtoměr

Nicméně zpět ke genezi Facebooku tak, jak ji líčí Mezrich. Z „buchtoměru“ se stala malá senzace a Mark se rozhodl projekt pořádně rozjet. „Mark potřeboval peníze – možná že to bylo tak jednoduché. Ale Eduardo chtěl věřit tomu, že za tím bylo o mnoho víc,“ píše Ben Mezrich a čtenář znalý legendy jménem Facebook má na jazyku odpověď: „Nebylo, Eduardo, nebylo.“ Mark Zuckerberg je totiž v Mezrichově líčení nejen podivínský programátor s ležérním rozcuchem, ale především nevyzpytatelný „vyčůránek“.
Souběžně s Facebookem totiž pracuje na konkurenčním projektu Harvard Connection, na nějž ho najmou dvojčata Tyler a Cameron Winklevossovi. Náruživí veslaři, kteří se mimochodem zúčastnili předloňské letní olympiády v Pekingu. Skutečnost, že je Mark vodí za nos a slibuje něco, na čem nikdy ani nezačal pracovat, Mezrich dokumentuje e-mailovou komunikací. Nemá ostatně jinou možnost – skutečný Mark Zuckerberg s ním totiž o vzniku Facebooku odmítl mluvit a vzhledem k tomu, že případné soudní žaloby by šly do milionů dolarů, nemohl si autor dovolit fabulované dialogy (Ben Mezrich používá slovo „znovuobjevené“) jako v případě ostatních aktérů, kteří se naopak rádi zapojili. Nulové informace od Marka Zuckerberga jsou asi největší slabinou Mezrichovy knihy o zrodu legendy. Zvláště líčení událostí od podzimu roku 2004, kdy se zakladatel Facebooku přestěhoval s vlastní partičkou do Kalifornie, zatímco jeho první investor sbíral zkušenosti v New Yorku, odkazuje jen na dvě krátké návštěvy Eduarda Saverina v ajťáckém „kutlochu“ na druhé straně Ameriky. Nutno dodat, že hned při té druhé, v dubnu roku 2005, se Mark Zuckerberg vyzbrojil právníky a Saverina ze slibně se rozjíždějící firmy „vyšplouchl“. „Eduardo se považoval za byznysmena. Ale co to vlastně znamenalo? Silicon Valley nebylo o byznysu – tam šlo o permanentní válku. Bylo třeba dělat věci, které se v žádných hodinách o podnikání neučily,“ rekonstruuje Mezrich Zuckerbergovy úvahy, proč bylo nutné se Eduarda zbavit.

Legenda plná emocí

Na druhé straně nelze jednostranné vylíčení rozkolu dvou mladíků, kteří stáli u zrodu Facebooku, autorovi nijak vyčítat. Ostatně navlas stejně se zachoval také novinář David Kirkpatrick, kterému jeho knihu Efekt Facebooku: Příběh ze zákulisí společnosti, která spojuje svět (The Facebook Effect: The Inside Story of the Company That Is Connecting the World) nadiktoval sám Mark Zuckerberg. Která verze je pravdivější? Ta od otce zakladatele, který tvrdí, že od Eduarda Saverina neměl nikdy více než peníze do začátku, nebo ta od „odejitého“ investora, jenž až příliš špatně odhadl obchodnický smysl svého poněkud pošahaného přítele? Jak v případě Mezricha, tak Kirkpatricka taková otázka vlastně nedává smysl. Facebook je totiž ještě stále fascinující legenda plná emocí, kolem níž se motají titíž lidé jako před pěti lety. A dokud tomu tak bude, musejí se čtenáři spoléhat na podobná jednozdrojová vyprávění, která spíše než literaturu faktu nabízejí umně vysoustruhovaný příběh jako stvořený pro Hollywood.

BOX:
The Accidental Billionaires – Sex, Money, Betrayal and the Founding of Facebook (Náhodní miliardáři – sex, peníze, podvod a založení Facebooku)
Autor: Ben Mezrich
Vydal: Arrow Books 2010
Rozsah: 260 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče